Jemen

Jemenská republika لجمهوريّة اليمنية‎
vlajka znak
Hymna Al-nashīd al-waţanī al-yamanī
Motto Allah, al-Watan, at-Thawra, al-Wehda (Bůh, národ, revoluce, spojenectví)
Geografie
Poloha Jemenu
Hlavní město	Saná (de jure, hútíjská vláda) Aden (dočasně)
Rozloha	453 000 km² (54. na světě) z toho zanedbatelně % vodní plochy
Nejvyšší bod	Nabí Šu'ajb (3666 m n. m.)
Časové pásmo	+3
Poloha	15°30′ s. š., 48° v. d.
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	29 579 246 (48. na světě, 2020)
Hustota zalidnění	56 ob. / km² (161. na světě)
HDI	▲ 0,470 (nízký) (179. na světě, 2019)
Jazyk	arabština
Národnostní složení	Arabové
Náboženství	sunnitský islám (60–65 %) ší'itský islám (35–40 %)
Státní útvar
Státní zřízení	provizorní vláda (sporné)
Vznik	22. května 1990 (sjednocení Severního a Jižního Jemenu)
Prezident	Rashad al-Alimi (v Adenu)[1] Mahdi al-Mashat (předseda Nejvyšší politické rady v Saná)[2]
Předseda vlády	Ahmed Awad Bin Mubarak (v Adenu)[3] Abdul Aziz Bin Habtour (v Saná)[4]
Měna	Jemenský rijál (YER)
HDP/obyv. (PPP)	2821[5] USD (155. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	887 YEM YE
MPZ	YAR
Telefonní předvolba	+967
Národní TLD	.ye
multimediální obsah na Commons

Jemen (arabsky اليَمَن‎, al-Jaman), plným názvem Jemenská republika (arabsky الجمهورية اليمنية‎, al-Džumhúríja al-jamaníja), je stát na jihu Arabského poloostrova v jihozápadní Asii. Sousedí se Saúdskou Arábií na severu a Ománem na severovýchodě. Z jihu jej omývají vody Arabského moře, z jihozápadu průliv Bab-al-Mandab a ze západu Rudé moře. Území Jemenu zahrnuje více než 200 ostrovů, včetně ostrova Sokotra, který leží 415 km na jihovýchod v Arabském moři. Hlavním městem je Saná. Jemen je nejméně rozvinutý stát v Asii.

Dějiny

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Jemenu.

Jemenská plastika z roku 75 př. n. l.

Území Jemenu bylo během historie pod vládou mnoha říší a království. Nejznámější je říše Sabejská, která ovládala území mezi léty 750 před n. l. – 115 n. l. Počátkem prvního tisíciletí př. n. l. se v Jemenu rozvíjel trh s kadidlem a myrhou, které se dostávaly až do západního světa. S rozvojem trhu vznikly dvě obchodní trasy: významnější z nich lemovala okraj pouště, druhá vedla přes hornatou vysočinu. Kvůli ochraně první trasy založili Sábové svoji metropoli v Máribu a kvůli dohledu nad druhou cestou opevnili osadu Saná.^[6] V roce 631 ovládl území Mohamed a začal se zde šířit islám. Beduíni kmene Banu Maqtil z Jemenu se v 11. století usadili v Severní Africe a přispěli k arabizaci Maghrebu, část jich migrovala na jih až do dnešní Mauritánie. Obyvatelé pobřežního Hadramautu migrovali za prací a obchodem na východoafrické pobřeží a do jihovýchodní Asie, kde se v 19. století hojně usazovali v Singapuru, Malajsii a Indonésii.^[7]

V 16. století se Jemen stal součástí Osmanské říše. První osmanská okupace skončila v 17. století. V polovině 19. století začala druhá osmanská okupace, kdy Turkové obsadili většinu severu a ustanovili San´á jako hlavní město. Osmané drželi své území do roku 1918 /do konce první světové války/. Po vyhnání Turků připadl severozápadní Jemen islámským vůdcům (imámům). Na tomto území bylo vyhlášeno samostatné Jemenské království.

Na počátku 19. století se v jižní Arábii objevily britské zájmy. V roce 1839 zabrali Britové strategický přístav Aden, které leží na jihu Jemenu a je největším přístavem v zemi. Kdo kontroluje tento přístav, kontroluje spojení mezi Rudým mořem a Indickým oceánem (nejsnazší lodní spojení mezi Evropou a Indií). Aden se stal v roce 1937 britskou korunní kolonií a později byla pod správou Britů vytvořena Jihoarabská unie. Britští vojáci opustili Jižní Jemen v roce 1967 a poté byla vyhlášena Jihojemenská lidová republika. V roce 1970 byl název státu změněn na Jemenská lidově demokratická republika.

Sjednocení země

Podrobnější informace naleznete v článcích Jižní Jemen a Severní Jemen.

Egyptská vojenská intervence v severním Jemenu v roce 1962

Poté, co byl v roce v severozápadním Jemenu svržen poslední imám, postupně v zemi sílila opozice proti monarchii a v roce 1962 zde byla vojenským převratem vyhlášena Jemenská arabská republika /zkráceně Severní Jemen/. Následovala občanská válka. Na jejím konci v roce 1967 vznikla na jihu země Jemenská lidově demokratická republika (zkráceně Jižní Jemen). Její vláda byla silně komunisticky zaměřená. V roce 1972 došlo k první jemenské válce a byla podepsána smlouva o sjednocení obou zemí. Mírové soužití dvou Jemenů trvalo jen krátce a v roce 1979 došlo k ozbrojenému konfliktu mezi Severním a Jižním Jemenem. Po konfliktu představitelé obou Jemenů usedli k jednacímu stolu. Po kolapsu celého východního bloku došlo k sjednocení obou Jemenů a 22. května 1990 byla vyhlášena jednotná Jemenská republika. Motivem ke sjednocení byla také ropná naleziště, která se nacházejí na hranici mezi oběma zeměmi. Nespokojenost politické reprezentace jihu s podílem na vládě a způsob přerozdělování ekonomického bohatství vyústila v ozbrojené střety mezi jihojemenskou a severojemenskou armádou, které se do té doby nespojily, a v roce 1994 došlo k vypuknutí skutečné občanské války, kdy se bývalý Jižní Jemen pokusil znovu osamostatnit. Převážná část konfliktu se odehrávala na území jižního Jemenu. Během konfliktu získávala jižní armáda finanční i mediální podporu z okolních zemí, především ze Saúdské Arábie, která viděla silného rivala ve sjednoceném Jemenu.^[8][9]Jižní Jemen byl poražen a byla vydána nová ústava. Podle ní je v čele státu prezident a vládu vede ministerský předseda. V době podepsání ústavy byl prezident ze Severního Jemenu a ministerský předseda z Jižního Jemenu. Jemen je podle ústavy pluralitní republika s více politickými stranami. Po sjednocení bylo dohodnuto přenesení hlavního města z Adenu do Saná.

Rozpad země a Saúdská vojenská intervence

Podrobnější informace naleznete v článcích Protesty v Jemenu 2011 a Vojenská intervence v Jemenu.

Protesty ve městě Sana'a, 3. února 2011

Od konce roku 2010 až do současnosti probíhaly nebo probíhají protesty, nepokoje, povstání a revoluce ve většině arabských států, které jsou nazývány jako „arabské jaro“. V Jemenu vedly rozsáhlé protesty k ozbrojenému povstání, země se dostala na pokraj občanské války. Prezident Alí Abdalláh Sálih byl při protestech zraněn a přislíbil rezignaci. Na počátku roku 2012 pak skutečně předal vládu do rukou viceprezidenta Abd Rabu Mansur Hadiho. Ten následně zahájil rozhovory o nové ústavě s politickou opozicí a různými segmenty občanské společnosti, stejně jako s šíitskými Hútíi, kteří ovládají část severního Jemenu, a separatisty z jižních oblastí země. Hadí také reformoval jemenskou armádu, z níž odstranil příbuzné bývalého prezidenta Sáliha.

Jemenci v Sana'a protestují v březnu 2016 proti náletům saúdskoarabské koalice

Po vyhrocení situace v roce 2012, kdy se k nenásilným protestům připojily ozbrojené jednotky šíitského hnutí al-Húthí, jehož bojovníci pocházeli z řad zajdovských kmenových svazů, se do vývoje událostí zapojila Saúdská Arábie. U jižní hranice s Jemenem se soustředil početný saúdskoarabský kontingent a oblasti s šíitským obyvatelstvem byly ostřelovány z houfnic. Od dubna 2014 saúdské královské letectvo s různou intenzitou bombardovalo mnohé lokality v Jemenu – často bez ohledu na jejich vojenský význam. Nejednou šlo o uprchlické tábory nebo také nemocnice organizace Lékaři bez hranic. V roce 2015 se situace v Jemenu definitivně vymkla jakékoliv kontrole a změnila se v nepřehlednou kmenovou válku, jež se odehrává za značného nezájmu světa.^[10] Ozbrojené ovládnutí hlavního města Sana'a a dalších území Jemenu šíitskou povstaleckou skupinou Hútíů donutila prezidenta Hádího k odchodu do Saúdské Arábie, odkud v současné chvíli působí jemenská exilová vláda. Situace v zemi využívá ke svému posílení Al-Kájda Arabského poloostrova.^[11][12] Konflikt v Jemenu vyčerpává země Perského zálivu. Na straně uprchlého prezidenta Hádiho stojí sunnitské státy, na straně Hútiovců šíitský režim v Íránu.

V březnu 2015 napadla Saúdská Arábie bez mandátu Rady bezpečnosti OSN – v rámci operace "Decisive Storm" (Rozhodující útok) za logistické a politické podpory tří zemí NATO – Spojených států, Francie a Velké Británie – sousední Jemen. Strategicky velice důležitou oblastí Jemenu je jihozápadní pobřeží, kde se nachází pouze 27 km široká úžina Bab al-Mandab, která odděluje Arabský poloostrov od Afriky. Touto úžinou proplouvají ropné tankery, které přepravují surovou ropu z Perského zálivu přes Suezský průplav do Středozemního moře a dál do Evropy.^[13] Na břehu této úžiny v malé africké zemi Džibutsko si vybudovaly stálé vojenské základny Spojené státy, Francie, Německo, Japonsko a Čína, které odtud kontrolují provoz ropných tankerů.^[14] Saúdové zahájili svoji intervenci s koalicí dalších zemí, např. Spojených arabských emirátů, Kuvajtu, Bahrajnu, Súdánu.^[15] Válka, kterou vede Saúdská Arábie v Jemenu – ve vzduchu i na zemi – je ve světových médiích zmiňována velmi zřídka, nebo jako nepodstatná záležitost. Jemenu hrozí, stejně jako v případě Libye, že se propadne na úroveň státu, ve kterém již neexistuje žádná ústřední vláda, což je potřebným základem pro teroristické milice.^[16][17] Válčící strany v Jemenu vyzbrojuje také Česká republika. Některé západní zbraně se dostaly do rukou teroristické organizace Al-Káida na Arabském poloostrově, která bojuje v saúdskoarabské koalici proti jemenským šíitům.^[18]

Od roku 2014 válka připravila o život téměř 400 000 Jemenců.^[18][19] V důsledku vojenského konfliktu a blokády ze strany Saúdské Arábie postihl zemi hladomor,^[20] který si vyžádal životy více než 85 000 jemenských dětí.^[21] Jemen také zasáhla epidemie cholery.^[22] Generální tajemník OSN António Guterres vyzval dne 2. listopadu 2018 všechny válčící strany k okamžitému ukončení bojů v Jemenu. Navzdory tomu arabská koalice v čele se Saúdskou Arábií oznámila, že zaútočila na objekty využívané šíitskými povstalci.^[23][24]

Státní symboly

Vlajka

Podrobnější informace naleznete v článku Jemenská vlajka.

Jemenská vlajka je tvořena listem o poměru stran 2:3 se třemi vodorovnými pruhy – červeným, bílým a černým.

Znak

Podrobnější informace naleznete v článku Státní znak Jemenu.

Jemenský státní znak je tvořen zlatým saladinovým orlem, jenž na své hrudi nese štít, na kterém je zobrazena hráz starověké maribské přehrady a její vodní hladiny nad kterou se nachází větévka kávovníku. Orel nese v pařátech zlatou stuhu s arabským nápisem لجمهورية اليمنية (česky Jemenská republika). Pod křídly orla se nachází dvojice zkřížených jemenských vlajek.

Geografie

Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Jemenu.

Povrch je velice rozmanitý. Západ země pokrývají vysoké hory. Směrem na východ se pohoří postupně snižuje a na východě tvoří rovinnou tabuli. Klima je tropické a velmi suché. Výjimku tvoří západní horské oblasti. Srážky sem přináší letní monzun z Indického oceánu. Většina území má ale méně než 100 mm srážek za rok. Vegetaci tvoří suchomilné rostliny a v úrodnějších západních oblastech rostou i ovocné stromy.

Hornatý region Haraz na západě Jemenu

Politika

Jemenský prezident Hádí a americký ministr zahraničí John Kerry v saúdském Rijádu v květnu 2015

Protest proti vojenské intervenci v Jemenu v prosinci 2017

Ozbrojené síly

Ohniskem napětí celosvětového významu a současně místem regionálních ozbrojených konfliktů je Blízký východ. Tato skutečnost si vynucuje militarizaci regionu. Protože režimy zemí Blízkého východu se více než invaze cizích armád obávají invaze cizích idejí, nejsou nejelitnější jednotky jejich armád vyzbrojovány a cvičeny za účelem obrany národa proti hrozbě zvenčí, ale především za účelem obrany režimu před vlastní opozicí. Jednou ze specifických strategií některých zemí této oblasti, mezi něž patří i Jemen, je sjednávání externího dodávání služeb jednotkami regulérní armády spojeneckých zemí, které jsou přiřazovány jako součást nepříliš početné národní armády. Další rozšířenou strategií zemí Středního východu je také budování paralelních vojenských sil. Vznikají tak duální ozbrojené síly, mezi nimiž panuje rivalita a které spolu vzájemně soutěží o přízeň režimu. Jemen zbudoval rozsáhlé paralelní síly chránící osobu panovníka a jeho rodinu vycvičené Spojenými státy, které byly oficiálně určené pro boj s terorismem. Karel Černý ve své knize s názvem „Velká blízkovýchodní nestabilita“ uvádí, že pro jemenskou Politickou bezpečnost  (Political Security Organization) podřízenou přímo prezidentu Alí Abdalláhu Sálihovi, který z funkce odstoupil v souvislosti s událostmi Arabského jara na počátku roku 2012, pracovalo 150 tisíc lidí. Ve složení armádního velení Jemenu hraje výraznou roli regionální a kmenová příslušnost. Armádní velení je hluboce provázáno kmenovými vztahy, kde většina důstojníků pochází ze severu země.^[25]

Administrativní dělení

Podrobnější informace naleznete v článcích Administrativní dělení Jemenu, Provincie Jemenu a Oblasti Jemenu.

V roce 2004 byl Jemen rozdělen na 21 guvernorátů (muhafazah, محافظة‎, množné číslo muhafazat, محافظات‎; tento výraz se do angličtiny obvykle překládá jako governorate, gubernie) a jeden samosprávný územní celek hlavního města .^[26] Průměrná rozloha provincie je 27 788 km².

Provincie Jemenu

Mapa občanské války a vojenské intervence v Jemenu (únor 2019):

     Hútíové a stoupenci bývalého prezidenta Sáliha

     Stoupenci současného prezidenta Hádího

     Al-Káida a islamisté z Ansar aš-Šaría

Provincie	Hlavní město	Populace (2004)[27][28]	ISO 3166-2	Kód na mapě
'Adan	Aden	589,419	YE-AD	1
'Amran	'Amran	877,786	YE-AM	2
Abyan	Zinjibar	433,819	YE-AB	3
Ad Dali'	Ad-Dali'	470,564	YE-DA	4
Al Bayda'	Bajdá	577,369	YE-BA	5
Al Hudaydah	Hudajda	2,157,552	YE-HU	6
Al Jawf	Al Jawf	443,797	YE-JA	7
Al Mahrah	Al Ghaydah	88,594	YE-MR	8
Al Mahwit	Al Mahwit	494,557	YE-MW	9
Amanat Al Asimah		1,747,834	YE-SA	10
Dhamar	Dhamar	1,330,108	YE-DH	11
Hadramaut	Al Mukalla	1,028,556	YE-HD	12
Hajjah	Hajjah	1,479,568	YE-HJ	13
Ibb	Ibb	2,131,861	YE-IB	14
Lahij	Lahij	722,694	YE-LA	15
Ma'rib	Ma'rib	238,522	YE-MA	16
Raymah	Al Jabin	394,448	YE-RA	17
Sa'ada	Sa'ada	695,033	YE-SD	18
San'á	Saná	919,215	YE-SN	19
Shabwah	`Ataq	470,440	YE-SH	20
Ta'izz	Taiz	2,393,425	YE-TA	21
Sokotra	Hadibu	44,000	YE-SU	22

Provincie jsou dále rozděleny na 333 oblastí (muderiah), které jsou ještě dále rozděleny na 2210 podoblastí, ve kterých se celkem nachází 38 284 měst (roce 2001).

Významná místa v Jemenu

Šibám v údolí Hadramaut

• Saná – hlavní město
• Aden
• Al-Hudayda
• Zabid
• Šibam
• Sokotra

Ekonomika

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Jemenu.

Zemědělské terasy

Trh ve starém městě Sana'a

Jemen patří k nejméně rozvinutým zemím. Polovina obyvatel je zaměstnána v zemědělství. Pěstuje se převážně pšenice, proso a brambory. Vývozním artiklem je hlavně káva, víno a bavlna. V 16. století se Jemen stal na světovém trhu předním vývozcem kávy, která se vyvážela z přístavu al-Mokka, a tím svět poznal výraz pro kávu "moka".^[29] Významným zdrojem obživy je tradiční rybolov. V 80. letech byla v oblasti objevena ropa, ale ropný průmysl se rozvíjí pouze v Adenu, kde se nacházejí velké ropné rafinérie. Dále se těží draselné soli a fosfáty. V zemi neexistuje železniční síť. Silnic s pevným povrchem je jen několik na západě země. Mezinárodní letiště je v hlavním městě Saně, v přístavu Aden a v Taizu. Sociální péče a školství jsou na velice nízké úrovni. Vzdělání je sice bezplatné, ale nedostupné velkému množství dětí žijících mimo města.

Jemen patříval k prioritním zemím české zahraniční rozvojové spolupráce. Pomoc se orientovala především na dva sektory – energetiku a vodohospodářství (pitná voda, čištění odpadních vod).^[30]

Obyvatelstvo

Jemenská kmenová území a ší'itské/sunntské regiony. Šíité převládají na západě (zeleně), zbytek Jemenu je převážně sunnitský.

V Jemenu žije 27 392 779 obyvatel (červenec 2016).^[31] 40,48 % z nich má méně než 15 let a přes 65 let dosahuje 2,7 % obyvatel Jemenu. V roce 1950 zde žilo 4,3 milionu obyvatel a dle odhadů jich v roce 2050 bude kolem 60 milionů. V žebříčku světové porodnosti je na 30. místě, kdy na jednu ženu připadá 4,45 dítěte. Rychle roste i populace samotného hlavního města Saná. V roce 1978 mělo okolo 55 000 obyvatel a na počátku 21. století jsou to téměř 2 miliony. Jemenská společnost je z velké části rozdělena do kmenů, v městských částech do kast. V severní hornaté části země existuje kolem 400 kmenů. Velmi početná je menšina Jemenců perského původu, která zde žije přes tisíc let. Žila zde i významná židovská komunita. V letech 1949–1950 bylo během operace Létající koberec z Jemenu přepraveno 47 000 jemenských Židů do Izraele. Dnes jich zde žije okolo 200. V jižní části země žije kolem 100 000 obyvatel indického původu. Asi 75 % obyvatel žije na venkově.

Etnické skupiny

Naprostou většinu obyvatel tvoří muslimští Arabové. Nepočetnou menšinu tvoří přistěhovalci z Afriky (asi 1,2 %), Asie či Evropy. V roce 2007 zde asi 124 000 uprchlíků žádalo o azyl, mezi nimi přes 110 000 Somálců, 11 000 Iráčanů a 2000 Etiopanů. Až 1 milion Jemenců žije v Saúdské Arábii a 70 000–80 000 ve Velké Británii.

Náboženství

Náboženství v Jemenu[32]
Sunnitský islám			56,36 %
Zajdíja			42,10 %
Ismá'ílíja			1,51 %
Salafíja			0,03 %
Ostatní			0,01 %

Dle ústavy je islám státním náboženstvím. Zákony neumožňují muslimům konvertovat k jinému náboženství. Okolo 65 % obyvatel jsou sunnité a 35 % tvoří šíité. Sunnité jsou soustředěni převážně na jihu a jihovýchodě země. Kolem 1 % Jemenců nevyznává islám. Žije zde okolo 3000 křesťanů, židé, hinduisté nebo ateisté. V Adenu jsou tři katolické a jeden anglikánský kostel a hinduistický chrám. Na severu země je jedna synagoga.

Kultura

Tradiční jemenská dýka džanbíja v pouzdře

Téměř polovina dospělé generace Jemenu je negramotná. V roce 2005 umělo číst a psát 73 % mužů a 35 % žen. Ke každodennímu životu Jemenu patří lehce omamná rostlina kata – nezkrotná vášeň a údajná zkáza jemenského národa. Je to droga, jejímž každodenním žvýkáním lidé trpí podvýživou následkem ztráty apetitu a mentálními poruchami. Vlivem celonárodní kátové náruživosti je potlačeno tradiční zemědělství, např. pěstování kávy. Má zhoubný vliv na národní hospodářství, kdy většina národa po obědě spěchá na trh s qátem, aby si ho za poslední drobné koupila a zbytek odpoledne strávila žvýkáním a klábosením.^[33] Masově rozšířené užívání této rostliny, jejíž žvýkání navozuje nejprve euforické nadšení a poté apatické stavy mělo negativní vliv i na průběh jemenské revoluce v roce 2011.^[34] Dlouhou a bohatou tradici má pro Jemen šperkařství. Černě zahalené ženy nosí pod svými oděvy stříbrné šperky, pro které jsou typické jantarové korálky, korálky z karneolu, tyrkysu, achátu aj. Jemenské stříbro je spojeno i s pány. Pro ně jsou typické zahnuté dýky – džánbíje, které nosí zavěšené na ozdobném pásku. Pro Jemen je typické spojení obchodu se šperkařstvím. Většina stříbrných šperků má svůj původ ve stříbrných mincích, jimiž se platilo podél obchodních cest a kadidlových stezek, kterými procházely velbloudí karavany. ^[35]

Odkazy

Reference

1. Yemen's exiled president returns to Aden. Al Jazeera English [online]. 2015-11-17 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. (anglicky) 
2. Defiant Yemeni rebels poised to form government in days [online]. Al Jazeera, 2016-08-21 [cit. 2017-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
3. AL QALISI, Mohammed. Yemeni government makes permanent return to Aden [online]. The National, 2016-06-06 [cit. 2017-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
4. AL-KARIMI, Khalid. Yemen: Two governments and new wartime [online]. The New Arab, 2016-12-02 [cit. 2017-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
5. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
6. MCLAUGHLIN, Daniel. Jemen. 1. vyd. Brno: Nakladatelství JOTA,s.r.o., 2011. 257 s. ISBN 978-80-7217-794-3. S. 11. 
7. "Jemenský Hadramaut: Divoký konec světa". 100+1 zahraniční zajímavost. 7. května 2014.
8. MARTINOVSKÝ, Petr; ŠMÍD /A KOL./, Tomáš. Přírodní zdroje a ozbrojené konflikty - aktuální trendy. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury Brno ve spolupráci s Masarykovou univerzitou Brno, 2013. 185 s. ISBN 978-80-7325-329-5. S. 10,11. 
9. KOPECKÝ, René; BAHBOUH, Charif. Jemen. 1. vyd. Brandýs nad Labem: Nakladatelství Dar Ibn Rushd, 2018. 131 s. ISBN 978-80-88099-18-5. S. 62,63. 
10. MENDEL, Miloš. Dějiny Saúdské Arábie. 1. vyd. Praha: Lidové noviny, s.r.o., 2016. 400 s. ISBN 978-80-7422-499-7. S. 330, 331. 
11. "Při útoku na svatbu v Jemenu zemřelo 130 lidí, OSN žádá vyšetřování". iDNES.cz. 26. srpna 2015.
12. Al-Káida využívá chaosu v Jemenu, USA urychlí dodávky zbraní". Aktuálně.cz. 8. dubna 2015.
13. GANSER, Daniel. Nezákonné války /Jak země NATO sabotují činnost OSN/. 1. vyd. Praha: Grada Publishing,a.s., 2017. 367 s. ISBN 978-80-271-0499-4. S. 269,274. 
14. VODIČKA, Milan. Země k pronajmutí. Prťavé Džibutsko je prošpikováno cizími základnami. iDnes.cz/Zprávy [online]. Mafra,a.s., 23.7.2017 [cit. 2.4.2018]. Dostupné online. 
15. HUDEMA, Marek. Zapomenutá válka v Jemenu se pro Saúdy stává jejich Vietnamem. Aktuálně.cz [online]. Economia,a.s., 31.12.2016 [cit. 28.8.2017]. Dostupné online. 
16. Graso, str. 275,276,278
17. SEDLÁŘOVÁ, Barbara. PŘEHLEDNĚ: Kde je Jemen, proč se tam válčí a proč nás to má zajímat. iDnes.cz [online]. Mafra,a.s., 4.4.2015 [cit. 3.5.2018]. Dostupné online. 
18. Česko i Západ vyzbrojují válečný Jemen. Ale nepřímo, přes Emiráty a Saúdy. iDnes.cz [online]. 8. února 2019. Dostupné online. 
19. Yemen war deaths will reach 377,000 by end of the year: UN. Al Jazeera. 23. listopadu 2021. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
20. Nemoci a hlad sužují Jemen. Denně zabijí 130 dětí. Týden [online]. 16.11.2017. Dostupné online. 
21. 85 000 dětí zemřelo na hladomor za poslední tři roky v Jemenu. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 21. listopadu 2018. Dostupné online. 
22. Saúdská armáda blokuje jemenské přístavy. Zemí se šíří cholera a hlad. iDnes [online]. 18. října 2017. Dostupné online. 
23. ČTK. Boje v Jemenu musí skončit, situace je velmi naléhavá, varuje generální tajemník OSN. eurozpravy.cz [online]. INCORP,a.s., 2.11.2018 [cit. 3.11.2018]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-11-03. 
24. TRATINA, Šimon. Guterres vyzval k ukončení bojů v Jemenu, situace je podle něj naléhavá. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 3.11.2018 [cit. 3.11.2018]. Dostupné online. 
25. ČERNÝ, Karel. VELKÁ BLÍZKOVÝCHODNÍ NESTABILITA /Arabské jaro, porevoluční chaos a nerovnoměrná modernizace 1950-2015/. 1. vyd. Praha: NLN,s.r.o., 2017. 577 s. ISBN 978-80-7422-595-6. S. 191,194,196,198,201. 
26. Governorates of Yemen [online]. Rev. 2008-01-12 [cit. 2008-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
27. General Population Housing and Establishment Census 2004 Final Results [online]. Central Statistical Organisation of Yemen, 2007-01-06 [cit. 2008-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-21. (anglicky) 
28. Statistic Yearbook 2005 of Yemen [online]. [cit. 2008-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-06-20. (anglicky) 
29. McLaughlin,str.22
30. http://www.rozvojovestredisko.cz/files/jemen.pdf Archivováno 11. 12. 2009 na Wayback Machine. – neplatný odkaz !
31. Yemen: People and Society. Central Intelligence Agency: The WORLD FACTBOOK [online]. [cit. 2016-10-15]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ym.html Archivováno 6. 8. 2016 na Wayback Machine.
32. http://gulf2000.columbia.edu/images/maps/Yemen_Ethno_Religious_summary_lg.png
33. McLaughlin,str.34
34. MENDEL, Miloš. ARABSKÉ JARO /Historické a kulturní pozadí událostí na Blízkém východě/. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Academia, 2016. 349 s. ISBN 978-80-200-2474-9. S. 291. 
35. BŘESKÁ, Jana. Stříbrné kouzlo Jemenu. VELbloud (na cestě islámským světem). Roč. 5, čís. 1/2012, svazek 13. 

Související články

• Arabské jaro

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jemen na Wikimedia Commons
• Průvodce Jemen ve Wikicestách
• Slovníkové heslo Jemen ve Wikislovníku
• Fotogalerie a cestopis z Jemenu 2008
• (arabsky) (anglicky) Oficiální web jemenské vlády – neplatný odkaz !
• Yemen - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-03. (anglicky) 
• Yemen (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-21. (anglicky) 
• Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 – Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-21. (anglicky) 
• Bureau of Near Eastern Affairs. Background Note: Yemen [online]. U.S. Department of State, 2011-05-20 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• CIA. The World Factbook - Yemen [online]. Rev. 2011-07-25 [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-06. (anglicky) 
• Library of Congress. Country Profile: [online]. 2008-08-19 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Zastupitelský úřad ČR v Sanaá. Souhrnná teritoriální informace: Jemen [online]. Businessinfo.cz, 2010-10-01 [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-12.  – neplatný odkaz !
• BURROWES, Robert; WENNER, Manfred W, a kol. Yemen [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Členství v mezinárodních organizacích