Francouzská Indočína vznikla v říjnu roku 1887 spojením území Annamu, Tonkinu, Kočinčíny (z těchto dřívějších koloniálních území se skládá dnešní Vietnam) a Kambodžského království (tzv. „království“ bylo přímo závislé na francouzské koloniální moci). Po francouzsko-siamské válce se v roce 1893 připojil k Indočíně i Laos. Ve čtyřech protektorátech byla Francouzi ponechána určitá moc v rukách místních vládců, tj. vietnamských císařů a laoských a kambodžských králů. Místní vládcové měli de iure v rukách veškerou moc, ale ve skutečnosti byli jen figurkami francouzského vlivu v zemi. V roce 1897 bylo připojeno k Indočínské federaci také království Sedang. Od roku 1900 k Indočíně patřilo i čínské území Kuang-čou-wan.
Od roku 1885 do roku 1895 vietnamský revolucionář Phan Đình Phùng vedl povstání proti francouzské koloniální moci. Jeho povstání bylo sice potlačeno, ale nacionalistické hnutí se Francouzům vymýtit nepodařilo, ba především během první světové války zesílilo. Avšak všechna povstání Vietnamců i pokusy o vyjednávání nepřinesly žádný výsledek alespoň částečné nezávislosti na francouzském zámoří.
10. února1930 došlo ke vzpouře vietnamských příslušníků francouzských koloniálních sil v pevnosti Yên Bái. „Yên Báijské povstání“ bylo podporováno Vietnamskou nacionalistickou stranou (Việt Nam Quốc Dân Đảng) a útoky povstalců byly největším projevem odporu proti nadvládě kolonistů od časů Phana Đình Phùnga a „Can Viongova royalistického hnutí“ na konci 19. století. Pokus o převrat a vidina svržení cizí nadvlády, započatý v Yên Bái, získal velký ohlas mezi širokými masami vietnamské populace. Vietnamská nacionalistická strana se již dříve snažila tajnými aktivitami podkopávat francouzskou vládu. Nicméně zvyšující se francouzský přehled nad aktivitami nacionalistů přinutili vůdce skupiny podstoupit riziko a zinscenovat masivní vojenský útok v deltě Rudé řeky v severním Vietnamu.
Ve třicátých letech dvacátého století začal Siam vyjednávat o navrácení území, která obsadila po siamsko-francouzské válce Francie zpět k Siamu. Roku 1938 Francie souhlasila s vyklizením Angkor Vatu, Angkor Thomu, Siem Reapu a Siem Pangu. Ještě před uzavřením dohody Siam nad spornými oblastmi převzal kontrolu v očekávání nadcházející dohody v prospěch Siamského království. Vyjednávači obou zúčastněných stran odjeli k podepsání smlouvy o předání území do Tokia.
Thajsko poznalo nyní slabost Francouzů a pokusilo se připojit svá dříve thajská území, které Thajsku odňala Francie. V říjnu 1940 proto vypukla thajsko-francouzská válka, která skončila 9. května 1941, Japonci zprostředkovaným, příměřím.
9. března1945, s osvobozením Francie, ústupem Německa a převahou Spojených států v Pacifiku se Japonci rozhodli převzít kontrolu nad celým územím Francouzské Indočíny. Japonská armáda zahájila druhou indočínskou kampaň. Japonci Francouzskou Indočínu drželi až do srpna 1945, kdy japonská vláda kapitulovala.
Po druhé světové válce Francie anulovala siamsko-francouzskou smlouvu z roku 1938 a pokusila se znovu intervenovat do oblasti. Francouzská koloniální armáda však narazila na odpor jednotek Viet Minhu, koalice komunistů a vietnamských nacionalistů, vedených Ho Či Minem. Hnutí v roce 1945 převzalo kontrolu převážně nad venkovskými oblastmi, neboť ve velkých městech pořádek hlídaly francouzské jednotky. Poté, co poslední vietnamský císař Bảo Đại abdikoval, Ho Či Min 2. září vyhlásil Vietnamskou demokratickou republiku, v jejímž čele stanul coby prezident. Ale ještě před koncem září britské, francouzské a indické jednotky, mezi nimiž bojovalo i množství zajatých japonských vojáků, obnovily francouzskou vládu v oblasti. Tvrdé boje následně vyústily v první indočínskou válku. V roce 1950 Ho Či Min znovu deklaroval nezávislou Vietnamskou demokratickou republiku, jejíž vládu diplomaticky uznaly komunistické vlády Číny a Sovětského svazu.
.svg)
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.jpg)
