Patří dodnes k největším postavám českého sportu. Má zásluhy na zavedení řady sportů v českých zemích. Spolupracoval při zakládání četných sportovních klubů a sportovních svazů. Byl především výborným veslařem, ale byl činný i v rychlobruslení, v ledním hokeji, tenise, jachtingu, lehké i těžké atletice, fotbalu a kanoistice.
Josef Rössler-Ořovský studoval reálné gymnásium v Jindřichově Hradci, pak v Hradci obchodní akademii. Po studiích chemie v Praze odjel do ciziny. Žil v Paříži, Terstu a v Londýně. V Londýně byl šéfem firmy Milde a Rössler. Když se vrátil do Prahy pracoval později jako šéf drogistického velkoobchodu J. K. Rössler v Praze.[4]
Ve svých 12 letech roku 1881 založil spolu se svými spolužáky Bruslařský klub. Dne 13. března 1887 uspořádal jedny z vůbec prvních atletických závodů. Jako student měl ovšem sport zakázán, a tak si vytvořil pseudonym Ořovský.[5] Rössl je německy oř.
V roce 1887 také dostal z Norskabrusle a dva páry lyží (Lyže objednal v podstatě omylem, neboť když si psal o ceník bruslí, připsal pod jméno „Bruslařský klub Praha“. To si v Norsku vyložili jako Bruslar ski klub – Bruslarův lyžařský klub – a ke katalogu bruslí přiložili i nabídku lyží.) Lyže vyzkoušeli se svým bratrem v noci z 5. na 6. ledna 1887 na Václavském náměstí.[6][7]
21. listopadu 1887 založil ski-klub. Jednalo se o první lyžařský klub v Evropě mimo území Skandinávie. V roce 1893 založil I. Český lawn tennis club a Český yacht klub.
Dne 29. března 1896 řídil první derby Sparta–Slavia, ke kterému též přeložil první fotbalová pravidla.
V letech 1896 až 1897 spolupracoval s dr. Jiřím Guthem na možnosti založení Českého olympijského výboru (ČOV). To se jim zatím nepovedlo, zato byli úspěšní v založení České amatérské atletické unie (ČAAU). Tu jim rakouské úřady 8. května 1897 povolily. Prvním jejím předsedou byl dr Guth, druhým Rössler-Ořovský. O dva roky později se oběma pánům podařilo přes ČAAU svolat schůze a založit Český olympijský výbor. Zpočátku příliš nepracoval, založili jej tedy v lednu 1900 znovu. ČOV pak zajistil samostatnou českou výpravu na několika olympijských hrách i v období před vznikem Československé republiky.
ČAAV vytvářela své pobočky a sekce, které se postupně osamostatňovaly. Dne 21. listopadu 1903 byl z jeho iniciativy založen Svaz lyžařů Království českého. Jednalo se o vůbec první lyžařský svaz na světě. Roku 1906 se vytvořila Česká lawn-tenisová asociace, roku 1908 Český svaz hokejový, roku 1910 Ústřední svaz těžké atletiky, roku 1913 Český svaz šermířský.[3] V roce 1908 vznikl další orgán, Česká sportovní rada. Ta byla po léta protiváhou ČOV, jenže když se do jejího vedení oba jmenovaní dostali, oba orgány pozvolna splynuly.[3]
Po vzoru vodních skautů, se kterými se setkal ve Stockholmu, založil v Praze první český oddíl vodních skautů a položil tak základ českému vodnímu skautingu. V letech 1908 až 1912 se zasloužil o propagaci a zavedení kanadských „canoes“ v Čechách a tím položil základ pro rozvoj vodní turistiky. Roku 1913 spoluzaložil Svaz kanoistů království Českého. V roce 1917 byl zvolen starostou Junáka – českého skauta, později vykonával funkci místostarosty Svazu skautů a reprezentoval český skauting v zahraničí; mj. na mezinárodním skautském výboru prosadil posunutí termínů světových jamboree tak, aby nekolidovaly s olympiádami.[5] V roce 1930 byl oceněn nejvyšším skautským vyznamenáním, Řádem stříbrného vlka.
V říjnu 1918, při vzniku republiky organizoval a řídil Skautskou poštu, která zajišťovala kurýrní službu mezi vznikajícími státními orgány. Myšlenka na její zřízení se zrodila v jeho hlavě ještě před vyhlášením samostatného státu. Realizoval ji totiž 20. října 1918, když objednal prostřednictvím M. Knappa u firmy Kolmann na Vinohradech tisk skautských známek.[9] Byl totiž také vášnivým filatelistou a členem nejstaršího českého filatelistického klubu, jímž byl roku 1887 založený Český klub filatelistů.[10]
Za svou činnost byl jmenován rytířem francouzského řádu Čestné legie, důstojníkem francouzské legie a vyznamenán vysokým holandským řádem a jako olympijský činovník obdržel medaile řeckou, švédskou, belgickou, zlatou francouzskou a čs. ministerstva zdravotnictví a tělesné výchovy. Po amsterodamské Olympiádě mu jeho zdravotní stav nedovoloval účastnit se spolkové práce. Rössler-Ořovský zůstal dále činným jako publicista a rádce.[4]
Komerční rada Josef Rössler-Ořovský zemřel v noci z pondělí na úterý v sanatoriu v Podolí. Trpěl dlouho kostní nemocí a chorobou jater.[4]
↑ abcKÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha: Olympia, 1986. Kapitola Rozvoj sportovního hnutí, s. 73.
↑ abc Josef Rössler-Ořovský zemřel. Lidové noviny [online]. Lidové noviny, 1933-01-18. Dostupné online.
↑ abŠANTORA, Roman; NOSEK, Václav; JANOV, Slavomil, DOSTÁL, Václav. Skautské století. 1. vyd. Praha: Junák – svaz skautů a skautek ČR, Tiskové a distribuční centrum, 2012. ISBN978-80-86825-72-4.
↑TOMÁŠEK, Vojtěch. Před 135 lety se začala psát historie lyžování v českých zemích. Rössler-Ořovský sjel Václavské náměstí. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-01-05 [cit. 2022-01-05]. Dostupné online.
↑ Všeuměl Rössler-Ořovský: Lyžoval na Václavském náměstí, ale také rozhodl první derby. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-06-29 [cit. 2022-01-05]. Dostupné online.
↑ První československá poštovní známka musela vzniknout za 24 hodin. První… nebo druhá, jak se to vezme.... Náš region [online]. 2018-12-18 [cit. 2022-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-22.
↑AUTORSKÝ KOLEKTIV. Československá filatelie Praha 88. Praha: Rapid, 1988. Kapitola Sto let organizované filatelie v Československu, s. 9.
↑ hrob Josefa Rösslera-Ořovského na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-19.
Literatura
Pacina V.: Sport v království Českém. Mladá fronta, 1986
100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN978-80-7376-521-7. S. 38–39.
SLAVÍK, Herbert, a kol. Naše hory & lyže & sníh. Praha: WWA photo, 2020. ISBN978-80-905398-4-6.
