Belgie je suverénní stát a federativníkonstituční monarchie s parlamentním systémem. Její institucionální uspořádání je složité a je strukturováno na regionálním i jazykovém základě. Dělí se na tři značně autonomní regiony:[5]Vlámský region (Flandry) na severu, Valonský region (Valonsko) na jihu a Region hlavního města Bruselu.[6] Brusel je nejmenším a nejhustěji osídleným regionem a zároveň nejbohatším regionem z hlediska hrubého domácí produktu na obyvatele. Belgie je také domovem dvou hlavních jazykových společenství: vlámského společenství, které tvoří asi 60 % obyvatelstva, a francouzského společenství, které tvoří asi 40 % obyvatelstva. Ve východních kantonech existuje malé německy mluvící společenství, které tvoří přibližně jedno procento obyvatel. Region hlavního města Bruselu je oficiálně dvojjazyčný v francouzštině a nizozemštině,[7] ačkoli většinovým jazykem a lingua franca je francouzština.[8] Jazyková rozmanitost Belgie a s ní spojené politické konflikty se odrážejí ve složitém systému správy země, který tvoří šest různých vlád.
Centrální poloha Belgie od středověku znamenala, že tato oblast byla relativně prosperující a obchodně i politicky propojená se svými většími sousedy. Dnešní podoba země vznikla po belgické revoluci v roce 1830, kdy se oddělila od Spojeného království nizozemského, k němuž bylo po Vídeňském kongresu v roce 1815 připojeno jižní Nizozemsko (zahrnující většinu dnešní Belgie). Název zvolený pro nový stát je odvozen od latinského slova Belgium, které bylo použito v "galských válkách" Julia Caesara k popisu nedalekého regionu v období kolem roku 55 př. n. l.[9] Belgie byla také dějištěm bojů evropských mocností a vysloužila si přezdívku "bojiště Evropy",[10] přičemž tuto pověst posílily ve 20. století obě světové války.
Belgie se podílela na průmyslové revoluci[11][12] a v průběhu 20. století vlastnila řadu kolonií v Africe.[13] V letech 1885-1908 se Svobodný stát Kongo, který byl v soukromém vlastnictví belgického králeLeopolda II., potýkal s rozsáhlými krutostmi a nemocemi; po protestech veřejnosti v Evropě Belgie toto území anektovala jako kolonii.[14] Belgická koloniální říše získala nezávislost v letech 1960-1962.[15] Druhá polovina 20. století byla poznamenána rostoucím napětím mezi nizozemsky a francouzsky mluvícími občany, které bylo živeno jazykovými a kulturními rozdíly a nerovnoměrným hospodářským rozvojem Flander a Valonska. Tento přetrvávající antagonismus vedl k několika dalekosáhlým státním reformám, jejichž výsledkem byl přechod od unitárního k federálnímu uspořádání v letech 1970-1993. Navzdory reformám napětí přetrvává: zvláště výrazné separatistické nálady panují mezi Vlámy, jazykové zákony, jako například zákon o obcích s jazykovým vybavením, jsou zdrojem mnoha sporů[16] a období sestavování vlády po federálních volbách v roce 2010 je světovým rekordem - 589 dní.[17] Nezaměstnanost ve Valonsku je více než dvakrát vyšší než ve Vlámsku, které po druhé světové válce zažívalo rozmach.[18][19]
Název Belgie vychází z římské provincie Gallia Belgica. Tuto severovýchodní část Galie obývaly kmeny keltského (tj. Belgové) a germánského (tj. Germani cisrhēnani) původu. V 18. století bylo francouzské přídavné jméno belge nebo belgique považováno za ekvivalent nizozemského „holandský“; například krátce existující nezávislý belgický stát z roku 1790 se ve francouzštině nazýval États belgiques unis a v nizozemštině se obvykle nazýval Verenigde Nederlandse Staten.[20] Později se používání belge a belgique stále více omezovalo na jižní Nizozemsko, dnešní Belgii.
Dějiny
Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Belgie.
Na území Belgie, nedaleko městečka Engis, byly v letech 1829–30 objeveny vůbec první pozůstatky lidského druhu, který pak získal jméno podle pozdějších objevů v údolí Neandertal v Německu – člověk neandrtálský. Neandrtálci žili na území Belgie již 100 000 let př. n. l.
Zeď z římských časů ve městě Tongeren (Římany zvaném Atuatuca)
Na konci doby bronzové, okolo roku 1750 př. n. l., území začaly osidlovat keltské kmeny. V dobách římské říše byly tyto kmeny, nacházející se v oblasti mezi Severním mořem, Rýnem, Seinou a Marnou (tj. na jihu dnešního Nizozemska, v Belgii, severní Francii a na západě Německa), označovány latinským slovem Belgae, tedy Belgové.[22] Odtud pochází název státu Belgie. Z genetického výzkumu však vyplývá, že dnešní Belgičané mají s dávnými Belgy pramálo společného. V letech 59 – 52 př. n. l. si Belgy podrobil římský vůdce Julius Caesar a připojil jejich území k Římské říši. Ve svých zápiscích přitom Belgy označil za „nejstatečnější z Galů”. V roce 27 př. n. l. byla z území Belgů vytvořena provincie Gallia Belgica s hlavním městem v Remeši.[23] Část dnešního belgického území spadala i do římské provincie Germania Inferior.
V letech 406–407 pak území dnešní Belgie osídlil germánský kmenFranků. Severní část dnešního území se velmi germanizovala, zatímco na jihu zůstali latinsky hovořící Galořímané - to byl prapočátek současného jazykového rozštěpení země. V roce 450 Frankové expandovali do Galie, kde založili Franskou říši, jejíž součástí byla i Belgie. Během 7. století byla Belgie christianizována, přičemž klíčovou úlohu sehrál Servác z Tongeren.[24]
Berlínská konference z roku 1885 darovala africké území nazvané Svobodný stát Kongo belgickému králi Leopoldovi II. jakožto jeho osobní državu. Tím začala jedna z nejkontroverznějších kapitol belgických dějin. V Kongu byla zavedena nucená práce domorodců a Leopold II. žádal po Konžanech plnění tvrdých kvót na výrobu slonoviny a kaučuku. Jejich plnění bylo vymáháno brutálními metodami, které ve svém souhrnu připomínaly genocidu. Odhaduje se, že během Leopoldovy tyranie zemřelo téměř 10 milionů Afričanů, mnozí z nich podlehli nemocem jako neštovice nebo spavá nemoc, které se v Konžské pánví začaly šířit v důsledku kolonizace.[26] Statisíce lidí byly vystaveny trestu useknutí ruky.[27] Mezinárodní kritika přiměla krále Leopolda II. roku 1908 svou osobní državu předat belgickému státu se statusem „klasické“ kolonie. Od té doby byla nazývána Belgické Kongo. Belgická vyšetřovací komise z roku 1919 odhadla, že počet obyvatel Konga se za belgické vlády snížil na polovinu počátečního stavu.[28][29] Během první světové války Belgičané z území Konga obsadili také území Ruanda-Urundi (dnešní Rwandu a Burundi), které tehdy bylo kolonií Německého císařství. V roce 1924 jim Společnost národů toto území svěřila do koloniální správy.
Během první světové války byla Belgie přes svoji deklarovanou neutralitu napadena Německem, v rámci Schlieffenova plánu útoku na Francii obchvatem. Velká část bojů na západní frontě se odehrála v západních částech Belgie. Počáteční měsíce války jsou někdy nazývány „znásilnění Belgie“ kvůli řadě německých excesů. Belgie během okupace též čelila potravinové krizi. Mezinárodní pomoc zorganizoval budoucí americký prezident Herbert Hoover. Jeho organizace nakonec sytila až 10 milionů lidí denně. Často je to označováno za jeden z nejpozoruhodnějších humanitárních výkonů v dějinách.[30] V závěru války se na území Belgie odehrála i neblaze proslulá bitva u Yper, kde byl prvně užit bojový plyn yperit.[31]
Po válce, v níž Němci nakonec prohráli, získala Belgie krom některých německých kolonií v Africe i dva pruské okresy Eupen a Malmédy, a tedy i německy mluvící menšinu, již má na svém území dosud. V roce 1921 byla založena Belgicko-lucemburská ekonomická unie (v účinnost vešla v roce 1922). Spolupráce mezi těmito státy se projevovala např. vytvořením měnové unie, kdy bylo možno používat až do zavedení eura belgický frank na lucemburském území a naopak.
Německé síly vtrhly do země znovu v květnu 1940.[32] Přes 40 000 Belgičanů (více než polovina byli Židé) bylo během následné okupace zabito. Neblaze proslula bývalá pevnost v Breendonku, nedaleko Mechelenu, kterou nacisté použili k věznění Židů, politických vězňů a odbojářů.[33] Belgický odboj mj. zorganizoval evakuaci asi 14 000 spojeneckých letců na Gibraltar. Navíc, belgické Kongo sehrálo také značnou roli jako zásobárna surovin, včetně uranu - uran použitý v projektu Manhattan a v atomových bombách vypuštěných Američany na Hirošimu a Nagasaki pocházel právě odtud.[34] Po válce přinutila generální stávka krále Leopolda III., aby abdikoval, neboť mnoho Belgičanů se domnívalo, že během války spolupracoval s Němci.[35] Nahradil ho jeho syn Baudouin I.
Belgický premiér a jeden z otců evropské integrace Paul-Henri Spaak
Již roku 1944 byla vytvořena Beneluxská celní unie, v roce 1960 byla nahrazena Beneluxskou ekonomickou unií. V roce 1949 byla Belgie zakládajícím členem NATO. Stala se rovněž zakládajícím členem Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) v roce 1951, Evropského společenství pro atomovou energii (Euratomu) a Evropského hospodářského společenství (EHS) v roce 1957, které daly základ budoucí Evropské unii. Klíčovou osobností počátku integračního procesu, jak beneluxského, tak západoevropského, byl mnohonásobný belgický ministr zahraničí a premiér Paul-Henri Spaak. Belgičtí politici se posléze díky belgické angažovanosti v evropském integračním procesu, a ovšem také díky vytrénovanosti v umění komplikovaného kompromisu (vzhledem k vícenásobnému rozštěpu belgické politické scény od 60. let) stali velmi úspěšní v získávání vysokých postů v evropských institucích: Jean Rey byl předsedou Evropské komise (1967-1970), Herman Van Rompuy prvním stálým prezidentem Evropské unie (2009–2014)[36], Jean Duvieusart a Victor Leemans předsedy Evropského parlamentu.
Od konce druhé světové války postupoval rychle proces dekolonizace. Belgické Kongo získalo nezávislost v roce 1960 a Ruanda-Urundi o dva roky později. Kongo v roce 1960 opustilo téměř 100 000 Evropanů včetně většiny státních úředníků.[37] Belgičtí důstojníci podporovali separatisty z Katangy a podíleli se na zavraždění prvního konžského premiéra Patrice Lumumby.[38]
Poválečné belgické ekonomice silně pomohl americký Marshallův plán. Třicet poválečných let pak bylo ve znamení mimořádného ekonomického růstu, jednoho z nejvyšších v západní Evropě. Začalo se hovořit o belgickém hospodářském zázraku. Růst však nebyl rovnoměrný, týkal se zejména Flander, které rychle předčily kdysi blahobytnější Valonsko.[39]
Zásah policie proti vlámským studentům roku 1968, krize skončila rozdělením univerzity v Lovani
To zesílilo národnostní spor mezi Vlámy a Valony, který se od 60. let stal klíčovým tématem belgické politiky. Prvním signálem vážného problému byl rozpad univerzity v Lovani na vlámskou a francouzskou univerzitu v roce 1968. Řešením měla být důsledná federalizace. Ta proběhla v pěti etapách v období od roku 1970 do roku 2001. Roku 1970 byl do ústavy zanesen princip tří „kulturních společenství“ (vlámské, frankofonní a germanofonní) a tři územní „regiony“. V roce 1980 z názvů společenství odpadlo slovo „kulturní“, všechna tři společenství a rovněž vlámský i valonský region zřídila své „rady“ (parlamenty) a „exekutivu“ (vlády). Rada i vláda vlámského společenství se však sloučila s radou a vládou vlámského regionu. V letech 1988–1989 zřídil vlastní parlament a vládu i Region Brusel – hlavní město, současně byla regionům předána pravomoc nad veřejnými pracemi a dopravou a společenstvím působnost v oblasti vzdělávání. V roce 1993 se do ústavy dostala formulace, že „Belgie je federální stát, který se skládá ze společenství a regionů“, čímž se stala Belgie federací de iure, a společenství a regiony získaly další kompetence. Pátou etapou federalizace byly v roce 2001 Lambermontská a Lombardská dohoda, kterou do kompetence regionů přešlo i zemědělství, mořský rybolov, zahraniční obchod, otázky volebních výdajů, financování politických stran a regionální rozvoj. Lombardská dohoda rozdělila parlament Bruselského regionu na frankofonní a vlámskou část se zákazem majorizace.[40]
V 90. letech 20. století otřásla Belgií série souběžných afér, které ukázaly malou funkčnost státního aparátu, vysokou korupci, ba prorostlost justice se zločinem. Největší otřes způsobila aféra pedofilního vraha Marca Dutrouxe.[41] Podezřelá neschopnost justice vraha dopadnout přivedla v roce 1996 do ulic 300 000 Belgičanů (tzv. Bílý pochod).[42] Podobné rozhořčení vyvolala tzv. dioxinová aféra roku 1999, kdy se ukázalo, že vláda začala měřit množství polychlorovaných bifenylů v potravinách až několik měsíců poté, co byla informována o jejich nadměrném množství v belgických vejcích a drůbeži, a že bez otevření věci médii by se patrně snažila vše ututlat.[43][44] Skandál Agusta ve stejné době ukázal, že dvě nadnárodní společnosti získaly belgické vojenské zakázky díky korupci.[45] Roku 1995 rozbouřila emoce další aféra, vražda vládního inspektora Karla Van Noppena. Ten vyšetřoval zneužívání růstových hormonů farmáři a obchodníky s masem.[46] Posléze byla odhalena celá „hormonová mafie“.[47]
Povinné dvojjazyčné nápisy jsou často terčem útoků zastánců rozdělení Belgie
Starosta města Lutychu Willy Demeyer oddává homosexuální pár
Belgie má od 90. let 20. století velmi liberální politiku, v roce 2002 povolila jako druhá země na světě (po Nizozemsku) eutanazii[50], v roce 2003 pak jako druhá na světě (opět po Nizozemsku) umožnila sňatky osob stejného pohlaví a roku 2005 adopci dětí homosexuály.[51][52]
Problémem 21. století se stalo přistěhovalectví, zejména z muslimských zemí. To bylo dlouho podporováno, mj. i kvůli tomu, že přistěhovalci „ředili“ národnostní problém a politici dlouho věřili, že právě oni budou tmelem rozdělené společnosti. Velká část muslimských přistěhovalců však belgickou identitu nepřijala. S nástupem vlny sunnitskéhofundamentalismu se řada belgických muslimů radikalizovala - po teroristických útocích v Paříži roku 2015, při nichž bylo zavražděno 130 lidí, se ukázalo, že teroristická síť má zázemí právě v Belgii, a že státní aparát není schopen tomuto problému čelit.[53]
Belgická vlajka je tvořena listem o poměru stran 13:15 se třemi svislými pruhy: černým, žlutým a červeným. Poměr stran námořních vlajek je 2:3, užívá se ale běžně i na souši.
Belgický státní znak má tři verze, znak malý, střední a velký. Malý státní znak je tvořen černým štítem se zlatým lvem s červenou zbrojí, převýšený korunou, z níž splývají stuhy. Pod štítem je zavěšen řetěz řádu Leopolda II., za ním jsou zkřížena dvě žezla – s „Rukou Spravedlnosti“ a se lvem. Pod znakem je heslo buď ve francouzské verzi „L´Union fait la Force” nebo ve vlámské verzi „Eendracht maakt macht (českyV jednotě je síla). Střední znak, který se v současnosti téměř nepoužívá, je doplněn o štítonoše – dva vpřed hledící lvy. Velký znak (královský) je navíc převýšený hermelínovým pláštěm s korunou. Na štítu je otevřená burgundská přílba s královskou korunou a černo-zlatými přikryvadly. Nad štítem je korouhev ve státních barvách s brabantským štítem, za stanem jsou zkříženy zlaté korouhve se znaky tradičních provincií.
Hymna
Podrobnější informace naleznete v článku Belgická hymna.
Belgická hymna je píseň Brabançonne (českyPíseň Brabantska). Autorem textu je divadelní herec a revolucionář Louis-Alexandre Dechet, později slova upravil belgický premiér Charles Rogier, hudbu napsal François Van Campenhout.
Belgie sdílí hranice s Francií (620 km), Německem (167 km), Lucemburskem (148 km) a Nizozemskem (450 km). Její celková rozloha, včetně vodní plochy, je 30 689 km2. Zajímavostí je, že před rokem 2018 byla celková plocha uváděna 30 528 km2. V roce 2018 však byly použity nové metody měření a výpočtu. Na rozdíl od předchozích výpočtů tento zahrnoval oblast od pobřeží k linii odlivu, což ukázalo, že země je o 160 km2 větší, než se dříve předpokládalo.[54]
Geomorfologicky se Belgie dá rozdělit na 3 oblasti: pobřežní nížiny, rovinu (plató) v centrální části Belgie, a na hornaté Ardeny na jihovýchodě země. Nížiny při pobřeží sestávají převážně z písečných dun a tzv. polderů. Centrální rovina zabírá většinu Belgie. Je to jemně zvlněná oblast s úrodnou půdou, protkaná sítí mnoha vodních toků – mezi nejvýznamnější patří Máza (niz. Maas, fr. Meuse) a Šelda (niz. Schelde, fr. Escaut). Třetí oblast, Ardeny, je hornatá a zalesněná, s nepříliš úrodnou půdou a nevhodná pro zemědělství. Částečně zasahuje i do severní Francie. Nachází se zde nejvyšší bod Belgie, Signal de Botrange, o výšce 694 metrů.
Belgické klima je přímořské, spadá do mírného podnebného pásu. Srážky jsou časté ve všech ročních obdobích. Průměrná teplota v lednu je 3 °C, v červenci 18 °C. Průměrné srážky činí 65 milimetrů v lednu, v červenci 73 milimetrů.
Vzhledem k vysoké hustotě zalidnění (jedné z nejvyšších na světě) a ke svému umístění, musí Belgie čelit vážným ekologickým problémům. Například zpráva z roku 2003[55] tvrdí, že kvalita říční vody v Belgii je nejhorší v Evropě a jednou z nejhorších ve 122 zkoumaných zemích světa. Belgie nicméně vychází velmi dobře z hodnocení kvality ochrany životního prostředí, podle Environmental Performance Index, který vypracovává Yaleova univerzita, má 15. nejlepší ochranu přírody na světě (k roku 2018).[56] Belgie má vysokou míru recyklace odpadů, třetí nejvyšší v Evropě, přičemž samotný Vlámský region vůbec nejvyšší – 65% (evropský průměr je 35 %).[57]
Federální parlament je dvoukomorový, skládá se z Komory zástupců a Senátu. Senát je v současnosti složen z 50 senátorů jmenovaných parlamenty komunit a regionů a z 10 kooptovaných senátorů. Před rokem 2014 byla většina členů Senátu volena přímo. 150 poslanců dolní komory je voleno poměrným volebním systémem, v 11 volebních obvodech. Belgie má ze zákona povinnou volební účast, takže má dlouhodobě jednu z nejvyšších volebních účastí na světě. Neúčast u hlasování je sankcionována - pokutou 25-50 euro za jednorázovou neúčast a při opakovaném ignorování voleb může být občanu i odebráno aktivní a pasivní volební právo (právo volit i právo být zvolen).[58]
Dějiny parlamentarismu začínají v Belgii již roku 1831, kdy volební právo získali muži starší 25 let, pokud byli plátci pozemkové daně. Všeobecné volební právo (pro muže) bylo zavedeno v roce 1893, po generální stávce, jež ho požadovala. Nebylo ovšem zcela rovné - vzdělaní a vlastníci půdy měli více hlasů. Rovné všeobecné volební právo bylo zavedeno roku 1919, a tehdy také byla zavedena povinnost hlasovat. Smysl tohoto opatření byl, aby bohatí zaměstnavatelé nemohli vyvíjet tlak na své zaměstnance, aby nešli volit. Ženám bylo volební právo uděleno až roku 1948.
Podle principu územního je Belgie rozdělena na tři regiony: Vlámsko (Flandry), Valonsko a region Brusel. Každý region a každé společenství má vlastní vládu i parlament, jen Vlámsko a Vlámské společenství má orgán jediný. Pro všechny pak v zemi působí orgány federální.
Vzhledem ke komplikovaným národnostním vztahům a množství stran (neexistují strany federální), je skládání federální vlády často mimořádně komplikované. Unikátní situace nastala po volbách v roce 2010, kdy se vládu podařilo sestavit až 541 dní od voleb, což je světový rekord (přičemž dosavadní rekord byl víc než zdvojnásoben).[59]
Lidská práva
V roce 2002 Belgie jako druhá země na světě uzákonila eutanazii.[pozn. 1] Usmrcení je povoleno za přesně vymezených podmínek[60] a jako v jediné zemi světa není věkově omezeno. Od roku 2014 mohou o zákrok zažádat i děti mladší dvanácti let; první dětská eutanazie byla provedena v roce 2016.[62][pozn. 2] Počet vykonaných eutanazií každoročně stoupá, v roce 2019 dosáhl 2655 případů.[64]
V roce 2003 byla uzákoněna možnost uzavřít manželství osobám stejného pohlaví (jako v druhé zemi na světě, opět po Nizozemsku). Zákonem bylo později homosexuálním manželským párům dovoleno i osvojování dětí.[65]
V 19. a 20. století některé belgické zoologické zahrady vystavovaly jako „exponáty“ černochy především z Belgického Konga. Naposledy došlo k výstavě lidí roku 1958.[66]
Belgické ozbrojené síly měly v roce 2023 23 200 aktivních pracovníků, včetně 8 500 v pozemní složce, 1 400 v námořnictvu, 4 900 v letectvu, 1 450 ve zdravotnické složce a 6 950 ve společné službě. Toto číslo nezahrnuje 5 900 záložních pracovníků. V roce 2019 činil rozpočet na obranu Belgie 4,303 miliardy eur, což představuje 0,93 % jejího HDP.[67] Operační velení těchto čtyř složek jsou podřízena Štábnímu odboru pro operace a výcvik Ministerstva obrany, který vede asistent náčelníka štábu pro operace a výcvik, a náčelníku obrany. Belgická armáda se skládá z dobrovolníků (branná povinnost byla zrušena v roce 1995) a mohou se připojit i občané dalších států EU, Islandu, Norska, Švýcarska nebo Lichtenštejnska. Belgie má své jednotky rozmístěné v několika afrických zemích jako součást misí OSN nebo EU, v Iráku kvůli válce proti Islámskému státu a ve východní Evropě kvůli přítomnosti NATO.[68]
Ke známým belgickým firmám patří pivovarnický koncern Anheuser-Busch InBev, největší pivní firma světa (její tradiční belgickou značkou je třeba Stella Artois) či výrobce elektroniky Agfa.
Belgie se dlouhodobě potýká s vysokým zadlužením, které v roce 2019 činilo 105,1 % HDP.[69] Nejhorší situace veřejných financí byla však na konci 80. let 20. století, kdy se zadlužení vyšplhalo na 120% HDP.
V letech 1832 až 2002 byl belgickou měnou belgický frank. V roce 2002 však Belgie převzala jednotnou evropskou měnu euro. Belgické euromince zobrazují portrét panovníka.
Doprava
V Belgii je velmi rozvinutá síť železnic, dálnic, silnic a vodních cest. V Antverpách, Gentu a Zeebrügge se nachází jedny z největších evropských přístavů. Dříve v Belgii bývala velmi rozvinutá síť tzv. vicinálních drah – kombinace železnice a tramvajových tratí. Její pozůstatky jsou stále patrné v některých městských a příměstských tramvajových tratích. V Bruselu se taktéž nachází metro a významné mezinárodní letiště.
Dne 1. ledna 2006 žilo v Belgii 10 511 382 lidí, z toho 6 078 600 ve Vlámsku, 3 413 978 ve Valonsku a 1 018 804 v Bruselském regionu.[70]
Belgie má vysokou hustotu zalidnění (365 obyv. na km²), v Evropě má vyšší pouze Nizozemsko a několik malých států, jako např. Monako. Nejvyšší hustotu zalidnění má oblast známá jako „vlámský diamant“, kterou vymezují aglomerace Bruselu, Antverp, Gentu a Lovaně. Další velká města jsou Lutych, Charleroi, Mons, Kortrijk, Bruggy, Hasselt a Namur. Nejnižší hustotu zalidnění mají Ardenny. Belgie má velmi vysokou míru urbanizace – ve městech žije 98,2 % obyvatel (2021).[71]
Asi 98 % dospělé populace je gramotných.[72] Školní docházka je povinná od šesti do osmnácti let, ale mnoho Belgičanů studuje až do 23 let. V rámci zemí OECD má Belgie 3. nejvyšší procento lidí ve věku 18–21 let zapsaných na vyšší školu nebo univerzitu. Podíl lidí s funkční negramotností je však znepokojivý – v letech 1994–1998 činil 18,4 %.
Belgické páry vykazují největší rozvodovost na světě[zdroj?] – neobstojí zhruba 64 ze 100 manželství.
Zvláštním rysem belgické společnosti je vysoká sebevražednost (v to se nepočítá eutanazie). Ta je nejvyšší v západní Evropě a jedna z nejvyšších ve vyspělém světě (vyšší je jen v Pobaltí a Jižní Koreji).[73] Podle odhadů z roku 2012 je průměrná délka života 79,65 let. Plodnost v roce 2017 činila 1,64 dítěte na jednu ženu.[74] Průměrný věk v roce 2021 byl 41,6 roku.[71]
Etnické skupiny
Značnou část belgické populace tvoří Vlámové a Valoni.[75] Zbývajících 25 % představují přistěhovalci ze severní Afriky (zejména z Maroka a Alžírska), ze subsaharské Afriky (zejména z Konga) a z Turecka, ale také příslušníci dalších evropských národů (zvláště Italové, Francouzi a Portugalci).[76] Největší skupinu přistěhovalců v Belgii tvoří Maročané se 400 000 lidmi. Druzí jsou tradiční evropští přistěhovalci – Italové. Třetí Turci.[77] Statbel zveřejnil v roce 2021 údaje, z nichž vyplývá, že 67,3 % belgického obyvatelstva je belgického etnického původu a 32,7 % cizího původu. Studie také zjistila, že 74,5 % obyvatel regionu Brusel bylo nebelgického původu.[78]
Po jazykové stránce je Belgie nejednotná. Nizozemsky mluví přibližně 60 % obyvatel, francouzsky 40 % a německy necelé 1 %.[75] Francouzsky se hovoří převážně na jihu země, vlámsky zase na severu. Němčina se užívá na malé části území na východě Belgie.
Brusel, ve kterém žije 8 % obyvatel, je oficiálně bilingvní (francouzsko-nizozemský). Původně se v Bruselu mluvilo převážně nizozemsky, avšak poté, co Belgie získala roku 1830 nezávislost, převládla v hlavním městě francouzština, která byla jediným oficiálním jazykem.
Jak vlámština (belgická varianta nizozemštiny), tak belgická francouzština vykazují drobné rozdíly ve slovní zásobě a sémantice oproti variantám užívaným v Nizozemsku a ve Francii.
Nejrozšířenějším náboženstvím je katolicismus, ve Vlámsku se k němu hlásí 76 % obyvatel, ve Valonsku 66 %. Role katolické víry je historicky významná: vznik Belgie lze chápat jako oddělení katolické části původního Nizozemska od jeho části protestantské. Protestantů je dodnes v Belgii minimum, asi 1 procento.[79] Roste ale počet muslimů. Už v roce 2008, ještě před velkou migrační krizí roku 2015, byl jejich počet určen na 6 % (v hlavním městě Bruselu 23,6 %), tedy 628 751 osob. Již tehdy šlo o největší poměr muslimů v populaci v Evropě.[80]Židovská komunita čítá okolo 40 000 osob a její největší část tradičně sídlí v Antverpách (asi 18 000 osob). Je to poslední evropská židovská komunita, kde se ještě udržel jazyk jidiš. V zemi existuje 45 aktivních synagog (30 z nich je v Antverpách). Podle výzkumu Eurobarometru z roku 2015 tvoří lidé bez vyznání 32 % populace, ve Valonsku je to 45 % obyvatel.
Kulturní život Belgie se rozvíjí hlavně uvnitř všech tří národnostních společenství. Kromě Královské vojenské akademie totiž nemá Belgie žádné dvojjazyčné univerzity ani jednotná média, společné kulturní či vědecké instituce.
Jedním z neslavnějším detektivkářů světa byl Georges Simenon, jenž stvořil postavu komisaře Maigreta.[84] Ten proslul mj. mimořádnou autorskou plodností, stal se autorem 500 knih.[85] Maigret je hrdinou 75 jeho románů. Učinil ze Simenona sedmnáctého nejpřekládanějšího spisovatele všech dob a zdaleka nejpřekládanějšího spisovatele belgického.
Velkou tradici má belgický komiks. Tvůrcem slavného Tintina byl Hergé, dalšími významnými komiksovými autory byli André Franquin (tvůrce Gastona), Morris (tvůrce Lucky Luka) či Peyo (tvůrce Šmoulů). V Belgii ročně vyjde zhruba 800 komiksových titulů. Komiksy tvoří zhruba 60 % produkce místních nakladatelství. Komiksová scéna uživí okolo 650 kreslířů.[86]
Poté se těžiště vývoje evropské hudby přesunulo mimo území Belgie, ale v Lutychu se kupříkladu narodil César Franck, významný hudební skladatel 19. století, jenž většinu života prožil v Paříži. Pracoval jako varhaník a vyučoval skladbu. Jako skladatel se však prosadil až v pozdějším věku, zejména svou Symfonií d moll a Sonátou pro housle a klavír A dur. Z interpretů vážné hudby vynikli houslisté Eugène Ysaÿe a Henri Vieuxtemps.
Server Culture Trip vyhlásil v roce 2016 deset nejlepších belgických filmů, zvítězilo drama Přerušený kruh z roku 2012. Následovaly snímky Býčí šíje (2011), Daens (1992), Kluk na kole (2011), C'est arrivé près de chez vous (1992), Terč: Zabiják (2003), Slib (1996), Rosetta (1999), Toto hrdina (1991) a Dva dny, jedna noc (2014). Výběr naznačuje stoupající úroveň belgické kinematografie od 90. let 20. století.[94] O vzestupu mluví i prostá statistika produkce, zatímco například v roce 1985 belgická kinematografie vyprodukovala pouhých sedm filmů, o dvacet let později to bylo již 28 snímků za rok.[95]
Belgie je známá vyspělým výtvarným uměním a architekturou. Na jejím území se vyvíjely všechny významné evropské umělecké slohy, od románských, gotických, barokních a renesančních architektur, přes vlámské renesanční a barokní stavby a obrazy, až k renesanční vokální hudbě v jižní části nížin.
Nejvýznamnější sbírky výtvarného umění v Belgii schraňuje státní Musées royaux des Beaux-Arts de Belgique v Bruselu. Instituce je tvořena šesti samostatnými muzei umění, jedno vystavuje umění starých mistrů, druhé díla moderní a tři jsou věnována konkrétním malířům. Nejvýznamnějším z nich je Musée Magritte, věnované dílu proslulého surrealisty. Mimo hlavní město patří k nejdůležitějším sbírkovým institucím Muzeum výtvarných umění v Gentu nebo Muzeum Groeninge v Bruggách.
Victor Horta byl jedním z nejdůležitějších představitelů secese v architektuře, čtyři jeho bruselské městské domy z konce 19. století byly zapsány na seznam světového dědictví UNESCO.[97] Na seznam Světového dědictví UNESCO byla zapsána i románsko-gotická Katedrála Notre Dame v Tournai, celé náměstí Grande-Place v Bruselu s proslulými cechovními domy a monumentální Bruselskou radnicí. Secesní je i další památka UNESCO Palác Stoclet v obci Woluwe-Saint-Pierre, z dílny českého rodáka Josefa Hoffmanna, s vnitřní výzdobou Gustava Klimta. V Belgii se nachází i jedna ze sedmnácti Le Corbusierových staveb zapsaných na seznam Světového dědictví, a to Vila Guiette v Antverpách. Na seznam bylo zapsáno i celé historické centrum Brugg.
Belgie má nejvíce středověkých hradů na metr čtvereční v Evropě (např. Gravensteen v Gentu). Oficiálním sídlem krále je Královský palác v Bruselu, ačkoli reálně král s rodinou žijí na zámku Laeken. Královský palác je vystavěn v historistním stylu, stejně jako monumentální Justiční palác v Bruselu. Brusel je také sídlem řady institucí Evropské unie, která zde nechala vystavět pro tyto instituce i řadu budov jako na např. palác Berlaymont, hlavní sídlo Evropské komise, a budova Justus Lipsius, kde zasedá Evropská rada.
V Antverpách byl roku 1928 postaven také první mrakodrap v Evropě – Torengebouw.[98]
Obrovskou tradici má výroba čokolády. První byla v Belgii vyrobena již roku 1635. Dnes se jí vyrobí okolo 170 000 tun ročně. Belgie každý rok vyváží čokoládu v hodnotě 2,8 miliard eur. V letech 2000–2018 se čokoládový export zdvojnásobil, z 300 000 tun na 600 000 tun.[99] K nejznámějším značkám belgické čokolády patří Leonidas, Godiva, Côte d'Or či Neuhaus, ale typickými jsou i malovýrobci čokolády, jichž je v Belgii přes 400.[100] Neoblíbenější formou čokoládového výrobku v Belgii však není čokoláda tabulková jako třeba v ČR, ale pralinka – belgické pralinky jsou celosvětově známým pojmem.
Podobnou tradici mají vafle, belgický vynález a národní jídlo. V Belgii se prodávají v mnoha formách, často jako rychlé občerstvení na ulicích. Existují dva hlavní druhy belgických vaflí, bruselské a lutyšské. Bruselské jsou pravidelného obdélníkového tvaru, lehké, nadýchané, křupavé, s velkými kapsami. Lutyšské (gaufres liégeoise) jsou zaoblené, menší, obsahují vepřové sádlo a jsou o dost sladší než bruselské. Na jejich kvalitu dohlíží Bratrstvo lutyšských vaflí.[101]
Za národní jídlo jsou rovněž považovány hranolky. Pravé belgické hranolky jsou dvakrát osmažené, a to nikoli v oleji, ale zásadně v sádle. Jsou silně osolené a jsou často podávány jako samostatné jídlo (s mnoha verzemi omáček), nikoli jako příloha, nejčastěji v pouličních stáncích, jichž je v Belgii přes 5000. Belgičan sní průměrně 75 kilogramů hranolků ročně (to je o třetinu víc než v USA, kde jsou hranolky jinak také velmi populární). Hranolky se jedly v Belgii zřejmě již v 16. století, ale první pouliční stánek byl otevřen roku 1838.[102] Belgičané jsou citliví na teorii o tom, že hranolky mají francouzský původ a uvádějí řadu důkazů o jejich původu belgickém.[103] Spor o dvojí smažení hranolek v roce 2017 vedl ke střetu s Evropskou komisí.[104]
Stánek s belgickými hranolkami
K hranolkům se obvykle nabízí tradiční belgická majonéza. Její složení je dokonce od roku 1955 upraveno zákonem: minimální podíl tuku musí být 80 procent a vaječného žloutku 7,5 procenta. Proti tomuto diktátu se však dnes bouří někteří výrobci, kteří argumentují, že trh si žádá již méně tučné výrobky.[105]
Ke specialitám belgické kuchyně patří též gratinované čekankové puky, vařené slávky či tomatte-crevette – chuťovka z garnátů s majonézou vložených do vydlabaného rajčete.
Velkou tradici má rovněž výroba piva, která se dostala i na seznam kulturního světového dědictví UNESCO.[106] V Belgii existuje rekordních 1500 různých piv, proslulá jsou trapistická, tedy silně fermentovaná klášterní piva. Pivovarnický koncern Anheuser-Busch InBev je největším na světě.[107]
Pivo je pro Belgičany něco jako víno pro Francouze a to co sladová whisky pro Skoty. Většina spotřebovaného vína se dováží z Francie, Německa a Lucemburska, ale obvykle naleznete v nabídce i jeden nebo dva druhy z Itálie, Spojených států, Chile a jiných zemí. Káva je dost silná a obvykle podávána s malou sušenkou nebo čokoládou. Čaj se většinou podává ve skle s plátkem citrónu a bez mléka. Výběr bylinkových čajů je bohatý.[108]
Základním stavebním kamenem nizozemské vědy jsou univerzity. V Šanghajském žebříčku, který tradičně hierarchizuje nejlepší vysoké školy na světě, má Belgie (k roku 2021) dvě univerzity v první stovce. Nejvyšší prestiž má Gentská univerzita, která je žebříčkem vyhodnocena jako 71. nejlepší na světě. Kdysi šlo o první vysokou školu v Belgii, která začala vyučovat vlámsky. Druhou nejkvalitnější školou v Nizozemsku má být Katholieke Universiteit Leuven (87. na světě), známá svým dramatickým rozdělením roku 1968.[114]
↑Belgie tak učinila dne 23. září 2002, už dříve ve stejném roce tuto možnost uzákonilo Nizozemsko.[60] V minulosti provádělo nedobrovolnou eutanazii například nacistické Německo.[61]
↑Dětská eutanazie byla v Belgii povolena na přání části lékařů a zdravotníků, kvůli nesnesitelným bolestem některých dětí.[62] Podle zákona musí nezletilý žadatel trpět smrtelnou nemocí, být vystaven „nesnesitelnému fyzickému utrpení“ a o usmrcení žádat opakovaně. Podle zprávy z roku 2018 byl v období let 2016–2017 zákrok proveden u třech nezletilých ve věku 9, 11 a 17 let, jejichž stav zahrnoval nádory mozku, svalovou dystrofii a cystickou fibrózu a byl příslušnou komisí vyhodnocen jako beznadějný. Eutanazii dětí starších dvanácti let umožňuje kromě Belgie ještě Nizozemsko, ostatní země světa eutanazii nezletilých osob neumožňují vůbec.[63]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Belgium na anglické Wikipedii.
↑MMF. Download World Economic Outlook database: October 2023) [online]. [cit. 2023-11-15]. Dostupné online.
↑be.STAT [online]. Bestat.statbel.fgov.be, 26 November 2019. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Belgium country profile [online]. 17 October 2023 [cit. 2023-10-17]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Structuur van de bevolking | Statbel [online]. [cit. 2022-06-03]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The Belgian Constitution. Brussels, Belgium: Belgian House of Representatives, May 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 August 2015. S. 5.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑JANSSENS, Rudi. Language use in Brussels and the position of Dutch. Brussels Studies. Brussels Studies [Online], 2008. Dostupné online [cit. 17 July 2018]. ISSN2031-0293. DOI10.4000/brussels.520. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Leclerc, Jacques. Belgique • België • Belgien—Région de Bruxelles-Capitale • Brussels Hoofdstedelijk Gewest [online]. Host: Trésor de la langue française au Québec (TLFQ), Université Laval, Quebec, 18 January 2007 [cit. 2007-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 June 2007. (francouzsky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
About Belgium [online]. Belgian Federal Public Service (ministry) / Embassy of Belgium in the Republic of Korea [cit. 2007-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 October 2008.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Microsoft Encarta Online Encyclopedia. Flanders (administrative region). [s.l.]: Microsoft, 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-06-15.Je zde použita šablona {{Cite encyclopedia}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
McMillan, Eric. The FIT Invasions of Mons [online]. National Capital Area Chapter of the American Translators Association (NCATA), October 1999 [cit. 2007-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 June 2007.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Van de Walle, Steven. Language Facilities in the Brussels Periphery [online]. KULeuven—Leuvens Universitair Dienstencentrum voor Informatica en Telematica [cit. 2007-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 31 October 2009.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑C. Julius Caesar, De Bello Gallico, book 8, chapter 46.
↑Haß, Torsten. Rezension zu (Review of) Cook, Bernard: Belgium. A History. [s.l.]: FH-Zeitung (journal of the Fachhochschule), 17 February 2003. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 June 2007. ISBN978-0-8204-5824-3. (německy)Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.—The book reviewer, Haß, attributes the expression in English to James Howell in 1640. Howell's original phrase "the cockpit of Christendom" became modified afterwards, as shown by:
Carmont, John. The Hydra No.1 New Series (November 1917)—Arras And Captain Satan [online]. Napier University's Business School [cit. 2007-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 May 2008.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.—and as such coined for Belgium:
Wood, James. Nuttall Encyclopaedia of General Knowledge—Cockpit of Europe [online]. 1907 [cit. 2007-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 August 2011.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. (See also The Nuttall Encyclopaedia)
↑Fitzmaurice, John. New Order? International models of peace and reconciliation—Diversity and civil society [online]. Democratic Dialogue Northern Ireland's first think tank, Belfast, Northern Ireland, UK, 1996 [cit. 2007-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 May 2011.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Belgium country profile [online]. EUbusiness, Richmond, UK, 27 August 2006 [cit. 2007-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 October 2009.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Karl, Farah; STONEKING, JAMES. Chapter 27. The Age of Imperialism (Section 2. The Partition of Africa) [online]. Appomattox Regional Governor's School (History Department), Petersburg, Virginia, US, 1999 [cit. 2007-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 September 2007.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑GERDZIUNAS, Benas. Belgium's genocidal colonial legacy haunts the country's future. The Independent. 17 October 2017. Dostupné online [cit. 22 June 2021].Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BRAECKMAN, Colette. Belgium's role in Rwandan genocide [online]. 1 June 2021 [cit. 2022-01-20]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Buoyant Brussels. Bilingual island in Flanders [online]. [cit. 2016-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 May 2016.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Belgian government sworn in, ending 18-month crisis. Expatica. 6 December 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 February 2014.Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ROBINSON, Duncan. Belgium: A nation divided by more than two languages. Financial Times. 3 November 2015. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 August 2017.Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑"Werkgelegenheid en werkloosheid" [online]. [cit. 2023-08-09]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MABILLE, Xavier. Histoire politique de la Belgique: facteurs et acteurs de changement. 4. éd., complétée d'une postface. vyd. Bruxelles: CRISP 505 s. ISBN978-2-87075-072-8.
↑ Neolithic Flint Mines at Spiennes (Mons). UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2019-07-22]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Belgae | ancient people. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Belgica | ancient province, Europe. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
↑ROOSENS, Héli. Traces de christianisation dans les centres urbains de l'ancienne Belgique.. Revue du Nord. 1987, roč. 69, čís. 272, s. 5–15. Dostupné online [cit. 2021-05-23]. DOI10.3406/rnord.1987.4271.
↑ Belgická revoluce 1830. leporelo.info [online]. [cit. 2021-05-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-23.
↑KRÁLÍK, Jan. Belgický král Leopold II. se dá srovnávat s Hitlerem či Stalinem. Na zvěrstva v Kongu si už ale málokdo vzpomene. Muži v Česku [online]. 23.10.2018 [cit. 2021-02-23]. Dostupné online.
↑ Belgický král je v Kongu, o zvěrstvech svého předka Leopolda II. mlčí. iDNES.cz [online]. 2010-06-30 [cit. 2018-11-11]. Dostupné online.
↑BRASWELL, Sean. How Herbert Hoover Saved Belgium. OZY [online]. 2016-03-19 [cit. 2021-05-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-27.
↑ Utrpení vojáků bylo enormní. Před 100 lety Němci v Belgii poprvé použili yperit. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2019-07-19]. Dostupné online.
↑ Kde začala druhá světová válka v Belgii. www.mzv.cz [online]. [cit. 2019-07-19]. Dostupné online.
↑ Peklem si za války prošli také Židé v Belgii. Nejhorší byl tábor v pevnosti Breendonk. Radiožurnál [online]. 2018-05-08 [cit. 2019-07-19]. Dostupné online.
↑LINDNER, TOMÁŠ. Špionážní mise století, aneb příběh amerických agentů, kteří v srdci Konga zajistili uran pro první jadernou bombu. Hospodářské noviny [online]. 2018-05-06 [cit. 2019-07-19]. Dostupné online.
↑VANDERSTAPPEN, Tom. The Brussels Times - Leopold III: The Belgian king who was forced to abdicate after the Second World War. www.brusselstimes.com. Dostupné online [cit. 2018-11-11]. (anglicky)
↑PALATA, Luboš. Evropským prezidentem je neznámý Belgičan Herman Van Rompuy | Svět. Lidovky.cz [online]. 2009-11-19 [cit. 2022-03-02]. Dostupné online.
↑BERNARD, Alfred; BROECKAERT, Fabrice; DE POORTER, Geert. The Belgian PCB/Dioxin Incident: Analysis of the Food Chain Contamination and Health Risk Evaluation. Environmental Research. 2002-01-01, roč. 88, čís. 1, s. 1–18. Dostupné online [cit. 2022-03-01]. ISSN0013-9351. DOI10.1006/enrs.2001.4274. (anglicky)
↑ Dioxiny byly i v belgických paštikách na našem trhu. iDNES.cz [online]. 1999-07-21 [cit. 2022-03-01]. Dostupné online.
↑ Verdikt aféry Agusta - Dassault se blíží. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 1998-09-01 [cit. 2022-03-01]. Dostupné online.
↑ Kvůli růstovým hormonům se dříve střílelo. spotrebitele.dtest.cz [online]. [cit. 2022-03-01]. Dostupné online.
↑BUTLER, Katherine. Belgians march in memory of 'hormone mafia' victim. The Independent [online]. 1996-02-20 [cit. 2022-03-01]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Teroristy v Paříži řídili dva muži z Belgie, policii stále unikají. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2019-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-20.
↑ België is 160 km² groter dan gedacht. Het Laatste Nieuws [online]. 2019-01-10 [cit. 2022-02-03]. Dostupné online.
↑ Dluh EU i eurozóny dál roste, nejzadluženější zůstává Řecko. Novinky.cz [online]. Borgis, 20. července 2019 [cit. 2019-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-20.
↑ The Nobel Prize in Literature 1911. NobelPrize.org [online]. [cit. 2020-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Ecce Homo - Charles de Coster. Český rozhlas Brno [online]. 2004-05-07 [cit. 2020-08-22]. Dostupné online.
↑ Zemřel belgický spisovatel Hugo Claus. Hospodářské noviny [online]. 2008-03-19 [cit. 2020-08-22]. Dostupné online.
↑ Georges Simenon, otec komisaře Maigreta. www.i60.cz [online]. [cit. 2020-08-22]. Dostupné online.
↑ Georges Simenon, 86; Creator of Inspector Maigret Wrote 500 Books. Los Angeles Times [online]. 1989-09-07 [cit. 2022-01-11]. Dostupné online. (anglicky)
↑GISELBRECHT, Elisabeth. Diversity in the performance of Franco-Flemish polyphony. Early Music. 2014, roč. 42, čís. 3, s. 481–483. Dostupné online [cit. 2022-01-12]. ISSN0306-1078.
↑ Nejúspěšnější festival? Tomorrowland vydělal přes dvě miliardy | Zajímavosti. Lidovky.cz [online]. 2014-08-16 [cit. 2020-08-22]. Dostupné online.
↑ Audrey Hepburnová: nevinná tvář, dobré srdce, vosí pas a plochá hruď. iDNES.cz [online]. 2012-07-18 [cit. 2020-08-22]. Dostupné online.
↑ Rosetta - Francouzský institut v Praze. web.archive.org [online]. 2017-08-31 [cit. 2022-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-08-31.
↑ V Cannes se rozdávaly ceny. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 1998-05-25 [cit. 2022-01-11]. Dostupné online.
↑ Prix et nominations : César 2006. Allociné.fr [online]. [cit. 2022-01-11]. Dostupné online.
↑WHITE, Sophia. 10 Belgian Films Every Cinephile Should See. Culture Trip [online]. 2015-03-09 [cit. 2022-01-11]. Dostupné online.
↑ World Film Production/Distribution: Global production total soars as local films gain market share. Screen Digest 6/2006 [online]. [cit. 2022-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-06.
↑ The Greatest Belgian Painters Every Geek Will Recognize. www.thefamouspeople.com [online]. [cit. 2019-03-25]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Městské domy Victora Horty: Vlny a ornamenty mistra secese. 100+1 zahraniční zajímavost. 2015-07-06. Dostupné online [cit. 2018-11-12]. (anglicky)Archivováno 12. 11. 2018 na Wayback Machine.
↑ Krajina čokolády, piva, waflí i hradov. Prečítajte si niekoľko zaujímavosti o Belgicku. Zaujímavý Svet. 2018-11-04. Dostupné online [cit. 2018-11-12]. (slovensky)Archivováno 12. 11. 2018 na Wayback Machine.
↑ Jak belgická je belgická čokoláda? Tradiční značky skupují cizinci, i katarská královská rodina | Firmy a trhy | Lidovky.cz. Lidovky.cz [online]. [cit. 2018-11-12]. Dostupné online.
↑ Belgické vafle, to je národní poklad - Metro.cz. www.metro.cz [online]. 2017-03-05 [cit. 2018-11-12]. Dostupné online.
↑ Belgie je rájem hranolků. Píší se o nich básně a studují odborné školy | Dobrá chuť | Lidovky.cz. Lidovky.cz [online]. [cit. 2018-11-12]. Dostupné online.
↑RADAČIČOVÁ, Simone. Tradiční belgické hranolky budou kratší. Hospodářské noviny. 2018-09-21. Dostupné online [cit. 2018-11-12].
↑ Komise nám chce sebrat hranolky, zlobí se Belgičané. Smaží je nezdravě. iDNES.cz [online]. 2017-06-21 [cit. 2018-11-12]. Dostupné online.
↑ Tradice vs. kondice. Belgie možná povolí zdravější formu své majonézy. ČT24. Dostupné online [cit. 2018-11-12].
↑ Belgické pivo se dostalo na seznam světového dědictví UNESCO. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2018-11-12]. Dostupné online.
↑ Největší výrobce piva na světě Anheuser-Busch koupí SABMiller, majitele Prazdroje. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2018-11-12]. Dostupné online.
↑JAKUB LABOUNEK; BERLITZ PUBLISHING/APA. Belgie. 1. české vydání (2004). vyd. [s.l.]: RO-TO-M, 2004. ISBN80-86704-25-4. S. 144.
↑REJMAN, Daniel. Otec velkého třesku. vesmir.cz [online]. [cit. 2020-08-22]. Dostupné online.
↑BROECKE, M. P. R. van den; BROECKE, Marcel Peter René van den; KROGT, P. C. J. van der. Abraham Ortelius and the First Atlas: Essays Commemorating the Quadricentennial of His Death, 1598-1998. [s.l.]: HES 446 s. Dostupné online. ISBN978-90-6194-388-4. (anglicky) Google-Books-ID: HKMYAQAAMAAJ.
↑ Chemik Leo Baekeland objevil bakelit. ČT 24 [online]. Česká televize, 6. 2. 2009 [cit. 2020-08-22]. Dostupné online.
↑Lipsius, Justus | Internet Encyclopedia of Philosophy [online]. [cit. 2020-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ShanghaiRanking's Academic Ranking of World Universities. www.shanghairanking.com [online]. [cit. 2022-01-04]. Dostupné online.
↑STANLEY, John. Best Olympic Archers of All-Time: #4 Hubert van Innis. World Archery [online]. 2016-06-17 [cit. 2020-08-22]. Dostupné online. (francouzsky)
↑ Belgičané slaví historický úspěch. V boji o bronz zdolali s přehledem Anglii | Fotbal. Lidovky.cz [online]. 2018-07-14 [cit. 2020-08-22]. Dostupné online.
↑ Bony, či Kweuke? Nej cizince měla Sparta z Belgie za 1500 měsíčně. iDNES.cz [online]. 2013-11-13 [cit. 2020-08-22]. Dostupné online.
↑KOLÁŘ, František. Ostuda, Čechoslováci vyloučeni z turnaje. Jak ‚Káďa‘ Pešek zavelel fotbalistům k odchodu do šatny. Lidovky.cz [online]. 2021-07-23 [cit. 2023-04-24]. Dostupné online.
↑MORKES, František. Velký fotbalový skandál. Plus [online]. Český rozhlas, 2010-09-24 [cit. 2023-04-24]. Dostupné online.
Bureau of European and Eurasian Affairs. Background Note: Belgium [online]. U.S. Department of State, 2011-02-08 [cit. 2011-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
CIA. The World Factbook - Belgium [online]. Rev. 2011-08-16 [cit. 2011-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-12. (anglicky)
Zastupitelský úřad ČR v Bruselu. Souhrnná teritoriální informace: Belgie [online]. Businessinfo.cz, 2010-10-01 [cit. 2011-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11.
DOUCY, Arthur J. M, a kol. Belgium [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
Belgie – Koninkrijk België – Royaume de Belgique (B)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.svg)
