Pražský hradKraje a historické země – zeleně Čechy, modře Morava, okrově SlezskoGeografická mapa ČeskaČeský lev v červeném poli, dnešní malý státní znak, se poprvé objevil ve 13. století
Česko je země s tržním hospodářstvím, která podle ekonomických, sociálních a politických indikátorů, jako je HDP na obyvatele, index lidského rozvoje,[13]index svobody tisku či index svobody internetu od cenzury, patří k vysoce rozvinutým státům světa. Ekonomicky patří dle Světové banky do skupiny 31 nejbohatších států světa s nejvyššími finančními příjmy. V porovnání s jinými státy má velmi malý podíl obyvatel žijících pod prahem chudoby. Vykazuje též poměrně nízkou nerovnost mezi nejbohatšími a nejchudšími obyvateli a relativně vyvážené přerozdělování bohatství napříč populací.[14]Míra nezaměstnanosti je dlouhodobě nízká a pod průměrem vyspělých zemí. V indexu ekologické stopy je Česko oproti některým jiným vyspělým zemím menším ekologickým dlužníkem. Podle Global Peace Index, který vypracovává každoročně Institute for Economics and Peace, se Česko dlouhodobě řadí mezi 15 nejbezpečnějších zemí (pohybuje se mezi 5. a 15. místem) na světě (index zohledňuje hrozbu válečného konfliktu i úroveň vnitřní násilné kriminality).[15]
Česko je vnitrozemský stát o rozloze 78 870 km². Sousedí na západě s Německem (délka hranice 810 km), na severu s Polskem (762 km), na východě se Slovenskem (252 km) a na jihu s Rakouskem (466 km). Administrativně se dělí na osm územních a zároveň na 14 samosprávných krajů. Hlavním městem je Praha, která je rovněž i jedním z krajů. V roce 2020 v Česku žilo přibližně 10,7 milionu obyvatel.[18] Výrazná většina obyvatelstva se hlásí k české, případně moravské národnosti. K největší římskokatolické církvi se hlásí přes 10 % obyvatelstva, zatímco téměř 80 % obyvatelstva je bez vyznání či ve sčítání lidu tuto položku nevyplnilo.
Existenci České republiky jako subjektu mezinárodního práva uznávají všechny státy světa. Do 8. září 2009, kdy byly navázány diplomatické vztahy, nebyla uznávána jako samostatný stát ze strany Lichtenštejnska.[26]
Lichtenštejnsko kladlo jako předběžnou podmínku uznání a navázání diplomatických styků český souhlas dvoustranně jednat o tématech majetkového charakteru (majetkové spory existovaly již mezi Lichtenštejnskem a Československem od vzniku Československa, nově šlo i o vyvlastnění majetku rodu Lichtenštejnů podle Benešových dekretů).[27] Lichtenštejnská snaha zabránit přijetí Česka do mezinárodních organizací nebyla úspěšná.
Oficiálním názvem státu podle ústavy je Česká republika; jednoslovný název Česko[28][29][30][31][32][33] se v ústavě nevyskytuje (stejně jako se v ní nevyskytovalo Československo – zeměpisný název nemusí být nutně součástí ústavy),[34] je však součástí oficiální databáze OSN coby jednoslovný název státu. V květnu 2016 vláda oficiálně schválila též překlady zeměpisného názvu Česko do angličtiny (Czechia) a dalších světových jazyků (fr. Tchéquie, šp. Chequia atd.).[35]
Část veřejnosti slovo Česko odmítá zejména pro nezvyk. Jiní považují tento výraz za nevhodný pro obyvatele Moravy a Slezska.[37] Užití a význam tohoto slova v historii kolísaly.
První užití výrazu Česko je doloženo v roce 1704 jako zeměpisné označení zahrnující všechny České země.[38] Naopak v roce 1777 bylo užito jako synonymum ke slovu Čechy: „tak widjme při zemjch německých Cžesko, Morawu, rakauské Slezsko…“.[39]
V době národního obrození se používaly i tvary češský a Češsko odvozené ze základu „Čechy“. Nesprávně se v té době užíval i tvar čechský. Vliv na vypadnutí jednoho „s“ z termínu měla také jazyková úspornost.[40]
Od konce 5. století se na území dnešního Česka objevovali první Slované. V 7. století vytvořily slovanské kmeny pod vedením franského kupce Sáma tzv. Sámovu říši (asi 623–659), jednalo se však spíše o nadkmenový svaz. V letech 830–833 na Moravě, na Slovensku, v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vznikla pod vládou dynastie MojmírovcůVelkomoravská říše, která postupně zahrnula i Čechy (890–894), Slezsko, Lužici, Malopolsko a zbytek Maďarska. Velkomoravská říše byla již plnohodnotným státním útvarem. Byla christianizována, mj. za pomoci byzantské misie Cyrila a Metoděje, již pozval panovník Rostislav. Za jeho následníka Svatopluka I. říše dosáhla maxima své moci. Po jeho smrti však přišel rychlý pád. Čechy se od Velké Moravy odtrhly v roce 894 a ta byla v roce 906 nebo 907 rozvrácena tehdy ještě kočovnými Maďary.
Počátky českého státu s centrem v Praze spadají do druhé poloviny 9. století, kdy byl mimo jiné pokřtěn ve Velehradě, velkomoravském sídle, první doložený český kníže z dynastie PřemyslovcůBořivoj I. V průběhu 10. a 11. století se stát konsolidoval a bylo k němu připojeno území Moravy především zásluhou knížete Oldřicha. České knížectví postupně získalo znaky víceméně autonomního středověkého státu, který byl součástí Svaté říše římské (pražské biskupství založeno roku 973, hlavním národním světcem se stal svatý Václav).
České království nicméně vzniklo až roku 1198 (pokud nepočítáme nezděděné tituly Vratislava II. a Vladislava II. v 11. a 12. století), kdy německý král uznal český královský titul jako dědičný, což potvrdil císař Fridrich II. Štaufský roku 1212Zlatou bulou sicilskou vystavenou přemyslovskému králi Přemyslu Otakarovi I. včetně dalších privilegií Českého království. Český panovník byl napříště osvobozen od všech povinností vůči Svaté říši římské až na účast na říšských sněmech. Václav I., ale zejména jeho syn Přemysl Otakar II., pak vybudovali rozsáhlou državu, která sahala až za Alpy a k Jaderskému moři. Václav II. obrátil svou pozornost také na sever a východ, kde se mu podařilo nabýt území přes Polsko až k Baltskému moři a pro svého desetiletého syna Václava III. získal dočasně uherskou královskou korunu. Po zavraždění Václava III. v Olomouci se České království ocitlo v chaosu, ale volba Jana Lucemburského českým králem umožnila nový vzestup, který vyvrcholil zejména za panování Janova syna Karla IV. (1316–1378). V letech 1319–1329 byla k Českému království připojena Horní Lužice a v roce 1335 také město Vratislav, k němuž přiléhala značná část Slezska. Po roce 1348 bylo načas připojeno Braniborsko.
Už v době vlády Karla IV. lze spatřovat počátky českého reformního hnutí, které usilovalo o prohloubení osobní zbožnosti a o nápravu zesvětštělé církve, a tím i o obrodu celé společnosti. Náboženské spory vygradovaly za vlády Karlova syna Václava IV. Po upálení Mistra Jana Husa v roce 1415 v německé Kostnici napětí mezi Husovými příznivci a jeho odpůrci přešlo v otevřené nepřátelství a události vyústily v husitské války. Radikální husité založili město Tábor, které se stalo centrem husitské revoluce.
Začala násilná rekatolizace českých protestantů. Rozsáhlý majetek české exilové šlechty a inteligence připadl věrným stoupencům Habsburků. Do poloviny 17. století klesla populace v Čechách a na Moravě o necelých 30 % na zhruba 1,75 milionu obyvatel.[45] Roku 1627 bylo pro Čechy vydáno Obnovené zřízení zemské, kterým Habsburkové získali český královský titul dědičně, za jediné povolené náboženství bylo prohlášeno katolické a jazyk německý byl formálně zrovnoprávněn s českým, fakticky byl ale upřednostněn.
Správními reformami Marie Terezie v roce 1749 byly země Koruny české de facto spojeny s Rakouskem do unitárního státu, ale i nadále se korunovali čeští králové v rámci Českého království. Během hladomoru v letech 1770–1772 zemřelo nejméně 250 000 lidí,[46] což vedlo k rozsáhlým nevolnickým nepokojům.[47]Náboženskou toleranci a zrušení nevolnictví přinesly až reformy Josefa II. v roce 1781. Josef rovněž zvýšil důraz na centralizaci monarchie. Této centralizaci napomáhalo preferování německého jazyka ve státní i církevní správě. V odpověď na poněmčování národa a jeho kultury se koncem 18. století začalo v českých zemích vzmáhat české národní obrození, tedy snaha o obnovu české kultury a jazyka a později i o získání politické moci stranami zastupujícími zájmy českého etnika.
V druhé polovině 19. století za dlouhého panování císaře Františka Josefa I. nastal v Česku významný hospodářský rozvoj. Většina (asi 70 %) průmyslu Rakouska-Uherska se soustředila v českých zemích včetně oblastí osídlených Němci. České politické elity, zejména František Palacký a František Ladislav Rieger, dospěly k názoru, že federalizované a vcelku demokraticky uspořádané Rakousko (resp. Předlitavsko) by mohlo být nejvýhodnějším životním prostorem pro český národ i jiné slovanské národy střední a jižní Evropy (tzv. austroslavismus). Mocnářství mělo být ochranou proti mocným státům na západě i na východě, jmenovitě proti Německu a Ruskému impériu.
Jazyková nařízení z dubna 1897, která zrovnoprávnila češtinu s němčinou, vedla k pádu vlády a k národnostním nepokojům mezi Čechy a Němci.[48] Volební zákon z roku 1907 zavedl všeobecné hlasovací právo pro muže.[49] Období všestranného rozmachu českého národa v oblastech politiky, hospodářství, kultury a vzdělání v rámci Rakouska-Uherska skončilo vypuknutím první světové války v červenci 1914. Tento posléze celosvětový ničivý konflikt započali vídeňští politici po Sarajevském atentátu na rakousko-uherského následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este, a to v domnění, že válka proti malému Srbskému království bude pro zdánlivě mocné Rakousko-Uhersko snadnou záležitostí. Do války se však rychle zapojily další mocnosti a Rakousko-Uhersko se postupně stalo pouhým přívěskem Německé říše, tzv. vilémovského Německa, což zasadilo austroslavismu smrtelnou ránu. Pro Rakousko-Uhersko nakonec skončila válka naprostou katastrofou a jeho rozpadem.
Přes svůj deklarovaný národní charakter, založený na čechoslovakismu, bylo Československo multietnickým státem, ve kterém žilo 6 747 000 Čechů, 3 124 000 Němců, 2 014 000 Slováků, 745 000 Maďarů, 462 000 Rusínů, 181 000 občanů židovské národnosti a 76 000 Poláků.[53]
Po vyhlášení nezávislosti došlo k pohraničním konfliktům s Polskem a Maďarskem, stejně jako k nepokojům v německých oblastech země. Problém nepřátelských sousedů se Československo, zvláště jeho dlouholetý ministr zahraničí Edvard Beneš, pokusilo vyřešit spojenectvím zvaným Malá dohoda, systémem spojeneckých smluv s Francií a od roku 1935 i smlouvou se Sovětským svazem.
Sudetští Němci, žijící převážně v pohraničních oblastech přilehlých k Německu a Rakousku, se v důsledku Velké hospodářské krize, masivní nezaměstnanosti (která však postihla všechny národnosti) a od roku 1933 také intenzivní nacistické propagandy radikalizovali a začali požadovat odtržení od Československa. Tyto snahy reprezentovala Sudetoněmecká strana (Sudetendeutsche Partei, SdP) vedená Konradem Henleinem. Na nátlak Německé říše (posílené tzv. anšlusem Rakouska v březnu 1938) a evropských mocností Francie, Spojeného království a Itálie bylo v září roku 1938 Československo Mnichovskou dohodou donuceno postoupit Německu rozsáhlé pohraniční oblasti (tzv. Sudety). Mnichovská dohoda bývá také označována jako Mnichovská zrada či Mnichovský diktát, jelikož zástupci československé strany nebyli přizváni k jednání a Německá říše zároveň hrozila vojenským přepadením Československa. Přitom se platná vojenská aliance Československa s Francií ukázala jako zcela neúčinná. Kromě postupného záboru sudetských oblastí Německem (mnohdy s početným českým obyvatelstvem) připadly jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi s maďarsky mluvícím obyvatelstvem Maďarsku. Malou část československého území, zejména oblast Těšínska, zabralo Polsko. Název takto okleštěného státního útvaru se začal psát se spojovníkem (Česko-Slovensko). Pro zbývající krátké období od Mnichovské dohody až do úplného rozbití Československa v březnu 1939 se vžilo označení druhá republika.
V období 1945 až do února 1948 již nedošlo k obnově plně demokratického státu. Došlo k vysídlení Němců z Československa do Německa a Rakouska, během kterého docházelo k častým a většinou nikdy nepotrestaným zločinům a křivdám. Odsun Němců v roce 1945 odsouhlasily tři vítězné mocnosti na Postupimské konferenci. [59] Problémem bylo rovněž značné omezení stranické soutěže, kdy byly v českých zemích povoleny pouze čtyři levicové a středové vládní politické strany a žádné opoziční. Docházelo k rozsáhlému znárodňování těžkého průmyslu, energetiky, filmového průmyslu, bank, pojišťoven, větších stavebních podniků atd. (tzv. Benešovy dekrety).[60][61][62]
V parlamentních volbách 1946 zvítězila Komunistická strana Československa a tyto volby bývají označované jako poslední svobodné demokratické volby na dobu více než čtyřiceti let.[63] V únoru 1948 se komunisté chopili moci pučem a zlikvidovali zbytky demokratického systému. Těžce nemocný prezident Edvard Benešabdikoval a ještě v roce 1948 zemřel. Na jeho místo nastoupil vůdce komunistů Klement Gottwald. Země se stala totalitním státem a součástí východního bloku pod dominancí Sovětského svazu. Byly potlačeny svobody a struktury občanské společnosti počínaje zrušením samosprávných zemí (1949) až po potlačení svobodného spolkového a ekonomického života. Došlo k vlně emigrace lidí do zemí neovládaných komunismem. Kolektivizace zemědělství a měnová reforma (1953) připravily miliony občanů o majetek. Tisíce občanů se staly obětí politický procesů, mnohdy i justičních vražd – k nejznámějším obětem perzekucí patří Milada Horáková, Rudolf Slánský či Heliodor Píka.
Po Gottwaldově smrti v roce 1953 se stal prezidentem Antonín Zápotocký, po jeho smrti pak Antonín Novotný. Koncem 50. let a v 60. letech docházelo k postupné liberalizaci, která vyvrcholila v roce 1968. Počátkem roku 1968 abdikoval prezident ČSSR Novotný a jeho nástupcem se stal armádní generál ve výslužbě Ludvík Svoboda. Novým generálním tajemníkem KSČ byl zvolen Slovák Alexandr Dubček. Liberalizační hnutí známé jako pražské jaro bylo však potlačeno invazí vojskSovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy21. srpna 1968. Trvalejším státoprávním důsledkem pražského jara zůstala federalizace, nastolená k 1. lednu 1969, jež unitární stát formálně změnila na federaci dvou suverénních národních států.[pozn. 6] Po obsazení Československa emigrovalo kolem 100 000 především vzdělaných lidí do demokratických zemí. Tato další ztráta kvalifikovaných odborníků ještě umocnila postupný hospodářský úpadek Československa, kterému byla země vystavena již od připojení k sovětskému bloku. Území Československa bylo fakticky okupováno Sovětskou armádou, která definitivně odešla až roku 1991. Režim takzvané normalizace na dvacet let potlačil občanské svobody, čemuž se snažilo vzdorovat zejména hnutí Charta 77. Prezidentem ČSSR v letech 1975 až 1989 byl Slovák Gustáv Husák.
Sametová revoluce a léta 1990–1992
Václav Havel, pozdější první prezident samostatné České republiky, během událostí v listopadu 1989Česká republika je součástí společného trhu EU i Schengenského prostoru
Sametová revoluce, zahájená 17. listopadu 1989, svrhla komunistický režim a umožnila obnovu demokracie a svobodného podnikání. Již 29. prosince 1989 byl prezidentem republiky zvolen dosavadní disident a dramatikVáclav Havel. Společenská transformace zároveň způsobila dramatický nárůst kriminality,[64] značné zadlužení státu[65] a prohlubování federalizace až k rozpadu společného státu Čechů a Slováků.
Od roku 1990 totiž začala být opožděně uváděna do praxe federalizace, která sice formálně platila již od roku 1969, ale prakticky byla do značné míry zmrazena. Mezi oběma složkami federace, Českou republikou a Slovenskou republikou, rychle narůstaly rozpory (viz pomlčková válka), které nakonec vedly k rozpadu společného státu. Československo zaniklo mírovou cestou ke 31. prosinci 1992. Dosavadní národní republiky převzaly právní řád zanikající federace a rozdělily si její majetek a závazky.
Nejvýraznější postavy prvního desetiletí samostatné republiky byly prezident Václav Havel, přední představitel hodnotově orientované tzv. havlovské politiky, a dva premiéři a pozdější prezidenti, předseda pravicové ODSVáclav Klaus, jeden z tvůrců ekonomické transformace, a předseda levicové ČSSDMiloš Zeman, který vládl s podporou ODS díky tzv. opoziční smlouvě. Po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 Česko přijalo největší uprchlickou vlnu ve své historii (přes 600 000 lidí).[67]
Česko se nachází ve střední Evropě a sousedí se čtyřmi státy. Na západě jde o Německo, na severovýchodě o Polsko, na jihovýchodě o Slovensko a jižní hranici sdílí s Rakouskem. Délka západní společné hranice s Německem činí 810,7 km, s Rakouskem je dlouhá 466,1 km, se Slovenskem 251,8 km a s Polskem na severu 761,8 km. Celková rozloha činí 78 870 km², z toho 2 % tvoří vodní plochy.
Podnebí je v Česku mírné, přechodné mezi kontinentálním a oceánickým typem. Typické je střídání čtyř ročních období. Je charakterizováno převládajícím západním prouděním a intenzivní cyklonální činností. Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku již přibývá kontinentálních podnebných vlivů. Největší vliv na podnebí v Česku však má nadmořská výška a reliéf.
Dlouhodobý průměr slunečního svitu se v Česku pohybuje kolem 1500 hodin za rok. Je zde značná sezónní proměnlivost s minimem v prosinci (40 hodin) a maximem v červenci (200 hodin).[72]
Typické jsou hojné srážky a přechody frontálních systémů – ročně jich v průměru přes území Česka projde 140. Nejvíce srážek spadne v červnu nebo červenci, nejméně v lednu nebo únoru. Nejsrážkovějším místem v ČR jsou Jizerské hory (zejm. oblast Bílého Potoka). Nejsušším pak Libědice v okrese Chomutov, ležící ve srážkovém stínu Krušných hor.[73] Největší část vod z území Česka odvádíLabe (63 %), následuje Morava (27 %) a Odra (9,4 %).[74]
Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 5,5 °C až 9 °C. Nejchladnějším měsícem roku je leden, nejteplejším červenec. V dlouhodobém průměru je dělí 20 °C. Tropických dnů je zaznamenáváno průměrně 12 ročně, tropické noci jsou velmi vzácné. Arktické dny bývají 1–2 ročně.[75] Nejteplejšími místy jsou oblasti Dyjsko-svrateckého a Dolnomoravského úvalu a pak velká města, zejména Praha, kde teplotu zvyšuje hustá zástavba. Nejstudenějším místem je vrchol Sněžky.[76] Největrnějším místem České republiky je vrchol Milešovky. Zároveň jde o místo s největším počtem bouří v roce.[77]
Flóra a fauna v Česku svědčí o vzájemném prolínání hlavních směrů, kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo. Lesy zaujímají 33 % celkové rozlohy země. Pro Českou republiku jsou typické smíšenédubové, jedlové a smrkové lesy. V druhové skladbě ovšem převládají jehličnany (asi ze dvou třetin) oproti listnáčům, byť přirozený původní poměr byl obrácený. Za tuto změnu může masivní výsadba zejména smrčin, jež začala na našem území v 18. století.[78] V českých lesích se vyskytuje živočišstvo typické pro biomsmíšených lesůmírného podnebného pásu. Na území ČR roste zhruba 3,5 tisíce druhů rostlin, z toho přes 2,5 tisíce je původních. Pěstováno je 500 běžnějších druhů dřevin a přibližně 2 000 taxonů dřevin.[79] Nejběžnějšími druhy divoce žijících zvířat jsou zajíci, vydry a kuny. V lesích a na polích převládají bažanti, koroptve, divoká prasata, vysoká zvěř, kachny a husy. Vzácnější jsou orli a volavky. Na severovýchodě Moravy se vyskytují i vlci a medvěd hnědý, byť vzácně.[80] Celkový počet druhů živočichů v Česku je odhadován na 40 000, z toho nejméně 28 124 druhů je bezobratlých.[81]
Ústavní soud o celkem 15 soudcích je garantem ústavnosti, poskytuje ochranu základním (ústavním) právům a může i rušit zákony či jejich ustanovení. Není ale součástí systému obecných soudů, vrcholnými orgány jsou zde Nejvyšší soud, působící v civilní i trestní justici, a Nejvyšší správní soud s agendou správního soudnictví.
Od roku 1993 byl prezident volen nepřímo parlamentem, roku 2012 byla volba změněna na přímou. Prvním českým prezidentem se roku 1993 stal Václav Havel, který v úřadu setrval dvě pětiletá funkční období. Dvakrát byli zvoleni i jeho nástupci Václav Klaus (2003–2013) a Miloš Zeman (2013–2023). Od roku 2023 je prezidentem Petr Pavel.
Český právní řád je součástí germánské větve kontinentálního typu právní kultury (někdy zvané též římské právo, v anglických zemích civil law). Je tvořen předpisy přijímanými českými zákonodárci, právem Evropské unie, mezinárodními dohodami, které jsou ratifikovány českým parlamentem a některými nálezy Ústavního soudu (těmi, které nějakou část zákonů označují za protiústavní). Tyto předpisy jsou pravidelně vydávány ve Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv. Česká republika je unitární stát, což znamená, že jednotlivé jeho části nemohou mít vlastní legislativu (jako je tomu například ve federacích).[87] Základem právního systému je Ústava ČR přijatá v roce 1993. Nový trestní zákoník je účinný od roku 2010, občanský zákoník od roku 2014. Tradici soukromého práva v Česku silně formoval rakouskývšeobecný občanský zákoník.
Soudní moc České republiky je tvořena Ústavním soudem a soustavou obecných soudů, Ústavní soud je ale zvláštním ústavním orgánem soudního typu. Jeho úkolem je zejména provádět kontrolu ústavnosti a plnit některé úkoly volebního a politického soudnictví. Ústavní soud sídlí v Brně, v budově bývalé moravské Zemské sněmovny. Předsedy Ústavního soudu samostatného Česka byli Zdeněk Kessler (1993–2003), Miloš Holeček (2003), Pavel Rychetský (2003–2023) a Josef Baxa (od 2023). Soustava obecných soudů se skládá ze soudů okresních, krajských a vrchních. Na jejím vrcholu stojí Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud. Obě instituce sídlí také v Brně, stejně jako Nejvyšší státní zastupitelství. Jak je v tradici germánského římského práva obvyklé, soustava obecných soudů se dělí na tři větve: soudnictví civilní, trestní a správní.[88]
Dle tzv. Visa Restriction Indexu z roku 2016 mají čeští občané možnost bezvízového vstupu do 167 zemí, čímž se zařazují mezi nejméně vízy omezené národy.[89]
Hlavní roli v zaměřování a upřesňování zahraniční politiky mají premiér a ministr zahraničních věcí. Pro zahraniční politiku České republiky je zásadní členství v Evropské unii, které ČR v první polovině roku 2009 i předsedala. Česká republika má silné vazby se Slovenskem, Polskem a Maďarskem, mj. jako člen Visegrádské skupiny.[92] Rozsáhlé styky má Česká republika se sousedním Německem[93] a dalšími členskými státy Evropské unie, se Spojenými státy americkými[94] a s Izraelem.[95] Na Blízkém východě je důležitým partnerem Saúdská Arábie.[96] Po roce 2020 dochází k posilování vztahů s asijskými demokratickými státy, například s Tchaj-wanem.[97] Naopak špatné vztahy má Česko dlouhodobě s Ruskou federací, od roku 2021 Česko figuruje na oficiálním ruském seznamu nepřátelských zemí.[98] Problematické vztahy má Česká republika rovněž s Čínskou lidovou republikou.
Armáda České republiky se skládá z letectva, pozemních sil a podpůrných jednotek. Prezident České republiky je vrchním velitelem ozbrojených sil. V roce 2004 byla zrušena základní vojenská služba a armáda se tak stala plně profesionální organizací. 12. března 1999 země vstoupila do Severoatlantické aliance, v rámci níž plní své vojenské závazky. Počet aktivních vojáků je přibližně 29 300 včetně civilních zaměstnanců.
Vysokou prestiž mají tradičně čeští vojenští chemici (dnes 31. pluk radiační, chemické a biologické ochrany v Liberci). Od svého prvního nasazení v mezinárodních silách v operaci Pouštní bouře roku 1991, patří k hlavním českým příspěvkům ke spojeneckým akcím. Od roku 2003 liberečtí chemici pravidelně velí mnohonárodnímu praporu radiační, chemické a biologické ochrany Sil rychlé reakce NATO (NATO Response Force).[103]
Roku 2000 byl k ochraně základních práv a svobod zřízen úřad Veřejného ochránce práv (ombudsmana). Autorita ombudsmana je však spíše neformální.
Podle indexu ekonomické svobody, který vytváří The Heritage Foundation a The Wall Street Journal, je Česko 24. nejsvobodnější zemí na světě z hlediska obchodu (stav v roce 2016).[111] Podle Světového indexu svobody tisku, vytvářeného organizací Reportéři bez hranic, měla ČR 14. nejsvobodnější mediální prostředí na světě (stav v roce 2023).[112]
Dnešní území České republiky se dělilo na kraje v různých obměnách od doby vlády Přemysla Otakara II. až do 19. století. Následně bylo toto dělení nahrazeno pouze okresy, v období první republiky pak zemským zřízením. Kraje byly obnoveny v roce 1948, v roce 1960 proběhlo rozdělení Česka do sedmi krajů. Tyto kraje de facto zanikly se zřízením nových krajů v roce 2000, de iure však existovaly souběžně s novými kraji až do 1. ledna 2021, kdy byly zrušeny na základě nového zákona o územně správním členění státu.[114]
V roce 1990 byly místní a městské národní výbory přeměněny v obecní a městské úřady, přičemž volené orgány získaly takzvanou samostatnou působnost, která začala být rozlišována od přenesené působnosti státní správy. Pro výkon státní správy na nejnižší úrovni byl zvolen smíšený model: obecní úřad je obecním orgánem. Česká republika se 1. ledna1993 stala samostatným státem, ale na vnitřní územní členění to vliv nemělo.
Z hlediska všeobecné státní správy se kraje dělí na správní obvodyobcí s rozšířenou působností (někdy též zvané „malé okresy“ nebo „obce III. typu“). Takovými obcemi se stala všechna dosavadní okresní města, přibyla k nim však řada dalších měst. Tyto obvody se někde dále dělí na správní obvody obcí s pověřeným obecním úřadem (tzv. „obce II. typu“), které vykonávají některé specifické pravomoci státní správy i pro okolní obce. Ještě menší bývají některé správní obvody matrik. Některé působnosti státní správy vykonávají pro své území všechny obce.
NUTS
Statistické oblasti NUTS 2 v České republice, CZ-NUTS 2
Členění na jednotky NUTS 1, které odpovídají území o velikost 3–7 miliónů obyvatel, nebylo v Česku zavedeno. Jednotku NUTS 1 tak tvoří celé území Česka.
Pro posílení regionální spolupráce v Evropě vznikají takzvané euroregiony, a to zpravidla v regionech dělených státními hranicemi. Nejstarší z nich je Euroregion Nisa, který leží na trojmezíČech, Německa a Polska především v povodí Lužické Nisy. Zabírá plochu 13 033 km2, z toho na českém území 3 163 km2.
Hospodářství českých zemí tradičně patří k nejrozvinutějším v Evropě. Hrubý domácí produkt dosahuje výše vyspělých států světa. V roce 2015 byl hrubý domácí produkt (HDP) na osobu v paritě kupní síly 31 600 amerických dolarů.[116] Výkonnost české ekonomiky činila v roce 2019 93 % průměru EU.[117]Česká ekonomika je tak 16. nejsilnější v EU. Svou výkonností předběhla v roce 2005 ekonomiku Portugalska, poté Řecka, Kypru a nyní se blíží úrovni Itálie a Španělska. Světová banka (WB) již Česko vyřadila ze seznamu „rozvojových zemí“. Z investičního hlediska banka JPMorgan Chase v roce 2017 české státní dluhopisy zařadila do indexu „rozvíjejících se trhů“ (emerging markets).[118][119] Přesto dnes patří k třicítce nejvyspělejších států, tzv. „plátcům“, kteří z rozpočtu Světové banky neberou peníze, ale naopak je do ní vkládají. Podle Indexu společenského rozvoje (Social Progress Index), který vytváří nezisková organizace Social Progress Imperative a společnost Deloitte, je ČR 22. nejrozvinutějším státem světa (k 2015).[120] Dle Indexu lidského rozvoje, který vypočítává OSN, pak 28. nejrozvinutějším.[121] V žebříčku bohatství svých občanů, který sestavuje skupina Allianz, byla v roce 2015 Česká republika taktéž na 28. místě na světě.[122] Jmění je podle studie Global Wealth Report společnosti The Boston Consulting Group v ČR rozloženo poměrně rovnoměrně: pět procent nejbohatších Čechů vlastní 45 procent celkového finančního bohatství (v USA je to 77 procent).[123] Také příjmová nerovnost mezi lidmi patří v ČR k nejnižším v Evropě.[124] S tím souvisí i odhad OECD, že v ČR je nejmenší míra chudoby v celé Evropě.[125] V roce 2018 žilo na hranici chudoby 9,6 procenta lidí.[126]
ČR je silně exportní ekonomikou, český export překonal v roce 2018 hranici 4,4 bilionu korun, čímž byl vytvořen nový historický rekord. V roce 2018 mířilo 84,1 procenta vývozu z ČR do zemí Evropské unie. Z hlediska států dominoval vývoz do Německa (32,4 procenta), s odstupem následovaly Slovensko (7,6 procenta), Polsko (6,1) a Rakousko (4,5). Dominoval dovoz z Německa (25,0 procenta), Číny (14,1) a Polska (7,7).[127] Zdanění bylo v roce 2015 v ČR na úrovni 39,6 procenta HDP.[128] Pro strukturu zdanění je typická nízká míra přímých daní, průměrná míra nepřímých a velmi vysoká míra sociálních příspěvků (sociální a zdravotní pojištění).[129] Typickým rysem české ekonomiky je relativně nízká míra nezaměstnanosti, v březnu 2016 dosáhla ČR nejnižší nezaměstnanosti v celé Evropské unii.[130] Její zadlužení bylo k roku 2015 sedmé nejnižší v EU.[131]
K roku 2016 činil státní dluh 1,836 bilionu korun, což představovalo 40,3 procenta hrubého domácího produktu (průměr EU 85,2 procenta HDP, eurozóny 90,7 procenta HDP).[132] Dluhy českých domácností byly k červnu 2016 1,369 bilionu korun, dluhy firem vůči bankám 1,176 bilionu korun.[133] V roce 2016 ve formě dividend odplynulo z Česka do zahraničí 289 miliard korun[134] a podle některých odhadů se ročně vyvádí z Česka do zahraničí až 700 miliard korun,[135] což je ovšem přímý důsledek zahraničních investic. K roku 2016 bylo v ČR 23 200 dolarových milionářů.[136] Mezinárodní ratingová agentura Standard & Poor's oceňuje od roku 2011 úvěrovou spolehlivost České republiky stupněm AA-.[137] Podle poradenské sítě BDO bylo k roku 2016 Česko 26. nejatraktivnější zemí světa pro investory.[138] K významným hospodářským institucím patří Pražská burza (a její index PX). S korupcí se v Česku setkalo 60 % dotázaných podnikatelů.[139]
Měna
Pětitisícová bankovka české koruny s portrétem T. G. Masaryka
Oficiální českou měnou je koruna česká (zkratka Kč). Vydává ji Česká národní banka, zcela nezávislá na vládě. Členy jejího vedení – bankovní rady – jmenuje prezident republiky. Kurz měny je plovoucí, pokud se Česká národní banka nerozhodne jinak, například od 7. listopadu 2013 intervenovala na devizovém trhu s cílem držet kurz koruny vůči euru přibližně na hladině 27 korun za euro.[140] Důvodem k opatření byly obavy z deflace. Intervence byly ukončeny na jaře 2017[141] a intervencemi posílený kurz si koruna udržovala do 1. čtvrtletí 2020.[142]
Přístupovou smlouvou z roku 2003 se Česko zavázalo přijmout evropskou měnu euro.[143] Vládou však dosud nebyl stanoven termín přijetí[144] ani termín vstupu do mechanismu směnných kurzů ERM II (kurz koruny by byl od té chvíle navázán na kurz eura a kopíroval by ho), který musí přijetí eura předcházet. Vstup do mechanismu ERM II je poslední z pěti konvergenčních kritérií, které ČR dosud nesplnila. Přijetí eura brání obavy z dluhové krize v eurozóně a nízká podpora přijetí eura u veřejnosti – podle průzkumu CVVM z dubna 2017 si zavedení eura přálo jen 21 % respondentů,[145] tedy podobně jako po předchozích šest let. Do roku 2005 se podpora pohybovala nad 50 %, v následujících letech mírně poklesla a k prudkému nárůstu odporu došlo mezi lety 2009 a 2011.[146]
Vítkovické železárny v polovině 19. stoletíZnačka kdysi slavného strojírenského koncernu ČKD, který po mnoha fúzích vznikl roku 1927
V českých zemích se počátky moderního průmyslu dají vysledovat do časů panování císaře Rudolfa II., kdy se začaly spolu se zárodky moderní vědy objevovat i první průmyslové technologie a myšlení. Proces přerušila třicetiletá válka a i po ní ve střední Evropě došlo k jisté prodlevě v navázání na tuto tradici. Počátky industrializace zde souvisejí s ideologií merkantilismu a osvícenským absolutismemMarie Terezie a Josefa II. Průkopníky zde byli zejména šlechtici. První průmysl, který se začal v českých zemích masově rozvíjet, byl textilní, v 18. století ještě osamocený.
Zlom přišel na začátku 19. století, kdy se české země začaly rychle industrializovat, došlo k tzv. průmyslové revoluci. Rozvíjely se nové obory (zejm. cukrovarnictví, sklářství, pivovarnictví, výroba porcelánu, chemický průmysl, těžký průmysl a strojírenství) a od 20. a 30. let 19. století se tento průmysl také mechanizoval, za pomoci parního stroje, klíčového vynálezu epochy. Ve 2. polovině století se objevily nové technologie (elektřina, telegraf, telefon), rodilo se kapitalistické finančnictví (Živnobanka), mohutnělo strojírenství, jednak za pomoci fúzí a koncentrace kapitálu (např. koncerny Škoda a ČKD), a také tím, že začalo vyrábět stroje pro rozvíjející se železnici a systémy městské hromadné dopravy. Na konci století se objevuje výroba automobilů a motocyklů (Laurin a Klement). Do konce 19. století se staly české země nejprůmyslovější částí tehdejší Rakousko-uherské monarchie.[147]
Za První republiky rozmach pokračoval, objevila se i nová dynamicky expandující odvětví (např. obuvnictví – firma Baťa či zbrojařství – Zbrojovka Brno). Podle kritéria „národního důchodu na obyvatele“ byla meziválečná československá ekonomika 14. nejvyspělejší v Evropě a 18.–20. na světě. Průmyslová produkce byla desátá nejvyšší na světě.[148] Silně exportní ekonomiku ovšem těžce zasáhla světová krize, jež začala roku 1929. Vlekla se takřka až do konce 30. let. Po druhé světové válce byl průmysl v mimořádné míře zestátněn a po nástupu komunistů k moci začalo být hospodářství centrálně řízené a plánované. Navíc se podvolilo potřebám Rady vzájemné hospodářské pomoci, jež sdružovala socialistické státy, takže došlo v 50. letech k přílišné orientaci na těžký průmysl.
Od 60. let se dal prostor širší a vyváženější škále odvětví, navázalo se na dobrou strojírenskou a chemickou tradici. Na konci 60. let vedení KSČ plánovalo větší ekonomickou reformu (Oty Šika), která by centrálně řízenou ekonomiku skloubila s volným trhem, ale vpád sovětských vojsk ji znemožnil. Nové vedení KSČ tak zvolilo cestu velkých infrastrukturních a energetických projektů, u nichž bylo centrální řízení částečně výhodou (rozsáhlá výstavba sídlišť, dálnic, jaderných elektráren, přehrad, doindustrializace Slovenska). Hospodářství ovšem nedokázalo pružně reagovat na potřeby spotřebitelů a nezachytilo ani technologický převrat té doby, počítačovou a digitální revoluci. Specifickou linií, snad v některých ohledech i podvratnou, bylo družstevnictví, kde se objevila i nečekaná pružnost a efektivita (např. výroba počítačů v JZD Slušovice). Během tzv. perestrojky, přestavby hospodářství, k níž impulsy přišly z Moskvy, byl této linii dán větší prostor a stejně tak bylo částečně dovoleno soukromé podnikání (např. i jedna z největších současných českých firem, antivirová společnost Avast, začínala jako perestrojkové družstvo). Reformy byly však příliš pomalé a nesetkaly se ani s takovou podporou veřejnosti jako reformy konce 60. let.
Politická revoluce roku 1989 ukončila komunistickou vládu i pokusy o reformy na jejím konci. Došlo k transformaci centrálně řízeného hospodářství a privatizaci státního majetku (viz kupónová privatizace, velká privatizace, malá privatizace). V rámci restitucí byla také navrácena část majetků znárodněných po roce 1948. Důsledky otevřené konkurence nejvíce postihly odvětví těžkého průmyslu a těžkého strojírenství, které nebyly konkurenceschopné, nebo byly chybně privatizovány. Velká část podniků byla začleněna do nadnárodních korporací. Podíl průmyslu na tvorbě HDP klesl ve srovnání s rokem 1990 na polovinu a jeho místo zabral sektor služeb.
Po vstupu země do Evropské unie roku 2004 následovalo období hospodářského růstu. Pomohly i přímé dotace, od momentu vstupu do půlky roku 2016 Česko získalo z rozpočtu EU o 627,8 miliardy korun více, než do něj odvedlo.[149] Tak jako většinu států světa, i Česko zasáhla světová ekonomická krize, jež vypukla roku 2008. Projevila se zejména poklesem HDP o 4,5 % v roce 2009, zvyšováním nezaměstnanosti a růstem zadlužení státu. Bankovní systém oproti tomu krizi odolal a negativní jevy nebo přímo krachy bank jako v jiných státech EU se neuskutečnily. ČR se vyhnula i dluhové krizi, která postihla některé státy eurozóny. Po roce 2011 se obnovil hospodářský růst a česká ekonomika prokazuje vysokou výkonnost.
Plemeno český strakatý skotMozaika středočeské zemědělské krajiny (barevně jsou rozlišeny různé plodiny)
Pěstuje se hlavně obilí (pšenice, ječmen, kukuřice), brambory, cukrová řepa; z technických plodin len a řepka. Význam má i pěstování chmele, sadařství a vinohradnictví. Základem živočišné výroby je chov skotu, prasat a drůbeže, dále včelařství nebo chov sladkovodních ryb (zvláště kaprů).
Zemědělci k roku 2016 hospodařili na 4,26 milionů hektarů zemědělské půdy, což představovalo 54 procent celkové rozlohy státu. Na jednoho obyvatele České republiky připadlo 0,42 hektaru zemědělské půdy, z toho 0,30 ha půdy orné, což odpovídá evropskému průměru. Třetinu půdního fondu tvoří lesy.
Od roku 1995 ubývá zemědělské půdy, k roku 2016 asi 15 tisíc hektarů, oproti tomu výměra lesů vzrostla o 16 tisíc hektarů. Podobně klesá výměra orné půdy na úkor trvalých travních porostů, tedy lučin a pastvin. Těch v uvedeném období přibylo 71 tisíc hektarů.
Typické pro ČR je vysoké procento zemědělských podniků vlastněných právnickými osobami, po Francii (29,2 %) jsme v tomto ohledu s 13,5 % na druhém místě v EU.[152] Typický pro české zemědělství je rovněž velký podíl pronajaté půdy (asi 90 %). Také velikostní struktura zemědělských podniků v ČR se výrazně liší od struktury podniků v ostatních zemích Evropské unie. Velké podniky, tedy ty s více než 50 hektary obdělávané zemědělské půdy, v ČR obhospodařují 92,2 % z celkové výměry zemědělské půdy. Ve zbytku EU jsou obvyklejší menší podniky. Důvodem je mj. česká tradice družstevnictví i kolektivizace 50. let.
K roku 2004 pracovalo v zemědělství 141 000 osob, ve struktuře zaměstnanosti to představovalo 2,9 % pracovníků v ČR. Typické je, že počet pracovníků v zemědělství od 90. let trvale klesá.[153]
Tatra T3, nejpočetnější tramvaj světa, vyráběná 1962–1997Škoda Auto je jedním z největších výrobců automobilů v Evropě. Roku 2014 prodala rekordní počet 1 037 226 vozů. Let L-410 NG, největší dopravní letoun vyráběný v ČeskuSklenice Moser z roku 1935
Velký význam, zvláště pro export, má automobilový průmysl. Největším výrobcem automobilů je společnost Škoda Auto. V roce 2015 vyrobily v České republice společnosti Škoda (patřící německému koncernu Volkswagen), TPCA, která sdružuje japonskou firmu Toyota a francouzskou Peugeot-Citroën, a jihokorejská firma Hyundai dohromady rekordních 1 298 236 osobních automobilů.[154]
K dalším automobilovým značkám patří též Tatra (těžké nákladní automobily, třetí nejstarší výrobce automobilů na světě), Avia (střední nákladní automobily), k historickým pak Praga, Liaz a Karosa. Tatra se proslavila nákladním vozem Tatra 815 či armádní Tatrou 813. Nejznámějšími osobními automobily z kopřivnické továrny byly Tatra 603 a Tatra 97. Tatra 77 byla prvním sériově vyráběným vozem s aerodynamickou karosérií na světě. Ve voze Tatra 87 podnikli cestovatelé Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund své slavné cesty do Afriky a Jižní Ameriky. Autobusy dnes vyrábí firmy Iveco Czech Republic a SOR Libchavy, nejznámějšími českými autobusy jsou Škoda 706 RTO či Karosa ŠM 11. Trolejbusy dříve vyráběla Škoda Ostrov (např. typ Škoda 9Tr), nyní především Škoda Electric. Dalšími českými výrobci dopravních a zemědělských prostředků jsou Zetor (traktory), Kaipan (roadstery), Jawa (motocykly) a Čezeta (elektrické skútry).
Kolejová vozidla vyrábí především Škoda Transportation (tramvaje, trolejbusy, metro). Historicky je však nejslavnějším českým drážním vozidlem tramvaj Tatra T3 z ČKD Praha, s 14 tisíci vyrobenými kusy nejpočetnější tramvaj na světě. Mezi železničními vozidly pak motorový vůz řady M 290.0, tzv. Slovenská strela z Tatry Kopřivnice (1936).
Výroba letounů probíhá v Aero Vodochody (armádní) a v Letu Kunovice (civilní), v minulosti také v pražské Avii. K nejslavnějším českým letounům patřily Avia B-534 a Avia S-199 (důležitá zbraň v izraelsko-arabské válce roku 1948). Bitevník Aero L-159 Alca zase sehrává značnou roli v boji irácké armády proti Islámskému státu. Jako cvičné vojenské letouny se v minulosti osvědčily Aero L-29 Delfín či Aero L-39 Albatros. V Kunovicích se specializovali na kluzáky (zejm. Let L-13 Blaník), ale i jejich Let L-410 Turbolet se stal jedním z nejpoužívanějších českých letadel, uplatnil se především v Sovětském svazu. V minulosti probíhala výroba zemědělských a akrobatických letounů také v Otrokovicích (Z-42, Z-50, Z-37 Čmelák.
Největší český textilní a obuvnický průmysl zastupuje firma Baťa, která působí ve více než 50 zemích světa. Prodej českých hodinek PRIM naopak výrazně klesl, z více než půl milionu prodávaných kusů ročně na konci 80. let.
Významnou roli hraje výroba českého skla. K nejznámějším českým výrobcům skla patří: Moser (považován za nejluxusnější českou značku), Rückl (sklo od nich vlastní například britská královna Alžběta II), Crystalex (největší český výrobce nápojových skleniček), Sklárny Bohemia Poděbrady (největší český výrobce olovnatého křišťálu) a Lasvit (luxusní skleněné světelné instalace).[159][160]
Těžba
Podrobnější informace naleznete v článku Těžba v Česku.
Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí, dál kaolín, jíl, grafit, vápenec nebo jiné stavební hmoty. Naleziště uranu se nachází u obce Dolní Rožínka.[161] V roce 2016 byly v oblasti Krušných hor objeveny velké zásoby lithia.[162] V malém rozsahu se na jihu Moravy těží ropa a zemní plyn,[163] ale větší objem těchto surovin je dovážen ze zahraničí. Jelikož třetinu země pokrývají lesy, patří dřevo též k vývozním artiklům.
V zemi se prudce rozvíjejí telekomunikace.[zdroj?!] Největší telefonní operátor v zemi Český Telecom se spojil s globální společností Telefónica a přejmenoval se na O2 Czech Republic. Tato společnost je také, spolu se společnostmi T-Mobile a Vodafone, jedním z největších mobilních operátorů a poskytovatelů internetu v zemi. Česko má nejvíce předplatitelů bezdrátového připojení v Evropské unii.[zdroj?!] V roce 2014 bylo v ČR 1,89 milionu pevných telefonních linek, 14 milionů mobilních telefonů a přes 4 miliony internetových připojení. Internet užívalo 8,2 milionu Čechů, tedy 77,5 procent obyvatel země.[128] Národní internetová doména nejvyššího řádu pro Českou republiku je .cz. Ke konci roku 2016 bylo zaregistrováno přes 1 280 000 adres s doménou .cz.[164]
Dvě antivirové obří společnosti Avast a AVG byly založeny v České republice. V červenci 2016 bylo oznámeno, že Avast získal konkurenční AVG za 1,3 miliard $, spolu mají tyto společnosti uživatelskou základnu okolo 400 milionů lidí a 40% podíl na trhu mimo Čínu.[165]
Úmrtnost na českých silnicích byla v přepočtu na obyvatele v roce 2004 přibližně 1,6× vyšší než v Německu, přestože intenzita dopravy je nižší. Počet 1286 usmrcených z roku 2005 se kolísavě snižuje.[168] V roce 2010 zemřelo na silnicích 802 lidí.
Každé registrované vozidlo v ČR musí mít státní poznávací značku. Její současná podoba pochází z roku 2001.
Česko má se svými 9 568 km jednu z nejhustších železničních sítí v Evropě. Z toho je 3 212 km tratí elektrizováno a 1 906 km je dvou- a vícekolejných.[169] Správcem a provozovatelem naprosté většiny železniční infrastruktury je státní organizace Správa železnic. České dráhy provozují vysokorychlostní vlakyPendolino, ale jelikož žádné tratě nejsou vysokorychlostní, je jejich maximální rychlost omezena na 160 km/h.
Přepravní výkon v osobní dopravě od roku 1995 klesal k minimu 6 518 milionů osobokilometrů v roce 2003 (81 % roku 1995), poté stoupal až k 11 069 milionům osobokilometrů v roce 2019 (138 % roku 1995). V souvislosti s pandemií prudce klesl v roce 2020 (6 485 milionů osobokilometrů) a do konce roku 2022 se ještě nevrátil do hodnot roku 2019.[170]
Přepravní výkon v nákladní dopravě od roku 1995 kolísavě klesal k minimu 12 791 milionů tunokilometrů v roce 2009 (68 % roku 1995), a od té doby pomalu kolísavě stoupal k 16 777 milionům tunokilometrů v roce 2022 (74 % roku 1995). V pandemickém roce 2020 se projevil pokles o 6 %, který byl hned následujícího roku zahlazen.[171]
Od roku 1991 je Česko zapojeno do sítě mezinárodních vlaků EuroCity, od roku 2005 zajišťují některá z mezinárodních spojení i vlaky SuperCity, jejichž těžiště je na lince Praha – Ostrava.
Největším železničním dopravcem jsou České dráhy. Nákladní železniční trh je liberalizován, liberalizace v osobní dopravě probíhá. Většina osobní železniční dopravy je podporována z veřejných rozpočtů prostřednictvím dlouhodobých smluv s dopravci.
Jediným městem v ČR, kde byl vybudován systém městské podzemní dráhy, takzvaného metra, je Praha. Provoz pražského metra byl zahájen 9. května 1974. Síť tras k roku 2015 měřila 65,2 km, soupravy zastavovaly v 61 stanicích. Pražské metro přepraví přes 1,6 milionů cestujících denně. Podle hodnocení Mezinárodní automobilové federace z roku 2010 má Praha čtvrtou nejkvalitnější městskou hromadnou dopravu v Evropě (po Mnichovu, Helsinkách a Vídni).[178]
Jaderná elektrárna Temelín, nejvýkonnější elektrárna v Česku a jedna ze dvou jaderných elektráren v zemi
Česko v současnosti snižuje svojí energetickou závislost na hnědém uhlí, která se negativně projevovala v kvalitě životního prostředí v severních Čechách. V roce 2005 bylo 65,4 procent elektřiny vyráběno pomocí páry a spalováním (hlavně uhlí), 30 procent v jaderných elektrárnách a 4,6 procenta z obnovitelných zdrojů, včetně vodních elektráren. Největším českým energetickým zdrojem je Jaderná elektrárna Temelín (14 % výroby elektřiny v Česku), další jaderná elektrárna je v Dukovanech. Česko patří mezi největší vývozce proudu v Evropě, v roce 2013 vyvezlo asi 17 TWh, což je víc než vyrobí Temelín.[179] ČR je na sedmém místě na světě ve vývozu elektrické energie a na desátém ve výrobě energie z jádra.[128]
Zemní plyn je nakupován od norských společností a jako zkapalněný plyn LNG z Nizozemska a Belgie. V minulosti pocházely tři čtvrtiny dodávek plynu z Ruska, ale po vypuknutí války na Ukrajině byly tyto dodávky postupně zastaveny.[183] Zkapalněný zemní plyn se začal dovážet také z USA či Kataru.[184]
Maloobchod
Symbolem konzumního životního stylu se staly po revoluci roku 1989 supermarkety a hypermarkety, které ovládly maloobchodní sféru více než kdekoli jinde v Evropě.[185]
České hospodářství získává vysoké příjmy z cestovního ruchu. V roce 2001 celkové výnosy z cestovního ruchu dosáhly 118,13 miliardy korun, což tehdy představovalo 5,5 % HDP. V následujících letech však zájem cizinců o ČR, částečně z důvodu posílení kurzu české koruny, poněkud opadl. Posléze koruna oslabila; v roce 2016 navštívilo Česko 9,3 milionu turistů ze zahraničí.[186] Praha je pátým nejnavštěvovanějším městem Evropy, po Londýnu, Paříži, Istanbulu a Římu.[187]
Úspěch pražské zoo souvisí s její prestiží. V roce 2015 uživatelé největšího cestovatelského serveru TripAdvisor pražskou zoo určili jako čtvrtou nejlepší na světě.[189] Magazín Forbes ji roku 2008 označil za sedmou nejlepší na světě.[190]
Tradičními turistickými magnety bývala lázeňská města jako Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně, ovšem lázeňství se dostalo do krize. Karlovy Vary si však zachovávají atraktivitu kupříkladu i díky každoročnímu mezinárodnímu filmovému festivalu. Tato filmová přehlídka založená po druhé světové válce je dnes největší kulturní akcí v ČR.
Na konci roku 2018 žilo v České republice dle Českého statistického úřadu 10 649 800 lidí. Přirozený přírůstek v roce 2018 byl 1116 osob, úhrnná plodnost dosáhla hodnoty 1,71, v roce 2021 pak dosáhla hodnoty 1,83. Hlavní příčinou růstu počtu obyvatel je dlouhodobě migrace – v roce 2018 byl počet přistěhovalých o 38 629 osob vyšší než počet vystěhovalých, šlo zejména o migraci z Ukrajiny a Slovenska. Průměrný věk činil v roce 2018 42,3 let, střední délka života byla 76,1 let u mužů a 81,9 let u žen. V roce 2018 byl nejlidnatějším krajem Středočeský s 1 369 332 obyvateli. Byl jediným krajem, kde žilo více lidí než v Praze, která měla 1 308 632 obyvatel.[197]
Vývoj počtu obyvatel v Česku
Národnostní složení ČRPopulační pyramida z roku 2020
Vývoj počtu obyvatel
Data pocházejí z datové položky Wikidat
Grafy jsou z technických důvodů dočasně nedostupné.
V posledním sčítání lidu v roce 2011 se 64,3 % obyvatel Česka přihlásilo k české národnosti (86,1 % z těch, kteří se k nějaké národnosti přihlásili), která zcela převažuje ve všech okresech Česka, 5,0 % obyvatel deklarovalo národnost moravskou a 0,1 % národnost slezskou,[7] v obou případech rovněž hovořící převážně česky.
Podle názoru Českého statistického úřadu jde o důsledek rozdělení české národnosti, před sčítáním v roce 1991 ještě jednotné, v důsledku medializace moravské národnostní problematiky a tedy do jisté míry uměle;[198]politická strana Moravané tento stav naopak hodnotí jako projev spontánního národního obrození.[199] Faktem zůstává, že moravskou, částečně slezskou a po určitou dobu i českou a slovenskou národnost bylo v různých obdobích existence Československa možno deklarovat jen omezeně (skupina nebyla uváděna v koncových statistikách) nebo vůbec ne (ke skupině nebylo možno se přihlásit) a teprve v roce 1991, krátce před rozpadem státu, bylo poprvé plně přihlédnuto ke každé z těchto čtyř národností jednotlivě.[200]
Celkem 25,3 % obyvatel Česka využilo při sčítání lidu v roce 2011 možnost nevyplňovat ve sčítacích formulářích dobrovolnou kolonku národnosti a ponechalo ji prázdnou.[7]
Česko má jednu z nejméně náboženských populací na světě. V průzkumech projektu Eurobarometr v roce 2005 odpovědělo 19 % tázaných, že věří v Boha, 50 % věří v nějakou životní či duchovní sílu a 30 % nevěří v nic z toho.[202]
Podle posledního sčítání lidu z roku 2021 je 5 milionů obyvatel bez vyznání, tedy 48 % populace. K různým církvím a náboženským společnostem se přihlásilo 1,1 milionu obyvatel, dále někteří uvedli, že jsou věřící a hlásí se k církvi, ale už neoznačili konkrétní církev. Jako věřící, ale nehlásící se k žádné církvi ani náboženské společnosti se výslovně označilo 960 tisíc osob, kromě toho jiní občané uvedli pouze určité náboženství. Celkově se tak k nějaké víře či vyznání přihlásilo 2,3 milionu, tedy 22 % obyvatel Česka. Celkem 3,2 milionu obyvatel (30 %) ovšem tuto dobrovolnou kolonku ve sčítacích formulářích nevyplnilo.[203]
Nejpočetnější náboženství v Česku je křesťanství. Největší náboženskou skupinou byla v roce 2021 římskokatolická církev, která měla 741 tisíc věřících (7 %), což by byl výrazný pokles oproti roku 2011, kdy se k ní hlásilo celkem 1,08 milionu věřících (10,4 %).[7] Ovšem 236 tisíc obyvatel uvedlo „katolická víra“ nebo „katolík“, celkem tak šlo o 977 tisíc věřících (9,3 %). Následovaly velké protestantské církve Českobratrská církev evangelická s 33 tisíci členů (0,3 %) a Církev československá husitská s 24 tisíci členů (0,2 %), podobně ale 27 tisíc obyvatel jen obecně uvedlo, že jsou protestanty nebo evangelíky. Vyšší podíl věřících měla Pravoslavná církev, k níž se přihlásilo 41 tisíc lidí, významnější byli také Svědkové Jehovovi s 13 tisíci, Církev bratrská s 11 tisíci nebo řeckokatolická církev s 8 tisíci věřících. Jen obecně ke křesťanství se navíc přihlásilo 71 tisíc obyvatel. Počet vyznavačů judaismu byl 2 tisíce, k islámu se hlásilo 5 tisíc lidí, k různým odvětvím buddhismu 6 tisíc osob a k hinduismu necelé 2 tisíce obyvatel. Recesisté se hlásili např. k jediismu (21 tisíc) nebo pastafariánství (necelé 3 tisíce). K ateismu se přihlásilo 555 osob, pohanství deklarovalo téměř 3 tisíce osob.[203]
Podíl deklarovaných věřících se od předešlého sčítání lidu roku 2011 prakticky nezměnil. Vzrostl počet osob bez vyznání, oproti tomu se snížil počet osob, které se rozhodly na dobrovolnou otázku neodpovídat.[204] Geograficky je vyšší koncentrace věřících na jižní a východní Moravě, naopak severní a severozápadní Čechy vykazují vyšší podíl osob bez vyznání.
Na konci roku 2022 podle Českého statistického úřadu žilo v Česku 1 113 698 cizinců (10,3 % z celkové populace), z nich 29,9 % zde mělo udělený trvalý pobyt.[209] Dalších 2456 osob bylo v roce 2022 v azylovém řízení.[209] Osoby cizího původu s uděleným českým občanstvím v uvedených počtech nejsou zahrnuty. V Praze a Středočeském kraji v roce 2022 žilo celkem 504 tisíc cizinců, tedy necelá polovina z jejich celkového počtu v ČR.[210]
Nejvíce cizinců pochází z Ukrajiny, jejíž státní příslušníci v roce 2004 počtem překonali cizince ze Slovenska; dále následují cizinci z Vietnamu, Ruska, Německa a Polska.[211] Vietnamci pobývají v Česku v průměru nejdéle (8 let), lidé z bývalé Jugoslávie jen o rok méně. Podle údajů ČSÚ z roku 2012 byl největší podíl vysokoškolsky vzdělaných mezi osobami přicházejícími z Ruska (27 % imigrantů z této země). Největší část svých výdělků do mateřské země posílali Ukrajinci (17 % příjmu).[212]
Od vstupu do Evropské unie se počet cizinců v Česku postupně zvyšoval, ale jejich podíl na populaci zůstával nižší než v ostatních zemích Evropské unie – v roce 2016 bylo Česko z 28 států unie z hlediska etnické heterogenity na 24. místě.[213] V roce 2021 v Česku počet cizinců dosáhl 6,2 %, v sousedním Německu žil největší počet cizinců v EU, to jest 7,2 milionu (9 % populace). V Rakousku je podíl cizinců na celkovém počtu obyvatel 10,8 % a ve Španělsku 12 %.[214] Ke skokovému zvýšení podílu cizinců v Česku nad 10 % z celkové populace došlo v roce 2022 s příchodem ukrajinských uprchlíků v důsledku ruské invaze na Ukrajinu.
Nejčastější země původu cizinců žijících v Česku k 31. prosinci 2023 (nad 5 tisíc osob)
ČR má unikátní síť veřejných knihoven, nejhustší v Evropě.[228] Je tvořena více než 5400 knihovnami. Ve středu této sítě se nachází Národní knihovna ČR. Sídlí v pražském Klementinu. K nejcennějším památkám schraňovaným Národní knihovnou ČR patří rukopis Kodexu vyšehradského (jehož cena se odhaduje na miliardu korun), Lobkovický graduál, rukopisy středověké pražské univerzity, „Knihy na řetězech“ z knihovny jáchymovské městské školy ze 16. století, Codex pictoricus Mexicanus misionáře Ignáce Tirsche, autografy Jana Husa a Jakoubka ze Stříbra, sbírka grafických listů univerzitních tezí, list Gutenbergovy bible z roku 1454, Opatovický homiliář, Mattioliho herbář ze 16. století, nejstarší tisk na českém území (latinská Statuta z roku 1349), zlomek Žaltáře z Řezna pocházející z konce 8. století, řecké papyry z 1. století, Svatojiřský antifonář či Velislavova bible.[229] Zdaleka nejcennější rukopis vzniklý na českém území, perla středověkého knihařství zvaná Codex gigas (též Ďáblova bible), však byl za třicetileté války ukořistěn Švédy a do ČR bývá jen výjimečně zapůjčován.[230] Vzácné tisky a rukopisy (např. Žlutický kancionál) schraňuje též Památník národního písemnictví sídlící ve Strahovském klášteře, v letohrádku Hvězda a v tzv. Třetí Petschkově vile v Bubenči. Památník disponuje mj. rozsáhlou sbírkou ex libris. Další významnou českou knihovnou je Městská knihovna v Praze.
Divadlo
Podrobnější informace naleznete v článku České divadlo.
Národní divadlo nabízí operu, balet i činohruVáclav Havel, dramatik a esejista, později také prezident České republiky
České divadelnictví má kořeny již ve středověku. Nejstarším dochovaným dramatickým dílem s využitím češtiny je zlomek česko-latinské hry ze 14. století, zvané obvykle Mastičkář.[231] Původně šlo o jakousi mezihru v inscenaci evangelijních scén – popisuje situaci, kdy jde Ježíšova matka Marie na trh koupit vonné masti k nabalzamování mrtvého Ježíšova těla. Scéna se však stále více osamostatňovala a popisovala satiricky poměry v měšťanském prostředí.
Česká hudba má své kořeny v nejméně 1000 let staré duchovní hudbě. Nejstarší duchovní píseň v českých zemích byla staroslověnská: Hospodine, pomiluj ny. Vznikla na konci 10. století, nebo počátku 11. století. Původ je zřetelně staroslověnský, pronikly do ní ovšem i prvky staročeštiny (patrně v průběhu času).
První duchovní píseň ve staročeštině Svatý Václave, vévodo české země (též Svatováclavský chorál) vznikla ve 12. století. Zapsána byla ale až ve 14. století v kronice Beneše Krabice z Veitmile. Podobně významná je Ostrovská píseň. Zabývá se přítomností Krista ve svátosti oltářní. Zapsána byla v kodexu kláštera z Ostrova u Davle, podle prvního verše se jí též říká Slovo do světa stvorenie. Má na rozdíl od svatováclavského chorálu již složitější básnickou formu.
Krátce po druhé světové válce také vznikl významný hudební festival vážné hudby Pražské jaro, který se tradičně koná v různých pražských koncertních sálech.
U prvního a také zdaleka nejslavnějšího českého výtvarného díla autora neznáme. Jde o sošku Věstonické venuše, patrně nejstarší keramickou sošku na světě, která vznikla v mladším paleolitu a byla nalezena roku 1925 na jižní Moravě.
V první polovině 19. století probíhal proces českého národního obrození, ovšem obrozenci na malířství nekladli takový důraz jako na literaturu, divadlo či vědu. Malířství zůstávalo na pozici řemesla, přičemž v krajinářství vynikal Josef Matěj Navrátil, v portrétu a zátiší Karel Purkyně.
Zlom přišel v polovině 19. století, kdy do českých zemí dorazila vlna romantismu a realismu. Nejvýznamnějším představitelem malířského romantismu byl Josef Mánes, dnes známý především díky výzdobě pražského orloje. Realistickou malbu zvolil například Jaroslav Čermák.
Většina z autorů Generace Národního divadla nadále oscilovala mezi romantickou a realistickou malbou, zejména krajiny. To však brzy některým autorům nestačilo. Krajinář Antonín Chittussi začal měnit techniku krajinomalby až tak, že se dostal na pokraj impresionismu. Vrcholným představitelem tohoto směru se pak stal Antonín Slavíček. Dílo Luďka Marolda je zase někdy označováno za předzvěst malby secesní.
Secese provokovala svým sklonem k užitkovosti, avšak jinak ctila techniky klasické a akademické. Proti těm se však na konci století začaly bouřit nové směry. Především expresionismus. Do české expresionistické skupiny Osma patřili Bohumil Kubišta, Emil Filla či Otakar Kubín. Členové Osmy pak přecházeli ke kubismu, dalšímu novému avantgardnímu směru.
V českém výtvarném umění hraje významnou roli knižní ilustrace, karikatura a kreslený film. Mistrem karikatury byl František Gellner, v knižní ilustraci vynikli Viktor Oliva, Josef Lada, Jiří Trnka, Zdeněk Burian, Adolf Born či Květa Pacovská, která za knižní ilustrace roku 1992 získala Cenu Hanse Christiana Andersena od Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu. V kresleném filmu se prosadili Zdeněk Smetana či Zdeněk Miler.
Letohrádek královny Anny na Pražském hradě bývá označován za stylově nejčistší renesanční stavbu na sever od Alp. K významným renesančním stavbám patří i letohrádek Hvězda, nebo zámek Litomyšl. Především díky renesančnímu náměstí se na seznam Světového dědictví UNESCO dostala Telč, o stejný zápis usiluje renesanční městská architektura ve Slavonicích.[232]
Krom kultury vysoké a lidové se v českých zemích, jako všude jinde, rozvíjela od počátků 19. století i kultura populární. Některé popkulturní fenomény jsou pevně usazeny v českém kolektivním vědomí a slouží nezřídka i k národní sebeidentifikaci. Anketa České televize Kniha mého srdce z roku 2009 například ukázala masovost obliby literárních postav, jako jsou sluha Saturnin z humoristického románu Zdeňka Jirotky, Švejk z románu Haškova či Rychlé šípy z chlapeckých románů a komiksů Jaroslava Foglara.[237] Podobná anketa o Největšího Čecha zase ukázala roli humoristického fenoménu Járy Cimrmana.[238]
K velkým divadelním akcím patří tradiční festival amatérského divadla Jiráskův Hronov. Loutkářská Chrudim je nejstarší loutkářský festival na světě.[257] Na loutky je zaměřena též Skupova Plzeň, od roku 2016 přitom bylo české loutkářství zařazeno k nehmotnému dědictví UNESCO.[258] Na moderní cirkus a akrobacii se zaměřuje Letní Letná. Divadlo i hudbu s dobročinností spojuje festival v bohnické psychiatrické léčebně Mezi ploty. Největšími knižními akcemi jsou Svět knihy a Festival spisovatelů Praha.
Ke společensko-kulturním událostem patří rovněž udílení různých cen. Největší prestiži se těší cena Český lev pro filmaře, Ceny Thálie pro divadelníky, Ceny Anděl pro hudebníky, Sportovec roku či ceny Česká hlava pro vědce.
Podrobnější informace naleznete v článku Česká věda.
Humanitní a sociální vědy
Zakladatelem české vzdělanosti byl Konstantin Filozof, první významný myslitel působící na českém území. Významnými středověkými teology byli Jan Hus, Jeroným Pražský a Petr Chelčický. Jan Amos Komenský podstatným způsobem přispěl k rozvoji moderní pedagogiky, především ve spisech Didaktica magna (Velká didaktika), Janua linguarum reserata (Dveře jazyků otevřené), Orbis pictus (Svět v obrazech) a Schola ludus (Škola hrou). Židovskou středověkou vzdělanost reprezentoval především rabbi Löw, jenž vstoupil i do českých pověstí (se svým golemem). Nejvýznamnějším historikem, filozofem a intelektuálem barokní éry (18. století) byl Bohuslav Balbín.
V 60. letech 20. století zájem světa budil neortodoxní marxismus, který byl hlavním ideovým zázemím pražského jara 1968, a který reprezentovali zejména Karel Kosík (spis Dialektika konkrétního) či Eduard Goldstücker. V 70. letech to byly spíše myšlenky filozofa Jana Patočky, které se staly ideovou základnou Charty 77, či filozofa undergroundu Egona Bondyho. Vysokou úroveň měla po celou dobu socialistického režimu egyptologie, která se prezentovala mj. vykopávkami v Abusíru (zejm. Miroslav Verner).[260] Zvláštní kapitolou dějin vědy v socialistickém Československu byl státní psychologický výzkum účinků LSD, podílel se na něm i Stanislav Grof, který později v USA vytvořil metodu holotropního dýchání.[261] Světový zájem vzbudily i archeologické experimenty Pavla Pavla.[262]
Zásadním impulsem k rozvoji vědeckého myšlení (byť to nebylo v počátcích samozřejmě odděleno plně od myšlení filozofického a teologického) bylo založení Karlovy univerzity králem Karlem IV. roku 1348. Šlo o první univerzitu ve střední Evropě.
Nelze vyloučit, že se roku 1459 narodil v Českém Krumlově vynikající kartograf Martin Behaim, tvůrce nejstaršího dochovaného glóbusu na světě. Roku 1460 se v Chebu narodil významný matematik Johannes Widmann, který zavedl znaménka plus a minus, působil ale po většinu života v Lipsku.
Érou vědeckého rozkvětu byla i epocha Rudolfa II. Na jeho pražském dvoře působili astronomové Tycho Brahe a Johannes Kepler. V Praze v té době navíc působil i významný židovský matematik David Gans. Lékař Ján Jesenský v Praze provedl první veřejnou pitvu.
Ani česká věda však nestála v 2. polovině 19. století stranou. Rozvíjela se v těsném sepětí s průmyslem, který rychle mohutněl. Jejími klíčovými představiteli byli vynálezce obloukové lampy František Křižík či objevitel čtyř krevních skupin Jan Janský. Do dějin fotografické a polygrafické techniky v té době výrazně zasáhly Jakub Husník a Karel Klíč. Průkopníkem aviatiky byl Jan Kašpar. Jan Kříženecký roku 1898 představil první kinematograf v českých zemích.
Prostor pro vědu vytvořila i nová Československá republika založená roku 1918. V Brně byla tehdy (1919) založena Masarykova univerzita. V oblasti topologie se výrazně prosadil matematik Eduard Čech. Botanik Alberto Vojtěch Frič objevil řadu nových kaktusů. Dalším významným botanikem byl Karel Domin. Technik Viktor Kaplan vynalezl nový druh turbíny. Hans Ledwinka zkonstruoval roku 1934 první sériově vyráběný automobil s aerodynamickou karosérií Tatra 77.
Další automobilový konstruktér Ferdinand Porsche se také narodil v Čechách, ovšem prosadil se zejména v Německu a jako spolupracovník s nacisty by se do republiky po válce ani vrátit nemohl. Mezi Němci odsunutými po druhé světové válce byl i nositel Nobelovy ceny za fyziku za rok 2007 Peter Grünberg.
Symbolem porevoluční vědy se stal chemik Antonín Holý, tvůrce poměrně účinných léků proti AIDS.[266] Ve spolupráci s Evropskou unií bylo otevřeno několik nových vědeckých center zaměřených mj. na nanotechnologie a laserovou techniku (CEITEC, ELI Beamlines, HiLASE aj.). V Antarktidě byla založena česká Mendelova polární stanice.[267]
Podle žebříčku QS World University Rankings z roku 2014 je Univerzita Karlova 244. nejlepší vysokou školou světa. České vysoké učení technické se umístilo na 411.–420. místě. Masarykova univerzita v Brně se umístila na 551.–600. místě, Vysoké učení technické v Brně na 651.–700. místě a Vysoká škola ekonomická v Praze byla zařazena do skupiny 701+ (pod 700. místem, bez dalšího rozlišování). Jiné české vysoké školy žebříček QS do měření nezahrnuje.[269]
Nejznámějším systémem měření a srovnávání kvality vysokých škol je tzv. šanghajský žebříček (ARWU), každoročně určující 500 nejlepších vysokých škol světa. Jedinou českou, která se v něm dosud objevila, je Univerzita Karlova. V roce 2014 se umístila na 201.–300. místě. Podle ARWU tak Univerzita Karlova patří mezi 2 procenta nejlepších vysokých škol na světě.[270]
Existují také méně formalizovaná srovnání spíše publicistického typu, která čas od času za nejkvalitnější univerzitu v ČR označí třeba brněnskou Masarykovu.[271]
Podle sčítání z roku 2011 činí podíl vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva celkem 10,7 %; co se týče měst, nejvyšší podíl vykazuje Praha (20,7 %), Brno (20,6 %) a Olomouc (17,9 %).[272]
Podle studie společnosti Pearson z roku 2012 má ČR 22. nejkvalitnější školství mezi vyspělými zeměmi.[273]
Podle informací OECD z roku 2007 Česko směřuje do vzdělávání 10 procent veřejných výdajů, čímž se v srovnávacím žebříčku řadí na předposlední místo spolu s Japonskem. Vyjádřeno podílem HDP se jedná o asi 4,6 %, což je podstatně méně než průměr zemí OECD, který činí 6,1 %.[274] Současně čeští pedagogové dostávají čtvrté nejnižší platy z více než třiceti zemí sledovaných OECD.
Běžkyně Jarmila Kratochvílová již od roku 1983 drží světový rekord v běhu na 800 metrů, jde o nejdéle platný světový rekord v historii ženské atletiky.[279]
Fotbalová reprezentace Československa získala dvě stříbrné medaile na mistrovství světa, v letech 1934 a 1962. V roce 1976 vyhrálo Československo mistrovství Evropy ve fotbale 1976 v Jugoslávii, přičemž z 22 hráčů na soupisce bylo jen sedm Čechů. Stříbro na tomto turnaji československý nebo český národní tým vybojoval roku 1996, bronz pak v letech 1960, 1980 a 2004. Roku 1980 získal olympijský výběr ČSSR zlaté medaile na letních olympijských hrách v Moskvě.[280]
V ledním hokeji patří k největším reprezentačním úspěchům zlatá medaile na olympijských hrách v Naganu roku 1998, jejíž cena tkví v tom, že se turnaje zúčastnili poprvé všichni nejlepší hráči planety, včetně profesionálů ze severoamerické NHL. Ke hvězdám týmu patřili zejména útočník Jaromír Jágr a brankář Dominik Hašek.
Mimořádně úspěšná je česká tenisová škola. Martina Navrátilová, již jako reprezentantka USA, vyhrála devětkrát tenisový turnaj Wimbledon (1978, 1979, 1982, 1983, 1984, 1985, 1986, 1987, 1990). Dvakrát vyhrála Wimbledon Petra Kvitová (2011, 2014), jednou Jana Novotná (1998), Markéta Vondroušová (2023) a Barbora Krejčíková (2024). Jediným českým mužským vítězem turnaje ve Wimbledonu v tzv. open éře se stal Jan Kodeš (1973), ale v minulosti zde triumfoval jako reprezentant Egypta i Jaroslav Drobný (1954). Ivan Lendl byl 270 týdnů světovou jedničkou v žebříčku ATP, jako dosud jediný český hráč. Ženskému žebříčku WTA kralovala celkem 332 týdnů Martina Navrátilová v dresu USA. V roce 2017 se světovou hráčkou č. 1 stala rovněž Karolína Plíšková.[284] Krom jmenovaných hráčů vyhráli některý z tzv. grandslamových turnajů také Petr Korda (Austrálie 1998) a Hana Mandlíková (Austrálie 1980, 1987, Paříž 1981, US Open 1985). Deblovou specialistkou byla Helena Suková, jež ve čtyřhře vyhrála čtrnáct grandslamových turnajů.
Ženská házenkářská reprezentace vyhrála mistrovství světa (1957), jednou přivezla stříbro (1986) a jednou bronz (1962). Muži vyhráli mistrovství světa roku 1967, krom toho mají dvě stříbra (1958, 1961) a dva bronzy (1954, 1964). Získali též stříbro na olympijských hrách v Mnichově roku 1972. Tým mužů Dukly Praha třikrát vyhrál Pohár mistrů evropských zemí (1957, 1963, 1984), ženský tým Sparty Praha jednou (1962). Filip Jícha byl roku 2010 vyhlášen nejlepším házenkářem světa.[287]
Ve volejbale má mužská reprezentace dva tituly mistra světa (1956, 1966), tři tituly mistra Evropy (1948, 1955, 1958), stříbro a bronz z olympijských her (1964, 1968). Ženy vyhrály roku 1955 mistrovství Evropy. Nejlepším českým volejbalistou 20. století byl vyhlášen Josef Musil, jenž se stal rovněž prvním Čechem uvedeným do mezinárodní volejbalové Síně slávy.[288]
Obecně česká jídla zapadají do středoevropských chutí, s některými místními originalitami – krom už uvedených např. smažený sýr, knedlíky, utopenci, olomoucké syrečky, vánoční kapr (Český kapr je obchodní značkou), hořické trubičky, škubánky, pivní sýr atd. Východní vlivy (slovenské, maďarské, polské či ruské) v české kuchyni zastupují např. boršč, trdelník, živáňská pečeně, guláš anebo tlačenka. Ryby jsou v českém jídelníčku málo časté (tzv. mořské plody se rozmohly až v souvislosti s moderním stravováním a zásobováním potravinami z dovozu), naopak, v evropském kontextu mimořádné je použití jedlých hub a mletého máku. Tvary některých druhů pečiva – např. rohlíků – jsou také v Evropě (s výjimkou Slovenska) neobvyklé, i když samotné těsto, z něhož jsou vyráběny, je běžné.
Z českých nápojů vyniká pivo, jehož vaření tu má staletou tradici a patří mezi nejznámější a nejkvalitnější na světě. (V rámci EU je název České pivo chráněným zeměpisným označením.) První známý pivovar tu existoval už v roce 1118 a Česko má nejvyšší spotřebu piva na osobu na světě. Vysoce alkoholická slivovice, pálená hlavně na východní Moravě, je běžně známa i v jiných státech východní a jihovýchodní Evropy, zato bylinné likéry Fernet Stock a Becherovka jsou českými specialitami. Víno se vyrábí především na jižní Moravě, která má k pěstování révy podstatně lepší podmínky než jiné části republiky (byly tu i vyšlechtěny domácí odrůdy, např. Cabernet Moravia, Pálava nebo Muškát moravský). Kofeinová limonáda Kofola je další českou specialitou.
Připomínka studentských demonstrací a následného uzavření českých vysokých škol německými okupanty v roce 1939 a studentské demonstrace z roku 1989, která odstartovala Sametovou revoluci. (Mezinárodní den studentstva)
¹ Označuje tzv. ostatní svátky, které nesouvisejí s českou státností.
Odkazy
Poznámky
↑„Základní index HDI“, ve kterém je ČR s hodnotou 0,895 na 32. místě, ukazuje teoreticky dosažitelný potenciál lidského rozvoje, pokud by neexistovaly různé nerovnosti mezi lidmi. „Narovnaný HDI“ naproti tomu indikuje reálnou situaci. Narovnaný HDI má hodnotu 0,848, čímž se ČR v narovnaném rozvoji řadí o 13 míst výše, tedy na 19. místo.[3]
↑Například správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.) stanoví: „V řízení se jedná a písemnosti se vyhotovují v českém jazyce. Účastníci řízení mohou jednat a písemnosti mohou být předkládány i v jazyce slovenském“ (§ 16, odstavec 1).[4]
↑Občané náležející k menšinám, které tradičně a dlouhodobě žijí na území České republiky, mají právo jednat před správními úřady a soudy ve svém jazyce. Článek 25 Listiny základních práv a svobod stanoví, že občané příslušející k národnostním a etnickým menšinám mají za podmínek stanovených zákonem zaručeno právo na vzdělání v jejich jazyku a právo užívat jejich jazyka v úředním styku. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, v § 16 (Jednací jazyk), odstavci 4 stanoví, že „Občan České republiky příslušející k národnostní menšině, která tradičně a dlouhodobě žije na území České republiky, má před správním orgánem právo činit podání a jednat v jazyce své národnostní menšiny. Nemá-li správní orgán úřední osobu znalou jazyka národnostní menšiny, obstará si tento občan tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků. Náklady tlumočení a náklady na pořízení překladu v tomto případě nese správní orgán.“ Současně zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin, v § 9 (Právo na užívání jazyka národnostní menšiny v úředním styku a před soudy) zajišťuje stejné právo i pro jednání před soudy. Oficiálně uznanými tradičními menšinami jsou Bělorusové, Bulhaři, Chorvati, Maďaři, Němci, Poláci, Romové, Rusíni, Rusové, Řekové, Slováci, Srbové, Ukrajinci a Vietnamci.[5] Status národnostní menšiny zatím nemají, ale usilují o něj: Mongolové.[6]
↑Některé systémy řadí Českou republiku do Evropy východní[10][11] a tzv. středovýchodní (například polský historik Jerzy Kłoczowski).
↑Na území Protektorátu se nacházela jen velmi malá část Českého Slezska v okolí Ostravy a Frýdku, zatímco zbytek, včetně východní poloviny československého Těšínska, byl připojen k Německu.
↑Již poválečné Československo nebylo plně unitární, ale mělo asymetrickou strukturu. Na Slovensku působila zákonodárná Slovenská národní rada a do roku 1960 též její výkonný orgán Sbor pověřenců, zatímco Česko obdobné orgány nemělo. Zatímco vzájemné hranice Čech, Moravy a Slezska byly poválečným krajským dělením rozrušeny, hranice mezi Českem a Slovenskem krajské členění respektovalo a zákon zakazoval vládě měnit krajské hranice oddělující kraje v českých zemích od krajů na Slovensku. Záležitosti, které na Slovensku spadaly do působnosti SNR či Sboru pověřenců, tak pro kraje v českých zemích vykonával československý parlament a vláda. Některé československé právní předpisy tak měly územní působnost omezenou na české kraje. Příkladem je státní ochrana přírody. Slovenská národní rada přijala zákon č. 1/1955 Zb. SNR, o štátnej ochrane prírody, platný jen pro slovenské kraje. Následně československé Národní shromáždění přijalo československý zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, který však byl od počátku účinný pouze pro české kraje.
↑ abUNDP (United Nations Development Programme). Human Development Report 2023-24: Breaking the gridlock: Reimagining cooperation in a polarized world [online]. New York: 2024. Kapitola Table 3, s. 283. Dostupné online. ISBN9789213588703. (anglicky)
↑ Správní řád, § 16 odstavec 1. portal.gov.cz [online]. [cit. 2013-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-09.
↑ Čeští Vietnamci chtějí status menšiny, pomoci jim může sčítání lidu. iDNES.cz [online]. 2010-11-28 [cit. 2017-10-18]. Dostupné online.
↑ abcdef Obyvatelstvo podle pohlaví a podle druhu pobytu, státního občanství, způsobu bydlení, národnosti a náboženské víry. vdb.czso.cz [online]. [cit. 2019-08-08]. Dostupné online.
↑Jan Filip: Ústavní právo České republiky 1. Brno : Masarykova univerzita a Doplněk, 2003, ISBN80-210-3254-5, s. 145
↑ 2013 Human Development Report | Human Development Reports. hdr.undp.org [online]. [cit. 2019-04-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-03-17.
↑ Česko je šestou nejbezpečnější zemí světa, ukázal průzkum. Nejhůř je na tom Sýrie. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2019-12-14]. Dostupné online.
↑Členské státy Evropské unie - European Union website, the official EU website - European Commission [online]. 2016-06-16 [cit. 2016-10-13]. Dostupné online.
↑Počet obyvatel v regionech soudržnosti, krajích a okresech České republiky k 1. 1. 2023 [online]. Český statistický úřad, 2023-05-23 [cit. 2023-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-29.
↑HORÁK, Slavomír. Geografie cestovního ruchu České republiky. Studijní materiály pro posluchače Vyšší obchodně-podnikatelské školy [online]. 2005 [cit. 2020-04-13]. S. 8. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-11.
↑Návrh zákona České národní rady ze dne 4. prosince 1992 o státních symbolech České republiky [online]. [cit. 2020-04-12]. Dostupné online.
↑ abStátní symboly ČR: Jejich historie a význam. Velký státní znak. Malý státní znak. Státní barvy. Státní vlajka. Vlajka prezidenta republiky [online]. [cit. 2020-04-12]. Dostupné online.
↑ Sdělení ČSÚ dle zákona 489/2003 Sb. o vydání Číselníku zemí (ČZEM). portal.gov.cz [online]. [cit. 2013-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-09.
↑Czechia: Anglický název českého státu v mýtech a faktech [online]. go-czechia.cz. Dostupné online.
↑Např. Jiří Gruša: Česko – návod k použití, Barrister & Principal, 2. vydání, 2009
↑ČIŽMÁROVÁ, Libuše. Jak se jmenuje naše vlast. 1.. vyd. Praha: Středisko společných činností Akademie věd České republiky, 2016. 24 s. (Věda kolem nás / Pro všední den č. 54). Dostupné online. ISBN978-80-270-0966-4.
↑Obyvatelstvo České republiky v dlouhodobé perspektivě [online]. Geografické rozhledy [cit. 2016-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
↑ Pražské bouře roku 1897. Městská knihovna v Praze [online]. Dostupné online.
↑ 1907: První svobodné volby bez ženských a opilců. Týden.cz [online]. 29. dubna 2010. Dostupné online.
↑ŠEDIVÝ, Ivan. Češi bojovali hrdinně za Rakousko-Uhersko, ale první republika to tutlala [online]. www.zpravy.idnes.cz, 2008-08-27 [cit. 2013-05-28]. Dostupné online.
↑BALOUN, Pavel. J. Harna / Krize evropské demokracie a Československo 30. let 20. století. Srovnávací sonda.. ČLOVĚK – Časopis pro humanitní a společenské vědy. 2008-10-15, čís. 12. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-15.Archivováno 15. 12. 2013 na Wayback Machine.
↑Tóth – Novotný – Stehlík, Národnostní menšiny..., s. 625. Převzato z Československá statistika – svazek 9. Sčítání lidu v republice Československé ze dne 15. února 1921. Praha: [s.n.], 1924. S. 60*.
↑ NACISTICKÁPERZEKUCE OBYVATEL ČESKÝCH ZEMÍ (Studijní materiál pro učitele dějepisu). www.zivapamet.cz [online]. [cit. 2013-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-04-19.
↑ Česko přijalo víc Ukrajinců, než zvládne, myslí si 58 procent občanů. Ochranu dostalo přes 600 000 lidí. iROZHLAS [online]. 2024-04-15. Dostupné online.
↑ NOVÉ ČESKÉ NEJ: Hranická propast je nejhlubší na světě. National Geographic Česko [online]. [cit. 2019-12-14]. Dostupné online.
↑CULEK, Martin, a kol. Biogeografické členění České republiky II. díl. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005. 589 s. ISBN80-86064-82-4.
↑KOHOUTEK, František; HOUSER, Milan; DAVÍDEK, Branislav. Československé řeky kilometráž A-Z. Praha: Olympia, 1978.
↑ Archivovaná kopie. www.meteopress.cz [online]. [cit. 2016-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-22.
↑SMOLOVÁ, Irena. Hydrologické podmínky ČR – vodní toky [online]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie [cit. 2023-11-12]. S. 2. Dostupné online. Dostupné také na: [1].
↑ Klima České republiky | In-počasí. www.in-pocasi.cz [online]. [cit. 2019-12-14]. Dostupné online.
↑ Teplotní poměry v České republice. Příroda.cz [online]. [cit. 2019-12-14]. Dostupné online.
↑ Archivovaná kopie. www.hnutiduha.cz [online]. [cit. 2016-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-18.
↑ Portál české flóry. flora.upol.cz [online]. [cit. 2016-09-04]. Dostupné online.
↑WWW.MCCANNDIGITAL.CZ. Flora a fauna. www.czech.cz [online]. [cit. 2016-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-19.
↑Beran L., Kubíková J., Špryňar P., 2006: Výsledky výzkumu bezobratlých v CHKO Kokořínsko. [Results of invertebrate investigation in Kokořínsko Protected Landscape Area]. – In: Beran L. et al., 2006: Bezobratlí Kokořínska. [Invertebrates of Kokořínsko]. – Bohemia centralis, Praha, 27: 577-582.
↑The Czech Republic's Membership in International Organizations [online]. United States State Department [cit. 2015-08-08]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑About the Visegrad Group [online]. [cit. 2015-08-08]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Společné prohlášení ke strategickému dialogu mezi Ministerstvem zahraničních věcí České republiky a Ministerstvem zahraničních věcí Spolkové republiky Německo jako novém rámci pro česko-německé vztahy [online]. German embassy in the Czech Republic [cit. 2015-08-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 03-03-2016.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Czech-U.S. Relations [online]. ministerstvo zahraničí ČR [cit. 2015-08-08]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Česko je věrnější než USA. Zatímco Izrael už kritizuje většina světa, Fiala dál chce přesouvat ambasádu. Hospodářské noviny [online]. 20. března 2024. Dostupné online.
↑ Česko podporuje násilné režimy a povstalce na Blízkém východě, tvrdí Nesehnutí. Může za to nedostatečná kontrola vývozu zbraní. Hospodářské noviny [online]. 20. září 2018. Dostupné online.
↑ Programové prohlášení vlády. www.vlada.cz [online]. [cit. 2022-01-10]. Dostupné online.
↑ Rusko zveřejnilo seznam nepřátelských zemí. Jsou na něm jen dvě: Česko a USA. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2021-05-14 [cit. 2022-03-02]. Dostupné online.
↑ Czechs with few mates. The Economist. 30 August 2007. Dostupné online [cit. 8 August 2015].Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Zdroj se vztahuje na období do roku 2007.
↑ Ministři a ministerstvo v historii | Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. www.mzv.cz [online]. [cit. 2022-12-02]. Dostupné online.
↑ Balkán, Irák, Afghánistán – česká armáda si v rámci zahraničních misí vydobyla v NATO respekt. Český rozhlas [online]. 12. března 2019. Dostupné online.
↑ České gripeny budou opět střežit Island, první piloti odletí v září. iDNES.cz [online]. 2016-03-16 [cit. 2019-12-14]. Dostupné online.
↑ Liberečtí chemici si na slavnostním nástupu připomněli významné svátky | Armáda ČR. www.army.cz [online]. [cit. 2019-12-14]. Dostupné online.
↑KOMÁREK, Michal. Diskriminace Romů v českých školách jako evropský problém [online]. [cit. 2016-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-01.
↑ Evropská komise žádá Česko o data kvůli diskriminaci Romů ve školách. iDNES.cz [online]. 2014-09-25 [cit. 2016-09-04]. Dostupné online.
↑ Evropský soud tlačí vládu k odškodnění za nedobrovolné sterilizace romských žen - Liga lidských práv. llp.cz [online]. [cit. 2016-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-02.
↑ JPMorgan Chase přeřadila české dluhopisy z kategorie vyspělých zemí do indexů rozvíjejících se trhů. Investicniweb.cz. Dostupné online [cit. 2018-11-08].
↑ Banka přeřadí Česko z vyspělých zemí do rozvojových. Neplníme příjem na hlavu. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2017-04-11]. Dostupné online.
↑ Česko je v kvalitě života na 22. místě na světě, dokonce před Itálií. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2016-09-04]. Dostupné online.
↑Euro a Česká republika [online]. Ministerstvo financí ČR [cit. 2017-07-12]. Dostupné online.
↑ČTK. Analýza: Rozhodnutí o vstupu Česka do eurozóny bude hlavně politické. ČeskéNoviny.cz [online]. 2017-06-01 [cit. 2017-07-12]. Dostupné online.
↑ČERVENKA, Jan. Občané ČR o budoucnosti EU a přijetí eura – duben 2017 - Centrum pro výzkum veřejného mínění. cvvm.soc.cas.cz [online]. Centrum pro výzkum veřejného mínění, 2017-05-24 [cit. 2017-07-12]. Dostupné online.
↑Tisková zpráva: Občané ČR o budoucnosti EU a přijetí eura – duben 2017 [PDF online]. Centrum pro výzkum veřejného mínění, 2017-05-24 [cit. 2017-07-12]. S. 4. Dostupné online.
↑MRÁZEK, Otakar. Vývoj průmyslu v českých zemích a na Slovensku od manufaktury do roku 1918. Praha: Nakladatelství politické literatury, 1964. 490 s.
↑ Ekonomika ČSSR v letech padesátých a šedesátých | 21. 7. 2011 | Pavel Rybák. Britské listy [online]. 2011-07-21 [cit. 2019-12-14]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ČR v pololetí získala z EU o 66,6 miliardy Kč více, než zaplatila | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2016-09-04]. Dostupné online.
↑KŘEČEK, Štěpán. Žebříček největších firem v České republice [online]. kurzy.cz, 2020-08-14. Dostupné online.
↑ Největší firmy v Česku podle tržeb i zaměstnanců. Projděte si žebříček Czech Top 100. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-06-11 [cit. 2020-12-16]. Dostupné online.
↑ V čem je české zemědělství jiné? | Statistika&My - měsíčník Českého statistického úřadu. www.statistikaamy.cz [online]. [cit. 2016-09-04]. Dostupné online.
↑ Zemědělství (eAGRI). eagri.cz [online]. [cit. 2016-09-04]. Dostupné online.
↑Avast not done with deal-making after AVG buy, but no rush [online]. Reuters, 2016-09-30. Dostupné online. (Anglicky)
↑ Praha je už čtyři roky sídlem Agentury pro evropský satelitní systém. Co z toho má Česká republika?. ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2019-12-14]. Dostupné online.
↑ Vnější příčiny úmrtí v ČR v letech 1994 až 2006 PDF. www.czso.cz [online]. [cit. 2010-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-11-17.
↑ Dopravní infrastruktura – časové řady. ČSÚ, 1.8.2011. www.czso.cz [online]. [cit. 2012-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-11-14.
↑Doprava - Naturální ukazatele - časové řady [online]. Český statistický úřad, 2024-02-06 [cit. 2024-02-20]. Kapitola Osobní doprava - časové řady : Tab. 1 Přeprava cestujících železniční dopravou. Dostupné online.
↑Doprava - Naturální ukazatele - časové řady [online]. Český statistický úřad, 2024-02-06 [cit. 2024-02-20]. Kapitola Nákladní doprava - časové řady : Tab. 1 Železniční nákladní doprava. Dostupné online.
↑ Exkurze na okruh, kde se krotí ti nejlepší evropští „železní oři“ | PN. podebradskenoviny.cz [online]. [cit. 2019-12-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-12-20.
↑Letiště v ČR [online]. czech.cz [cit. 2017-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-18.
↑ Pražské letiště má nový rekord, letos odbavilo už 13 milionů cestujících. iDNES.cz [online]. 2016-12-30 [cit. 2017-02-16]. Dostupné online.
↑Magazín Terminál - zajímavá letadla za rok 2016 [online]. prg.aero, 2016-11-07 [cit. 2017-02-16]. Dostupné online.
↑ Přístavní území ČR v Hamburku | ŘVC ČR. www.rvccr.cz [online]. [cit. 2019-12-14]. Dostupné online.
↑ Nejúspěšnější rok: turistů z ciziny přijelo rekordních devět milionů. Zprávy E15.cz. Dostupné online [cit. 2017-02-09].
↑Top 100 City Destinations Ranking - 2013 Data [online]. 2015-01-27 [cit. 2016-09-05]. Dostupné online. (anglicky)
↑Nejnavštěvovanější místa v ČR: opět vede Pražský hrad, umístily se i méně známé lokality [online]. [cit. 2016-09-05]. Dostupné online.
↑ Zoo Praha je čtvrtá nejlepší na světě. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2016-09-05]. Dostupné online.
↑Žebříček nejlepších zoo na světě podle magazínu Forbes [online]. [cit. 2016-09-05]. Dostupné online.
↑ abNOVOTNÝ, Jiří. TOP 100 Nejnavštěvovanější místa v ČR - České hrady a zámky. www.hrady-zamky-cr.cz [online]. [cit. 2016-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-07-16.
↑ Muzea a galerie. www.czech.cz [online]. [cit. 2019-12-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-19.
↑S.R.O., World Media Partners,. Dvanáct českých divů světa. www.unesco-czech.cz [online]. [cit. 2016-09-05]. Dostupné online.
↑ České a slovenské loutkářství je na seznamu UNESCO. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2019-12-14]. Dostupné online.
↑ Veřejná databáze: Počet a pohyb obyvatel v Českých zemích (roční údaje). vdb.czso.cz [online]. Český statistický úřad [cit. 2024-11-28]. Dostupné online.
↑Statistická ročenka České republiky - 2019 [online]. Český statistický úřad [cit. 2020-06-21]. Dostupné online.
↑ Český statistický úřad: Základní informace o vývoji obyvatelstva, domácností, domů a bytů, část 5. Národnost a mateřský jazyk. www.czso.cz [online]. [cit. 2008-05-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-09.
↑Population by religious belief and by municipality size groups [online]. Czech Statistical Office [cit. 2012-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 21 February 2015.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ abVýsledky sčítání 2021 – otevřená data. Obyvatelstvo podle náboženské víry (data a schéma) [online]. Český statistický úřad, 2022-04-06 [cit. 2022-09-08]. Dostupné online.
↑ Podrobné údaje – Náboženská víra podle krajů. www.scitani.cz [online]. [cit. 2011-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-01-06.
↑ 500 let od příchodu na jižní Moravu. Charváti? Vinaři milující fazolovou polévku. Brněnský deník [online]. 8. srpna 2015. Dostupné online.
↑ Boj za slezskou věc: Kdo usiloval o nezávislost Slezska?. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 31. prosince 2018. Dostupné online.
↑ Být Prajzákem. Historie.cs [online]. 26. října 2019. Dostupné online.
↑ ab Cizinci v ČR v letech 2004 - 2022 (stav k 31. 12.). czso.cz (Český statistický úřad) [online]. [cit. 2023-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-06-23.
↑ Cizinci v ČR podle regionu soudržnosti, kraje a okresu v letech 1996 - 2022 (stav k 31. 12.). czso.cz (Český statistický úřad) [online]. [cit. 2023-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-06-23.
↑ Cizinci s pobytem nad 12 měsíců podle státního občanství v letech 2008 - 2022 (k 31. 12.). czso.cz (Český statistický úřad) [online]. Dostupné online.
↑ Pobavit a poučit: Druhá strana slavné Kosmovy kroniky. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2016-09-13 [cit. 2019-12-14]. Dostupné online. (anglicky)
↑TURČEKOVÁ, Šárka. Alexandreida je nesmrtelným dílem o životě legendárního rytíře. TOPZINE.cz [online]. 2010-12-23 [cit. 2019-12-14]. Dostupné online.
↑ Slovo a slovesnost – Dalimilova kronika a počátky české slovesnosti. sas.ujc.cas.cz [online]. [cit. 2019-12-14]. Dostupné online.
↑ Nekonečné putování Učitele národů: Kam zavál osud Jana Ámose Komenského?. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2019-02-03 [cit. 2019-12-14]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Jeroným Pražský — Lidé — Česká televize. www.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2019-12-14]. Dostupné online.
↑ Petr Chelčický. www.phil.muni.cz [online]. [cit. 2019-12-14]. Dostupné online.
↑ Balbín Bohuslav: velký český vlastenec. HedvabnaStezka.cz [online]. [cit. 2019-12-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-09.
↑ Příběhy slavných: Josef Dobrovský. Český rozhlas Dvojka [online]. 2015-08-24 [cit. 2019-12-14]. Dostupné online.
↑ Jaroslav Seifert - druhý český laureát nobelovy ceny. www.converter.cz [online]. [cit. 2019-12-14]. Dostupné online.
↑ Spalovač mrtvol v rakvi nespával. Ladislav Fuks byl zvrácenou hvězdou. iDNES.cz [online]. 2013-09-15 [cit. 2019-12-14]. Dostupné online.
↑ Evropa čte nejen Viewegha, nejpřekládanější je Ivan Klíma. iDNES.cz [online]. 2009-05-17 [cit. 2017-07-12]. Dostupné online.
↑ Česko má zdaleka nejhustší síť veřejných knihoven v EU. TÝDEN.cz [online]. 2013-09-30 [cit. 2019-12-14]. Dostupné online.
↑ Klementinská NEJ... — Národní knihovna České republiky. www.nkp.cz [online]. [cit. 2019-12-14]. Dostupné online.
↑POLÁK, Lukáš. Hudební televize Óčko slaví patnáct let, diváci vyberou nejoblíbenější tuzemský klip. Český rozhlas. 2017-05-15. Dostupné online [cit. 2017-07-12].
↑ Satelitní televize v České republice. DigiZone.cz. Dostupné online [cit. 2017-07-12].
↑Zpravodajský trojboj: Hvězdná Nova oslabuje, Prima se tahala s Událostmi ČT o druhé místo [online]. Hospodářské noviny. Dostupné online.
↑Čechy nejvíce zajímá bulvár. Nejčtenější v zemi je deník Blesk [online]. ČTK, 2015-07-15 [cit. 2017-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-23.
↑ Unie vydavatelů ČR - Prodaný náklad deníků. www.unievydavatelu.cz [online]. [cit. 2019-12-14]. Dostupné online.
↑ Unie vydavatelů ČR - Prodaný náklad deníků. www.unievydavatelu.cz [online]. [cit. 2019-12-14]. Dostupné online.
↑FEREBAUER, Václav (fer); ČTK. České a slovenské loutkářství se dostalo na seznam UNESCO. iDNES.cz [online]. 2016-12-01 [cit. 2017-07-12]. Dostupné online.
↑ Nejlepší hudební festivaly v ČR pro letošní rok 2015 | Magazín | TripZone.cz. magazin.tripzone.cz [online]. [cit. 2016-09-05]. Dostupné online.
↑ Objevy, které změnily dějiny. Česká egyptologie je malá, ale extrémně úspěšná. ČT24. Dostupné online [cit. 2017-07-08].
↑ V Československu zkusili LSD vědci, umělci i mladý Miloš Zeman. iDNES.cz [online]. 2015-10-06 [cit. 2017-07-08]. Dostupné online.
↑ Pavel Pavel, muž, který rozhýbal tajemné sochy na Velikonočním ostrově. Český rozhlas. Dostupné online [cit. 2017-07-08].
↑Tragický experiment „létajícího krejčího“ z Čech. Smrtelný pád z Eiffelovky v roce 1912 zachytila kamera [online]. Muži v Česku, 2018-09-28 [cit. 2019-12-14]. Dostupné online.
↑Velikáni české vědy [online]. [cit. 2010-11-01]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Faces of the Presidency [online]. EU2009.cz [cit. 2009-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-19.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Mendelova polární stanice, kterou vybudovala brněnská Masarykova univerzita, po osmi týdnech osiřela. Brno [online]. 2007-03-16 [cit. 2019-12-14]. Dostupné online.
↑KEMÉNYOVÁ, Zuzana. Žebříček českých vysokých škol: Brno výrazně porazilo Univerzitu Karlovu. Hospodářské noviny (IHNED.cz) [online]. 2015-01-22 [cit. 2019-12-14]. Dostupné online.
В Википедии есть статьи о других людях с такой фамилией, см. Шумилов; Шумилов, Николай. Николай Васильевич Шумилов Председатель Ташкентского Совета рабочих и солдатских депутатов ноябрь 1918 года — 19 января 1919 года Рождение 1875Златоуст, Уфимская губерния, Российская имп...
Political party in Ukraine Smart Politics Розумна полiтикаAbbreviationRPLeaderDmytro RazumkovFounderDmytro RazumkovFounded8 November 2021 (2021-11-08)(parliamentary group)24 January 2022 (2022-01-24)(Razumkov Team)Registered16 November 2021 (2021-11-16)(parliamentary group)Split fromServant of the PeopleIdeologyAnti-corruptionReformismColours Blue RedSloganIt is time for positive change and smart politics!(Ukraini...
American football player and coach (1915–2000) Ernie HefferleHefferle pictured in Sub Turri 1961, Boston College yearbookBiographical detailsBorn(1915-01-12)January 12, 1915Herminie, Pennsylvania, U.S.DiedAugust 8, 2000(2000-08-08) (aged 85)Playing career1930sDuquesne Coaching career (HC unless noted)1951–1958Pittsburgh (assistant)1959Washington Redskins (OL)1960–1961Boston College1962–1964Pittsburgh (assistant)1965Pittsburgh Steelers (OL)1966–1969Miami Dolphins (OL)[1]...
Extinct baronetcy in the Baronetage of England Arms of Chudleigh: Ermine, three lions rampant gules[1] The Chudleigh Baronetcy, of Ashton in the County of Devon, was a title in the Baronetage of England. It was created on 1 August 1622 for George Chudleigh (d.1656), Member of Parliament for St Michael's, East Looe, Lostwithiel and Tiverton. The title became extinct on the death of the sixth Baronet in 1745.[2] John Chudleigh (born 1606), the elder son of the 1st Baronet, prede...
Kartunis dan produser film Walt Disney, dengan Tujuh Kurcaci. Walt Disney (1901–1966) memenangkan atau meraih sebanyak dua puluh enam Oscar, dan memegang rekor Oscar terbanyak dalam sejarah.[1] Ia memenangkan dua puluh dua Oscar kompetitif dari sebanyak lima puluh sembilan nominasi, dan juga memegang kemenangan dan nominasi terbanyak untuk seorang individual dalam sejarah.[1] Disney memenangkan Oscar kompetitif pertamanya dan meraih Penghargaan Kehormatan Akademi di Academy ...
Chicken longganisaAlternative namesChicken longaniza, longganisang manokCourseSausagePlace of originPhilippinesMain ingredientschicken Media: Chicken longganisa Chicken longganisa is a Filipino fresh sausage made with minced chicken meat, garlic, onion, soy sauce, muscovado sugar, salt, vinegar, and black pepper. Vegetable extenders can also be added like carrots, turnips, or jicamas. It is sold as a healthier alternative to other kinds of longganisa. It is usually prepared without ...
2003 video game This article is about the 2003 game. For other Bionicle video games, see List of Bionicle media § Video games. 2003 video gameBionicleDeveloper(s)Argonaut GamesArgonaut SheffieldMöbius Entertainment (GBA)Publisher(s)Electronic ArtsLego InteractiveTHQ (GBA)Feral Interactive (OS X)Platform(s)GameCube, Game Boy Advance, Mac OS X, PlayStation 2, Xbox, WindowsReleaseGame Boy AdvanceNA: September 9, 2003EU: September 26, 2003GameCube, PlayStation 2, Windows, XboxEU: October 10, 20...
This article needs additional citations for verification. Please help improve this article by adding citations to reliable sources. Unsourced material may be challenged and removed.Find sources: ZNS-1 – news · newspapers · books · scholar · JSTOR (January 2022) (Learn how and when to remove this template message) Radio station in Nassau, BahamasZNS-1NassauBahamasBroadcast areaThe BahamasFrequency1540 kHzBrandingRadio BahamasProgrammingFormatNews/TalkOw...
For the town in Dewitt's Colony, see Seguin, Texas. City in Texas, United StatesWalnut Springs, TexasCityLocation of Walnut Springs, TexasCoordinates: 32°3′30″N 97°44′57″W / 32.05833°N 97.74917°W / 32.05833; -97.74917CountryUnited StatesStateTexasCountyBosqueArea[1] • Total1.34 sq mi (3.47 km2) • Land1.33 sq mi (3.45 km2) • Water0.01 sq mi (0.02 km2)Elevation912 ft...
Not to be confused with Tears of the Dragon. Dragon Tears First editionAuthorDean KoontzCover artistDon BrautigamCountryUnited StatesLanguageEnglishGenreThriller, Horror novelPublisherPutnamPublication date1993Media typePrintPages377ISBN0-399-13773-4OCLC29061094LC ClassCPB Box no. 2369 vol. 4 This article does not cite any sources. Please help improve this article by adding citations to reliable sources. Unsourced material may be challenged and removed.Find sources: Dragon...
British TV series or programme The Secret MillionaireTitle card from series 10 (UK)Narrated byJohn LesterCountry of originUnited KingdomOriginal languageEnglishNo. of series10 in UK; 3 in US; 2 in AU; 2 in IENo. of episodes67 in UK; 25 in US; 10 in AU (+ 2 unaired); 8 in IE (list of episodes)ProductionRunning timeapprox. 48 min. (per episode)Production companyRDF TelevisionOriginal releaseNetworkChannel 4 (UK)Fox/ABC (US)Nine Network (Australia)RTÉ1 (Ireland)Release29 November 2006 ...
Dulwich Public Baths51°27′40″N 0°04′20″W / 51.460977°N 0.072284°W / 51.460977; -0.072284Location2b Crystal Palace Road, London, SE22 9HBOpened25 June 1892Operated byEveryone ActiveArchitectSpalding & CrossWebsiteOfficial websiteFacilitiesGym, crèche, swimming pool Dulwich Public Baths (also Dulwich Leisure Centre) is a swimming pool and gym in Dulwich, South London. It opened in 1892, and is London's oldest public baths to have remained in continuous o...
Penyuntingan Artikel oleh pengguna baru atau anonim untuk saat ini tidak diizinkan.Lihat kebijakan pelindungan dan log pelindungan untuk informasi selengkapnya. Jika Anda tidak dapat menyunting Artikel ini dan Anda ingin melakukannya, Anda dapat memohon permintaan penyuntingan, diskusikan perubahan yang ingin dilakukan di halaman pembicaraan, memohon untuk melepaskan pelindungan, masuk, atau buatlah sebuah akun. Halaman ini berisi artikel tentang waralabanya. Untuk judul permainan yang pertam...
Virginia Maestro Información personalNombre de nacimiento Virginia Maestro DíazNacimiento 29 de septiembre de 1982 (41 años)Linares, Jaén, EspañaNacionalidad EspañolaEducaciónEducada en Universidad de Sevilla Información profesionalOcupación Cantante, compositora y actrizAños activa 2008-presenteSeudónimo Virginia, Labuat, Viki, La Niña Azul[1][2]Géneros Pop, retro, country, blues, folk, soul, jazz, indieInstrumentos Voz, guitarra, pianoDiscográfica Sony Music...
PersidoNama lengkapPersatuan Sepakbola Indonesia DogiyaiJulukanLaskar Ukaa MapegaBerdiri2013; 9 tahun lalu (2013)StadionLapangan Theo Makai, Kabupaten Dogiyai, Provinsi Papua TengahPemilikPemerintah Kabupaten DogiyaiManajerYosep IyaiPelatihChiesa YaranggaLigaLiga 32017Juara Kostum kandang Kostum tandang Persatuan Sepakbola Indonesia Dogiyai (disingkat sebagai Persido) adalah tim sepak bola Indonesia yang berasal dari Kabupaten Dogiyai, Provinsi Papua Tengah. Mereka berkompetisi di Liga 3...
The Mighty Warrors Cover of The Mighty WarriorsAuthoredited by Robert M. PriceCover artistBruce TimmCountryUnited StatesLanguageEnglishGenreFantasyPublisherUlthar PressPublication date2018Media typePrint (paperback) and ebookPages239 pp.ISBN978-1-71899-913-8Preceded byThe Mighty Swordsmen The Mighty Warriors is an anthology of fantasy short stories in the sword and sorcery subgenre, edited by Robert M. Price. It was first published in trade paperback and ebook by Ulthar P...
Venezuelan-American painter and sculptor Julio Aguilera by Venezuelan painter Vicente SaavedraJulio Aguilera during his still hairy Kung Fu days.War and Peace. Bronze, 2004Julio César Aguilera Peña is a Venezuelan-American painter and sculptor born in Caracas, on July 28, 1961. Previously to his career as an artist, Aguilera was awarded the sixth Dan in Kung Fu when he was just 26 years old.[1] Biography Aguilera was born in Catia, one of the poor neighborhoods surrounding Caracas. ...
Le produit cartésien, ou somme cartésienne, est une opération sur deux graphes G {\displaystyle G} et G ′ {\displaystyle G'} résultant en un graphe G ◻ G ′ {\displaystyle G\square G'} . Parler de produit ou de somme pour cette opération n'est pas une contradiction, mais une explication basée sur deux aspects différents : la construction peut se voir comme un produit, tandis que de nombreuses propriétés sont basées sur la somme. Construction Produit cartési...
American politician Thomas P. KeaneMember of the Chicago City CouncilIn office1931 – July 13, 1945Member of the Illinois House of RepresentativesIn office1918–1924In office1928–1932 Personal detailsBorn(1878-03-18)March 18, 1878Chicago, IllinoisDiedJuly 13, 1945(1945-07-13) (aged 67)Twin Lakes, WisconsinPolitical partyDemocraticOccupationPolitician Thomas P. Keane (March 18, 1878 – July 13, 1945) was an American politician, Biography Keane was born in Chicago, Illinois. ...
-commons.JPG)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_11.jpg)
.jpg)
.svg)
