V zemi žijí tři hlavní etnické skupiny: Bosňáci jsou největší skupinou, druhou největší skupinou jsou Srbové a třetí největší skupinou jsou Chorvaté. Mezi menšiny patří Židé, Romové, Albánci, Černohorci, Ukrajinci a Turci. Bosna a Hercegovina má dvoukomorový zákonodárný sbor a tříčlenné předsednictvo složené z jednoho člena z každé ze tří hlavních etnických skupin. Moc centrální vlády je však značně omezená, protože země je do značné míry decentralizovaná. Skládá se ze dvou autonomních celků - Federace Bosny a Hercegoviny a Republiky srbské - a třetího celku, distriktu Brčko, který je řízen vlastní místní samosprávou.
Bosna byla obydlena lidmi minimálně od paleolitu, jelikož jedna z nejstarších jeskynních maleb byla nalezena v jeskyni Badanj. Hlavní neolitické kultury jako butmirská a kakanjská byly přítomny podél řeky Bosna v letech cca 6 230 př. n. l.–4900 př. n. l.
Starověcí Ilyrové
Pozůstatky římského statku (villa rustica) ze 4. století v lokalitě Mogorjelo u Čapljiny
Od 8. století před naším letopočtem se Ilyrské kmeny vyvinuly do království. Nejdříve zaznamenané království v Ilýrii (regionu v západní části Balkánského poloostrova obývaný Ilyry, jak byli zaznamenáni v klasickém starověku) bylo Enchele v 8. století před naším letopočtem. Období, ve kterém pozorujeme další ilyrská království, začíná přibližně v roce 400 před naším letopočtem a končí v roce 167 před naším letopočtem. Autariati pod vládou Pleuria (337 př. n. l.) byl považován za království. Království Ardijejců (původně kmen z údolí Neretvy) vzniklo v roce 230 př. n. l. a skončilo v roce 167 př. n. l. Nejpozoruhodnější ilyrská království a dynastie byly Bardyllis z Dardánie ardirejský Agron, které vytvořili poslední a nejznámější ilyrské království. Agron vládl nad Ardirejci a rozšířil svou vládu i nad dalšími kmeny.
Od 7. století před naším letopočtem bronz vystřídalo železo, poté byly z bronzu vyráběny pouze šperky a umělecké předměty. Ilyrské kmeny pod vlivem halštatské kultury na severu vytvořily regionální centra, která se mírně lišila. Části střední Bosny obývaly kmeny Daesitiatů. Glasinacká kultura doby železné je spojována s kmenem Autariatů.
Velmi důležitou roli v životě byl kult mrtvých, který je patrný v pečlivých pohřbech a pohřebních obřadech, jakož i bohatství pohřebišť. V severních částech existovala dlouhá tradice kremace a pohřbu v mělkých hrobech, zatímco na jihu byli mrtví pohřbíváni ve velkých kamenných nebo zemských mohylách, které v Hercegovině dosahovaly monumentálních velikostí, více než 50 metrů široké a 5 m vysoké. Kmeny Japodů měly náklonnosti k výzdobě (těžké, nadměrné náhrdelníky ze žluté, modré nebo bílé skleněné pasty a velké bronzové spony, jakož i spirálové náramky, diadémy a přilby z bronzu).
Ve 4. století před naším letopočtem je zaznamenána první invaze Keltů. Přinesli s sebou hrnčířský kruh, nové typy spon a různé bronzové a železné pásky. Pouze procházeli cestou do Řecka, takže jejich vliv na území Bosny a Hercegoviny je zanedbatelný. Keltské migrace vysídlily mnoho ilyrských kmenů z jejich bývalých území, ale některé keltské a ilyrské kmeny se mísily. Konkrétní historické důkazy pro toto období jsou vzácné, ale celkově se zdá, že byl region osídlen množstvím různých národů mluvících odlišnými jazyky.
V deltě Neretvy na jihu byl důležitý řecký vliv na ilyrský kmen Daorů. Jejich hlavním městem byl Daorson v Ošanići poblíž Stolace. Daorson byl ve 4. století před naším letopočtem obklopen megalitickými 5 m vysokými kamennými zdmi (stejně velkými jako Mykény v Řecku), složených z velkých lichoběžníkových kamenných bloků. Daorové vyráběli jedinečné bronzové mince a sochy.
Konflikt mezi Ilyry a Římany začal v roce 229 př. n. l., ale až do roku 9 n. l. se Římu nepodařilo dokončit anexi regionu. Právě na území dnešní Bosny a Hercegoviny sváděl Řím jedny z nejobtížnějších bitev své historie od Punských válek, jak je popsal římský historik Suetonius.[7] Šlo o římskou kampaň proti Ilyricu, známou jako Bellum Batonianum (povstání v Panonii).[8] Konflikt vznikl po pokusu o verbování Ilyrů, vzpoura trvala čtyři roky (6–9 n. l.) a byla poražena.[9] V římském období se mezi Ilyry usadili latinsky mluvící osadníci z celého území římské říše a římští vojáci byli pobízeni, aby po své službě odcházeli do tohoto regionu.[10]
"V dnešní době se obecně má za to, že lidé, kteří žili na Balkáně po slovanských „nájezdech“, byli z větší části stejní jako ti, kteří tam žili již dříve, ačkoli vznik nových politických skupin a příchod menšího počtu přistěhovalců způsobily, že se lidé na sebe dívali odlišně od svých sousedů, včetně Byzantinců."[12]
Raní Slované se na západní Balkán, včetně Bosny, dostali v 6. a na počátku 7. století (uprostřed období stěhování národů), a skládali se z malých kmenových jednotek vzniklých z jednoho slovanského svazu známého Byzantincům jako Sklavíni (zatímco přibuzní Antové kolonizovali zhruba východní části Balkánu).[13][14] Kmeny zaznamenané etnonymy jako „Srbové“ a „Chorvati“ jsou popsány jako druhá, pozdější migrace jiných lidí během druhé čtvrtiny 7. století, která se nezdá být zvlášť početná;[13][15] tyto rané kmeny “Srbů” a “Chorvatů”, jejichž přesná identita je předmětem vědeckých debat, převládli nad Slovany v sousedních regionech. Zdá se však, že velká část vlastní Bosny byla územím na pomezí mezi oblastí pod nadvládou Srbů a Chorvatů a není jmenována jako jeden z regionů, které tyto kmeny osídlily.[15]
Bosna je poprvé zmíněna jako země (horion Bosona) v díle byzantského císaře Konstantina PorfyrogennetaDe Administrando Imperio v polovině 10. století, na konci kapitoly (kap. 32) s názvem O Srbech a zemi, kterou nyní obývají.[16] Toto bylo vědecky interpretováno několika způsoby a používáno zejména srbskými národními ideology jako důkaz, že je Bosna původně „srbskou“ zemi. Jiní učenci tvrdili, že zahrnutí Bosny do kapitoly 32 je pouze výsledkem v té době dočasné vlády srbského velkovévody Časlava Klonimíroviće nad Bosnou a poukazovali, že Porfyrogennetos nikde výslovně neříká, že je Bosna „srbskou zemí“.[17] Ve skutečnosti samotný překlad zásadní věty, kde se objevuje slovo Bosona (Bosna), podléhá různým výkladům.[16]
Časem na území Bosny vznikla jednotka s vlastním vládcem s přívlastkem bosenský.[15] Spolu s dalšími územími se Bosna v 11. století stala součástí království Duklja, ačkoli si udržovala vlastní šlechtu a instituce.[18]
Ve vrcholném středověku vedly politické okolnosti k tomu, že se území stalo předmětem sporu mezi Uherským královstvím a Byzantskou říší. Po dalším přesunu moci mezi oběma říšemi na počátku 12. století se Bosna ocitla mimo kontrolu obou říší a vznikl Bosenský banát (pod vládou místních bánů).[10][19] První bosenský ban byl známý pod jménem Ban Borić.[20] Dalším byl bán Kulin, jehož vláda byl poznamenána začátkem sporů týkající se bosenské církve, římskokatolickou církví považovanou za kacířskou. V reakci na uherské pokusy použít církevní politiku týkající se této záležitosti jako způsobu, jak získat zpět vládu nad Bosnou, uspořádal Kulin v roce 1203 koncil místních církevních představitelů ke zřeknutí kacířství a přijetí katolictví. I přes to zůstaly uherské ambice nezměněny ještě dlouho po Kulinově smrti v roce 1204, s výjimkou jedné neúspěšné invaze v roce 1254. V této době se populace nazývala Dobri Bošnjani (“dobří Bosňané”).[21][22] Jména srbský a chorvatský, ačkoli se občas objevují v okrajových oblastech, nebyla v záležitosti Bosny používána.[23]
Bosenská historie se od těchto dob až do počátku 14. století vyznačovala mocenským bojem mezi rody Šubićů a Kotromanićů. Tento konflikt skončil v roce 1322, kdy se stal bánem Štěpán II. Kotromanić. V době jeho smrti v roce 1353 úspěšně připojil území na severu a západě, jakož i na Zahumlje a části Dalmácie. Následován byl ambiciózním synovcem Tvrtkem, který po dlouhém boji se šlechtou a rodinnými nesváry získal plnou kontrolu nad zemí v roce 1367. V roce 1377 vzniklo Bosenské království a Tvrtko byl v Mile poblíž města Visoko, v srdci bosenského území, korunován jako první bosenský král.[24][25][26]
Po jeho smrti v roce 1391 se však Bosna dostala do dlouhého úpadku. Osmanská říše začala dobývat Evropu a pro Balkán v první polovině 15. století představovala hlavní hrozbu. Nakonec, po desetiletích politické a sociální nestability, přestalo bosenské království existovat v roce 1463, kdy ho dobyli Osmané. Následujícího léta některé části země obsadil uherský král Matyáš Korvín a vytvořil zde dvě bánoviny, stejně jako roku 1482 hornatější Hercegovina (Hum).
Most Mehmed-paši SokolovićeTravnik byl hlavním městem osmanské Bosny v letech 1699–1850Odpor Sarajevanů vůči rakousko-uherskému záboru Bosny a Hercegoviny roku 1878
Dobytí Bosny Osmany znamenalo novou éru dějin země a přineslo drastické změny v politické i kulturní krajině. Osmani Bosnu začlenili jako vnitřní provincii Osmanské říše s historickým názvem a územní celistvostí.[27]
Osmané v rámci Bosny zavedli řadu klíčových změn v sociálně-politické správě území; včetně nového systému držení půdy, reorganizace správních jednotek a komplexního systému sociální odlišnosti (diferenciace) podle tříd a náboženské příslušnosti.[10]
Čtyři století osmanské nadvlády měly také drastický dopad na složení obyvatelstva Bosny, které se několikrát změnilo v důsledku dobývání, častých válek s evropskými mocnostmi, nucených a ekonomických migrací a epidemií. Vznikla původní slovansky mluvící muslimská komunita, která se nakonec kvůli nedostatku silných křesťanských církevních organizací a neustálému soupeření mezi pravoslavnými a katolickými církvemi stala největší z etnonáboženských skupin, zatímco domorodá bosenská církev zmizela úplně (zdánlivě zradou a konverzí členů na islám). Osmané je označovali kristianlar, zatímco pravoslavní a katolíci byli nazýváni gebir nebo kafir, což znamená „nevěřící“.[28] Bosenští františkáni (a katolická populace jako celek) byli chráněni oficiálními říšskými vyhláškami a v souladu a v plném rozsahu osmanskými zákony, ve skutečnosti však byli tito lidé často pouze postihováni svévolným vládnutím a chováním silné místní elity.[10]
Jak pokračovala Osmanská nadvláda na Balkáně (Rumélie), byla Bosna navzdory tomu, že byla příhraniční provincií, poněkud zbavena tlaků a zažila období obecného blaha. Byla zřízena řada měst, například Sarajevo a Mostar, ze kterých vznikla regionální centra obchodu a městské kultury; v roce 1648 je navštívil osmanský cestovatel Evlija Čelebi. V těchto městech různí osmanští sultáni financovali výstavbu mnoha staveb bosenské architektury, jako například první knihovnu v Sarajevu, medresy, školu súfické filozofie a hodinovou věž (Sahat Kula). Dále mosty jako Stari most, Carovu mešitu a Gazi Husrev-begovu mešita.
Koncem 17. století však vojenské neúspěchy Osmanské říše zemi dohnaly a konec Velké turecké války s Karlovickým mírem v roce 1699 opět učinil z Bosny nejzápadnější provincii Říše. 18. století bylo poznamenáno dalšími vojenskými selháním, četnými vzpourami uvnitř Bosny a několika epidemiemi moru.[31]
Snahy vysoké porty o modernizaci osmanského státu se setkaly s nedůvěrou rostoucí v nepřátelství v Bosně, kde se místní aristokrati ocitli díky navrhovaným reformám tanzimat ztraceni. Toto v kombinaci s frustrací nad územními i politickými ústupky na severovýchodě a se situací slovanských muslimských uprchlíků přicházejících ze Smederevského sandžaku do Bosenského ejáletu, vyvrcholilo částečně neúspěšnou vzpourou Huseina Gradaščeviće, který podpořil autonomii Bosenského ejáletu vůči autoritativní vládě osmanského sultána Mahmúda II., který pronásledoval, popravoval a zrušil sbory janičářů a omezoval autonomní roli Pašů v Rumelii. Mahmut II. poslal svého velkého vizíra, aby Bosenský ejálet podmanil, ale uspěl pouze s neochotnou pomocí Ali-paši Rizvanbegoviće.[30] Související povstání do roku 1850 odezněla, ale situace se nadále zhoršovala.
Nová nacionalistická hnutí se v Bosně objevila v polovině 19. století. Srbští nacionalisté, podporovaní srbským odtržením od Osmanské říše na počátku 19. století, začali navazovat kontakty a podporovali nacionalismus, přičemž tvrdili, že Bosna je srbskou provincií. V sousední Habsburské říši přes osmanskou hranici chorvatští nacionalisté vznášeli podobná tvrzení o Bosně jako chorvatské provincii. Vzestup těchto konkurenčních hnutí znamenal začátek nacionalistické politiky v Bosně, která pokračovala v růstu po zbytek 19. a 20. století.[32]
Na Berlínském kongresu v roce 1878 bylo rozhodnuto, že Rakousko-Uhersko dočasně vojensky obsadí a bude spravovat Bosnu a Hercegovinu a také získá právo umístit posádky v Novopazarském sandžaku. Ten zůstal pod osmanskou vládou až do roku 1908, kdy se z něj rakousko-uherské jednotky stáhly. Rakousko-uherská vojska vstoupila do Bosny a Hercegoviny 29. července 1878 a Bosna se tak stala protektorátemRakouska-Uherska
Ačkoli se rakousko-uherské úřady s Bosňany rychle dohodly, napětí přetrvávalo a docházelo k masové emigraci Bosňanů.[10] Brzy však bylo dosaženo stavu relativní stability a rakousko-uherské úřady se mohly pustit do řady sociálních a administrativních reforem, které zamýšlely, že by se z Bosny a Hercegoviny stala „modelová“ kolonie.
Habsburská vláda měla v Bosně několik klíčových zájmů. Pokusila se rozptýlit jihoslovanský nacionalismus tím, že zpochybnila dřívější srbské a chorvatské nároky na Bosnu a povzbudila rozvoj bosenské nebo bosňácké identity.[33] Habsburská vláda se také pokusila zajistit modernizaci kodifikací zákonů, zavedením nových politických institucí a zakládáním a rozšiřováním průmyslových odvětví.[34]
Rakousko-Uhersko začalo plánovat anexi Bosny, ale kvůli mezinárodním sporům nebyla tato otázka vyřešena až do krize v roce 1908.[35] Postavení Bosny a vztahů s Rakousko-Uherskem ovlivnilo několik vnějších záležitostí. V roce 1903 došlo v Srbsku k krvavému převratu, který v Bělehradě přivedl do čela radikální protirakouskou vládu.[36] Dále vzpoura v Osmanské říši v roce 1908 vyvolala obavy, že by Istanbulská vláda mohla usilovat o přímý návrat Bosny a Hercegoviny. Tyto faktory způsobily, že rakousko-uherská vláda usilovala o trvalé vyřešení bosenské otázky raději dříve než později.
Rakousko-uherská diplomacie využila zmatku v Osmanské říši a pokusila se získat prozatímní ruský souhlas se změnami statusu Bosny a Hercegoviny a 6. října 1908 zveřejnila prohlášení o připojení.[37] Přes mezinárodní námitky proti rakousko-uherské anexi byli Rusové a jejich klientský stát Srbsko v březnu 1909 nuceni přijmout rakousko-uherskou anexi Bosny a Hercegoviny.
V roce 1910 ohlásil habsburský císař František Josef I. v Bosně první ústavu, která vedla k uvolnění dřívějších zákonů, volbám a zformování bosenského parlamentu a růstu nového politického života.[38]
28. června1914 v Sarajevu jugoslávský nacionalistický mladík Gavrilo Princip, člen tajného, Srbskem podporovaného, hnutí Mladá Bosna, zavraždil dědice rakousko-uherského trůnu, arcivévodu Františka Ferdinanda d'Este. Událost se stala jiskrou, která zahájila první světovou válku. Na konci války ztratila Bosna více mužů na hlavu než jakákoli jiná etnická skupina v Habsburské říši, když sloužili v bosensko-hercegovinské pěchotě (známé jako Bosniaken) v rámci rakousko-uherské armády.[39] Bosně a Hercegovině jako celku se však podařilo z konfliktu vyjít relativně bez větší újmy.[29]
Rakousko-uherské úřady zřídily pomocnou milici známou jako Schutzkorps se spornou rolí v antisrbské politice říše.[40] Jednotky Schutzkorps, převážně rekrutované z muslimské (bosňácké) populace, byli pověřené stíháním povstaleckých Srbů (Četniků a Komitadžů)[41] a staly se známé perzekucí Srbů zejména v Srby obydlených oblastech na východě Bosny, částečně i v odvetných akcích proti srbským Četnikům, kteří na podzim 1914 provedli útoky proti muslimské populaci v této oblasti.[42][43] Postup rakousko-uherských úřadů vedl v Bosně a Hercegovině k zatčení asi 5500 občanů srbské národnosti, 700 až 2200 lidí ve vězení zemřelo, zatímco 460 lidí bylo popraveno.[41] Přibližně 5200 srbských rodin bylo z Bosny a Hercegoviny násilně vypovězeno.[41]
Království Jugoslávie (1918–1941)
Po první světové válce v roce 1918 se Bosna a Hercegovina připojila k jihoslovanskému Státu Srbů, Chorvatů a Slovinců (brzy přejmenovaný na Jugoslávii). Politický život v Bosně byl v této době poznamenán dvěma hlavními trendy: sociálními a ekonomickými nepokoji ohledně přerozdělování majetku a formování několika politických stran, které často měnily koalice a spojenectví se stranami v jiných jugoslávských regionech.[29]
K dominantnímu ideologickém konfliktu jugoslávského státu mezi chorvatským regionalizmem a srbskou centralizací bylo hlavními etnickými skupinami Bosny přistupováno různě a byl závislý na celkové politické atmosféře.[10] Politické reformy provedené v nově zavedeném jugoslávském království přinesly Bosňákům výhod jen málo; podle posledního sčítání vlastníků půdy a obyvatelstva z roku 1910 podle náboženské příslušnosti provedené za Rakouska-Uherska vlastnili muslimové (Bosňáci) 91,1 %, pravoslavní Srbové 6,0 %, chorvatští katolíci 2,6 % a další 0,3 % majetku. Po reformách byli bosenští muslimové připraveni o celkem 1 175 305 hektarů zemědělské a lesní půdy.[44]
Ačkoli počáteční rozdělení země na 33 oblastí vymazalo přítomnost tradičních geografických entit z mapy, úsilí bosenských politiků jako Mehmed Spaho zajistilo, že šest oblastí vyrytých z Bosny a Hercegoviny odpovídalo šesti sandžakům z osmanských dob a tvořily tradiční hranici země jako celku.[10]
Zřízení Jugoslávského království v roce 1929 však přineslo změnu správních oblastí do banátů nebo bánovin, které se záměrně vyhýbaly všem historickým a etnickým liniím, čímž odstranily veškeré stopy po bosenské entitě.[10] Srbo-chorvatské napětí ohledně strukturování jugoslávského státu pokračovalo, přičemž koncepci oddělené bosenské divize byla věnována jen malá nebo žádná pozornost.
Jako státní náboženství byla uznána jen římskokatolická církev a také islám, zatímco pravoslaví jakožto symbol Srbů bylo tvrdě potlačováno.[46] Během ustašovské nadvlády v koncentračních táborech a během čistek zahynulo jen v Bosně a Hercegovině asi 209 000 Srbů a Černohorců.[47] Chorvati sice byli zdaleka největší etnickou skupinou, která tvořila ustašovce, nicméně viceprezident NDH a vůdce jugoslávské muslimské organizace Džafer Kulenović byl muslim a muslimové (Bosňáci) tvořili téměř 12 % ustašovských vojenských a civilních složek.[48]
Mnoho Srbů se chopilo zbraní a připojilo se k Četnikům, srbskému nacionalistickému hnutí s cílem vytvořit v Jugoslávském království etnicky homogenní velký srbský stát.[49] Četnici opláceli stejnou mincí, pronásledovali a zabíjeli velké množství neSrbů, komunistické Srby a komunistické sympatizanty, přičemž hlavním cílem bylo muslimské obyvatelstvo Bosny, Hercegoviny a Sandžaku.[50] Jakmile Četnici obsadili oblast, muslimští vesničané byli systematicky zabíjeni.[51] Ze 75 000 muslimů, kteří během války přišli o život v Bosně a Hercegovině,[47] zabili Četnici přibližně 30 000.[52]
Muslimové sloužili i v nacistických jednotkách Waffen SS.[53] Mezi dubnem 1941 a květnem 1945 bylo zabito 64 000 až 79 000 bosenských Chorvatů.[47] Z nich bylo Četniky zabito asi 18 000.
12. října 1941 podepsala skupina 108 významných sarajevských muslimů Usnesení sarajevských muslimů, kterým odsoudila perzekuci Srbů organizovaných Ustašovci, rozlišovala mezi muslimy, kteří se na těchto perzekucích podíleli a muslimskou populací jako celku o pronásledování muslimů Srby a požadovala bezpečnost pro všechny občany země bez ohledu na jejich totožnost.[54]
Od roku 1941 organizovali jugoslávští komunisté pod vedením Josipa Broze Tita vlastní mnohonárodnostní odbojové skupiny, partyzány, kteří bojovali proti silám Osy i Četnikům. 29. listopadu 1943 uspořádala Antifašistická rada národního osvobození Jugoslávie s Titem v čele zakládající konferenci v Jajcích, kde byla Bosna a Hercegovina obnovena jako republika v rámci jugoslávské federace ve svých habsburských hranicích.[55]
Vojenské úspěchy nakonec přiměl spojence k podpoře partyzánů, což mělo za následek úspěšnou Macleanovu misi, ale Tito nabídku pomoci odmítl a spoléhal se na své vlastní síly. Všechny hlavní vojenské ofenzívy antifašistického hnutí Jugoslávie proti nacistům a jejich místním podporovatelům byly vedeny v Bosně a Hercegovině a její národy nesly nátlak boje. Za druhé světové válce zemřelo v Bosně a Hercegovině více než 300 000 lidí.[56] Na konci války zřízení Socialistické federativní republiky Jugoslávie s ústavou z roku 1946 udělalo z Bosny a Hercegoviny oficiálně jednu ze šesti zakládajících republik v novém státě.[10]
Vzhledem k centrální geografické poloze v rámci jugoslávské federace byla poválečná Bosna vybrána jako základna pro rozvoj zbrojního průmyslu. To přispělo k velké koncentraci zbraní a vojenského personálu v Bosně; významného faktoru ve válce, která následovala po rozpadu Jugoslávie v 90. letech.[10] Existence Bosny v Jugoslávii však byla z velké části relativně pokojná a velmi prosperující, s vysokou zaměstnaností, silnou průmyslovou a exportně orientovanou ekonomikou, dobrým vzdělávacím systémem a sociálním a zdravotním zabezpečením pro každého občana (Bosny a Hercegoviny), i když v rámci federace patřila ke slabším ekonomikám. V Bosně působilo několik mezinárodních společností – Volkswagen v rámci TAS (automobilka v Sarajevu, od roku 1972), Coca-Cola (od roku 1975), SKF Sweden (od roku 1967), Marlboro (tabákový průmysl v Sarajevu) a hotely Holiday Inn. Sarajevo bylo i dějištěm zimních olympijských her v roce 1984.
Během padesátých a šedesátých let byla Bosna politicky slabá Jugoslávská republika. V 70. letech 20. století vznikla silná bosenská politická elita, částečně podněcovaná Titovým vedením v Hnutí nezúčastněných zemí a Bosňany sloužícími v diplomatickém sboru Jugoslávie. Při práci v socialistickém systému politici jako Džemal Bijedić, Branko Mikulić a Hamdija Pozderac posílili a chránili svrchovanost Bosny a Hercegoviny.[57] Jejich úsilí se ukázalo jako klíčové během turbulentního období po Titově smrti v roce 1980 a dnes je považováno za některé z prvních kroků k bosenské nezávislosti. Republika však neunikla stále silnějšímu nacionalistickému klimatu té doby. S pádem komunismu a začátkem rozpadu Jugoslávie začala doktrína tolerance ztrácet svou sílu a vznikla příležitost pro šíření nacionalistických prvků ve společnosti.
18. listopadu 1990 se v celé Bosně a Hercegovině konaly parlamentní volby s vícero stranami. 25. listopadu následovalo druhé kolo, jehož výsledkem bylo národní shromáždění, ve kterém byla komunistická moc nahrazena koalicí tří etnických stran.[58] Po prohlášení nezávislosti Slovinskem a Chorvatskem na Jugoslávii došlo k výraznému rozdělení mezi obyvateli Bosny a Hercegoviny, pokud jde o otázku, zda zůstat v Jugoslávii (převážně zastáváno Srby) nebo usilovat o nezávislost (převážně zastáváno Bosňáky a Chorvaty).[zdroj?]
Bosňáci a Chorvati vyhlásili 3. března1992nezávislost Bosny a Hercegoviny na základě vůle bosenského a chorvatského obyvatelstva vyjádřené v referendu dne 1. března1992. Srbové referendum bojkotovali a 7. dubna1992 vyhlásili vlastní republiku. Politický konflikt přerostl v ozbrojené srážky, kterým padlo za oběť mnoho obyvatel Bosny a Hercegoviny (mj. v tzv. etnických čistkách) a které velmi posílily vzájemnou nevraživost mezi národnostmi země. V této válce bojoval prakticky každý proti každému. OSN vyslala do Bosny a Hercegoviny jednotky, které rozdělily bojující strany. Nadace Lidových novin se významně podílela na humanitární pomoci pro Bosnu a Hercegovinu. V rámci sbírky SOS Sarajevo se podařilo vybrat více než 30 milionů korun, což umožnilo vypravit humanitární konvoje s potravinami a hygienickými potřebami do Sarajeva, Tuzly, Goražde a Maglaje. Mezi lety 1995 až 1998 představoval celkový objem pomoci 150 milionů korun.[59] Po 42 měsících bojů byla pod tlakem Spojených států amerických21. listopadu v Daytonu uzavřena mírová dohoda, která byla slavnostně ratifikována všemi bojujícími stranami v Paříži 14. prosince1995. V roce 2007 vstoupila Bosna a Hercegovina do Středoevropské zóny volného obchodu.
4. února 2014 začaly na severu země ve městě Tuzla protesty proti vládě Federace Bosny a Hercegoviny, jedné ze dvou entit této země, které se nazývaly bosenské jaro s odkazem na arabské jaro. Dělníci z několika továren, které byly privatizovány a zbankrotovaly, se spojili, aby požadovali akci ohledně pracovních míst a nevyplacených platů a důchodů.[60] Brzy se protesty rozšířily do zbytku federace a násilné střety byly zaznamenány v téměř 20 městech, z nichž byla největší Sarajevo, Zenica, Mostar, Bihać, Brčko a Tuzla. Bosenská zpravodajská média informovala, že byly při vypuknutí násilností během protestů v Sarajevu, na severu v Tuzle, v Mostaru na jihu a v Zenici ve střední Bosně zraněny stovky lidí, včetně desítek policistů. V Republice srbské se podobná úroveň neklidu nebo aktivismu nevyskytla, ale stovky lidí se shromáždily na podporu protestů ve městě Banja Luka proti její samostatné vládě.[61][62][63]
Protesty byly největším ohniskem veřejného hněvu nad vysokou nezaměstnaností a po dvou desetiletích politické setrvačnosti v zemi od konce bosenské války v roce 1995.[64]
Vlajka Bosny a Hercegoviny je tvořena listem o poměru stran 1:2 se třemi svislými pruhy (částmi) o poměru šířek 53:100:47. Krajní pruhy (při žerďovém a vlajícím okraji) jsou modré, prostřední (čtvercový) je kosmo dělený, horní část je modrá dolní žlutá. Pod přeponou prostřední části je sedm celých a dvě půlhvězdy, zasahujících i do žerďového pruhu. Hvězdy jsou opsány do pomyslné kružnice o průměru 19/100 šířky vlajky. Vzdálenost hvězd od přepony trojúhelníku není zákonem určena.
Státní znak Bosny a Hercegoviny je tvořen stejnými symboly jako jsou na vlajce, je tvořen modrým štítem s kosmou řadou bílých, pěticípých hvězd a žlutým, kosmým rohem. Řadu tvoří pět celých hvězd a dvě hvězdy neúplné.
Bosna a Hercegovina leží na jihovýchodě Evropy, v západní části Balkánu. Na severu, západě a na jihu hraničí s Chorvatskem, na východě se Srbskem a na jihovýchodě s Černou Horou. Hranice tvoří řeky (hlavně na severu a na východě), na jihozápadní straně je přirozenou hranicí soustava horských pásem. Hranice státu se z velké části nekryjí s hranicemi etnickými. Země má přístup k Jaderskému moři a rozděluje tak Chorvatsko na dvě části.
Skládá se ze dvou geografických a historických oblastí: větší Bosny (okolo 42 000 km²) a menší Hercegoviny na jihu. Bosna je velice hornatá země, totéž platí i o Hercegovině (okolo 9 000 km²). Na severu se horské oblasti přeměňují v nížinaté Posáví, resp. v Panonskou nížinu. Dinárské části Bosny se táhnou od západu na východ. Hercegovina se skládá ze dvou částí: horské (vysoké) a jadranské (nízké) Hercegoviny, která se dotýká Jadranského moře v oblastech od Neumu po poloostrov Klek. Významná jsou rovněž tzv. polje, rozsáhlejší horská údolí, která se objevují při povodí bosenských řek (Uny, Vrbasu, Bosny, Driny), od jihu k severu, resp. na Neretvě od severu k jihu.
Nejvyšším vrcholem je Maglić (2 386 m n. m.), který se nachází v jihovýchodní části země. Klima je mírné kontinentální; léta jsou teplá a zimy naopak chladné.
Klima
Země se člení dle klimatických charakteristik na tři části: Panonská nížina, Horské a polohorské oblasti a Jaderské moře.
Panonská nížina leží na severu země a převládá v ní kontinentální klima. Zimy jsou mírné s průměrnou teplotou v nejchladnějším měsíci lednu od -0,2 do -0,9 °C. Naopak léta bývají dlouhá a teplá s průměrnou teplotou v nejteplejším měsíci červenci od 21 do 23 °C. Roční úhrn srážek se pohybuje od 1 050 mm na západě území do 750 mm na východě území.
Horské a polohorské oblasti (známé v bosenštině jako planiny) zabírají většinu plochy Bosny a Hercegoviny. Jsou charakteristické krátkým teplým létem a dlouhou chladnou zimou. Průměrná celoroční teplota je 5 až 7 °C. Nejnižší teplota je v lednu a pohybuje se od 2,5 do -3 °C. Minimální teploty mohou klesnout až na -35 °C. Roční úhrn srážek se pohybuje kolem 1 200 mm.
Klimatická oblast Jaderského moře zabírá jen velmi malou plochu na území kolem města Neum na jihu země. Je charakteristická dlouhými teplými léty a mírnou zimou. Průměrná celoroční teplota vzduchu se pohybuje od 14 do 14,7 °C. V oblasti jsou poměrně velké roční srážkové úhrny, které dosahují od 1 500 do 2 000 mm. Srážky jsou nejčastější v období zimy a jara, zatímco léta bývají poměrně suchá.[65]
V čele země de facto stojí Vysoký představitel pro Bosnu a Hercegovinu, který je volený Radou pro implementaci míru (PIC) v souladu s Daytonskými mírovými dohodami.
Nejvyšším správním orgánem země je Předsednictvo Bosny a Hercegoviny neboli Prezídium (Predsjedništvo). To má tři členy (Bosňáka, Srba a Chorvata), kteří jsou do funkce voleni každé 4 roky. Na postu předsedy Předsednictva BaH se střídají každých 8 měsíců. Voleni jsou přímo (dva z Federace BaH a jeden z Republiky srbské).
Předsedu Rady ministrů (Vijeće ministara, Savjet ministara) jmenuje Předsednictvo BaH na návrh Parlamentu. Předseda Rady ministrů pak jmenuje celostátní ministry.
Ministerstva působící s působností pro celou Bosnu a Hercegovinu:[66]
Ministerstvo zahraničních věcí (Ministarstvo vanjskih/inostranih poslova)
Zákonodárným orgánem je Parlament Bosny a Hercegoviny (Parlamentarna skupština), který má dvě komory: Sněmovnu národů (Dom naroda) a Poslaneckou sněmovnu (Predstavnički/Zastupnički dom). Sněmovna národů se skládá z 15 delegátů, kteří jsou ze dvou třetin voleni ve Federace BaH (5 Chorvatů a 5 Bosňáků) a z jedné třetiny v Republice srbské (5 Srbů). Poslanecká sněmovna se skládá ze 42 členů, kteří jsou ze dvou třetin voleni ve Federací BaH a z jedné třetiny v Republice srbské.
Ústavní soud
Ústavní soud Bosny a Hercegoviny (Ustavni sud Bosne i Hercegovine) je nejvyšší a konečná instance v právním systému Bosny a Hercegoviny. Má devět členů; čtyři jsou voleni Poslaneckou sněmovnou Federace BaH (2 Bosňáci a 2 Chorvati), dva jsou voleni Národní sněmovnou Republiky srbské (2 Srbové) a tři členy volí předseda Evropského soudu pro lidská práva po konzultacích s Předsednictvem BaH.
Bosenská armáda se skládá z bosenských pozemních sil a letectva a protivzdušné obrany.[71] Pozemní síly čítají 7 200 aktivních a 5 000 záložních vojáků.[72] Výzbroj tvoří směs amerických, jugoslávských, sovětských a evropských zbraní, vozidel a vojenského vybavení. Letectvo a síly protivzdušné obrany mají 1500 vojáků a asi 62 letadel. Síly protivzdušné obrany provozují ruční střely MANPADS, baterie raket země-vzduch (SAM), protiletadlová děla a radary. Armáda nedávno přijala předělané uniformy MARPAT, které používají bosenští vojáci sloužící u Mezinárodních bezpečnostních asistenčních sil (ISAF) v Afghánistánu. Nyní probíhá domácí výrobní program, který má zajistit, aby armádní jednotky byly vybaveny správnou municí.[73]
Zahraniční vztahy
Integrace do Evropské unie (EU) je jedním z hlavních politických cílů Bosny a Hercegoviny; proces stabilizace a přidružení zahájila v roce 2007. Zemím zapojeným do procesu stabilizace a přidružení byla nabídnuta možnost se stát členskými státy EU, poté, co splní nezbytné podmínky. Bosna a Hercegovina byla od té doby potenciální kandidátskou zemí pro vstup do EU,[74] oficiální status kandidátské země získala v prosinci 2022.[75] V březnu 2024 zahájila Evropská unie s Bosnou a Hercegovinou přístupové rozhovory.[76]
Rafinerie v ModričiTuristické středisko Neum na pobřeží Jaderského moře
Bosna a Hercegovina byla vedle Makedonie nejzaostalejší republikou v bývalé socialistické Jugoslávii. Zemědělství bylo většinou v soukromých rukou, ale bylo nemechanizované, velmi nevýkonné a potraviny se musely dovážet.
V době socialismu bylo v BaH umístěno velké množství těžkého průmyslu. Závody, které se tu nacházely, byly významnou částí průmyslu celé SFRJ: zbrojovky, hutní a strojírenské továrny, stavební firmy. Dnes trpí zastaralým vybavením a nekonkurenceschopností svých výrobků na vyspělých trzích. Přesto ještě stále živí velkou část obyvatel; sektor služeb zatím nedosahuje podílu na hospodářství srovnatelného se západními zeměmi.
Tři roky války zničily většinu bosenského hospodářství a infrastruktury. Po ukončení bojů se výroba sice mírně zvýšila (1996–1998), zato ale růst se značně zpomalil (1999). HDP je i nadále pod úrovní z roku 1990. Nezaměstnanost činila v roce 2002 okolo 40 %.
Na rozvoji ekonomiky BaH se podílí v rámci zahraniční rozvojové spolupráce (ZRS) i Česká republika (BaH byla zařazena mezi prioritní země české ZRS).
Dědictví války: minová pole
Obrovským problémem pro rozvoj hospodářství, a také turistiky ale zůstává kolem 2 000 objevených (a zhruba dvojnásobku neobjevených) minových polí rozesetých hlavně v oblasti fronty (ta odpovídala velmi zhruba současnému členění na FBaH a RS); nejvíce zaminované pak je okolí Sarajeva, které bylo několik let obléháno. Mnoho min je však také rozeseto i po celém zbytku území státu. Viz bosenské stránky o problematice minových polí.[78].
Silniční síť
Nyní se díky mohutné pomoci západních (hlavně evropských) zemí situace zlepšuje. Silniční síť je na většině hlavních tahů dobře obnovena. Přesto však vzhledem k sílící motorizaci země na mnoha místech nedostačuje; výstavba dálnic, či jiných moderních silničních komunikací, postupuje velmi pomalu (pouze krátké úseky u Sarajeva a Banja Luky jsou v provozu).
Podle sčítání z roku 1991 žilo v Bosně a Hercegovině 4 377 000 obyvatel. Velké migrace během války v Jugoslávii v 90. letech způsobily v zemi velké demografické změny. Mezi lety 1991 a 2013 provést sčítání lidu znemožnily politické neshody. Sčítání lidu bylo nejprve naplánováno na rok 2011,[79] pak 2012,[80] ale nakonec k němu došlo v říjnu 2013. Podle sčítání v roce 2013 žilo v Bosně a Hercegovině celkem 3 791 622 obyvatel v 1,16 milionu domácnostech, tedy o 585 411 lidí méně než od posledního sčítání v roce 1991.[81]
Statistické informace se od té doby velmi změnily, jelikož během války v letech 1992–1995 zahynulo dle odhadů 100 000 obyvatel země (z toho 70 % Bosňáků, 25 % Srbů a 5 % Chorvatů), skoro polovina obyvatelstva byla přesídlena, a to jak v rámci země, tak i do zahraničí.
Etnické skupiny
Bosna a Hercegovina je domovem tří „konstitutivních národů“, mezi které patří Bosňáci, Srbové a Chorvati, plus několik menších skupin, včetně Židů a Romů.[82] Sčítání lidu roku 2013 ukázalo, že Bosnu a Hercegovinu obývá 50,1 % Bosňáků, 30,8 % Srbů, 15,4 % Chorvatů a 2,7 % ostatních.[83] Podle sčítání z roku 1991 v Bosně a Hercegovině žilo 44 % Bosňáků (kteří se tehdy deklarovali jako Muslimové), 31 % Srbů, 17 % Chorvatů a 6 % Jugoslávců. Náboženské rozdělení kopírovalo etnické složení: 88 % Chorvatů byli katolíci, přes 90 % Bosňáků muslimy a 99 % Srbů pravoslavnými.
Jazyky
Ústava Bosny a Hercegoviny, resp. Dodatek č. 4 Všeobecné rámcové dohody o míru v Bosně a Hercegovině z roku 1995,[84] nespecifikuje žádný úřední jazyk.[85] Rovnoprávný status bosenštiny, srbštiny a chorvatštiny potvrdil až Ústavní soud Bosny a Hercegoviny v roce 2000.[86] Mluvčí tří daných jazyků si navzájem rozumějí, jazyky jsou dohromady známé jako srbochorvatština. Užívání jednoho z nich se stalo znakem etnické identity.[87] Srbština primárně užívá cyrilici, bosenština latinku a okrajově i cyrilici, zatímco chorvatština jen latinku.
Podle sčítání lidu z roku 2013 je v Bosně a Hercegovině většinové náboženství islám, které vyznává 51% populace a drtivá většina patří k sunnitům, 46% populace se identifikovalo jako křesťané, z nichž nejvíce přísluší k srbské pravoslavné církvi, což představuje 31% populace (většina z nich se identifikovala jako Srbové). Po nich následuje římskokatolická církev s 15 % (z nichž se většina identifikovala jako Chorvati), agnostici tvoří 0,3%, ateisté 0,8% a ostatní 1,15%, přičemž zbytek (1,1%) své náboženství nedeklaroval.[88] Průzkum v roce 2012 zjistil, že 54% z bosenských muslimů jsou nepraktikující muslimové, zatímco 38% následuje sunnu.[89]
Výtvarné umění Bosny a Hercegoviny se neustále vyvíjelo a sahalo od původních středověkých náhrobků nazývaných Stećci po obrazy na dvoře Kotromanićů. Teprve s příchodem Rakousko-Uherska došlo ke skutečnému rozkvětu renesanční malby v Bosně. První vzdělaní umělci z evropských akademií se objevili počátkem 20. století. Patřili mezi ně Gabrijel Jurkić, Petar Šain, Roman Petrović a Lazar Drljača. Po druhé světové válce byli populární umělci jako Mersad Berber a Safet Zec. V roce 2007 bylo v Sarajevu založeno muzeum současného umění Ars Aevi, které zahrnuje díla renomovaných světových umělců.
Nejstarší a největší muzeum v zemi je Zemské muzeum v Sarajevu. Vzniklo roku 1888. Roku 1913 získalo novou budovu postavenou dle projektu českého architekta Karla Paříka.
K významným vědeckým institucím patří i Orientální ústav v Sarajevu, který se věnuje především dějinám Balkánu za osmanské nadvlády. Při srbském ostřelování Sarajeva 17. května 1992 bylo zasaženo jeho sídlo a v nastalém požáru shořelo 5263 manuskriptů, 7156 dokumentů z 16.–19. století, 116 sidžilů (kádíjských soudních knih), na 200 000 dokumentů z Vilájetského archivu a sbírka odborných knih.
Nejstarší a největší vysokou školou v Bosně a Hercegovině je Univerzita v Sarajevu. Vznikla oficiálně roku 1949, ale hlásí k odkazu školy sufijské filozofie (hanikah), kterou roku 1531 v Sarajevu založil osmanský místodržící Gazi Husrev-beg. Pod její správu dnes spadá jak Zemské muzeum, tak Orientální ústav, a navíc i Historický ústav, Ústav pro jazyk nebo Národní a univerzitní knihovna, takže jde o skutečné epicentrum bosenského vědeckého života. I na stavbě budovy, kde od roku 1949 sídlí univerzitní knihovna (jež má status národní knihovny) se podílel Karel Pařík. Původně šlo o sarajevskou radnici.[95][96]
Kuchyně Bosny a Hercegoviny je rozkročena mezi západními a východními vlivy. Kuchyně je blízko příbuzná turecké kuchyni, kuchyni středního východu a dalším středomořským či balkánským kuchyním. Díky vlivů Rakouska-Uherska je tu nicméně také mnoho kulinářských vlivů ze střední Evropy. Používá mnoho koření, ale obvykle v mírném množství. Typické suroviny jsou rajčata, brambory, cibule, česnek, paprika, okurka, mrkev, zelí, houby, špenát, cuketa, sušené čerstvé fazole, švestky, mléko a zakysaná smetana nazývaná pavlaka a kajmak. Mezi typické pokrmy z masa patří především hovězí a jehněčí. Místními specialitami jsou čevabčiči, burek, dolma, sarma, pilaf, guláš, ajvar a celá řada východních sladkostí. Nejlepší místní vína pocházejí z Hercegoviny, kde je klima vhodné pro pěstování vinné révy. Naopak v Bosně se vyrábí švestková nebo jablečná pálenka, rakija.
Bosna a Hercegovina vychovala mnoho sportovců, a to jak v rámci Jugoslávie, tak i samostatně po roce 1992. Nejvýznamnější mezinárodní sportovní událostí na území Bosny a Hercegoviny byly zimní olympijské hry roku 1984, které se konaly v Sarajevu od 7. do 19. února 1984, šlo o první zimní hry v některé ze zemí východního bloku.[97]
Na třech jugoslávských olympijských zlatých v házené má podíl deset Bosňanů, mezi nimi dvě ženy: Svetlana Kitićová a Jasna Kolar-Merdanová. Kitićová byla navíc vyhlášena nejen nejlepší házenkářkou světa roku 1988, ale v roce 2010 dokonce nejlepší házenkářkou všech dob.[99] Kolar-Merdanová titul nejlepší házenkářky světa získala v roce 1990.[100] Z mužů lze jmenovat Zdravka Zovka, který má zlato z Los Angeles, či Abase Arslanagiće, který byl u prvé zlaté z Mnichova 1972 jako hráč a u druhé z roku 1984 jako trenér. Házená má v Bosně velkou tradici, klub RK Borac Banja Luka sedmkrát vyhrál jugoslávskou ligu a v roce 1976 dokonce nejprestižnější klubovou soutěž Evropy, Pohár mistrů evropských zemí (dnes Liga mistrů).
↑ Download World Economic Outlook database: October 2023 (Bosnia and Herzegovina). IMF [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (anglicky)
↑Human Development Indices and Indicators: 2018 Statistical Update [online]. UNDP [cit. 2018-09-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 March 2017.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑International tourism, number of arrivals - Bosnia and Herzegovina [online]. World Bank [cit. 2020-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 January 2021.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑List of Member States of the Union for the Mediterranean - UfM [online]. [cit. 2018-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 May 2018.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Membership Action Plan (MAP) [online]. NATO [cit. 2015-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 April 2015.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Miller, Norma. Tacitus: Annals I, 2002, ISBN1-85399-358-1. It had originally been joined to Illyricum, but after the great Illyrian/Pannonian revolt of AD 6 it was made a separate province with its own governor
↑Stipčević, Aleksandar, The Illyrians: History and Culture, 1974, Noyess Press
↑Ardian, Adzanela (Axhanela). Illyrian Bosnia and Herzegovina-an overview of a cultural legacy. [s.l.]: Centre for Balkan Studies, Online Balkan Centre, 2004. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Gregory, Timothy E. (2010). A History of Byzantium (2 vyd.). Chichester: Wiley-Blackwell. str. 169.
↑ abRobert J. Donia; JOHN VA FINE. Bosnia and Hercegovina: A Tradition Betrayed. [s.l.]: Columbia University Press, 1994. S. 14–16.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Hupchick, Dennis P. The Balkans from Constantinople to Communism, pp. 28–30. Palgrave Macmillan (2004)
↑Paul Mojzes. Religion and the war in Bosnia. Oxford University Press, 2000, p 22; "Medieval Bosnia was founded as an independent state (Banate) by Ban Kulin (1180–1204).".. [s.l.]: [s.n.]Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Robert J. Donia, John V.A Fine. Bosnia and Hercegovina: A Tradition Betrayed. [s.l.]: C. Hurst & Co. Publishers, 2005. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 September 2015.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“., p. 71; In the Middle Ages the Bosnians called themselves "Bosnians" or used even more local (county, regional) names.
↑KOLSTØ, Pål. Myths and boundaries in south-eastern Europe. [s.l.]: Hurst & Co., 2005. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“., p. 120; ..medieval Bosnia was a country of one people, of the single Bosnian people called the Bošnjani, who belonged to three confessions.
↑John V.A. Fine. What is a Bosnian? [online]. London Review of Books; Vol.16 No.8. 28 April 1994 [cit. 2016-06-30]. S. 9–10.. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 December 2013.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Declared as national monument [online]. [cit. 2020-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 16 January 2009.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Anđelić Pavao, Krunidbena i grobna crkva bosanskih vladara u Milima (Arnautovićima) kod Visokog. Glasnik Zemaljskog muzeja XXXIV/1979., Zemaljski muzej Bosne i Hercegovine, Sarajevo, 1980,183–247
↑SINGLETON, Frederick Bernard. A Short History of the Yugoslav Peoples. [s.l.]: Cambridge University Press, 1985. ISBN0-521-27485-0. S. 496.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BUZOV, Snježana. Ottoman Perceptions of Bosnia as Reflected in the Works of Ottoman Authors who Visited or Lived in Bosnia. Redakce Koller Markus.Chybí název periodika! University of Wisconsin Press, 2004, s. 83–92.Chybí povinný parametr: V šabloně {{Citace periodika}} je nutno určit zdrojové "periodikum" odkazu!Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ abcImamović, Mustafa (1996). Historija Bošnjaka. Sarajevo: BZK Preporod; ISBN9958-815-00-1
↑KOLLER, Markus. Bosnien an der Schwelle zur Neuzeit : eine Kulturgeschichte der Gewalt. Munich: Oldenbourg, 2004. ISBN978-3-486-57639-9.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HAJDARPASIC, Edin. Whose Bosnia? Nationalism and Political Imagination in the Balkans, 1840-1914. [s.l.]: Cornell University Press, 2015. Dostupné online. ISBN9780801453717. S. 6–13.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SUGAR, Peter. Industrialization of Bosnia-Hercegovina : 1878-1918. Seattle: University of Washington Press, 1963. ISBN0295738146.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑KEIL, Soeren. Multinational Federalism in Bosnia and Herzegovina. London: Routledge, 2013. S. 61–62.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SCHACHINGER, Werner. Die Bosniaken kommen: Elitetruppe in der k.u.k. Armee, 1879–1918. [s.l.]: Leopold Stocker, 1989.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BANAC, Ivo. The National Question in Yugoslavia: Origins, History, Politics. [s.l.]: Cornell University Press, 1988. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 January 2014. ISBN978-0-8014-9493-2. S. 367.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BANAC, Ivo. The National Question in Yugoslavia: Origins, History, Politics. [s.l.]: Cornell University Press, 1988. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 January 2014. ISBN978-0-8014-9493-2. S. 149.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Tomasevich 2001, s. 485 „The Bosnian wartime militia (Schutzkorps), which became known for its persecution of Serbs, was overwhelmingly Muslim.“
↑Danijela Nadj. An International Symposium "Southeastern Europe 1918–1995" [online]. Hic.hr [cit. 2006-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 August 2006.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Balkan 'Auschwitz' haunts Croatia. BBC News. 25 April 2005. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 August 2012.Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ abcPhilip J. Cohen. Serbia's Secret War: Propaganda and the Deceit of History. College Station: Texas A&M University Press, 1996. Dostupné online. ISBN978-0-89096-760-7. S. 109–10.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑RAMET, Sabrina P. The Three Yugoslavias: State-Building and Legitimation, 1918–2005. Bloomington: Indiana University Press, 2006. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 31 March 2015. ISBN978-0-253-34656-8. S. 145.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HOARE, Marko Attila. Genocide and Resistance in Hitler's Bosnia: The Partisans and the Chetniks 1941–1943. New York: Oxford University Press, 2006. ISBN978-0-19-726380-8. S. 13.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑GEIGER, Vladimir. Human Losses of the Croats in World War II and the Immediate Post-War Period Caused by the Chetniks (Yugoslav Army in the Fatherand) and the Partisans (People's Liberation Army and the Partisan Detachments of Yugoslavia/Yugoslav Army) and the Communist Authorities: Numerical Indicators. hrcak.srce.hr. Croatian Institute of History. S. 85–87. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 November 2015.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑LEPRE, George. Himmler's Bosnian Division: The Waffen-SS Handschar Division 1943–1945. [s.l.]: Schiffer Publishing, 1997. Dostupné online. ISBN0-7643-0134-9.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑REDŽIĆ, Enver. Bosnia and Herzegovina in the Second World War. London: Frank Cass, 2005. S. 225–227.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ŽERJAVIĆ, Vladimir. Yugoslavia manipulations with the number Second World War victims. [s.l.]: Croatian Information Centre Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 March 2016. ISBN0-919817-32-7.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The Balkans: A post-Communist History [online]. [cit. 2006-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 1 July 2014.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Historie | Člověk v tísni. www.clovekvtisni.cz [online]. [cit. 2017-03-09]. Dostupné online.
↑ Bosnian protests: A Balkan Spring?. bbc.co.uk. 8 February 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 February 2014.Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BILEFSKY, Dan. Protests Over Government and Economy Roil Bosnia. nytimes.com. 8 February 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 February 2014.Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Bosnian Protesters Torch Government Buildings in Sarajevo, Tuzla [online]. 8 February 2014 [cit. 2014-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 February 2014.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Bosnia–Hercegovina protests break out in violence. bbc.co.uk. 8 February 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 February 2014.Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Bosnian protesters storm government buildings. The Sydney Morning Herald. 8 February 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 June 2014.Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑LOBJAKAS, Ahto. Bosnia-Herzegovina: NATO Aims To Merge Rival Armies Into Single Bosnian Force [online]. 2005-08-18 [cit. 2021-06-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 June 2021.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Opinion: Nikola Radovanović: Bosnian Defence Minister, 01-Oct.-2004 [online]. 2004-03-15 [cit. 2021-06-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 June 2021.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The Armed Forces of Bosnia and Herzegovina and the Role of NATO [online]. 2017-01-20 [cit. 2021-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 August 2021.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MINISTARSTVO ODBRANE I ORUŽANE SNAGE BOSNE I HERCEGOVINE MINISTARSTVO ODB [online]. 2016-03-04 [cit. 2021-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑2021 Bosnia and Herzegovina Military Strength [online]. [cit. 2021-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 June 2021.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑European Commission – Enlargement – Bosnia and Herzegovina – Relations with the EU [online]. [cit. 2009-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 26-01-2009.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Bosna a Hercegovina se konečně dočkala. Získala status kandidátské země EU. iDNES.cz [online]. 2022-12-15 [cit. 2022-12-16]. Dostupné online.
↑ČTK. Summit EU rozhodl o zahájení přístupových rozhovorů s Bosnou a Hercegovinou. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-03-22]. Dostupné online.
↑Устав Републике Српске [online]. [cit. 2016-06-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4. 3. 2016.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑LJUBAS, Zdravko. Hopes Fade For Census in Bosnia in 2011. Balkan Insight. 3 February 2011. Dostupné online [cit. 1 July 2016].Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Senka Kurt. Bosnia Edges Closer To Population Census [online]. 1 August 2011 [cit. 2013-03-26]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Second Class Citizens: Discrimination against Roma, Jews, and Other National Minorities in Bosnia and Herzegovina. www.hrw.org. Human Rights Watch, 4 April 2012. Dostupné online [cit. 1 July 2016].Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑POPIS STANOVNIŠTVA, DOMAĆINSTAVA I STANOVA U BOSNI I HERCEGOVINI, 2013., REZULTATI POPISA. Sarajevo: Agencija za statistiku Bosne i Hercegovine, 2016. 258 s. S. 54.
↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2016-03-05 [cit. 2021-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05.
↑FOOTITT, Hilary; KELLY, Michael. Languages at War: Policies and Practices of Language Contacts in Conflict. Basingstoke: Palgrave Macmillan, 2012. ISBN0230368778. S. 111-120.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑GREENBERG, Robert David. Language and Identity in the Balkans: Serbo-Croatian and its Disintegration. Oxford: Oxford University Press, 2004. ISBN978-0-19-925815-4.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CIA – The World Factbook – Bosnia and Herzegovina [online]. [cit. 2011-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-15.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The World's Muslims: Unity and Diversity [online]. Pew Research Center, 2012 [cit. 2016-04-07]. S. 30. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-26.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CHLÁDKOVÁ, Kateřina. Sarajevo Paříka opěvuje. U nás ho často neznají ale ani sami architekti. Jičínský deník. 2021-05-24. Dostupné online [cit. 2023-04-30].
↑HEJTMÁNEK, Tomáš. Pilný kluk od Jičína postavil evropské Sarajevo. Do Čech už se nevrátil. iDNES.cz [online]. 2018-12-26 [cit. 2023-04-30]. Dostupné online.
↑SAMKOVÁ, Bronislava. Zapomenuté olympijské sportoviště v Sarajevu - Asociace recentní archeologie. recentniarcheologie.cz [online]. [cit. 2018-11-17]. Dostupné online.
↑ Amel Mekic puts Bosnia and Herzegovina on the map. EJU.net - European Judo Union [online]. [cit. 2018-11-17]. Dostupné online.
↑ Svetlana Kitic voted best female player ever. www.ihf.info [online]. [cit. 2018-11-17]. Dostupné online. (anglicky)
↑ All the previous World Handball Players. www.ihf.info [online]. [cit. 2018-11-17]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
HLADKÝ, Ladislav. Bosenští Muslimové (Bosňáci) – proces vzniku národa. Historický obzor, 1997, 8(5/6), s. 112–118.
MUJANOVIĆ, Mihad: Muslimové, a ne mohamedáni! Ke kořenům bosňáckého národního hnutí v letech 1878-1918. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2018. ISBN978-80-7308-766-1
PELIKÁN, Jan, a kol. Dějiny Jihoslovanských zemí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN978-80-7106-375-9.
Bosnia And Herzegovina – Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-20. (anglicky)
Bosnia-Herzegovina (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-23. (anglicky)
Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Bosnia and Herzegovina Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-20. (anglicky)
Bureau of European and Eurasian Affairs. Background Note: Bosnia and Herzegovina [online]. U.S. Department of State, 2011-08-03 [cit. 2011-08-21]. Dostupné online. (anglicky)
CIA. The World Factbook – Bosnia and Herzegovina [online]. Rev. 2011-08-16 [cit. 2011-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-15. (anglicky)
Zastupitelský úřad ČR v Sarajevu. Souhrnná teritoriální informace: Bosna a Hercegovina [online]. Businessinfo.cz, 2011-05-06 [cit. 2011-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11.
LAMPE, John R, a kol. Bosnia and Herzegovina [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-21]. Dostupné online. (anglicky)
Halaman ini berisi artikel tentang sebuah area di Hong Kong. Untuk arti lain, lihat Soho (disambiguasi). Elgin Street, Soho, Hong Kong The Soho (Hanzi: 蘇豪; juga 荷南 dan 荷南美食區; secara formal 中環蘇豪區) adalah sebuah kawasan distrik di Hong Kong dan merupakan sebuah zona hiburan yang berlokasi di Central dan membatasi Sheung Wan, dalam Central. Nama ini berasal dari lokasinya: South of Hollywood Road, dan itu bisa dibilang meluas sampai dengan dan termasuk Robinson Ro...
غوص ترفيهي الغوص الترفيهي هو نوع من أنواع الغوص الذي يمارس من أجل المتعة والترفيه. يستخدم تعبير الغوص الترفيهي للتمييز عن الغوص التقني، أو أنواع الغوص الأخرى التي تتطلب تمريناً أو حتى رخصة خاصة لممارستها، خاصة عندما يتطلب الأمر الغوص لأعماق كبيرة تحت سطح الماء لفترات طويل...
Hotel in Manhattan, New York Gramercy Park HotelGeneral informationLocation2 Lexington Avenue, Manhattan, New York City, United StatesCoordinates40°44′19″N 73°59′09″W / 40.7385°N 73.9858°W / 40.7385; -73.9858OwnerRFR Holding LLCManagementManhattan Hospitality AdvisorsDesign and constructionArchitect(s)Robert T. LyonsDeveloperBing and Bing Gramercy Park Hotel was a luxury hotel located at 2 Lexington Avenue, in the Gramercy Park neighborhood of Manhattan, Ne...
A partir de ahora... Democracia a través de PlebiscitoAb jetzt … Demokratie durch Volksabstimmung Presidente Helmut FleckFundación 1997[1]Ideología Democracia directaPopulismo de derechaConservadurismo nacionalistaAntiinmigración[2]Posición Extrema derecha[2]Sede SiegburgPaís AlemaniaSitio web http://blog.demokratie-durch-volksabstimmung.de/[editar datos en Wikidata] A partir de ahora... Democracia a través de Plebiscito (en alemán: Ab jetzt … Demokr...
Sporting event delegationSaint Lucia at theOlympicsIOC codeLCANOCSaint Lucia Olympic CommitteeWebsitewww.slunoc.orgMedals Gold 0 Silver 0 Bronze 0 Total 0 Summer appearances19962000200420082012201620202024 This is a list of flag bearers who have represented Saint Lucia at the Olympics.[1] Flag bearers carry the national flag of their country at the opening ceremony of the Olympic Games. # Event year Season Flag bearer Sport 7 2020 Summer Lavern Spencer Athletics Jean-Luc Zephir Swimmi...
SachertorteSachertorte dari Hotel Sacher, WinaJenisKueTempat asalAustriaDaerahWinaDibuat olehFranz SacherBahan utamaCokelat kue sponge, selai aprikot Cookbook: Sachertorte Media: Sachertorte Franz Sacher Sachertorte di kafe Sachertorte dari Budapest. Sachertorte sebagai hadiah Interior Kafe Sacher Sachertorte (pengucapan bahasa Jerman: [ˈzaxɐˌtɔʁtə] ( simak)) adalah salah satu jenis kue cokelat, atau torte yang diciptakan oleh Franz Sacher dari Austria[1] pad...
Запорожці пишуть листа турецькому султану, 1676р. (I. I. Рєпін, 1891) У Вікіпедії є статті про інші значення цього терміна: Лист (значення). Лист службовий або офіційний — це поширений вид документації, один із засобів обміну інформацією. Офіційні листи належать до основних зас
American college football season 2012 Toledo Rockets footballFamous Idaho Potato Bowl, L 15–41 vs. Utah StateConferenceMid-American ConferenceDivisionWest DivisionRecord9–4 (6–2 MAC)Head coachMatt Campbell (1st season)Defensive coordinatorTom Matukewicz (1st season)Home stadiumGlass Bowl(Capacity: 26,248)Seasons← 20112013 → 2012 Mid-American Conference football standings vte Conf Overall Team W L W L East Div...
Korean artCeladon Ewer with Openwork Lotus and Child Design History of art Periods and movements Prehistoric Ancient Medieval Pre-Romanesque Romanesque Gothic Renaissance Mannerism Baroque Rococo Neoclassicism Revivalism Romanticism Realism Pre-Raphaelites Modern Impressionism Symbolism Decorative Post-Impressionism Art Nouveau Fauvism Expressionism Cubism Contemporary Postmodern Conceptualism Pop Minimalism RegionsArt of the Middle East Mesopotamian Egyptian Hittite Persian Arabian South Ara...
This article is written like a personal reflection, personal essay, or argumentative essay that states a Wikipedia editor's personal feelings or presents an original argument about a topic. Please help improve it by rewriting it in an encyclopedic style. (March 2013) (Learn how and when to remove this template message) Anna Der-VartanianNavy Master Chief Petty Officer Anna Der-Vartanian (left) shakes hands with Maj. Gen. Jeanne M. Holm, USAF (right).Born(1920-12-06)December 6, 1920DiedAugust ...
American politician Edward J. KasemeyerEdward J. Kasemeyer (2009)Member of the Maryland SenateIn officeJanuary 11, 1995 – January 9, 2019Preceded byNancy L. MurphySucceeded byClarence K. LamConstituency12th districtIn officeJanuary 14, 1987 – January 1991Preceded byJames Clark Jr.Succeeded byChristopher J. McCabeConstituency14th districtMember of the Maryland House of Delegates from District 14BIn officeJanuary 12, 1983 – January 14, 1987Serving with R...
Bokeo ProvinceLocation of Bokeo Province in LaosCountryLaosCapitalBan HouayxayLuas • Total6,196 km2 (2,392 sq mi)Populasi (2015) • Total179.243 • Kepadatan29/km2 (75/sq mi)Zona waktuUTC+07Kode ISO 3166LA-XI Peta Provinsi Bokeo, Laos Feri penyeberangan perbatasan dengan Thailand di Provinsi Bokeo, Laos Jalan di Huay Xai, Provinsi Bokeo, Laos Bokeo merupakan sebuah provinsi di Laos yang memiliki luas wilayah 6.196 km² dan popula...
Ghanaian cardinal of the Catholic Church (born 1948) His EminencePeter TurksonChancellor of the Pontifical Academy of Sciencesand the Pontifical Academy of Social SciencesTurkson in 2017ChurchCatholic ChurchAppointed4 April 2022PredecessorMarcelo Sánchez SorondoOther post(s)Cardinal Priest of San Liborio (2003–)OrdersOrdination20 July 1975by John Kodwo AmissahConsecration27 March 1993by Dominic Kodwo AndohCreated cardinal21 October 2003by Pope John Paul IIRankCardinal PriestPerso...
The Swedish Chess Federation (Swedish: Sveriges Schackförbund, SSF) is the national organization for chess in Sweden. It was founded in 1917 and is headquartered in Uppsala. The organization has a 9-member board of directors led by a chairman; Håkan Jalling has been chairman since 2018. The Swedish Chess Federation also organizes a Swedish Chess Championship. Chairmen 1917–1939 Ludvig Collijn, Stockholm 1940–1947 Erik Olson, Göteborg 1947–1964 Folke Rogard, Stockholm 1964–1965 Nils...
Series of adventure video games Video game seriesSherlock HolmesSherlock Holmes series logo used since mid-2007Genre(s)AdventureDeveloper(s)FrogwaresPublisher(s) The Adventure Company Ubisoft Digital Jesters Focus Home Interactive THQ Atlus Bigben Interactive Platform(s) Microsoft Windows Nintendo DS Nintendo 3DS PlayStation 3 PlayStation 4 Wii Xbox 360 Xbox One First releaseSherlock Holmes: The Mystery of the Mummy29 December 2002Latest releaseSherlock Holmes: The Awakened11 April 2023 Sherl...
Ensemble of three pagodas in Yunnan, China This article is about the Chinese temple. For Burma–Thai landmark, see Three Pagodas Pass. Three Pagodas of Chongsheng TempleThree Pagodas of Chong Sheng TempleReligionAffiliationBuddhismLocationCountryChinaLocation in YunnanGeographic coordinates25°42′31″N 100°08′50″E / 25.708725°N 100.147236°E / 25.708725; 100.147236 The Three Pagodas of the Chongsheng Temple (Chinese: 崇圣寺三塔; pinyin: Chón...
Disambiguazione – Feltrinelli rimanda qui. Se stai cercando altri significati, vedi Feltrinelli (disambigua). laFeltrinelliLogo Stato Italia Fondazione1949 a Milano GruppoEFFE 2005 Gruppo Feltrinelli S.p.A. Persone chiave Carlo Feltrinelli (presidente)[1] Alessandra Carra (amministratrice delegata)[1] SettoreEditoria Sito weblaFeltrinelli.it Modifica dati su Wikidata · Manuale LaFeltrinelli è una catena di librerie italiane (conosciute anche come Libr...
.jpg)
.JPG)
.svg)
.jpg)
.jpg)
.svg)
