Paleobotanické nálezy z ostrova Streymoy ukazují na možné lidské osídlení ostrovů již někdy v letech 3330 až 3145 př. n. l.[1]
Mapa Faerských ostrovů
Osídlení je doloženo kolem roku 500.[2] Kolem roku 700 byly ostrovy osídleny irskýmimnichy, v 8.–9. století je získali norští Vikingové a posléze byly roku 1035 připojeny k Norsku. V jeho rámci – resp. v rámci dánsko-norské personální unie – se staly roku 1380 součástí Dánska. Dánsku pak ostrovy zůstaly i po odtržení Norska v roce 1814. Od roku 1940, po obsazení Dánska nacistickým Německem, byly obsazeny Velkou Británií. Okupace trvala až do roku 1945, kdy Britové ostrovy vrátili Dánům. Od roku 1948 disponují Faerské ostrovy poměrně rozsáhlou vnitřní autonomií (vlastní zákonodárný sbor, vlajka atd.).
Symboly
Faerské ostrovy, závislé území Dánského království, užívá vedle dánských symbolů i své vlastní.
Vlajka
Podrobnější informace naleznete v článku Faerská vlajka.
Vlajka Faerských ostrovů má obrácené barvy dánské vlajky, tedy červený skandinávský kříž na bílém listu. Kříž je ale modře lemovaný.
Hymna Faerských ostrovů je píseň Tú alfagra land mítt, oficiálně nazývána Mítt alfagra land (českyTy, moje nejkrásnější země). Autorem textu je Símun av Skarði, hudbu složil Peter Alberg.
Geografie
Východní pobřeží ostrova Viđoy s horou Talvborđ (557 m n. m.)
Souostroví je tvořeno 18 ostrovy, 11 ostrůvky a 779 malými skalnatými ostrůvky o celkové rozloze 1 395,74 km². Je 113 km dlouhé severojižním směrem a 75 km dlouhé západovýchodním směrem a jeho tvar připomíná hrot šípu obrácený špičkou k jihu. Délka pobřeží je 1117 km.
Faerské ostrovy jsou sopečného původu, jejich vznik spadá do období třetihor před zhruba 60 miliony let. Převládajícími horninami jsou bazalty a tufy. Na ostrovech Suðuroy a Mykines se vyskytují čediče s výraznou sloupcovitou odlučností. U Hvalby na ostrově Suðuroy se nachází černé uhlí. Na utváření reliéfu Faerských ostrovů mělo značný vliv zalednění této oblasti ve čtvrtohorách.
Počasí na ostrovech je přímořské a velmi proměnlivé. Zásadní ráz počasí nejvíce ovlivňuje Golfský proud. Přístavy v zimě nikdy nezamrzají a zimy jsou mírné. Průměrná teplota se pohybuje od 3 °C v zimě do 11 °C v létě. Na Faerech je v průměru 283 deštivých dnů do roka. Průměrný roční úhrn srážek je 1500 mm. Sněhové srážky jsou na ostrovech malé. Průměrná rychlost větru 7 m/s.
V posledních volbách (v roce 2022) se do parlamentu dostalo šest stran. Nejsilnější stranou byla Sociální demokracie s 9 poslanci. Následuje: Unionistická strana se 7, Lidová strana se 6, Republikánská strana se 6, Pokroková strana s 3 a Strana Středu s 2. Úřadující vládu, v jejíž čele stojí lídr sociálních demokratů Aksel V. Johannesen, tvoří Sociální demokracie, Republikánská strana a Pokroková strana.
Ekonomika
Vývoz země
Nejdůležitějším odvětvím na ostrovech je rybářství, které nahradilo dříve velmi rozvinutý velrybářský průmysl. Představuje celých 97 % exportu. Ročně faerští rybáři uloví přes 600 000 tun ryb. V přepočtu na obyvatele to v roce 2003 činilo 12,7 tun ryb na osobu, což staví Faerské ostrovy na přední místa v relativní produkci ryb na světě. Dříve tu lidé také lovili ptáky a sbírali jejich vejce, to se však nyní stalo jen koníčkem. Další významnou aktivitou je chov ovcí, kterých je na Faerských ostrovech chováno cca 80 000. Dalším důležitým zdrojem příjmů je turistika.
Obyvatelstvo
Na ostrovech žilo v roce 2017 50 730 obyvatel, z toho 21 000 v hlavním městě Tórshavn. Státní svátek Ólavsøka slaví 29. července. Faerské ostrovy se nepotýkají s úbytkem obyvatel. Úhrnná plodnost je jedna z nejvyšších v Evropě (2,522), díky čemuž je kladný přirozený přírůstek. Navíc Faeřanů přibývá i migrací.
Na Faerských ostrovech se každoročně koná také tradiční lov velryb kulohlavců (černý, Sieboldův), sviňuch obecných a delfínů skákavých, zvaný grindadráp. Jde o tradiční způsob lovu velryb a zároveň o společenskou událost. Veškeré maso se zpracuje a spotřebuje na ostrovech. Maso se spravedlivě rozděluje mezi všechny obyvatele ostrova.[3] Tento lov je kritizován některými organizacemi bojujícími za práva zvířat, například PETA.[4]
Náboženství
Podle ságy Færeyinga přinesl Sigmundur Brestisson křesťanství na ostrovy v roce 999. Nicméně archeologické nálezy v místě Bønhústoftin (česky ruina modlitebny) a několik desek z Ólansgarður na malém ostrově Skúvoy které na obsahovaly lineární a obrysové kříže, naznačují, že keltské křesťanství mohlo přijít nejméně o 150 let dříve.
Mezi nejznámější církevní stavby na Faerských ostrovech patří katedrála v Tórshavnu, norský kostel Olafa II. a katedrála Magnus v Kirkjubøur. V roce 1948 Victor Danielsen dokončil první překlad Bible do faerštiny z různých jazyků. Jacob Dahl a Kristian Osvald Viderø dokončili druhý překlad v roce 1961. Ten byl přeložen z původních biblických jazyků (hebrejštiny a řečtiny) do faerštiny.
Podle sčítání lidu v roce 2011 zde bylo 33 018 křesťanů (95,44 %), 23 muslimů (0,07 %), 7 hinduistů (0,02 %), 66 buddhistů (0,19 %), 12 Židů (0,03 %), 13 bahájů (0,04 %), 3 Sikhové (0,01 %), 149 dalších (0,43 %), 85 s více než jednou vírou (0,25 %) a 1 397 bez vyznání (4,04 %).
Jazyk
Podrobnější informace naleznete v článku Faerština.
Faerština je primárním a úředním jazykem země, přičemž dánština se vyučuje ve školách a faerská vláda ji může používat ve styku s veřejností. Překlady úředních dokumentů do dánštiny poskytují úřady na vyžádání. Faerština patří do severogermánské jazykové větve nejblíže příbuzná islandštině. Díky své geografické izolaci si jazyk zachoval konzervativní gramatické rysy, které se v dánštině, norštině a švédštině ztratily. Je to jediný jazyk vedle islandštiny a elfdalštiny, který zachoval písmeno Ð, které se nevyslovuje.
Hudba
Teitur Lassen, několikanásobný držitel dánské hudební ceny, je pravděpodobně mezinárodně nejznámějším hudebním exportérem ostrovů. Ostrovy mají svůj vlastní orchestr (klasický soubor Aldubáran) a mnoho různých sborů; nejznámější z nich je Havnarkórið. Nejznámějšími faerskými skladateli jsou Sunleif Rasmussen a Kristian Blak, který je také šéfem nahrávací společnosti Tutl. První faerská opera byla od Sunleifa Rasmussena. Nese název Í Óðamansgarði (Zahrada šílence) a měla premiéru 12. října 2006 v Severském domě. Opera vznikla na motivy povídky spisovatele Williama Heinesena.
Mezi známé kapely patří Týr, Hamferð, The Ghost, Boys in a Band, 200 a SIC. Každé léto se koná festival soudobé a klasické hudby Summartónar. G! Festival v Norðragøtě v červenci a Summarfestivalurin v Klaksvíku v srpnu jsou velké hudební festivaly pod širým nebem pro populární hudbu, kterých se účastní místní i mezinárodní hudebníci.
Důležitou součástí faerské kuchyně je jehněčí maso a také ryby kvůli dostupnosti. Mezi tradiční jídla patří skerpikjøt (druh sušeného skopového), mořské plody, velrybí maso, tuk, garnatálg a papuchalkové. Velká část kuchyně je ovlivněna metodami konzervace potravin; solankou, sušení a zrání masa a ryb, nazývané ræstkjøt a ræstur fiskur. Faerské kuchyni dominují živočišné produkty. Spotřeba zeleniny však v posledních desetiletích značně vzrostla, zatímco spotřeba ryb se snížila. Čerstvé jehněčí maso zůstává velmi oblíbené, zatímco tradiční masné výrobky, jako jsou různé druhy uzenin, ztratily u mladších generací popularitu.
Lov velryb na je zde provozován od časů prvních norskýchosad na Faerských ostrovech. Je regulován Faerskými úřady, ale kvůli neshodám ohledně malých kytovců není lov pod dohledem Mezinárodní velrybářské komise. Okolo 950 kulohlavců černých (Globicephala melas) je zabito každý rok, a to zejména v létě. Lovy, nazývané ve faerštině „grindadráp“, jsou organizovány na úrovni místních komunit a jsou nekomerční; účastnit se jich může kdokoliv. Lovci nejprve obklopí kulohlavce širokým půlkruhem lodí a poté je pomalu zaženou do zátoky nebo ke dnu fjordu.
Většina Faeřanů se domnívá, že lov je podstatnou součástí jejich kultury a historie, bojovníci za práva zvířat ho ovšem kritizují jako zbytečný a krutý,. Lovci na oplátku tvrdí, že většina novinářů nezná lovecké metody dostatečně a že nerozumí ekonomickému významu lovu.
↑NOVÁK, Ľubomír. Archeologie bez nálezů: nejstarší minulost Faerských ostrovů [online]. archeologienadosah.cz, 2015-04-08 [cit. 2015-04-11]. Dostupné online.
↑Earth Institute at Columbia University. Humans reached remote North Atlantic islands centuries earlier than thought. phys.org [online]. 2021-12-16 [cit. 2023-01-07]. Dostupné online. (anglicky)
↑POLOCHOVÁ, Iveta. Moře u Faerských ostrovů opět zbarvila rudě krev zmasakrovaných velryb. iDNES.cz [online]. 2011-11-24 [cit. 2017-01-03]. Dostupné online.
Literatura
Faroe Islands in figures 2005. Tórshavn: Hagstova Føroya. 2006.
Honzák, Pečenka, Stellner, Vlčková: Evropa v proměnách staletí, Libri, Praha2001, 3. aktualizované vydání, ISBN80-7277-025-X (str. 192)