Gdaňsk (polskyGdańsk s výslovností [gdaɲsk]IPA, kašubskyGduńsk, německyDanzig s výslovností [ˈdantsɪç]IPA, latinskyGedania, Gedanum anebo Dantiscum) je jedno z nejstarších a největších polskýchměst, metropolí Pomořského vojvodství, ležící v Pomoří na řekách Visle a Motławě na břehu Baltského moře u Gdaňského zálivu. Po dobu téměř 800 let, do roku 1793, byl součástí polských státních útvarů, poté byl na necelých 152 let ovládán Pruskem a později Německým císařstvím, Výmarskou republikou a nakonec Třetí říší. Roku 1945 byl navrácen Polské republice. Gdaňsk hraje také roli kašubského hlavního města, jejich kulturního centra a sídla nejdůležitějších kašubských institucí. V současnosti má rozlohu 262,5 km² a přibližně 486 tisíc[1] obyvatel.[2] Nachází se zde velký námořní přístav.
Společně s městy Sopoty a Gdyně tvoří aglomeraci, pro kterou se běžně užívá název Trojměstí (polsky 'Trójmiasto'). Město leží při ústí řeky Motlavy do Visly. Ústí Visly tvoří východní administrativní hranici města.
V roce 2027 se poblíž Gdaňsku uskuteční světové skautské jamboree, na které by mělo dorazit zhruba 45 tisíc skautů a skautek z celého světa.[3]
Dějiny města
Nejstarší archeologické nálezy, dokládající místní osídlení v podobě rybářské osady, sahají do 7. století. Ovšem první písemnou zmínku o městě nalézáme k roku 997 v legendě Život svatého Vojtěcha, která byla sepsána nedlouho po světcově smrti – kolem roku 1000. Rok 997 proto bývá tradičně chápán jako počátek historie Gdaňska.
Na sklonku 10. století zabral Boleslav III. Křivoústý Západní Pomořansko, roku 1227 se ale území zmocňuje pomořanský kníže Svatopluk II. Veliký. Pomořanská knížata si panství nad Gdaňskem udržela do roku 1294 a tato doba je důležitá tím, že v roce 1263 byla Gdaňsku udělena městská práva.[4]
Do roku 1308 byl Gdaňsk obydlen hlavně slovanským obyvatelstvem (Kašuby). Během období nadvlády Řádu německých rytířů a zvláště po masakru obyvatel města v 1308 roce v Gdaňsku začalo převažovat německé obyvatelstvo. Ještě v 19. století převažovala polština, avšak na počátku 20. století tvořili 90 % obyvatelstva Němci, zbytek převážně Poláci a Kašubové; většinové vyznání bylo evangelické, postupně rostl podíl katolictví. Teprve po druhé světové válce sem přišlo nové polské obyvatelstvo.