Národní sjednocení byla nacionalisticky orientovaná politická strana působící v době 1. republiky. Založena byla 27. října 1934 sloučením Československé národní demokracie, Národní ligy a Národní fronty. Předsedou strany byl až do své smrti Karel Kramář, místopředsedy Jiří Stříbrný a František Mareš. Ve volbách v roce 1935 strana získala 5,5 % odevzdaných hlasů a 17 mandátů v Poslanecké sněmovně Národního shromáždění a o něco vyšší procentuální zisk a 9 mandátů ve volbách do Senátu. Strana se důrazně stavěla proti volbě Edvarda Beneše prezidentem republiky v roce 1935 a na tomto svém stanovisku, na rozdíl od jiných stran tzv. Prosincového bloku, setrvala až do samotného hlasování. Od dubna 1937 byl Jiří Stříbrný a lidé okolo něj ze strany vyšachováni a jejich frakce Národní liga se (pod mírně změněným názvem) opět osamostatnila. Po mnichovském diktátu se strana stala součástí Strany národní jednoty.
Karel Domin, Štefan Fencik (v listopadu 1937 vystoupil z klubu a stal se členem klubu Nár. ligy a Rus. nacion. autonom. ligy), Vojtěch Holeček, Antonín Chmelík, František Ježek, Vilém Knebort, Karel Kramář (+1937, nahradil jej Vlastimil Klíma), František Novotný, Ladislav Protuš, Ladislav Rašín, Jan Sedláček, František Schwarz (v květnu 1937 vystoupil z klubu a stal se členem klubu Nár. ligy), Rudolf Smetánka (v květnu 1937 vystoupil z klubu a stal se členem klubu Nár. ligy), Jiří Stříbrný (odmítl mandát, nahradil jej Karel Kut - v červnu 1937 vystoupil z klubu a stal se členem klubu Nár. ligy), Jaromír Špaček, Alois Štůla, František Toušek
Rudolf Bergman, Josef Havlín (v červnu 1937 vystoupil z klubu, od února 1938 hospitantem klubu živnostenské strany), Josef Kvasnička (rezignoval 1938, nahradil jej Julius Komrs), Josef Matoušek st., František Paulus (v červnu 1937 vystoupil z klubu), Gejza Rehák, Jindřich Trnobranský, Anna Vetterová-Bečvářová, Cyril Záborec