Postupně hrál za Ajax, FC Barcelona, Los Angeles Aztecs, Washington Diplomati, Levante UD a Feyenoord. Cruyff byl známý pro své perfektní technické dovednosti, rychlost a akceleraci, ale jeho největší kvalitou bylo myšlení. Málokdo v historii uměl tak dokonale číst hru a posílat spoluhráčům nečekané a na milimetr přesné pasy. Dokázal překvapivými přihrávkami rozložit obrany soupeřů. Je uváděn jako jeden z nejlepších fotbalistů své generace, spolu s Georgem Bestem, Pelém a Franzem Beckenbauerem, ačkoli nevyhrál žádný turnaj se svým národním mužstvem. Jako nizozemský reprezentant odehrál 48 zápasů, ve kterých zaznamenal 33 branek.
Jeho fotbalové úspěchy: Jako hráč získal tři evropské poháry (1971–1973 s Ajaxem), je držitelem ocenění Zlatý míč pro nejlepšího evropského fotbalistu roku (1971, 1973, 1974).[3] Jako kapitán dovedl Nizozemsko do finále mistrovství světa roku 1974. V roce 1978 odmítl účast na mistrovství světa, které probíhalo v Argentině, kde se Nizozemsko opět probojovalo do finále.
Ve věku 32 podepsal lukrativní smlouvu s týmem Los Angeles Aztecs, kde odehrál pouze jednu sezónu NASL. Následující období přestoupil do Washingtonu, počátkem roku 1981 se vrátil do Nizozemska, nejdříve do Ajaxu, poté do dresu Feyenoordu Rotterdam.
Trenérská kariéra
Po ukončení aktivní kariéry vedl dva fotbalové kluby, Ajax a Barcelonu. Jako trenér dovedl AFC Ajax k vítězství v Poháru vítězů pohárů (1987) a FC Barcelonu ke čtyřem ligovým titulům (1991–1994), také k prvnímu vítězství v Poháru mistrů evropských zemí (1992). Toto vítězství z něj tehdy učinilo nejúspěšnějšího trenéra FC Barcelona v historii klubu.
Zajímavosti
Nejraději hrál s číslem 14 na dresu. Byla to památka na podzim 1970, kdy kvůli zranění vypadl ze základní sestavy Ajaxu a do ligového utkání s PSV Eindhoven nastoupil jako střídající hráč se čtrnáctkou na zádech. Výrazně přispěl k vítězství Ajaxu 1:0 a od té doby se stala náhradnická čtrnáctka Cruijffovým symbolem.[8]
Byl silným kuřákem, ale poté, co roku 1991 prodělal operaci, s kouřením skončil.[9]