Visegrádská skupina (výslovnost: [višegrádská], také nazývaná Visegrádská čtyřka nebo V4) je aliance čtyř států střední Evropy: Česka, Maďarska, Polska, Slovenska.
Aliance států V4 je inspirována setkáním tří králů v maďarském městě Visegrád v roce 1335. Uherský král Karel I. Robert, český král Jan Lucemburský a polský král Kazimír III. Veliký se zde dohodli na těsné spolupráci v politických či obchodních otázkách a na věčném přátelství. Tímto krokem inspirovali o 656 let později k založení další úspěšné středoevropské iniciativy.
Novodobá Visegrádská trojka vznikla 15. února 1991 (deset dní před zánikem Varšavské smlouvy) na setkání maďarského premiéra Józsefa Antalla, prezidenta ČSFR Václava Havla a polského prezidenta Lecha Wałęsy ve Visegrádu. Na tomto setkání politici podepsali deklaraci blízké spolupráce tří středoevropských zemí na jejich cestě k evropské integraci. Po zhroucení komunistického režimu byla kooperace mezi zeměmi důležitá pro jejich přechod od totalitárního systému ke svobodné, pluralitní a demokratické společnosti. Společně země Visegrádu usilovaly o zánik RVHP a Varšavské smlouvy[1].
Po rozdělení ČSFR se označení aliance změnilo ve Visegrádskou čtyřku (V4), jelikož členství se převedlo na oba nástupnické státy Česko i Slovensko.
Po roce 1992 spolupráce v rámci Visegrádské skupiny ustala, obnovena byla v říjnu 1998.[1]
V roce 1999 vstoupily tři z těchto zemí – Česko, Maďarsko a Polsko – do NATO, Slovensko je následovalo roku 2004. Po přijetí všech čtyř zemí do Evropské unie dne 1. května 2004 ještě více vzrostly zahraničně-politické aktivity tohoto spolku a skupina se zaměřila na prosazování spolupráce a stability v širším regionu střední Evropy. Spolupráce s Rakouskem a Slovinskem probíhá v rámci takzvaného Regionálního partnerství, s dalšími zeměmi střední a východní Evropy skupina spolupracuje v rámci takzvaného programu V4+.[2]
Vztahy uvnitř skupiny ochladly po ruském útoku na Ukrajinu v únoru 2022, kdy se uvnitř skupiny začala výrazně lišit reakce jednotlivých států na válku. Zatímco Česko, Polsko a do konce roku 2023 i Slovensko podporovalo Ukrajinu, Maďarsko (a po změně vlády na konci roku 2023 i Slovensko) zaujalo jiný postoj. V důsledku této krize uvnitř skupiny došlo k omezení organizace setkání jednotlivých státních představitelů a začaly se objevovat (zejména z české a polské strany) úvahy o zrušení skupiny či minimálně o jejím utlumení.[3][4] Někteří analytici začali v roce 2024 o skupině hovořit jako o formátu V 2+2.[5]
Mezinárodní visegrádský fond, anglicky International Visegrád Fund (IVF), byl založen dne 9. června 2000[10] ve Štiříně v Česku, sídlo má však v Bratislavě. Jeho posláním je podpora rozvoje užší spolupráce a posilování vzájemných vazeb mezi těmito státy V4. Fond finančně podporuje projekty v následujících oblastech – kultury, vědy a výzkumu, vzdělávání, výměny mládeže, rozvoj turismu a přeshraniční spolupráce.
Rozpočet fondu je tvořen stejně vysokými příspěvky všech čtyř členských zemí a vykazuje dlouhodobě rostoucí přebytek. Státy přispěly dohromady celkem v roce 2006 3,2 milionu eur (800 tisíc eur každý člen), v letech 2007 a 2008 5 miliony eur (1,25 milionu eur každý člen), v letech 2009, 2010 a 2011 6 milionů eur (1,5 milionu eur každý člen), a v roce 2012 7 milionů eur (1,75 milionu eur každý člen). Hospodaření fondu je v přehledných tabulkách zveřejněno na oficiálních stránkách fondu.[11]
Dne 4. května 2012 se zástupci ministerstev obrany členských států Visegrádské skupiny v Litoměřicích dohodli na sestavení společného bojového uskupení armád. Visegrádskou bojovou skupinu vede Polsko a celkový počet vojáků překročil 3700. Skupina byla v bojové pohotovosti v první polovině roku 2016, pak v druhé polovině roku 2019.[12][13]
Jako odpověď na vojenský zásah Ruska na Ukrajině v roce 2014 byla podepsána 14. března 2014 smlouva o spojeném vojenském uskupení uvnitř Evropské unie. Dohoda zahrnuje společná vojenská cvičení, koordinované zajišťování obrany a společný vývoj obrany v těchto čtyřech evropských státech.[14]
Předsednictví Visegrádské skupiny je vždy na 1 rok a předává se o půlnoci ze 30. června na 1. července.
Na podzim 2013 se tehdejší český prezident Miloš Zeman vyslovil pro přizvání Rakouska a Slovinska do Visegrádské skupiny a v dubnu tyto země při návštěvě v Lublani přizval ke společným schůzkám. Poznamenal přitom, že některé členské státy Visegrádu se stavěly proti pevnému rozšíření o tyto dvě země.[15]
V září 2016 přišel Miloš Zeman s rakouskými Svobodnými s plánem na pevné rozšíření skupiny o Rakousko. Svobodní ve skupině viděli v rámci Unie protipól k politice Angely Merkelové a posílení pozice Rakouska a střední Evropy a také možnost reformovat Unii v budoucnu. Premiér České republiky Bohuslav Sobotka ale nápad odmítl s tím, že společným zájmem skupiny V4 je silná a jednotná Unie. V říjnu plán odmítli rakouští poslanci.[16]
Česko Česko • Maďarsko Maďarsko • Polsko Polsko • Slovensko Slovensko