Na tento článek je přesměrováno heslo Nizozemí. Tento článek je o současném státu v západní Evropě. Další významy jsou uvedeny na stránce Nizozemí (rozcestník).
Nizozemsko (nizozemskyNederland), dříve česky Nizozemí, někdy nesprávně označované podle nejznámější provincie jako Holandsko,[p 1] je jedna ze čtyř zemí Nizozemského království, která leží převážně v severozápadní Evropě na pobřeží Severního moře, jeho součástí jsou ale i 3 ostrovy v Karibském moři – tzv. Karibské Nizozemsko. Na východě hraničí s Německem a na jihu s Belgií. Na rozloze 41 526 km² žije přibližně 17,9 milionu[3] obyvatel. S hustotou zalidnění 408 obyvatel na km² je Nizozemsko na 15. místě na světě. Skoro polovinu těchto obyvatel zahrnuje konurbace Randstad, kterou tvoří čtyři velké aglomerace – Amsterdam, Haag, Rotterdam a Utrecht. Oficiálním hlavním městem je Amsterdam. Většinu funkcí hlavního města však plní Haag, který je sídlem nizozemského krále, parlamentu a vlády. V Haagu sídlí také Mezinárodní soudní dvůr.
Vedle Nizozemců, kteří tvoří převážnou většinu obyvatelstva, žije v zemi také původní menšina Frísů. V Nizozemsku také žijí imigranti ze stávajících a bývalých nizozemských zámořských území Surinamu, Nizozemských Antil a Indonésie. Další poměrně početné jsou komunity přistěhovalců z Maroka a jiných arabských zemí, z Turecka a mnoha asijských zemí.
Nezávislé Nizozemí (pouze severní část) bylo vyhlášeno po Osmdesátileté válce v roce 1581 Listinou Verlatinghe a trvalo do roku 1795, kdy bylo obsazeno Francií. Ta na jeho území ustanovila v letech 1795–1806Batávskou republiku a poté v letech 1806–1810 podřízené Holandské království, které bylo až do roku 1815 připojeno k Francii. Na Vídeňském kongresu bylo v roce 1815 vyhlášeno Spojené království Nizozemské, ke kterému patřily do roku 1830 také Belgie a Lucembursko. Po odtržení Belgie vzniklo současné Nizozemské království, spojené až do roku 1890 personální unií s Lucemburskem. Od roku 1890 existuje Nizozemsko v té podobě, jak je známe dnes. Poslední změnou území bylo v říjnu 2010 připojení 3 karibských ostrovů, tzv. Karibského Nizozemska, jako zvláštních správních obvodů, předtím byly součástí Nizozemských Antil.
V současnosti je Nizozemsko konstituční monarchií. Ústavním zákonem z roku 1815 byl zaveden systém dvoukomorovéhoparlamentu a až do dneška se skládá nizozemská zákonodárná moc (Staten-Generaal van het Koninkrijk der Nederlanden) z dolní (doslova Druhé: Tweede Kamer der Staten-Generaal) a horní komory (vlastně První: Eerste Kamer der Staten-Generaal).
Nizozemsko je světoznámé svým vodohospodářstvím. Na mnoha místech Severního moře obyvatelé země zpevnili písečné valy a přesypy, postavili hráze a odčerpáváním vody vznikla nově získaná území, tzv. poldery. Ve 20. století byly realizovány dva rozsáhlé vodohospodářské projekty – Zuiderzeewerken a Deltawerken. Projekt Zuiderzeewerken (dokončen v roce 1975) spočíval ve vytvoření umělého jezera IJsselmeer pomocí hráze Afsluitdijk a jeho následném částečném vysušení a zapoldrování. Deltawerken je systém hrází v deltě řekRýn a Máza, který plní protipovodňovou ochranu podstatné části jižního Nizozemska. Tento rozsáhlý projekt byl realizován mezi lety 1953 až 1997.
Území dnešního Nizozemska bylo osídleno od poslední doby ledové.[5] V Drenthe byla nalezena pravěká kánoe z doby asi 8000 př. n. l., která je považována za nejstarší loď světa.[6]Zemědělství se dostalo do Nizozemska někdy kolem roku 5000 př. n. l.[7] Z té doby pochází i první keramika na tomto území.[8][9]
V roce 58 př. n. l. si oblast podmanil se svými vojsky římský císařJulius Caesar.[11]Římané zde postavili první města a vytvořili provincii Germania Inferior (Dolní Germánie). Hranice římské říše ležela podél Rýna, provincie Dolní Germanie tedy zahrnovala území Nizozemí na západ a jih od Rýnu, naopak na východ od Rýnu byla tzv. svobodná Germánie. Část dnešního nizozemského území spadala i do provincie Gallia Belgica. Římané zde postavili první vojenské pevnosti. Nejdůležitější z nich byl Nijmegen (Ulpia Noviomagus Batavorum) a Utrecht (Trajectum ad Rhenum).[12] V roce 69 propuklo velmi úspěšné povstání Batávů, pod vedením Batáva Julia Civilise. Potlačil ho Vespasianus.[13][14]
V 11. století byla zaznamenána první nizozemsky psaná věta (hebban olla volala nestas bigunnan hinase hic anda thu).
V roce 1247 byl zvolen Vilém II. Hollandský římským králem. V letech 1249 byla započata výstavba Rytířského sálu Vilémem II. V roce 1256 padl Vilém II. v bitvě u Hoogwoudu v boji proti Frísům a následníkem byl zvolen Floris V. Ten v roce 1275 udělil obyvatelům Amsterdamu privilegium na vybírání mýta. V roce 1288 porazil vévoda brabantský s pomocí kolínského lidu své protivníky u Woeringenu a získal Limbursko.[20]
Po smrti Marie Burgundské v roce 1482 se vládcem Nizozemí stal její syn Filip I. Sličný. V roce 1496 si vzal Johanu Šílenou, čímž se Habsburkové stali dědici španělského trůnu. Filipův syn Karel V. od roku 1515 zpočátku vládl ještě z Nizozemí, v roce 1516 byl zvolen španělským králem a v roce 1519 císařem . V roce 1533 se v Dillenburgu narodil Vilém Oranžský. V roce 1555, král Karel V. odstoupil ze své funkce a jeho nástupcem se stal Filip II.[20]Ten však roku 1559 natrvalo odjel do Španělska, a Nizozemci tak byli od té doby ovládáni z ciziny, což pro ně bylo velmi ponižující.[23][24]
Nizozemská revoluce byla v zásadě protestantská (byť měla i stavovský charakter, dle marxistů pak třídní, s klíčovou rolí měšťanstva). To vedlo k tomu, že jižní část Nizozemí zůstala katolická a pod nadvládou španělských králů. Stejně tak zůstala na rozdíl od severu součástí Svaté říše římské. Ač se Nizozemci později pokusili tuto oblast znovu přičlenit (1815), nikdy se to již zcela nepovedlo (čehož výsledkem je dnešní Belgie). Toto rozetnutí Nizozemí vedlo k tomu, že sever se rychle kalvinizoval, ačkoli ještě na počátku revoluce protestanti netvořili většinu. Dalším důsledkem byla koroze monarchistických idejí. Utrechtská unie si sice do svého čela zvolila formálně dědičného panovníka, Františka z Anjou, ale když po vzniku Spojených provincií zjistil, že má na politiku mizivý vliv a vše rozhoduje jen místodržitel Vilém, v roce 1583 opustil zemi. Po smrti Viléma byl nový stát prohlášen republikou v čele s místodržitelem. Jistý dědičný princip byl ale uchován, když Viléma ve funkci vystřídal jeho syn Mořic Oranžský (v roce 1747 byla dědičnost funkce místodržitele v rodu oranžsko-nasavském formálně uzákoněna).
Alegorie sporu mezi arminianisty a jejich oponenty
Nový stát se rozvíjel poklidně, vášnivé byly jen náboženské spory, mezi nimž nejslavnější je spor o predestinaci, který rozdmýchal fanatický kalvinista Franciscus Gomarus. Proti němu se postavili tzv. arminianisté, tedy zejména Jakub Arminius, Oldenbarnevelt či Hugo Grotius.[38] Na stranu Gomara se postavil vládce Mořic Oranžský, což Oldenbarnevelta stálo život a Grotia doživotní vězení (podařilo se mu uprchnout). Tato radikalizace přispěla k ještě větší separaci severu a jihu Nizozemí a nemožnosti znovusjednocení.
Zpočátku se Angličané domnívali, že by v novém protestantském státě mohli mít značný vliv a vyslali do něj dokonce regenta Roberta Dudleye, hraběte z Leicesteru. Ale brzy se musel vrátit do vlasti, neboť sílící Nizozemci se pro Angličany rychle stali spíše konkurenty, zejména v oblasti námořního obchodu. Přetahování o nadvládu nad ním nakonec vedlo ke čtyřem anglo–nizozemským válkám.[39]První vypukla v letech 1652–1654. Šlo o první válečný konflikt mezi dvěma protestantskými státy a první v historii, který obě strany otevřeně zdůvodňovaly hospodářskými zájmy. Angličané v první válce vyhráli, ale Nizozemci se nedali a v dalších dvou válkách zvítězili. V letech 1665–1667 se konala druhá Nizozemsko–anglická válka a výsledkem podepsané mírové smlouvy ve městě Breda, bylo přenechání Nového Amsterdamu do anglické správy a původně anglická kolonie Surinam byl přenechán Nizozemsku.[20] Boje skončili roku 1784 čtvrtou válkou. Přestože Británie nebyla jejím jasným vítězem a musela vrátit téměř všechny ukořistěné nizozemské kolonie, byl výsledek konfliktu pro Spojené provincie katastrofou, protože musely výměnou za to garantovat britským lodím velice cenná privilegia v oblasti obchodu a plavby v nizozemských vodách. Vládu nad moři tak na dlouhou dobu ukořistila Británie a Nizozemsko svou obchodní moc již nikdy neobnovilo.[40][41]
Po Francouzské revoluci se v roce 1795 nizozemských provincií zmocnila francouzská vojska. Francouzi na tomto území vyhlásili Batávskou republiku a později Holandské království, které bylo v letech 1810 až 1814 připojeno přímo k napoleonské Francii.[42] V tomto roce také Británie obsazuje Surinam, kolonie u mysu Dobré naděje a Ceylon. 1796 proběhlo první zasedání Národního shromáždění a probíhá snaha o vypracování ústavy. Po proběhnutí bitvy u Waterloo bylo na Vídeňském kongresu v roce 1815 bylo vyhlášeno Spojené království Nizozemské, ke kterému patřila do roku 1830 také Belgie (resp. do 1839, kdy Nizozemsko její nezávislost definitivně uznalo) a Lucembursko.[43] Po odtržení Belgie vzniklo Nizozemské království, spojené až do roku 1890 personální unií s Lucemburskem. Obnovené Nizozemsko již nesehrávalo tak významnou roli v mezinárodním obchodu a ztratilo i svou koloniální moc, na úkor Británie a Francie.[44]Demokracie se v Nizozemsku počala rozvíjet po roce 1848. Za jejího otce je považován liberálJohan Rudolph Thorbecke, který toho roku vypracoval návrh změn ústavy, které zásadním způsobem oslabily moc krále a posílily roli parlamentu.[45][46]
Po pádu Berlínské zdi v roce 1989 se Severoatlantická aliance angažovala ve válce v Jugoslávii.[55] První vojenské operace NATO proběhly mezi lety 1992 a 1995 při válce v Bosně a Hercegovině a později v roce 1999 v Jugoslávii. V ovzduší občanské války v Jugoslávii přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci č. 824, která vyhlásila města Sarajevo, Tuzla, Bihać, Goradže, Žepa a Srebrenica bezpečnými zónami pod záštitou Ochranných sil Spojených národů (UNPROFOR), v nichž klíčovou roli hrála nizozemská armáda. 11. července 1995 Srbové dobyli bosňáckouenklávuSrebrenici, obléhanou od léta 1992. Zahynulo a zůstalo nezvěstných 8373 bosňáckých mužů a chlapců ve věku od 13 do 77 let, což z „bezpečné zóny“ učinilo dějiště největšího hromadného masakru v Evropě po druhé světové válce. Tehdy fatálně selhali nizozemští vojáci UNPROFOR.[56] V červnu roku 2017 odvolací soud v Haagu v zásadě potvrdil rozsudek civilního soudu z roku 2014, na základě kterého nese Nizozemsko část viny na masakru bosenských muslimů v roce 1995. Podle rozsudku je stát zodpovědný za smrt asi 300 muslimských mužů, jejichž deportaci z tzv. bezpečné zóny OSN do rukou bosensko-srbských jednotek umožnili nizozemští vojáci.[57]
V roce 2001 Nizozemsko jako první země na světě umožnilo sňatky homosexuálů a adopci dětí homosexuály.[58] Rok poté si Nizozemsko připsalo další prvenství, když jako první země na světě uzákonilo eutanazii.[59]
Nizozemská vlajka je tvořena listem o poměru stran 2:3 se třemi vodorovnými pruhy v barvách červené, bílé a modré. Při oslavách týkajících se nizozemské královské rodiny se spolu s nizozemskou vlajkou zavěšuje i vlajka královská.
Nizozemský státní znak je tvořen modrým štítem, posypaný zlatými šindely a se zlatým lvem s napřaženým mečem v jedné a svazkem sedmi šípů v druhé tlapě. Pod štítem je francouzské motto „Je Maintiendrai“ (českyJá udržím). Na štít je položena královská koruna, štítonoši jsou dva zlatí lvi Je-li panovníkem muž, může být koruna nahrazena přílbou s klenotem ottonské větve Nasavských: černá křídla, přeložená prohnutým stříbrným kosmým břevnem, na kterém jsou tři zelené lipové listy řapíky vzhůru.
Celý znak je položen na královský stan pod další královskou korunou.
Nizozemská hymna je píseň Wilhelmus van Nassouwe (českyVilém Nasavský). Pochází nejméně z roku 1572, což z ní činí nejstarší národní hymnu, která se dnes používá (za předpokladu, že je definována jako skládající se jak z melodie, tak z textu).
Další symboly
Oranžová barva je všeobecně považována za symbol Nizozemska. Toto se projevuje nejenom v barvě sportovních stejnokrojů, ale tato barva převládá u nizozemských sportovních fanoušků.
Nizozemští fotbaloví fanoušci, oranžová je národním symbolem
Zahrada Keukenhof a její tulipány, velké symboly Nizozemska
Geografie
Polder 5,53 metru pod úrovní moře
Nizozemsko je nížinatá země na pobřeží Severního moře. Na východě hraničí s Německem (délka hranice 577 km) a na jihu s Belgií (délka hranice 450 km). Na jihozápadě se táhne lesnatá plošina, kde se nachází nejvyšší vrchol Nizozemska, 322,5 metrů vysoký Vaalserberg.
Satelitní pohled na Nizozemsko
Hydrosféra
Pro pobřežní oblasti Nizozemska jsou typické prolákliny mělkých přílivových plošin. Existují dva druhy těchto plošin – watty a marše. Watty se vyskytují v okrajovém moři Waddenzee a jsou přílivem zaplavovány a odlivem obnažovány. Na mnoha místech obyvatelé země zpevnili písečné valy a přesypy, postavili hráze a odčerpáváním vody udržují watty vysušené – takto rozšiřují území státu, tyto plochy se nazývají poldery, jejich podstatná část vznikla v rámci projektu Zuiderzeewerken během 20. století. Marše jsou úrodné pobřežní nížiny na říčních nánosech. Při jejich dostatečném odvodnění se mění v úrodná pole. Na východě a jihu Nizozemska se nachází pahorkatina, jejichž údolími protékají velké evropské řeky. Na pomezí Waddenzze a Severního moře se nacházejí Západofríské ostrovy.
Podnebí
V Nizozemsku převládá oceánské podnebí. Roční úhrn srážek je poměrně vysoký, pohybuje se v rozmezí 750–850 mm. Velmi často se ve vnitrozemí objevují mlhy a často vane silný vítr. Na pobřeží často zuří bouře. Tyto bouře mohou způsobovat záplavy. Jen šest dní v roce je v Nizozemsku bezvětrno. Podnebí v Nizozemsku ovlivňuje také teplý Golfský proud v Atlantském oceánu. Díky němu jsou zimy relativně teplé, naopak léta příliš teplá nejsou.
Dlouholeté teplotní průměry v letech 1971 až 2000[60]
Led
Úno
Bře
Dub
Kvě
Čer
Čev
Srp
Zář
Říj
Lis
Pro
Roční průměr
Průměrná nejvyšší teplota
5,2
6,1
9,6
12,9
17,6
19,8
22,1
22,3
18,7
14,2
9,1
6,4
13,7
Průměrná nejnižší teplota
0,0
-0,1
2,0
3,5
7,5
10,2
12,5
12,0
9,6
6,5
3,2
1,3
5,7
Průměrná teplota (°C)
2,8
3,0
5,8
8,3
12,7
15,2
17,4
17,2
14,2
10,3
6,2
4,0
9,8
Průměrné srážky (mm)
67
48
65
45
62
72
70
58
72
77
81
77
793
Průměrný sluneční svit
52
79
114
158
204
187
196
192
133
106
60
44
1524
Flóra a fauna
Ve srovnání s prehistorickou dobou se silně snížil rozsah lesů (nyní necelých 9 % plochy Nizozemska) a bažin. Většina dubových a březových porostů na východě byla vysazena, stejně tak jako rozsáhlé jehličnaté a listnaté lesy na pahorcích v centrální oblasti Veluwe. Značnou část zemědělské půdy nyní zabírají komerční lesní pěstitelské školky.
Na severu tvoří zajímavý biogeografický komplex moře Waddenzee s pískovými lavicemi, waty a bažinami. Jedná se o nejvýznamnější watové (periodicky přílivem zaplavované a odlivem obnažované území) v západní Evropě, kde se vyskytuje řada druhů původních a stěhovavých ptáků, ryb a korýšů. Pobřežní duny pokrývá specifický travní porost helm a další tvrdé trávy, zatímco waty přitahují slanomilné rostliny, jako je slanorožec. Původní zvířenu představují oblasti polderů s vyskytujícími se vydrami.
Nizozemsko je konstituční (dědičná) monarchie a státoprávně parlamentní demokracie. Hlavou státu je od roku 2013 král Vilém Alexandr. Král sdílí výkonnou moc s Radou ministrů prostřednictvím Státní rady, jejíž je ústavním předsedou, ale praktický vliv krále na exekutivu je velmi omezený. Předsedou Rady ministrů je Minister-president (premiér). Spolu s ostatními ministry a náměstky tvoří nizozemský kabinet a spolu s králem tvoří nizozemskou vládu. Binnenhof v Haagu je centrum nizozemské politické scény nepřetržitě již od 16. století a zároveň zde bydlí i nizozemský král.
Jako moderní konstituční monarchie a parlamentní demokracie je v Nizozemsku uznáván systém „trias politica“ neboli rozdělení moci do tří skupin:
výkonná moc: Král a Rada ministrů s Radou státu (Raad van State) jako poradního orgánu
soudní moc: soudci jsou jmenováni králem na celý život
Politické strany
Vzhledem k pluralitnímu politickému systému a velkému množství politických stran se od osmnáctého století nepodařilo žádné politické straně získat v parlamentu absolutní většinu. Obecně lze říci, že na politické scéně dominují v Nizozemsku tři bloky: Křesťanskodemokratická výzva, Strana práce a Lidová strana pro svobodu a demokracii. V roce 2002 se stala velmi populární strana zavražděného politika Pima Fortuyna a v roce 2006 získala devět mandátu Strana pro svobodu politika Geerta Wilderse. V Nizozemsku, na rozdíl od Česka se do parlamentu může dostat prakticky každá strana, získá-li ve volbách do dolní komory potřebný počet voličů na základě tzv. volebního dělitele. Příklad výpočtu: 10.000.000 hlasů pro 150 mandátů dává volebního dělitele 66.667. V tomto případě získá každá strana za každých 66.667 hlasů 1 mandát. Nevýhodou tohoto systému je velké množství zbytkových hlasů, které jsou velmi složitým způsobem přidělovány největším stranám. Výhodou je, že nevznikají patové situace a že prakticky každá strana může mít zastoupení v parlamentu.
*TK = Tweede Kamer (Poslanecká sněmovna), (+3 mandáty Denk- v nizozemštině: mysli, v turečtině: rovnost,+2 mandáty Forum voor Demokratie, FvD)
*EK = Eerste Kamer (Senát)
*EP = Europees parlament (Evropský parlament)
Královská rodina
Dynastie Nasavských nebo jen Nasavští je vládnoucí dynastie v Nizozemsku a do roku 1962 také v Lucembursku. Rod je původem z německého Nassavska, podle kterého nese jméno a kde nejdříve jeho příslušníci vládli jako hrabata a později jako vévodové. Později se rod rozdělil na syny nassavského hraběte Hendrika II. a na Ottonskou a Walramskou linii, z nichž později vznikly větvě Nassau-Weilburg, Nassau-Dillenburg, Oranje-Nassau, Nassau-Siegen a další.
Nejslavnějšími členy rodu jsou: Vilém I. Oranžský, vůdce nizozemského povstání za nezávislost proti španělským Habsburkům, jeho pravnuk Vilém III. Oranžský, který se stal na přelomu 17. a 18. století anglickým králem, první nizozemský král Vilém I. Nizozemský a bývalá královna Beatrix. Po genealogické stránce je dynastie Nassavských v hlavních liniích vymřelá, ale nizozemská ústava označuje rod Oranžsko-nasavský jako vládnoucí.
Kromě provincií spadají pod Nizozemsko též 3 zvláštní správní obvody Bonaire, Saba a Svatý Eustach, pro které se používá společné pojmenování „Karibské Nizozemsko“.
Nizozemsko je jednou z nejbohatších zemí na světě a celosvětově vzato se řadí mezi dvacet největších ekonomik. Země je členem Eurozóny, platí se eurem. HDP se v současné době pohybuje okolo 38 600 USD na obyvatele. Hlavní obchodní partneři jsou Německo (25,2 %), Belgie (14,6 %), Francie (8,4 %), Spojené království Velké Británie a Severního Irska (8,9%) a Itálie (4,6%).[61] Podle Indexu ekonomické svobody má Nizozemsko osmou nejsvobodnější ekonomiku světa (k roku 2023).[62] Podle globálního indexu inovací je pátou nejinovativnější zemí na světě (k roku 2022).[63] Základem nizozemského hospodářství je průmysl, obchod a doprava. Určitou roli hraje i zemědělství.
Energie
Nejdůležitější těžbou nerostné suroviny je těžba zemního plynu (Nizozemsko je v těžbě zemního plynu 6. na světě). Ten je určen především k výrobě elektrické energie, kterou vyrábějí tepelné elektrárny na zemní plyn, a na export. Kromě něj se těží ještě ropa, sůl kamenná, draselno-hořečnaté soli, vápenec, slín a keramická hlína. Zajímavostí je, že Nizozemsko bylo v 70. letech první zemí, kde byl vypozorován jev sporného a paradoxně negativního dopadu objevu přírodních zdrojů na ekonomiku. Od té doby se hovoří o tzv. holandské nemoci (jež je jedním z aspektů obecnějšího prokletí přírodních zdrojů).[64]
Průmysl
Historické sídlo společnosti Heineken v Amsterdamu
Amsterdamská burza je nejstarší burzou cenných papírů na světě, stála u kolébky moderního kapitalismu.[66] Roku 2000 se sloučila s bruselskou a pařížskou burzou, aby vytvořila společnost Euronext, tedy největšího obchodníka s dluhopisy a fondovými investičními nástroji na světě, celkově pak šestou největší burzu na světě.[67]
Díky velmi výhodné poloze u moře se velmi dobře daří obchodu a dopravě, Rotterdamský přístav je největším námořním i kontejnerovým přístavem v Evropě a desátým největším kontejnerovým přístavem na světě.[68] Do začátku 21. století byl největším přístavem na světě, pak byl předstižen mohutnou asijskou konkurencí.[69] Táhne se v délce 40 kilometrů od centra města až po umělý výběžek v Severním moři. Je zároveň obří průmyslovou zónou s množstvím chemických továren a elektráren. Do roku 2030 chce být evropským lídrem v přepravě zeleného vodíku.[70]
V Nizozemsku je převaha nížin, je zde mírné vlhké podnebí a úrodné půdy, proto jsou zde předpoklady pro dobře rozvinuté zemědělství. Nizozemské zemědělství je vysoce rozvinuté, intenzivní, výkonné a mechanizované. Zaměstnává ale jen 3,7 % obyvatelstva. Pěstují se různé plodiny, nejvíce ale obilí, cukrová řepa, kukuřice a brambory. Živočišná výroba se na zemědělské produkci podílí celými 70 % a zaměřuje se především na chov skotu (mléčné výrobky → nizozemské sýry), drůbeže a prasat. Pěstují se též květiny, např. tulipány. Tulipán je národní rostlina Nizozemska.
Doprava
Letecký pohled na část přístavu v Rotterdamu
Toto odvětví je pro Nizozemskou ekonomii velmi důležité, hlavně následující kategorie:[61]
silniční síť je se svojí délkou 136 827 km jednou z nejhustších v Evropě. Všechny silnice, včetně dálnic jsou bez mýtného a všechna vozidla musí platit silniční daň. Zatímco před 2. světovou válkou byly v ulicích nizozemských obcí v převaze koňské povozy a cyklisté, od konce války do začátku 70. let 20. století došlo v Nizozemí k růstu životní úrovně a tak rychlému vzestupu vlastnictví motorových vozidel, že územní plány některých měst počítaly v centrech s vytvářením parkovišť na úkor tamních budov.[71]
Typické pro Nizozemsko jsou speciální, od vozovky oddělené postranní pruhy pro cyklisty u většiny silnic první třídy a některých dálnic. Cyklostezky byly masivně budovány po období prvního ropného šoku v roce 1973, který revidoval výhledy motoristů, a po protestech obyvatel s neudržitelnou dopravní politikou s mnoha mrtvými cyklisty a chodci na silnicích.[71]
železniční doprava – železniční síť má celkovou délku 2896 km, z toho 2084 km elektrifikovaných.
letecká doprava – největším mezinárodním letištěm v Nizozemsku je Schiphol. Větší letiště, hlavně pro mezinárodní nízkonákladovou a regionální dopravu, jsou v Eindhovenu a Haagu. Celkem bylo v Nizozemsku v roce 2009 27 letišť. Národní leteckou společností je KLM, zároveň jde o nejstarší aerolinky na světě, založeny byly roku 1919.[72]
produktovody – v Nizozemsku je přes 3,816 km potrubí pro přepravu zemního plynu, 365 km potrubí pro přepravu ropy a 716 km potrubí pro přepravu ropných produktů.
Klíčovými destinacemi jsou Amsterdam a Haag (Den Haag oder 's Gravenhage) se soustavou splavných kanálů (grachten), s mnoha historickými budovami, muzei a kulturními institucemi. K Haagu patří také mořské letovisko Scheveningen s rozsáhlou pláží a promenádou s atrakcemi. Mnoho dalších měst nabízí rozsáhlé soubory historických památek, například Delft, Leiden a Utrecht. Dále stojí za návštěvu města v Severním Holandsku jako Alkmaar nebo Edam nabízející pohled do historie přípravy sýrů (mj. Eidam).
Další turistickou atrakcí je Keukenhof - Zahrada Evropy, kde každoročně vykvete 6-7 milionů cibulovitých okrasných rostlin, především tulipánů. K turistickým atrakcím patří i miniaturní městečko Madurodam v Haagu nebo zábavní parky Efteling a Walibi World.
Turisty však lákají také jiné proslulé stavby jako barokníKrálovský palác v Amsterdamu, symbol zlatého věku Holandska v 17. století. V současnosti je oficiálním sídlem královské rodiny, která však disponuje ještě dvěma paláci, Noordeinde a Huis ten Bosch. Ze sakrální architektury patří k největším památkám Katedrála svatého Martina z Tours v Utrechtu, jediný kostel v Nizozemsku ve stylu klasické francouzské gotiky. Jinak byla typickou spíše úspornější, tzv. vlámská gotika, již reprezentuje například chrám Nieuwe Kerk ve městě Delft, nebo Nieuwe Kerk v Amsterdamu, kde se konají korunovace a svatby královské rodiny. Světské užití tohoto druhu gotiky lze prostudovat v Haagu na komplexu budov Binnenhof, kde se scházely nizozemské generální stavy, takže byl dlouho hlavním centrem nizozemského politického života. V blízkosti Binnenhofu se nachází moderní budova nizozemského parlamentu. Nizozemskou renesanci dobře ilustruje jiný chrám, Westerkerk v Amsterdamu. Historismus19. století pak reprezentuje Palác míru v Haagu, kde dnes zasedá Mezinárodní soudní dvůr, nebo koncertní dům Concertgebouw v Amsterdamu, sídlo symfonického orchestru Concertgebouw Orchestra. Z technických staveb vyniká most Erasmusbrug v Rotterdamu, dokončený v roce 1996.
Nizozemsko zaznamenává také drogovou turistiku, neboť tu jsou legální tzv. coffee shops, tedy obchody s legální marihuanou.[73]
Nizozemsko mělo v roce 2018 cca 17 400 000 obyvatel a s hustotou 397,7/km² tak bylo pátou nejhustěji osídlenou zemí v Evropě a nejhustěji osídlenou velkou evropskou zemí, neboť je v tomto ohledu předstihováno jen ostrovní Maltou a malými městskými státy (Monako, San Marino, Vatikán).[74] Je také šestnáctou nejhustěji osídlenou zemí světa. Skoro polovina obyvatel žije v konurbaciRandstad, kterou tvoří čtyři velké aglomeraceAmsterdam, Haag, Rotterdam a Utrecht. Také v jiných provinciích: Severní Brabantsko, Limburg, Gelderland a Overijssel žije většina obyvatel ve větších městech. Vzhledem k této situaci má Nizozemsko velmi hustou síť železnic i dálnic.
Imigrace
Letní karneval v Rotterdamu, kde žije početná afro-karibská komunita z Antil a Surinamu
Vzhledem k silné koloniální a postkoloniální imigraci začal v Nizozemsku nábor zahraničních pracovních sil již v šedesátých letech 20. století. Ty přicházely výhradně z Turecka a Maroka. Podíl Turků na celkové cizinecké populaci se zvýšil od roku 1976 do roku 1986 z 21,8 % na 28,3 %, v případě Maročanů došlo ke zvýšení z 12 % na 21,1 %. Stěhování dalších rodinných příslušníků se ve zvýšené míře projevilo až po ukončení náboru, což se časově shodovalo s obdobím hospodářské recese a rostoucí nezaměstnanosti. V roce 1979 bylo konstatováno, že Nizozemsko se stalo na základě nevratných migračních procesů polyetnickou a multikulturní společností. Poté se realizovalo zrovnoprávnění imigrantů po sociální stránce a byla přijata opatření k posílení jejich politické participace. To se dělo např. v podobě rozšíření volebního práva na komunální úrovni i pro cizince spolu s usnadněním přístupu k nabývání občanství a se státní i komunální podporou organizovaných skupin zájmů. Ani tato opatření nezabránila výrazným etnicko-sociálně podmíněným nerovnostem v oblasti zaměstnanosti. Bylo poukazováno na to, že rubem multikulturní mnohotvárnosti s omezenou autonomií organizovaných skupinových zájmů je smíření s trvalou „minorizací“ imigrantských skupin na podřadné sociální úrovni. Zákon z roku 1998 ukládal všem nizozemským obcím, aby po „integračním šetření“ nabízely státem podporované integrační programy přizpůsobené individuálním potřebám nových přistěhovalců. „Nově příchozí“ se těchto programů museli aktivně účastnit pod hrozbou odnětí sociálních dávek nebo použitím jiných trestů.[75]
Podle údajů nizozemského statistického úřadu (CBS) z 1. ledna 2005 žilo v Nizozemsku 80,9 % Nizozemců, 2,4 % Indonésanů, 2,4 % Němců, 2,2 % Turků, 2,0 % Surinámců, 1,9 % Marokánců, 0,8 % Antiliánů a 6,0 % jiných menšin.[74] Ve srovnání se zbytkem Evropy rostl počet obyvatel v Nizozemsku velmi rychle: 3 miliony v roce 1850, 5 milionů v roce 1900, 10 milionů v roce 1950 a 16 milionů v roce 2000.[76]
Ze 17 milionů obyvatel Nizozemska v roce 2016 bylo 3,8 milionu imigrantského původu.[77] Nejvíce přistěhovalců se usazuje ve velkých městech. Podle údajů CBS z roku 2006 byla přibližně jedna třetina obyvatel Amsterdamu, Haagu a Rotterdamu neevropského původu. Neevropského či „nezápadního“ původu byla i více než polovina mladých lidí v Amsterdamu a Rotterdamu.[78] Velkým problémem některých komunit je nízká účast na trhu práce. V roce 2006 mělo práci pouze 38,7% Maročanů a 43,9% Turků ve věku 15-64 let. Více než 30% Turků a Maročanů patřilo mezi příjemce dávek sociálního zabezpečení, v porovnání se 13% autochtonních Nizozemců.[79] K září 2016 bylo v Nizozemsku registrováno 64,000 uprchlíků ze Sýrie.[80]
Podle současných údajů nizozemského centrálního statistického úřadu (Centraal Bureau voor de Statistiek – CBS)[86] se hlásilo v roce 2008 ke katolicismu 30 % obyvatel, k protestantismu 21 %, k jiným náboženstvím 10 % (z toho 5 % muslimů a 5 % hinduistů, buddhistů, židů a ostatních). Žádné náboženství neuvedlo v roce 2008 40 % obyvatel.[86]
Z předválečného počtu 140 tisíc Židů, kteří tvořili 10 % obyvatel Amsterdamu, většina zahynula během holocaustu. Od 70. let 20. století provádí Nizozemsko liberální imigrační politiku a v roce 2011 žilo v zemi více než 1 milion muslimů.[87]
Na vrcholu období zvaného „zlatý věk Nizozemska“, tedy kolem roku 1650, pracovalo v této zemi zhruba 700 malířů – umělců, kteří ročně vytvářeli asi 70 tisíc obrazů.[88]
Za klasika nizozemské literatury je považován zejména Multatuli. V červnu 2002 vyhlásila Společnost pro nizozemskou literaturu (Maatschappij der Nederlandse Letterkunde) jeho román Max Havelaar za nejvýznamnější nizozemsky psané literární dílo všech dob.[89]
V oblasti knih pro děti se prosadili Dick Bruna, jehož nejznámější postavičkou je králičí holčička Miffy, a Annie M. G. Schmidtová se svými příběhy o Jipovi a Janneke. V žánrové literatuře vynikl Robert van Gulik s detektivními příběhy o soudci Ti.
Nizozemsko má dobře rozvinutý televizní trh s mnoha komerčními i veřejnoprávními stanicemi. Zajímavostí je, že prakticky všechny zahraniční pořady jsou uváděny v původním znění s titulky. Dabují se pouze zahraniční pořady pro děti. Televizní exporty z Nizozemska mají většinou podobu licencí specifických formátů, zejména vyvinutých produkčním konglomerátem Endemol, který má přibližně 90 společností ve více než 30 zemích. K takovým původně nizozemským formátům patří Big Brother nebo The Voice.
V Nizozemsku je povinná školní docházka od prvního dne v měsíci, kdy bylo dítěti pět let, až do konce školního roku, kdy mu bylo šestnáct let. Většina dětí ale dochází do základních škol již od jejich čtvrtého roku (tzv. přípravný rok). Ve školním roce, kdy bude dítěti sedmnáct let, je školní docházka jenom částečně povinná (minimálně dva dny v týdnu). Jedná-li se o odbornou školu, která je smluvně napojená na nějaký podnik, je docházka povinná jenom jeden den v týdnu, ostatní čtyři dny je placená praxe v podniku.
Výuka začíná v podstatě již ve školce od druhého roku dítěte. Potom začíná tzv. primární vzdělávání (od 6 do 13 let) a pokračuje sekundárním (12 až 20 let), které žáky připravuje podle jejich schopností na různé směry vyššího vzdělávání (středoškolské, vyšší odborné nebo univerzitní). V Nizozemsku je velké množství privátních i státních vyšších odborných škol, vysokých škol a universit (Nizozemské univerzity a vysoké školy). Nejstarší universitou v Nizozemsku je Universiteit Leiden založená v roce 1575 Vilémem I. Oranžským.[98] V současnosti má tato univerzita devět fakult a v akademickém roce 2006/2007 na ní studovalo 17 630 studentů. V Šanghajském žebříčku, který tradičně hierarchizuje nejlepší vysoké školy na světě, má Nizozemsko (k roku 2021) dvě univerzity v první stovce. Nejvyšší prestiž má Univerzita v Utrechtu, která je žebříčkem vyhodnocena jako 50. nejlepší univerzita na světě. Druhou nejkvalitnější školou v Nizozemsku má být Rijksuniversiteit Groningen (64. na světě).[99]
Vzhledem k velmi vysoké hustotě obyvatelstva (489/km² v roce 2009)[74] se Nizozemsko potýká s mnohými problémy souvisejícími s ochranou životního prostředí. Již v roce 1875 byly uzákoněny základní principy ochrany životního prostředí, ale teprve v roce 1993 byl tento zákon novelizován a byla stanovena povinná oprávnění omezující možnosti znečištění.
Tento zákon byl postupně formulován od roku 1972, kdy vyšla zpráva Římského klubu (Club of Rome) pod názvem Meze růstu. V této zprávě byl modelován vývoj hlavních globálních ukazatelů a vzájemně se ovlivňujících vztahů mezi nimi. V současnosti jsou prakticky všechny nizozemské zákony související s ochranou životního prostředí sladěny s předpisy Evropské unie. V Nizozemsku spadá ochrana životního prostředí pod ministerstvo VROM (Ministerie van Volkshuisvesting, Ruimtelijke Ordening en Milieubeheer).[121]
Od roku 2009 jsou zavedeny dvě tzv. „čisté oblasti“ v Utrechtu a Eindhovenu. Do těchto oblastí mohou jezdit jenom kamiony s dieselovým pohonem, které mají zabudované filtrování sazí ve výfukovém potrubí.
Odkazy
Poznámky
↑Nizozemí je v češtině ještě v poslední třetině 20. století oficiální termín pro „Nizozemsko“. Zejména to platí v historickém kontextu, kdy se Nizozemí vztahovalo na nízko položené území v okolí ústí řek Rýn, Šelda a Máza, které zhruba odpovídá území dnešních tří států Nizozemsko, Belgie a Lucembursko, pro které se dnes vžil nový souhrnný název Benelux. Holandsko je sice běžné neformální označení pro celé Nizozemsko, které pochází od názvu bývalého hrabství Holandsko, které zahrnuje dnešní provincie Severní a Jižní Holandsko, ale je technicky a formálně nesprávné. V hovorové mluvě je označení „Holandsko“ přijatelné, podobně jako označení osoby „Holanďan“ (místo Nizozemec) a jazyka „holandština“ (místo nizozemština).
Reference
↑Centraal Bureau voor de Statistiek, Den Haag/Heerlen: Bevolking; kerncijfers 26 november 2015. k, staženo 01. března 2023 (nizozemsky).
↑Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2024-03-01]. Dostupné online.
↑THE JOC TOP 50 WORLD CONTAINER PORTS [online]. Journal of Commerce [cit. 2013-03-29]. Dostupné online. (anglicky)
↑VOS, Peter; MEULEN, Michiel van der; WEERTS, Henk. Atlas of the Holocene Netherlands: Landscape and Habitation Since the Last Ice Age. [s.l.]: Amsterdam University Press 96 s. Dostupné online. ISBN978-94-6372-443-2. (anglicky) Google-Books-ID: lB3bywEACAAJ.
↑LEIGH, Lex. Europe’s Famous Mesolithic Pesse Canoe: Earth’s Oldest Known Boat. Ancient Origins [online]. 2022-09-21 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (anglicky)
↑ROFFELSEN, Cees. History of the Netherlands: The Stone Age (c. 250,000–2100 BC) [online]. 2016-10-16 [cit. 2023-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-04-05. (anglicky)
↑GIJN, A. V.; MAZZUCCO, N. Domestic activities at the Linear Pottery site of Elsloo (Netherlands) : a look from under the microscoop. www.semanticscholar.org [online]. 2013 [cit. 2023-04-05]. Dostupné online. (anglicky)
↑HARVEY, Alun. linear pottery culture in limburg [online]. 2020-02-20 [cit. 2023-04-05]. Dostupné online. (nizozemsky)
↑HULL, Kenneth. Dutch DNA: are the Dutch actually Dutch? [online]. DutchReview, 2020-09-18 [cit. 2021-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
↑ROFFELSEN, Cees. History of the Netherlands: The Roman Occupation (57 BC — 406 AD). Medium [online]. 2016-10-16 [cit. 2021-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-30. (anglicky)
↑PELLEGRINO, Frida. The Urbanisation of the North-Western Provinces of the Roman Empire: A Juridical and Functional Approach to Town Life in Roman Gaul, Germania Inferior and Britain. [s.l.]: Archaeopress Dostupné online. DOI: 10.2307/j.ctv1bjc391.
↑ The Batavian Revolt. Ancient History Encyclopedia [online]. [cit. 2021-01-22]. Dostupné online.
↑BRUNT, P. A. Tacitus on the Batavian revolt. Latomus. 1960, roč. 19, čís. 3, s. 494–517. Dostupné online [cit. 2023-04-05]. ISSN0023-8856.
↑HINES, John; IJSSENNAGGER, Nelleke; PLUIJM, Nelleke IJssennagger-van der. Frisians of the Early Middle Ages. [s.l.]: Boydell & Brewer 438 s. Dostupné online. ISBN978-1-78327-561-8. (anglicky) Google-Books-ID: kEI3EAAAQBAJ.
↑FOUNTOUKIS, Athanasios. Redbad. World History Encyclopedia [online]. [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Willibrord - The 'Apostle of Frisia' | Christian Library. www.christianstudylibrary.org [online]. [cit. 2023-07-19]. Dostupné online.
↑VAN HOUTTE, J. A. The Rise and Decline of the Market of Bruges. The Economic History Review. 1966, roč. 19, čís. 1, s. 29–47. Dostupné online [cit. 2021-05-31]. ISSN0013-0117. DOI10.2307/2592791.
↑BOLTON, J. L.; BRUSCOLI, Francesco Guidi. When Did Antwerp Replace Bruges as the Commercial and Financial Centre of North-Western Europe? The Evidence of the Borromei Ledger for 1438. The Economic History Review. 2008, roč. 61, čís. 2, s. 360–379. Dostupné online [cit. 2021-05-31]. ISSN0013-0117.
↑ abcHORST, Han van der. Dějiny Nizozemska. [s.l.]: Lidové noviny, 2005. ISBN80-7106-487-4.
↑PIRENNE, H. The Formation and Constitution of the Burgundian State (Fifteenth and Sixteenth Centuries). The American Historical Review. 1909, roč. 14, čís. 3, s. 477–502. Dostupné online [cit. 2021-01-22]. ISSN0002-8762. DOI10.2307/1836443.
↑Buylaert, Frederik, et al. “Urban Militias, Nobles and Mercenaries: The Organization of the Antwerp Army in the Flemish–Brabantine Revolt of the 1480s.” Journal of Medieval Military History: Volume IX: Soldiers, Weapons and Armies in the Fifteenth Century, edited by ANNE CURRY and ADRIAN R. BELL, vol. 9, Boydell & Brewer, Woodbridge, Suffolk; Rochester, NY, 2011, pp. 146–166. JSTOR, www.jstor.org/stable/10.7722/j.cttn345h.12. Accessed 22 Jan. 2021.
↑TRACY, James D. Holland Under Habsburg Rule, 1506-1566: The Formation of a Body Politic. [s.l.]: University of California Press 350 s. Dostupné online. ISBN978-0-520-06882-7. (anglicky) Google-Books-ID: NXaCvVb9hvcC.
↑CONSTANCE, Sr. M. Spanish Rule in the Netherlands under Philip II. The Catholic Historical Review. 1928, roč. 14, čís. 3, s. 365–422. Dostupné online [cit. 2023-04-05]. ISSN0008-8080.
↑SPOHNHOLZ, Jesse; VAN VEEN, Mirjam G. K. The Disputed Origins of Dutch Calvinism: Religious Refugees in the Historiography of the Dutch Reformation. Church History. 2017, roč. 86, čís. 2, s. 398–426. Dostupné online [cit. 2023-04-05]. ISSN0009-6407.
↑NWANAZIA, Chuka. The history of the Dutch national anthem: the Wilhelmus [online]. DutchReview, 2018-05-02 [cit. 2021-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Netherlands - Dutch civilization in the Golden Age (1609–1713). Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
↑FREIST, Dagmar. The 'Dutch Century'. European History Online [online]. [cit. 2023-07-01]. Dostupné online. (německy)
↑ It began with William of Orange. Leiden University [online]. [cit. 2021-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
↑WESTSTEIJN, Arthur. Republican empire: colonialism, commerce and corruption in the Dutch Golden Age. Renaissance Studies. 2012, roč. 26, čís. 4, s. 491–509. Dostupné online [cit. 2021-05-31]. ISSN0269-1213.
↑MOORE, Bob; NIEROP, Henk van. Colonial Empires Compared: Britain and the Netherlands, 1750–1850. [s.l.]: Routledge 223 s. Dostupné online. ISBN978-1-351-95050-3. (anglicky) Google-Books-ID: Qb1BDgAAQBAJ.
↑KOEKKOEK, René; RICHARD, Anne-Isabelle; WESTSTEIJN, Arthur. The Dutch Empire between Ideas and Practice, 1600–2000. [s.l.]: Springer Nature 246 s. Dostupné online. ISBN978-3-030-27516-7. (anglicky)
↑ARASARATNAM, S. Monopoly and Free Trade in Dutch-Asian Commercial Policy: Debate and Controversy within the VOC. Journal of Southeast Asian Studies. 1973, roč. 4, čís. 1, s. 1–15. Dostupné online [cit. 2023-07-01]. ISSN0022-4634.
↑QUINN, Stephen; ROBERDS, Roberds. The Big Problem of Large Bills: The Bank of Amsterdam and the Origins of Central Banking- Federal Reserve Bank of Atlanta. www.atlantafed.org [online]. [cit. 2023-07-01]. Dostupné online.
↑BRAUDEL, Fernand. Civilization and Capitalism, 15th-18th Century, Vol. II: The Wheels of Commerce. [s.l.]: University of California Press 678 s. Dostupné online. ISBN978-0-520-08115-4. (anglicky) Google-Books-ID: WPDbSXQsvGIC.
↑GODBEY, John C. Arminius and Predestination. The Journal of Religion. 1973, roč. 53, čís. 4, s. 491–498. Dostupné online [cit. 2021-01-22]. ISSN0022-4189.
↑ Anglo-Dutch Wars | European history. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
↑SCHAMA, Simon. Patriots and Liberators: Revolution in the Netherlands, 1780-1813. [s.l.]: Vintage Books 745 s. Dostupné online. ISBN978-0-679-72949-5. (anglicky) Google-Books-ID: mJ2oPwAACAAJ.
↑BRUIJN, Jaap R. The Dutch Navy of the Seventeenth and Eighteenth Centuries. [s.l.]: Liverpool University Press 254 s. Dostupné online. ISBN978-1-78694-890-8. (anglicky) Google-Books-ID: 2HVvEAAAQBAJ.
↑JOOR, Johan. The Napoleonic Period in Holland from a Dutch Historical Perspective. Příprava vydání Ute Planert. London: Palgrave Macmillan UK (War, Culture and Society, 1750–1850). Dostupné online. ISBN978-1-137-45547-5. DOI10.1057/9781137455475_4. S. 53–66. (anglicky) DOI: 10.1057/9781137455475_4.
↑LESAFFER, Randall. The Formation of the United Kingdom of the Netherlands (1814–1815). Oxford Public International Law [online]. [cit. 2023-04-04]. Dostupné online. (anglicky)
↑WILSON, C. H. The Economic Decline of the Netherlands. The Economic History Review. 1939, roč. 9, čís. 2, s. 111–127. Dostupné online [cit. 2021-05-31]. ISSN0013-0117. DOI10.2307/2590218.
↑HOMAN, Gerlof D. Constitutional Reform In the Netherlands in 1848. The Historian. 1966, roč. 28, čís. 3, s. 405–425. Dostupné online [cit. 2021-01-22]. ISSN0018-2370.
↑BOERSEMA, K. H. Johan Rudolf Thorbecke. [s.l.]: Brill book s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: BUG2zwEACAAJ.
↑ABBENHUIS, Maartje M. The Art of Staying Neutral: The Netherlands in the First World War, 1914-1918. [s.l.]: Amsterdam University Press 428 s. Dostupné online. ISBN978-90-5356-818-7. (anglicky) Google-Books-ID: lNlmAAAAMAAJ.
↑ Netherlands in World War II. WW2DB [online]. [cit. 2023-04-04]. Dostupné online.
↑PRESSER, Jacob; PRESSER, Jacques. Ashes in the Wind: The Destruction of Dutch Jewry. [s.l.]: Wayne State University Press 608 s. Dostupné online. ISBN978-0-8143-2036-5. (anglicky) Google-Books-ID: ix6SV7SCZJwC.
↑BAUDET, Henri. The Netherlands after the Loss of Empire. Journal of Contemporary History. 1969, roč. 4, čís. 1, s. 127–139. Dostupné online [cit. 2023-04-04]. ISSN0022-0094.
↑OOSTINDIE, Gert. Postcolonial Netherlands: Sixty-five Years of Forgetting, Commemorating, Silencing. [s.l.]: Amsterdam University Press 290 s. Dostupné online. ISBN978-90-8964-353-7. (anglicky) Google-Books-ID: Dhp5liUoCAYC.
↑ Členské státy NATO. Ministerstvo obrany České republiky [online]. 16.2.2009 [cit. 9.7.2017]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑SEGERS, Mathieu. The Netherlands and European Integration, 1950 to Present. [s.l.]: Amsterdam University Press 335 s. Dostupné online. ISBN978-90-485-5203-0. (anglicky) Google-Books-ID: 3q_UDwAAQBAJ.
↑BOTH, Norbert. From Indifference to Entrapment: The Netherlands and the Yugoslav Crisis, 1990-1995. [s.l.]: Amsterdam University Press 274 s. Dostupné online. ISBN978-90-5356-453-0. (anglicky) Google-Books-ID: evUpTn_g_cgC.
↑ŠAJTAR, Jaroslav. Před 25 lety vzplála válka v Jugoslávii, nejkrvavější konflikt v poválečné Evropě. Reflex.cz [online]. Czech News Center,a.s., 31.3.2017 [cit. 9.7.2017]. Dostupné online.
↑ČTK. Soud v Haagu: Nizozemsko nese část viny na masakru v Srebrenici. Týden.cz [online]. EMPRESA MEDIA, 27.6.2017 [cit. 9.7.2017]. Dostupné online.
↑ Homosexuální sňatky: Nizozemsko následovalo již devět zemí. ČT24 [online]. Česká televize, 1. 4. 2011 [cit. 2021-05-31]. Dostupné online.
↑ Před patnácti lety Nizozemsko jako první země světa povolilo eutanazii. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-05-31]. Dostupné online.
↑Dlouholeté teplotní průměry [online]. Nizozemsko: Royal Netherlands Meteorological Institute (KNMI), 30.11.2009, rev. 30.11.2009 [cit. 2010-02-20]. Dostupné online. (nizozemsky)
↑ abThe World Factbook [online]. USA: Central Intelligence Agency (CIA), 30.11.2009, rev. 30.11.2009 [cit. 2010-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-15. (anglicky)
↑ Country Rankings: World & Global Economy Rankings on Economic Freedom. www.heritage.org [online]. [cit. 2023-07-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-10-26. (anglicky)
↑ Global Innovation Index 2022, 15th Edition. www.wipo.int [online]. [cit. 2023-07-19]. DOI: 10.34667/tind.46596. Dostupné online. (anglicky)
↑VYBÍRAL, Jaroslav. Sláva, či prokletí přírodního bohatství? Nizozemci by mohli vyprávět. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2022-09-21 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online.
↑ Produkce piva se rekordně propadla. Mohou za to Číňané. BusinessInfo [online]. 2019-07-28 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online.
↑BRAUDEL, Fernand. Civilization and Capitalism, 15th-18th Century. [s.l.]: Harper & Row 680 s. Dostupné online. ISBN978-0-06-014845-4. (anglicky) Google-Books-ID: n_PtAAAAMAAJ.
↑ Akciové trhy – 10 největších burz světa a jaký na ně má vliv politika?. lynxbroker.cz [online]. 2019-09-05 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online.
↑ Lloyd’s List One Hundred Ports 2020. Lloydslist.maritimeintelligence.informa.com [online]. [cit. 2023-07-19]. Dostupné online.
↑ Rotterdamský přístav se posouvá do moře. Technický týdeník. 2006-01-01. Dostupné online [cit. 2023-07-19].
↑TRAMBA, David. Rotterdamský přístav si chce udržet svou slávu. Místo ropy a uhlí se zaměří na zelený vodík. Ekonomický deník. 2022-09-12. Dostupné online [cit. 2023-07-19].
↑MUSIL, Lukáš. 10 nejstarších leteckých společností světa. Czechairliners.net [online]. 2014-11-27 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online.
↑Inbound and domestic tourism [online]. USA: Netherlands board of tourism & conventions (NBTC), 30.11.2009, rev. 30.11.2009 [cit. 2010-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-13. (anglicky)
↑ abcPopulation; key figures [online]. Nizozemsko: Centraal Bureau voor de statistiek, 30.11.2009, rev. 30.11.2009 [cit. 2010-02-20]. Dostupné online. (anglicky)
↑BADE, Klaus L. Evropa v pohybu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 497 s. ISBN80-7106-559-5. S. 332–334.
↑LAHMEYER, Jan J. Historical demographical data of the whole country [online]. Anglie: Population statistics, 30.11.2009, rev. 30.11.2009 [cit. 2010-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-12-26. (anglicky)
↑Language in the Netherlands, Low Saxon [online]. Nizozemsko: Streektaal.net, 30.11.2009, rev. 30.11.2009 [cit. 2010-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-03-05. (anglicky)
↑Language in the Netherlands, Limburgish [online]. Nizozemsko: Streektaal.net, 30.11.2009, rev. 30.11.2009 [cit. 2010-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-06-10. (anglicky)
↑Language in the Netherlands, Frisian [online]. Nizozemsko: Streektaal.net, 30.11.2009, rev. 30.11.2009 [cit. 2010-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-12-31. (anglicky)
↑Language in the Netherlands, Brabantisch [online]. Nizozemsko: Streektaal.net, 30.11.2009, rev. 30.11.2009 [cit. 2010-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-13. (anglicky)
↑Language in the Netherlands, Zeelandic [online]. Nizozemsko: Streektaal.net, 30.11.2009, rev. 30.11.2009 [cit. 2010-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-05-19. (anglicky)
↑ abcParticipation in social activities [online]. Nizozemsko: Centraal Bureau voor de statistiek, 30.11.2009, rev. 30.11.2009 [cit. 2010-02-20]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Proč vyšel kompletní Deník Anny Frankové až po 54 letech. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2020-08-18]. Dostupné online.
↑SCHOUTEN, Rob. De Grote Drie: afscheid van strijdende vorsten. Trouw [online]. 2010-11-08 [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. (nizozemsky)
↑SCHUSTER, Martin. Píseň Bohyně, kterou zpívá Pavel Sedláček, je coververzí hitu Venus holandské skupiny Shocking Blue. České Budějovice [online]. Český rozhlas, 2022-10-29 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online.
↑FORSBERG, Myra. Film; 'the Assault': The Long Trail to an Oscar. The New York Times. 1987-04-12. Dostupné online [cit. 2020-08-18]. ISSN0362-4331. (anglicky)
↑LHOŤAN, Lukáš. Theo van Gogh: Vražda kritika islámu a ohrožení svobody slova. Reflex.cz [online]. 2019-11-02 [cit. 2023-04-04]. Dostupné online.
↑TRONNER, Pavel. Ludolf van Ceulen: Jak spočítat kruh?. VTM.cz [online]. [cit. 2020-08-18]. Dostupné online.
↑ Ponorka pre kráľa Jakuba: Drebbelov vynález ľudí ohúril, nechápali, ako sa dá pod vodou tak dlho dýchať. history.hnonline.sk [online]. [cit. 2020-08-19]. Dostupné online. (slovensky)
↑ Leydenská láhev - Časopis Elektro - Odborné časopisy. Odbornecasopisy.cz [online]. [cit. 2020-08-19]. Dostupné online.
↑HEIMANS, J. Hugo de Vries and the Gene Concept. The American Naturalist. 1962, roč. 96, čís. 887, s. 93–104. Dostupné online [cit. 2020-12-31]. ISSN0003-0147.
↑SULLIVAN, Walter. George E. Uhlenbeck Dies at 87; Co-Discoverer of Electron's Spin (Published 1988). The New York Times. 1988-11-02. Dostupné online [cit. 2020-12-31]. ISSN0362-4331. (anglicky)
↑ Global city - Katedra urbanismu a územního plánování. www.uzemi.eu [online]. [cit. 2020-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-18.
↑ The Sveriges Riksbank Prize in Economic Sciences in Memory of Alfred Nobel 1969. NobelPrize.org [online]. [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. (anglicky)
↑ The Sveriges Riksbank Prize in Economic Sciences in Memory of Alfred Nobel 1975. NobelPrize.org [online]. [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Fanny Koenová: „stará matka“, která změnila pohled na ženský sport. iDNES.cz [online]. 2016-03-29 [cit. 2020-08-18]. Dostupné online.
↑ Tom Dumoulin to dokázal. Jako první Nizozemec vyhrál Giro. ČT sport [online]. [cit. 2020-08-18]. Dostupné online.
↑ Ireen Wust claims fifth Olympic gold medal in women's speed skating. UPI [online]. [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Sven Kramer wins 3rd straight Olympic gold in 5,000 meters. USA TODAY [online]. [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. (anglicky)
↑KOLÁŘ, František. Jak na olympiádě startoval budoucí Tarzan a proč se Čechoslováci skládali na svou výpravu. Lidovky.cz [online]. 2021-07-24 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online.
↑ Verstappen mistrem světa! Drama v Abú Zabí rozhodlo poslední kolo. iSport.cz [online]. [cit. 2022-03-01]. Dostupné online.
↑ Player of the Year past winners | FIH. www.fih.ch [online]. [cit. 2020-10-01]. Dostupné online.
↑ Archivovaná kopie. www.volleyhall.org [online]. [cit. 2019-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-29.
↑ Zpět do historie: Euro 1988 aneb turnaj Gullita s Van Bastenem. Ruik.cz [online]. 2. 5. 2020 [cit. 2020-08-18]. Dostupné online.
↑Environment [online]. Nizozemsko: Ministry of housing, spatial planning and the environment, 30.11.2009, rev. 30.11.2009 [cit. 2010-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-09. (anglicky)
Bureau of European and Eurasian Affairs. Background Note: Netherlands [online]. U.S. Department of State, 2011-08-09 [cit. 2011-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
CIA. The World Factbook - Netherlands [online]. Rev. 2011-08-16 [cit. 2011-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-15. (anglicky)
HESLINGA, Marcus Willem, a kol. Netherlands [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
.jpg)
.JPG)
.svg){kind=small}
-Flag.svg){kind=small}
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_(cropped).jpg)
.jpg)
._Natuurkundige_te_Delft_Rijksmuseum_SK-A-957.jpeg)
_(cropped).jpg){kind=spacer}
.svg)
