Lech Kaczyński

Lech Aleksander Kaczyński
Lech Aleksander Kaczyński
4. prezident Polska
Ve funkci: 23. prosince 2005 – 10. dubna 2010
Předseda vlády	Kazimierz Marcinkiewicz Jarosław Kaczyński Donald Tusk
Předchůdce	Aleksander Kwaśniewski
Nástupce	Bronisław Komorowski (zastupující)
Stranická příslušnost
Členství	Právo a spravedlnost
Narození	18. června 1949 Varšava, Polsko Polsko
Úmrtí	10. dubna 2010 (ve věku 60 let) Smolensk, Rusko Rusko
Příčina úmrtí	letecká nehoda
Místo pohřbení	Katedrála na Wawelu
Choť	Maria Kaczyńska
Rodiče	Rajmund Kaczyński a Jadwiga Kaczyńská
Děti	Marta Kaczyńska (* 1980), právnička
Příbuzní	Jarosław Kaczyński (sourozenec)
Alma mater	XXXIX LO im. Lotnictwa Polskiego in Warsaw (do 1967) Právnická fakulta Varšavské univerzity (1967–1971) XLI Liceum Ogólnokształcące im. Joachima Lelewela w Warszawie
Profese	politik, vysokoškolský učitel, advokát, odborář, filmový herec, právník, lektor, právní učenec a disident
Náboženství	katolicismus
Ocenění	Řád bílé orlice (2005) velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska (2005) Řád krále Abd al-Azíze (2007) Vítězný řád svatého Jiří (2007) Řád knížete Jaroslava Moudrého 1. třídy (2007) … více na Wikidatech
Podpis
Webová stránka	president.pl
Commons	Lech Kaczyński
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lech Aleksander Kaczyński (18. června 1949 Varšava – 10. dubna 2010 Smolensk^[1]) byl polský politik a prezident.^[2] Mezi lety 2002 a 2005 byl primátorem Varšavy. Jeho bratr – dvojče Jarosław Kaczyński, je předsedou strany Právo a spravedlnost (Prawo i Sprawiedliwość) a bývalým premiérem Polska.

Zahynul 10. dubna 2010 při letecké havárii u Smolenska.

Životopis

Lech Kaczyński se narodil ve Varšavě, jeho otec Rajmund Kaczyński byl inženýr, příslušník Zemské armády a účastník Varšavského povstání, matka Jadwiga Kaczyńská byla polská filoložka. V dětství společně se svým bratrem Jarosławem, jednovaječným dvojčetem, účinkovali v dětském filmu O dwóch takich, co ukradli księżyc. Vystudoval práva na Varšavské univerzitě, od roku 1971 byl asistentem na katedře pracovního práva Gdaňské univerzity, doktorát získal v roce 1980, habilitoval o deset let později a následně přednášel jako profesor práva na Gdaňské univerzitě a varšavské univerzitě kardinála Stefana Wyszyńského.

V roce 1971 se odstěhoval do Gdaňsku, kde se stal v roce 1977 prostřednictvím svého bratra spolupracovníkem Výboru na obranu dělníků (KOR). Od roku 1978 pracoval v nezávislých odborech Wolne Związki Zawodowe Wybrzeża, které se později staly základem pro Nezávislé odborové hnutí Solidarita. V roce 1981 se stal delegátem Solidarity a členem její programové komise. Po zavedení válečného stavu byl v prosinci 1981 zadržen policií a vězněn až do října 1982. V druhé polovině 80. let byl blízkým spolupracovníkem Lecha Wałęsy a od roku 1988 se účastnil rozhovorů mezi vládními představiteli a Solidaritou, v roce 1989 byl účastníkem jednání mezi polskou vládou, opozicí a církví u tzv. kulatého stolu. V letech 1989 až 1991 byl senátorem a poté 1991 až 1993 poslancem Sejmu. V roce 1991 byl bezpečnostním poradcem prezidenta Lecha Wałęsy, po konfliktu s Wałęsou a šéfem jeho kanceláře ale odešel. Od roku 1992 do 1995 byl předsedou Nejvyššího kontrolního úřadu. V roce 1995 kandidoval na prezidenta, ale odstoupil ještě před prvním kolem voleb. Vyhlásil ochotu podporovat koholiv, kdo by měl šanci porazil Lecha Wałęsu. V roce 2000 se stal ministrem spravedlnosti ve vládě Jerzyho Buzka. Ve stejném roce spoluzaložil politickou stranu Právo a spravedlnost (PiS), do roku 2003 byl jejím předsedou, později čestným předsedou.

V roce 2002 byl zvolen v přímých volbách primátorem Varšavy. Na funkci rezignoval v roce 2005 den před tím, než převzal úřad prezidenta. Během jeho působení v čele města bylo během oslav 60. výročí Varšavského povstání otevřeno museum povstání, město zřídilo také oddělení služeb občanům. Jako primátor v letech 2004 a 2005 zakázal Průvody rovnosti, manifestace pořádané LGBT organizacemi, oficiálně proto, že organizátoři nedali městu podklady potřebné k povolení manifestace.^[3] Kontroverzní zákaz byl kritizován, byla zpochybňována jeho shoda s polskou ústavou a byl obviňován z homofobie. V roce 2007 Evropský soud pro lidská práva rozhodl o tom, že orgány města svým rozhodnutím porušily evropskou konvenci práv člověka.^[4]

V roce 2005 kandidoval za stranu PiS v prezidentských volbách. V prvním kole přímé volby skončil druhý za Donaldem Tuskem ze strany Občanská platforma. Zvítězil 23. října 2005 ve druhém kole voleb se ziskem 54,04% hlasů poté, co získal podporu rádia Maryja a politických stran Samoobrana a Polská lidová strana. Prezidentem se stal 23. prosince 2005.^[5]

Tragická smrt

Podrobnější informace naleznete v článku Havárie Tu-154 u Smolenska.

Lech Kaczyński zahynul se svou manželkou a dalšími čelními politiky a vojáky Polska 10. dubna 2010 při leteckém neštěstí u Smolenska, když letěl do Ruska uctít památku Poláků zavražděných během Katyňského masakru.^[6]

Pohřben byl i s manželkou 19. dubna 2010 v Krakově na královském hradě Wawel, což vyvolalo určité kontroverze. Mnozí si kladli otázky, zda zásluhy prezidenta byly takové, aby byl pohřben na natolik historicky významném místě, a zda by neměl být pohřben ve Varšavě, kde se narodil a kde byl primátorem.^[7] Pohřbu se zúčastnil i český prezident Václav Klaus. Delegace cestovala do Krakova z Prahy vlakem.

Fotogalerie

• 
  Hrob Lecha Kaczyńského a Marie Kaczyńské na Wawelu (Krakov, 2010)
• 
  Pohřeb prezidenta L. Kaczyńského a jeho ženy na Wawelu (2010)
• 
  Pohřeb prezidenta Lecha Kaczyńského (2010)
• 
  Prezidenti Polska a České republiky s manželkami (2007)
• 
  Lech Kaczyński a Maria Kaczyńska s Betlémským světlem (2007)
• 
  Polský prezident Lech Kaczynski (2007)
• 
  Lech Kaczyński a jeho žena Maria Kaczyńska (2006)

Zahraniční delegace na státním pohřbu

stát	zastoupený
Arménie	Předseda parlamentu Hovik Abrahamjan
Ázerbájdžán	Premiér Artur Rasizadə
Bělorusko	Předseda Senátu Barys Batura
Česko	Prezident Václav Klaus První dáma Livia Klausová Premiér Jan Fischer Arcibiskup pražský Dominik Duka
Estonsko	Premiér Andrus Ansip
Gruzie	Prezident Michail Saakašvili První dáma Sandra Roelofs
Kosovo	Prezident Fatmir Sejdiu
Lotyšsko	Prezident Valdis Zatlers
Litva	Prezidentka Dalia Grybauskaitė
Maďarsko	Prezident László Sólyom Premiér Gordon Bajnai expremiér Viktor Orbán
Moldavsko	Prozatímní prezident Mihai Ghimpu
Maroko	Premiér Abbas El Fassi
Německo	Prezident Horst Köhler První dáma Eva Köhlerová Vicekancléř a ministr zahraničí Guido Westerwelle
Rumunsko	Prezident Traian Băsescu
Rusko	Prezident Dmitrij Medveděv Ministr zahraničí Sergej Lavrov
Slovensko	Prezident Ivan Gašparovič První dáma Silvia Gašparovičová Premiér Robert Fico Předseda parlamentu Pavol Paška
Slovinsko	Prezident Danilo Türk
Ukrajina	Prezident Viktor Janukovyč Exprezident Viktor Juščenko Expremiérka Julija Tymošenková Ministr zahraničí Kosťantyn Hryščenko

Vyznamenání

• velkokříž s řetězem Maltézského záslužného řádu – Suverénní řád Maltézských rytířů, 14. května 2007^[8]
• řetěz Řádu krále Abd al-Azíze – Saúdská Arábie, 25. června 2007^[8]
• Vítězný řád svatého Jiří – Gruzie, 23. listopadu 2007^[8]
• Řád knížete Jaroslava Moudrého I. třídy – Ukrajina, 6. prosince 2007^[8]
• velkokříž s řetězem Řádu bílé růže – Finsko, 2008^[9]
• Velký řád krále Tomislava – Chorvatsko, 10. ledna 2008^[10]
• velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 1. září 2008^[8][11][12]
• Národní řád za zásluhy – Malta, 26. ledna 2009^[13]
• Řád bílého dvojkříže I. třídy – Slovensko, 21. února 2009 – udělil prezident Ivan Gašparovič^[14][15]
• velkokříž s řetězem Záslužného řádu Maďarské republiky – Maďarsko, 18. března 2009^[8]
• velkokříž Řádu Vitolda Velikého se zlatým řetězem – Litva, 15. dubna 2009^[16][17]
• Řád Hejdara Alijeva – Ázerbájdžán, 2. července 2009^[18][8]
• velkokříž s řetězem Řádu rumunské hvězdy – Rumunsko, 7. října 2009
• Řád Bílého lva I. třídy s řetězem – Česko, 21. ledna 2010^[19][20]
• Řád národního hrdiny in memoriam – Gruzie, 10. dubna 2010^[21]
• velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska – Polsko

Odkazy

Reference

1. Alžběta Trousilová, Jaroslav Soukup. Letadlo s polským prezidentem Kaczyńským havarovalo, nikdo nepřežil. Novinky.cz [online]. Borgis, 10.4.2010, rev. 10.4.2010 [cit. 2010-4-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-07. 
2. Kaczyński Lech,v Encyklopedii PWN.
3. Jakub Kynčl. Lech Kaczyński: dětská herecká hvězda, bojovník s korupcí i prezident. Novinky.cz [online]. Borgis, 10.4.2010 [cit. 2010-4-10]. Dostupné online. 
4. Polish gay activists win human rights case. Poland.pl [online]. 2007-05-04 [cit. 2010-4-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-06. (anglicky) 
5. HÁJEK, Adam. Tragicky zesnulý Lech Kaczynski byl zastáncem tvrdé ruky. iDNES.cz [online]. 10. duben 2010 [cit. 2010-04-20]. Dostupné online. 
6. ZYCHOWICZ, Piotr. Prezydent Lech Kaczyński nie żyje. Rzeczpospolita [online]. 10. duben 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-05-14. ISSN 0208-9130. (polsky) 
7. Polsko pohřbilo prezidenta s chotí. Spočinuli na Wawelu vedle králů, iDNES, 18.4.2010
8. Odznaczenia prezydenta / Prezydent Lech Kaczyński / Tym, którzy odesz…. archive.is [online]. 2013-05-03 [cit. 2019-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-05-03. 
9. Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
10. Odluka o odlikovanju Lecha Kaczynskog, predsjednika Republike Poljske Veleredom kralja Tomislava s lentom i Velikom Danicom. narodne-novine.nn.hr [online]. [cit. 2019-06-23]. Dostupné online. 
11. Oficjalna strona Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej / Archiwum Lecha Kaczyńskiego / Aktualności / Rok 2008 / Portugalia jest naszym podwójnym sojusznikiem. www.prezydent.pl [online]. [cit. 2019-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-18. 
12. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-06-23]. Dostupné online. 
13. Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2016-03-04 [cit. 2019-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
14. Prezident SR - Rad Bieleho dvojkríža, I. trieda. web.archive.org [online]. 2015-03-18 [cit. 2019-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
15. [24tp.pl] Prezydenckie głowy na Orawie. www.tygodnikpodhalanski.pl [online]. [cit. 2019-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-27. 
16. Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-08. 
17. Oficjalna strona Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej / Archiwum Lecha Kaczyńskiego / Aktualności / Rok 2009 / Prezydent na Litwie: partnerstwo strategiczne jest sprawą podstawową. www.prezydent.pl [online]. [cit. 2019-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-18. 
18. Lex Kaçınskiyə “Heydər Əliyev” ordeni verilib. Azadlıq Radiosu [online]. [cit. 2019-06-23]. Dostupné online. (ázerbájdžánsky) 
19. Prezident udělil Řád Bílého lva Lechu Kaczyńskému - Pražský hrad. web.archive.org [online]. 2012-04-09 [cit. 2019-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
20. WWW.FG.CZ, 2015, FG Forrest, a s. Seznam vyznamenaných. Pražský hrad [online]. [cit. 2019-08-22]. Dostupné online. 
21. Lech Kaczyński narodowym bohaterem Gruzji. wiadomosci.dziennik.pl [online]. [cit. 2019-08-22]. Dostupné online. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lech Kaczyński na Wikimedia Commons
• Galerie Lech Kaczyński na Wikimedia Commons
• Osoba Lech Kaczyński ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Lech Kaczyński
• Oficiální stránky polského prezidenta Archivováno 17. 7. 2018 na Wayback Machine.
• Seznam pasažérů zříceného vládního letounu Tu–154 [DOC]. Rzeczpospolita [cit. 2010-04-10]. Dostupné online. (polsky) 

Portály: Polsko | Politika