Laos, plným názvem Laoská lidově demokratická republika, je vnitrozemský stát v jihovýchodní Asii na poloostrověZadní Indie. Jeho sousedy jsou Vietnam, Kambodža, Thajsko, Myanmar a Čína. Většina obyvatel Laosu náleží k etnické skupině Lao, kromě ní zde ale žije snad až 120 národnostních menšin. Laos je socialistický stát s vedoucí úlohou jedné strany.
Etymologie
V laoštině je stát nazýván Muang Lao (ເມືອງລາວ) nebo Pathet Lao, což v doslovném překladu znamená „Laoská země“.[3] Francouzi, kteří spojili tři separovaná Laoská království do Francouzské Indočíny v roce 1893, pojmenovali zemi podle místních obyvatel „Laos“ (ve francouzštině se koncové „s“ vyslovuje velmi tiše, nebo vůbec).[4]
Historie
Místní vojáci ve francouzských koloniálních strážích, c. 1900
Kolem roku 757 zde vznikl první laoský stát. Od 15. do 18. století byl Laos silným státem známým jako Lan Xang, království miliónu slonů. Později se rozpadlo na několik drobných království. V roce 1893 se území dostalo pod francouzskou nadvládu, která spojením malých království se sousedními zeměmi vytvořila Francouzskou Indočínu.
Během poloviny 50. let 20. století francouzská vláda v jihovýchodní Asii selhala a do severního Laosu vtrhli komunističtí rebelové z hnutí Pathet Lao. Ti v roce 1958 ustanovili dočasnou socialistickou republiku Laos. V 60. a 70. letech 20. století během války ve Vietnamu se boje rozšířily také do Laosu.[5] Odhaduje se, že při americkém bombardování Laosu v rámci „tajné války“ mezi roky 1964 a 1973 bylo svrženo přes dva miliony tun bomb a zahynulo 350 000 civilistů.[6] Problémem do dnešního dne je i nevybuchlá munice z kobercových náletů – podle průzkumu z roku 2009 tato munice zabila 20 tisíc lidí od roku 1973, v posledních dvou letech stále více než 100 lidí ročně se stane obětí, 60 % zemře, 40 % jsou děti.[7]
Když roku 1975 skončila vietnamská válka i občanská válka v Laosu, Pathet Lao vyhlásilo v Laosu novou komunistickou republiku. I dnes je vláda země silně ovlivněna politikou vietnamských komunistů.
Státní symboly
Vlajka
Podrobnější informace naleznete v článku Laoská vlajka.
Laoská vlajka je tvořena listem o poměru stran 2:3 se třemi vodorovnými pruhy v barvách červené, tmavě modré a červené, o poměru šírek 1:2:1. Uprostřed širšího modrého pruhu je bílé kruhové pole o průměru rovnému 2/5 šířky vlajky (čtyři pětiny šířky modrého pruhu).
Laoský státní znak má podobu kruhu, v němž jsou realisticky vyobrazeny zleva přehrada Nam Ngun, asfaltová silnice, rýžové pole a les, horní část kruhu vyplňuje stúpa Pha That Luang a spodní část ozubené kolo. Vše je ohraničeno věncem z rýžových klasů svázaných rudou stuhou, která nese bílé nápisy v laoském písmu: ສັນຕິພາບ ເອກະລາດ ປະຊາທິປະໄຕ (českyMír, nezávislost, demokracie), ເອກະພາບ ວັດຖະນາຖາວອນ (českyJednota a prosperita) a ສາທາລະນະລັດ ປະຊາທິປະໄຕ ປະຊາຊົນລາວ (název státu, českyLaoská lidově demokratická republika).
Hymna
Podrobnější informace naleznete v článku Laoská hymna.
Laoská hymna je píseň Pheng Xat Lao (laoskyເພງຊາດລາວ, českyHymna laoského lidu). Hudbu složil a původní text napsal Dr. Thongdy Sounthonevichitch v roce 1941. Po založení komunistické Laoské lidově demokratické republiky roku 1975 slova přepsal Sisana Sisane. Nový text se nezaměřuje jen na etnikum Lao a buddhismus, ale jmenoval i ostatní etnika Laosu.
Geografie
Související informace naleznete také v článku Geografie Laosu.
Severní část pokrývá náhorní plošina Xiangkhoang, která přesahuje 2800 m n. m. s hlubokými pánvemi (planina Džbánů). Na hranici s Vietnamem tvoří Annamské pohoří. Západní, jihozápadní a jižní část vyplňují úrodné nížiny a na jihu také plošina Bolovens podél největší řekyjihovýchodní Asie – Mekongu.
Podnebí je tropické monzunové s vydatnými dešťovými srážkami, zvláště v letních měsících. Průměrné lednové teploty ve Vientiane jsou 21 °C, červencové 27 °C. Průměrný roční úhrn srážek činí tamtéž 1700 mm.
Kuchyně
Podrobnější informace naleznete v článku Laoská kuchyně.
Laoský pokrm nagas
Laoská kuchyně je ovlivněna kuchyní vietnamskou, čínskou, francouzskou a thajskou. Základní potravinou laoské kuchyně je lepkavá rýže, která je také jednou z nejlepkavějších na světě.[8]
Z nápojů je nejoblíbenější laoská káva a z hlavních pokrmů jsou to larb, směs marinovaného masa a ryb a papájový salát tam mak hoong.
Vláda Laosu byla obviněna z páchání genocidy a porušování lidských práv a náboženské svobody proti etnické menšině Hmongů uvnitř vlastních hranic Laosu.[9]
Některé skupiny Hmongů bojovaly jako jednotky podporované CIA na straně monarchistů během občanské války v Laosu. Poté, co hnutí Pathet Lao převzalo v zemi v roce 1975 moc, konflikt pokračoval v izolovaných ohniskách. V roce 1977 komunistický tisk slíbil, že strana dopadne „americké kolaboranty“ a jejich rodiny „do posledního kořene“.[10]
Okolo 200 000 Hmongů odešlo do exilu v Thajsku a mnoho z nich skončilo v USA. Řada hmongských bojovníků se skrývala v horách v provincii Xienghoang po mnoho let, zbytky se vynořily z džungle ještě v roce 2003.[10]
Administrativní členění
Laos se dělí na 16 provincií (qwang) a jednu prefekturu (Nakhonluang ViengChan), která obsahuje území hlavního města (Na Kone Luang Vientiane). Provincie se dále dělí na distrikty (muang) a vesnice (baan).
Administrativní členění LaosuBuddhistický chrám v Luang PrabangHmongové v provincii Oudomxai
Související informace naleznete také v článku Ekonomika Laosu.
Sázení rýže blízko Čampasaku
Laos je málo rozvinutý zemědělský stát s důležitým lesním hospodářstvím. Význačná je těžba vzácného dřeva. Přední nerostnou surovinou je cín. Rozšířená je řemeslná výroba. Elektrická energie se téměř výhradně vyrábí ve vodních elektrárnách.
Ekonomika Laosu patří k těm slabším v regionu, díky tržním reformám Laoské lidové revoluční strany se však v poslední době slibně rozvíjí. V roce 2011 byla založena laoská burza. HDP v roce 2012 se pohyboval kolem 1400 USD na hlavu a růst činil 8,3%.
Turistický ruch
Laos je, při dodržení základních pravidel, bezpečná země pro cestování. Turistická víza dostanou občané ČR bez problémů při vstupu do země (30 USD s platností 30 dnů).[11]
↑HAYASHI, Yukio. Practical Buddhism among the Thai-Lao: religion in the making of a region. [s.l.]: Trans Pacific Press, 2003. ISBN9784876984541. S. 31. (anglicky)
↑ A Taste of Sticky Rice, Laos’ National Dish. Smithsonian Magazine [online]. [cit. 2020-01-27]. Dostupné online. (anglicky)
↑WGIP: Side event on the Hmong Lao, at the United Nations [online]. [cit. 2011-04-20]. Dostupné online.
↑ abThe Times. No way out. www.timesonline.co.uk. London: 30 July 2006. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Laos - Víza, režim vstupu [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [cit. 2011-07-17]. Dostupné online.
Literatura
NOŽINA, Miroslav. Dějiny Laosu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. ISBN978-80-7422-063-0.
Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Laos Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-20. (anglicky)
Bureau of. Background Note: Laos [online]. U.S. Department of State, 2011-06-06 [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-15. (anglicky)
CIA. The World Factbook - Cyprus [online]. Rev. 2011-08-03 [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-29. (anglicky)
Zastupitelský úřad ČR v Bangkoku. Souhrnná teritoriální informace: Laos [online]. Businessinfo.cz, 2010-12-17 [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11.
DOMMEN, Arthur J, a kol. Laos [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
.svg)
.jpg)
_-_monochrome.svg)
.jpg)
.svg)
