Bydhošť (polskyBydgoszcz [bydgošč], německyBromberg) je hlavní město Kujavsko-pomořského vojvodství v severním Polsku na soutoku řek Brdy a Visly. Historie ovlivnila zejména výstavba vodního kanálu spojující Odru a Vislu. Je osmým největším polským městem. Žije zde přibližně 338 tisíc[1] obyvatel, s aglomerací má přes 470 000 obyvatel. Ve městě od roku 1968 sídlí Univerzita Kazimíra Velikého. Symbolem města jsou nové sýpky, které jsou spojeny s novodobou architekturou.
Historie
Původně zde byla slovanská rybářská osada. První písemná zmínka pochází z roku 1238. V roce 1331 ji obsadil Řád německých rytířů, ale roku 1343 připadla opět polskému králi Kazimíru Velikému. Ten Bydhošti 19. dubna 1346 udělil městská práva. V následujícím období se ve městě začali usazovat Židé. V 15. a 16. století bylo významným centrem obchodu s pšenicí. Na konci polsko-švédské války bylo město v roce 1629 dobyto a značně poškozeno vojskem švédského krále Gustava II. Adolfa. Švédy bylo opakovaně dobyto ještě v letech 1656 a 1657. Ze zdejšího hradu zůstala pouze zřícenina a obydleno bylo pouze 94 domů. 6. listopadu 1657 zde byla uzavřena smlouva mezi polským králem Janem Kazimírem II. Vasou a braniborským kurfiřtemFridrichem Vilémem I. o postupu proti Švédům.
Při prvním dělení Polska v roce 1772 město připadlo Prusku a bylo přejmenováno na Bromberg. Fridrich II. Veliký provedl velkou přestavbu Bydhoště a nechal vybudovat 25 km dlouhý Bydhošťský kanál spojující Vislu a Odru. Bydhošť se tak stala významným obchodním centrem. Po porážce Napoleona se Bydhošť Tylžským mírem stala součástí Varšavského knížectví a v letech 1815–1848 Poznaňského velkovévodství a pak opět připojena k Prusku. V roce 1910 zde žilo 57 700 obyvatel, z nichž 84 % bylo Němců a 16 % Poláků. Na základě Versailleské smlouvy se Bydhošť stala součástí obnoveného Polska a zdejší obyvatelstvo muselo buď přijmout polské občanství, nebo se vystěhovat. V roce 1926 tak oproti roku 1910 žilo ve městě o více než 63 000 Němců méně.
Na počátku německé invaze v roce 1939 zde při tzv. Krvavé neděli bylo zabito kolem 300 německých obyvatel. Po obsazení města Němci popravili stovky polských a židovských obyvatel. Celkem během války zahynulo kolem 37 000 obyvatel.
Pamětihodnosti
Katedrála sv. Martina a Mikuláše z let 1466–1502 je nejstarší stavbou ve městě. Je zde pozdněgotický obraz Madony s růží a Panna Marie Milosrdné z 16. století.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie, označovaný také jako kostel klarisek je jednolodní gotickorenesanční kostel z let 1582–1602. Zajímavý je zde strop ze 17. století.
Wyspa Młyńska, Mlýnský ostrov je místo historickými budovami nedaleko hlavního náměstí starého města. V 17. století zde bývala královská mincovna. Z konce 18. století pochází tzv. Biały Spichlerz (Bíla Sýpka)
Hotel Pod Orłem, Hotel Adler, byl v neobarokním slohu postaven v roce 1896 místním architektem Józefem Swiecickim, který navrhl asi 60 budov v celé Bydhošti.
Bazilika sv. Vincence z Pauly z let 1925–1939 je největší kostel v Bydhošti a jeden z největších v Polsku. Má kapacitu kolem 12 000 lidí a byl postaven polským architektem Adamem Ballenstedtem (1880–1942) podle vzoru římského Pantheonu.
Tři sýpky z 19. století na břehu řeky Brda v ulici Grodzka jsou oficiálním symbolem města. V současnosti jsou zde výstavní prostory místního muzea.
Evangelický hřbitov
Park v centru města býval německým evangelickým hřbitovem. Ačkoli náhrobky byly v minulosti zničeny, v zemi se nachází 80 tisíc ostatků. Na tomto místě je plánován zábavní park.[2]
Doprava
Specifickou úlohu hraje ve městě vnitrozemská vodní cesta, které se zde postupně s nástupem průmyslové revoluce vyvíjela. Mimořádný význam hraje to, že se v Bydhošti nachází kanál spojující povodí Visly a Odry, což ovlivnilo i rozkvět obchodu v této oblasti. Význam tohoto kanálu, který se vyvíjel téměř dvě století neustále rostl.
3,5 km od centra města se nachází letiště Ignace Jana Paderewského. V roce 2013 přepravilo přes 343 tisíc cestujících a bylo tak devátým největším letištěm v zemi. Je zde také jeden z největších polských železničních uzlů. Tramvajová doprava je provozována od roku 1888 a v současnosti je ve městě 9 linek s 29,1 km kolejí. V roce 1851 byla postavena železniční továrna PESA.
