předsedu vlády Švýcarsko nezná, vláda rozhoduje v konsensu nebo hlasováním, její rozhodnutí jsou ale podřízena lidu a parlamentu; reprezentační funkci federálního prezidenta vykonává, vedle svých dalších funkcí, každý rok jiný spolkový radní
Skládá se ze čtyř hlavních jazykových a kulturních oblasti: německé, francouzské, italské a rétorománské. Ačkoli většina Švýcarů mluví německy, národní identita je poměrně soudržná, protože má kořeny ve společném historickém pozadí, sdílených hodnotách, jako je federalismus a přímá demokracie,[17] a alpské symbolice.[18][19] Švýcarská identita přesahuje jazyk, etnickou příslušnost a náboženství, což vede k tomu, že Švýcarsko je označováno spíše jako Willensnation („národ vůle“) než jako národní stát.[20] Vzhledem ke své jazykové rozmanitosti je Švýcarsko známé pod několika oficiálními jmény: Schweiz (německy), Suisse (francouzsky); Svizzera (italsky) a Svizra (retorománsky). Na mincích a známkách se místo používaných jazyků používá latinský název Confoederatio Helvetica, často zkracovaný na „Helvetia“.
Název
Vlajka Švýcarska a kantonu Schwyz
Název Švýcarsko vychází z pojmenování jednoho z dnešních kantonů, Schwyzu. Schwyz hrál v počátcích stále ještě volného konfederačního spojenectví (viz Dějiny Švýcarska) tak aktivní roli, že agresivně-expanzivní zahraniční politika představitelů Schwyzu dala Švýcarsku jeho současný název: již ve 14. století kronikáři ve Svaté říši římské označovali konfederační spojence souhrnně jako Schwyzer nebo také Schweizer (Švýcary).[21]
Forma Švýcarsko (Schweiz, s typickou nealemanskou dvojhláskou), přenesená do moderní spisovné němčiny, se následně stala běžnou v celém německy mluvícím světě jako název celého státu; původní forma (jako ve středověké spisovné němčině s monoftongem) byla naopak přejata do francouzštiny jako Suisse. Vlajky Schwyzu a Švýcarska, taktéž na první pohled podobné, naopak vznikly nezávisle na sobě.[22]
Roku 259 přišli na zdejší území germánštíAlamani poté, co pronikli přes limes a usadili se na hranici s Římskou říší. Spolu s pádem Západořímské říše přišly do oblasti další germánské kmeny. Burgundové zabrali západní část země, Alamani, před nimiž se kelto-románská populace stáhla do hor, spíše východ. Na konci 4. století se tak území Švýcarska stalo součástí Burgundského království a od 5. století zčásti i Alamannie. Christianizace započala také již ve 4. století, dynamiku však nabrala až na počátku 7. století zásluhou irských mnichů, jako byl například Svatý Havel, dnes patron Švýcarska.[28]
Burgundsko se roku 534 stalo součástí Franské říše a o dva roky později čekal stejný osud i stát Alamanů. Verdunská smlouva rozdělující tehdejší Franskou říši mezi vnuky Karla Velikého (843) přisoudila Burgundsko (západní část dnešního Švýcarska) Středofranské a Alamanii (jeho východní část) Východofranské říši. Území scelila znovu až Svatá říše římská, která v oblasti získala kontrolu okolo roku 1000.
Místní elity převzaly kontrolu ve 12. století, klíčovými rody byli Zähringové, Kyburgové a Habsburkové. Vymření rodu Kyburgů umožnilo Habsburkům získat většinu území na jih od Rýna pod svou kontrolu. To vyvolalo paniku mezi ostatními oblastmi, které si nepřály habsburskou centralizaci moci. Její hrozba zesílila poté, co se roku 1273 Rudolf I. Habsburský stal římským králem (panovníkem Svaté říše římské). Roku 1291 tak spolu uzavřely kantony Uri, Schwyz a Unterwalden na obranu proti Habsburkům dohodu o věčném spolku, čímž vznikla Švýcarská konfederace (tzv. Stará konfederace).[29] Spolek byl úspěšný – v bitvách u Morgartenu roku 1315 a Sempachu roku 1386 Švýcaři porazili habsburskou armádu. Do roku 1353 se k původním kantonům přidaly další – Glarus a Zug a městské státy Lucern, Curych a Bern. Ve 14. století byla sepsána i tzv. federální charta, jakási zárodečná ústava. K posílení moci a bohatství spolku přispělo vítězství nad burgundským vévodouKarlem Smělým v burgundských válkách (klíčová bitva u Nancy roku 1477).[30] Vítězství nad Habsburky ve švábské válce roku 1499 pak přispělo k faktické nezávislosti na Svaté říši římské.[31]
V 16. století se část kantonů (primárně curyšský) nadchla pro reformaci, zejména v pojetí, které reprezentoval Huldrych Zwingli.[32] Část kantonů ale zůstala katolická, což vedlo k náboženským válkám v letech 1529 a 1531.[33] Zwingli na jednom z bojišť těchto konfliktů zemřel. Druhá válka o Kappel (1531) zabránila plné protestantizaci země a nastolila jistou rovnováhu sil. Občasné střety ale pokračovaly až do 18. století. Do bojů třicetileté války se konfederace nezapojila, velkou roli v ní nicméně sehráli švýcarští žoldnéři. Vestfálský mír z roku 1648 právně potvrdil nezávislost Švýcarska na Svaté říši římské.
Během Napoleonova tažení Evropou bylo Švýcarsko roku 1798 obsazeno Francií a stalo se centralizovanou Helvétskou republikou, v níž kantony přišly o autonomii a zároveň došlo ke zredukování jejich počtu.[34] Neoblíbený okupační režim čelil několika povstáním. Vídeňský kongres roku 1815 úplně obnovil švýcarskou nezávislost a evropské mocnosti souhlasily s trvalým uznáním švýcarské suverenity podmíněné neutralitou.[35] V tomto období se územní rozsah Švýcarska opět zvýšil o nové kantony Valais, Neuchâtel a Ženeva.
Až do roku 1848 švýcarské kantony a jejich elity navzájem politicky, ideologicky a dokonce i vojensky soupeřily o moc a vliv. Po posledním ozbrojeném konfliktu, občanské válce mezi „konzervativními“ a „liberálními“ kantony zvané Sonderbundská válka, která trvala od 3. do 29. listopadu 1847, se tyto elity odhodlaly ukončit staletou tradici válčení.[36][37] Podle vzoru několika předcházejících menších uskupení či svazků (Bünde) se dohodly na vytvoření „národa vzešlého z vůle“ – německy „Willensnation“. V roce 1848 tyto snahy vyvrcholily změnou státního zřízení z konfederace na federaci, jejímž základem je švýcarská spolková ústava.[38] Ta byla revidována v roce 1874 zejména v oblasti rozšíření politických práv.[39] K vytvoření federativního státu vedly vedle ekonomických důvodů i důvody politické a obranné, neboť na území dosavadní konfederace válčily nejen kantony a města mezi sebou, ale i mnohé evropské mocnosti. Menší správní celky totiž samy o sobě nemohly jednotlivě obstát jak ekonomicky, tak ani vojensky. Mimo spojenectví zvolily i směr zahraniční politiky, která ustanovila Švýcarsko jako přísně neutrální, tedy neúčastnící se žádného vojenského spojenectví. Zároveň začala federace budovat silnou spolkovou armádu určenou pro případnou vlastní obranu – jak výstižně říká anglické rčení „neutral but heavily armed“ („neutrální, ale silně vyzbrojená“).
Velmoci během první světové války respektovaly švýcarskou neutralitu, a Švýcarsko tak do války nijak významněji nezasáhlo, přestože byla jeho neutralita ohrožena Grimmovou–Hoffmannovou aférou.[40] Během druhé světové války Němci vypracovali detailní invazní plány, ale útok na Švýcarsko nakonec nikdy podniknut nebyl.[41] Zemi se podařilo zůstat nezávislou díky vojenskému zastrašování a ekonomickým ústupkům Německu. Pokus malé švýcarské nacistické strany provést anšlus k Německu naprosto ztroskotal. Švýcarsko bylo za války také důležitou základnou špionáže obou stran a často sloužilo jako prostředník při vyjednávání sil Osy a Spojenců. Obě strany zároveň zvyšovaly svůj tlak na Švýcarsko, aby s jejich soupeřem neobchodovalo. To se žádné nepodařilo, byť vliv nacistického Německa byl přece jen větší. Po dobu války se švýcarský frank stal jedinou významnou volně směnitelnou měnou na světě a jak Spojenci, tak Osa prodávali značné množství zlata Švýcarské národní bance výměnou za švýcarské franky a další zahraniční měny. Stovky milionů franků byly zaplaceny za zlaté rezervy získané z centrálních bank okupovaných zemí. Také 581 000 franků „melmerského“ zlata získaného od obětí holokaustu ve východní Evropě se prodalo švýcarským bankám.[42] O této ožehavé záležitosti se ve Švýcarsku diskutuje dodnes, v 90. letech Světový židovský kongres švýcarské banky kvůli tomu i žaloval. Na druhou stranu Švýcarsko přijalo za války 300 000 uprchlíků, z toho asi 27 000 Židů.[43] Zvláštním druhem lidové rezistence vůči nacismu za války byl důraz na švýcarské dialekty němčiny, takže švýcarská němčina se postupně dosti vzdálila němčině německé.
Od roku 1959 je Spolková rada (vláda) skládána na základě tzv. kouzelné formule, tedy vytvoří ji vždy čtyři největší politické strany. Dlouhodobě jsou to protestantští svobodní demokraté, katoličtí křesťanští demokraté (od roku 2021 seskupeni ve straně Střed), levicoví sociální demokraté a pravicoví lidovci, čímž je vytvořen politický systém bez větší parlamentní opozice. Švýcarská demokracie, se svým důrazem na demokracii přímou, bývá dávána za vzor, ale zvláštností je, že například ženy získaly ve Švýcarsku hlasovací právo až roku 1971. V kantonu Appenzell Innerrhoden ženy toto právo v kantonálních volbách získaly dokonce až v roce 1990.[44]
Od roku 1971 se ve švýcarském Davosu každoročně pořádá setkání nejvlivnějších světových politiků a podnikatelů zvané Světové ekonomické fórum.[45]
Tradiční plná neutralita byla ve 2. polovině 20. století oslabena, roku 1963 Švýcarsko vstoupilo do Rady Evropy, v roce 2002 do OSN, roku 2008 země vstoupila do schengenského prostoru.[46] Všechny tyto kroky následovaly, dle silné tradice, až po schválení v referendu.[47] V referendu z roku 2020 Švýcaři odmítli ze schengenského prostoru vystoupit.[48]Evropská unie dlouhodobě usiluje o komplexní rámcovou dohodu o vztazích EU a Švýcarska, která by vedla ke sblížení a sladění zejména legislativy, avšak v roce 2021 švýcarská vláda po sedmi letech jednání jednostranně ukončila, což média označila za „švýcarský brexit“.[49]
Švýcarsko porušilo svou neutralitu během ruské invaze na Ukrajinu 28. února 2022, kdy se Spolková rada připojila k balíku sankcí uvalených Evropskou unií na Rusko (týkají se omezení ruského přístupu ke kapitálu, míří rovněž na energetiku, dopravu či obchod). Zároveň uvalila finanční sankce na ruského prezidenta, premiéra, šéfa ruské diplomacie a také pět ruských (nejmenovaných) oligarchů, kteří údajně mají k ruskému prezidentovi velmi blízko. Také vyjádřila podporu napadené Ukrajině. Díky těmto krokům se 7. března (stejně jako státy EU a dalších 20 zemí světa) dostala na oficiální seznam nepřátel Ruska.[50][51][52][53][54]
Švýcarská vlajka je tvořena červeným čtvercovým listem s bílým, rovnoramenným křížem ve středu. Rozměr kříže na vlajce není formálně stanoven. Švýcarská vlajka společné s vatikánskou jsou jediné státní vlajky se čtvercovým listem.
Švýcarská hymna je píseň Schweizerpsalm (českyŠvýcarský žalm). Vzhledem k tomu, že Švýcarsko má čtyři úřední jazyky, existuje kromě německé verze i překlad francouzský (Cantique suisse), italský (Salmo svizzero) a rétorománský (Psalm svizzer).
Mapa Švýcarska s kantony, jejich hlavními městy, většími jezery a řekamiTopografie Švýcarska
Švýcarsko je se svou rozlohou 41 000 km² malou zemí. Počet obyvatel země je téměř 9 milionů a hustota obyvatelstva je 188 obyvatel/km², což je asi o ⅓ více než v Česku.
Jura je úzké, 250 km dlouhé vápencové pohoří s výškou až 1 700 m n. m. Jura se od Alp odděluje jižně od Ženevského jezera a táhne se obloukem podél hranice s Francií. Pokrývá zhruba 10 % území země.
Švýcarské Alpy tvoří více než 57 % území země a patří převážně k Západním Alpám. Táhnou se převážně v od jihozápadu k severovýchodu. Rozdělují se na severní a jižní pásmo. Severní část Švýcarských Alp tvoří Bernské Alpy na západě a Glarnské Alpy. Jižní část tvoří Walliské Alpy, Tessinské Alpy a Bündnerské Alpy. Centrem Švýcarských Alp je masiv sv. Gotthard. Nejvyšším štítem Švýcarských Alp je Dufourspitze (Dufourův štít se 4 634 m n. m. je nejvyšší hora Švýcarska, druhá nejvyšší hora Alp po Mont Blanc a druhá nejvyšší horaEvropy). Pramení zde několik evropských řek: Aara, Rýn, Rhôna či Inn.
Švýcarská plošina pokrývá asi 37 % území země. Nachází se mezi Jurou a Alpami a mezi Ženevským a Bodamským jezerem. V jejím centru leží město Bern. Jezera, doliny a kopce na ní vznikly působením ledovce. Tato pahorkatina je hospodářským centrem země.
Politickou, zákonodárnou – ale i výkonnou – moc na úrovni obcí, kantonů a konfederace představují občané, jimž jsou podřízeny i jejich parlamenty (spolkový, kantonální, městské), někde nazývané radou (kantonální, městská, obecní) – „občan je nejvyšším suverénem“.
Suverénem na úrovni obcí/měst, kantonů a na úrovni spolkové je lid, tedy občané, jimž podléhají s konečnou platností všechna rozhodování, což je zakotveno ve spolkové ústavě a ústavách kantonů:
o zákonech a ústavách,
o věcných záležitostech.
V praxi je zvykem, některá práva – podle oblasti a zájmů – propůjčit reprezentantům. Jedná se ale vždy o propůjčení dočasné a záleží na spokojenosti občanů, jestli si tu či onu pravomoc nevrátí do svých výlučných kompetencí.
Politická práva občana
K politickým právům občanů – na úrovni obcí/měst, kantonů a úrovni spolkové patří:
referendum, (právo veta) jehož rozhodnutí jsou pro reprezentanty závazná:
povinné, při změnách ústavy,
fakultativní, při změnách zákona, (pokud se pro referendum během 100 dní vysloví nejméně 50 000 voličů, nebo 8 kantonů, uskuteční se celostátní hlasování o tomto zákoně),
iniciativa, (návrh zákona) pro reprezentanty závazná, tedy pokud během 18 měsíců iniciátoři „iniciativy“ získají podpisy 100 000 voličů, uskuteční se celostátní hlasování o navrhovaném zákoně,
petice, která je pozůstatkem z ještě nevyvinuté demokracie počátku 19. století.
Původní starší většinový systém v reprezentativní části politiky během 19. a 20. století nahradil systém poměrný. Tato – ve vyspělých demokraciích běžná – forma zaručuje účast i těch, kteří jsou mnohde jinde stále ještě z reprezentativní politiky vyloučeni. Jedním ze základů jeho fungování je kolegialita a konkordance, tedy nutnost, ne-li samozřejmost („společenská objednávka“), najít věcná řešení a to přes často rozdílná stanoviska, názory a zkušenosti.
Rovnoprávnost žen
Zajímavostí je, že na spolkové úrovni bylo volební a hlasovací právo pro švýcarské ženy ustaveno až v únoru roku 1971. Předtím volili a hlasovali pouze muži starší 20 let, v 19. století ale jenom, pokud byli schopni vojenské služby.
Na kantonální úrovni trvalo zrovnoprávnění žen ještě déle. V roce 1990 bylo hlasovací právo pro ženy zavedeno i v Appenzellu Innerrhodenu a to i přes odpor voličů (mužů) rozhodnutím nejvyššího soudu.
Spolkový parlament
Rada stavůNárodní rada
I když v oficiálním názvu státu přetrvává historické označení – v románských jazycích výraz pro konfederaci, v němčině výraz Eidgenossenschaft, tedy spříseženství, z hlediska fungování politického systému je Švýcarsko federace tvořená 26 spolkovými státy (kantony), kde „dolní“ komora parlamentu je volena v přímých všeobecných volbách.
Spolkový parlament je dvoukomorový a tvoří jej Rada stavů a Národní rada. Tyto komory volí nejvyšší spolkový výkonný orgán, sedmičlennou spolkovou radu. Spolková rada je volena na základě principu konkordance, tj. začlenění pokud možno největšího podílu stran do vlády. Momentálně [kdy?] mají strany zastoupené ve Spolkové radě 217 z 246 křesel v parlamentě. Členové parlamentu i Spolkové rady jsou voleni na 4 roky.
Rada stavů
Rada stavů (Ständerat – slovem Stände se zde míní kantony) má 46 členů (po dvou zástupcích za 20 původních kantonů a po jednom za vyjmenované kantony, které historicky vznikly jako polokantony); způsob volby do Rady stavů je v kompetenci jednotlivých kantonů.
Národní rada
Národní rada (Nationalrat) má 200 členů, kteří jsou voleni proporčním systémem v každém kantonu zvlášť na dobu 4 let. Schází se po dobu 3 týdnů 4× do roka.
Prezident a vláda
Zasedání Federální rady roku 1987První Federální rada z roku 1848
Prezident konfederace je volen Sjednoceným spolkovým parlamentem (obě komory se při těchto příležitostech sloučí) ze členů Spolkové rady na jeden rok.
Švýcarský prezident stojí v čele Federální rady (Bundesrat, Conseil fédéral), která plní funkci federální vlády. Ústava definuje pozici prezidenta v celém systému jako „prvního mezi rovnými“.[55] V praxi to znamená, že nemá pravomoc rozpustit parlament a už vůbec nemůže určovat směr vládní politiky. Prezidentský úřad slouží ke snadnější reprezentaci vrcholných orgánů Švýcarska v zahraničí, ale i uvnitř země.
Spolková rada byla zřízena roku 1848, na základě přijetí federální ústavy. Schází se v západním křídle Federálního paláce v Bernu, kde sídlí i parlament. Zatímco celá Rada je zodpovědná za správu Švýcarska, každý člen rady stojí v čele jednoho ze sedmi resortů (1. finance, 2. energetika, doprava, komunikace a životní prostředí, 3. vnitro, 4. hospodářství, školství a výzkum, 5. zahraničí, 6. obrana a sport, 7. spravedlnost a policie). Funkce prezidenta (je předsedou vlády i prezidentem země) se každoročně střídá mezi sedmi radními, přičemž prezidentem je vždy ten, kdo byl rok předtím viceprezidentem.[56]
Od roku 1959 se Spolková rada skládá dle tzv. kouzelné formule, takže ji vždy vytvoří čtyři nejsilnější politické strany ve volbách. Poměry mezi nimi se přitom moc nemění. V současné radě má dva posty Švýcarská lidová strana, Sociálně demokratická strana Švýcarska a Svobodná demokratická strana: Liberálové. Jeden post pak drží strana Střed. Žádná jiná strana součástí rady nikdy nebyla, vezmeme-li v potaz, že stranu Střed v současnosti tvoří dva bývalí členové rady. Od 1. ledna 2023 vede radu Alain Berset.
Prezident není považován ani za hlavu státu, ani hlavu vlády, ale má přece jen v Radě jisté výsady. Dojde-li například k rovnosti hlasů (což může nastat i přes lichý počet členů, protože zdržení se hlasování je povoleno a zasedání rady se může konat bez přítomnosti všech členů), má jeho hlas sílu hlasů dvou. K reprezentačním povinnostem náležejícím hlavám státu patří například vystoupení na půdě OSN. Na druhou stranu prezident nemůže provádět žádné státní návštěvy. Při cestách do zahraničí vystupuje pouze z titulu své funkce vedoucího konkrétního odboru vlády. Hostující hlavy států musí přijmout všech sedm členů Rady společně. Mezinárodní smlouvy podepisuje jen prezident, ale jménem rady. Ostatní členové mu k tomu účelu připraví pověřovací listiny.
V 19. století byla volba prezidenta vyznamenáním pro zvláště vážené členy Rady. Méně vlivní členové byli přehlíženi - známým případem byl Wilhelm Matthias Naeff, který – ačkoliv byl 27 let členem Spolkové rady – byl prezidentem pouze jednou, v roce 1853. Ve 20. století se však systém zautomatizoval. Byť tato automatizace není nikde kodifikována, automatické střídání je pouze nepsaným pravidlem. Do roku 1920 bylo zvykem, že úřadující prezident vedl také ministerstvo zahraničních věcí. Stejně tak bylo tradiční, že prezident během roku v úřadu neopustil Švýcarsko, což zesilovalo tradiční švýcarský izolacionismus. Tato pravidla byla ale již opuštěna.
Hlavní město
Švýcarská ústava[57] nezná pojem hlavní město federace. Většina federálních institucí a zastupitelské úřady sídlí v Bernu, sídly nejvyššího federálního soudu jsou Lausanne a Luzern.
Aktivismus
Švýcarsko vzhledem ke své tradici občanské svrchovanosti generovalo vždy osobnosti, jež chtěly ovlivnit dění nejen ve Švýcarsku, ale i v celém světě, čemuž nahrávala i švýcarská neutralita. Henri Dunant založil kupříkladu Mezinárodní červený kříž a inicioval Ženevské úmluvy. Za to také v roce 1901, jakožto vůbec první, obdržel Nobelovu cenu za mír. Hned při druhém udělování této ceny uspěli znovu Švýcaři – míroví aktivisté a zakladatelé Stálého mezinárodního výboru míru Élie Ducommun a Charles Albert Gobat.
Švýcarsko je federací 26 autonomníchkantonů, které jsou zcela rovnoprávné navzájem i na federální úrovni, s výjimkou šesti kantonů (dříve úředně a dodnes hovorově nazývaných polokantony), které mají pouze jednoho zástupce v Radě stavů a poloviční váhu při hlasováních podle kantonů. Každý z kantonů má vlastní parlament, zákony, vládu, rozpočet i ústavu, podobně jako je tomu ve spolkových zemích Německa nebo státech USA.
Dnes je Švýcarsko velmi vyspělým státem, ale ještě v 19. století bylo Švýcarsko jen v některých oblastech hospodářsky vyspělým státem, vynikalo však v řemeslech a průmyslu (zpočátku hodinářství, které vzniklo jako zimní zaměstnání zemědělců). Malé a jemné přístroje, které nevyžadovaly mnoho surovin a nákladnou dopravu materiálů, daly základ přesnému strojírenství, později i těžkému. Současně s tímto se rozvíjejí obory chemie a farmacie. I zemědělství se s rozvojem průmyslu rozvíjí, stoupá produkce a zpracování potravin (např. proslavené sýry, čokolády).
Pro udržení ekonomiky hovoří i integrovaná specializovaná ekonomika, špičkový průmysl, produkční a distribuční systémy a finančnictví na trzích Evropy a celého světa.
Síla a základ švýcarské ekonomiky je v malých a středních firmách, které vytvářejí přes 90 % jejího HDP.
Průmysl
Hodinky Omega Speedmaster. Polovina světové produkce hodinek pochází ze Švýcarska.[58]
Patrně nejznámější oblastí služeb ve Švýcarsku je bankovnictví, dříve známé bankovním tajemstvím. To však zásadně oslabilo kvůli tlakům konkurence (USA, nověji Londýna, ale i Německa).[59] Významnou bankou je UBS (největší švýcarská a jedna z největších na světě), Credit Suisse (druhá největší) a mnoho dalších. Zajímavostí jsou soukromé bankovní domy, kde jejich majitelé ručí celým svým jměním. Do této oblasti patří i pojišťovny jako jsou Winterthur, Zurich Insurance Group, Baloise aj.
Ve finančních službách (banky nebo pojišťovny, zakládané s rozvojem průmyslu a železnice) se Švýcarsko stalo mezinárodním pojmem. Započínající ekonomický rozmach země, sice zpomalený 2. světovou válkou, umožnil po jejím ukončení rychlý rozvoj a prosperitu. Po válce způsobilo kontroverzi odhalení, že během války nacisté prodávali švýcarským bankám zlato, které uloupili Židům a také v centrálních bankách v okupované Evropě, a za švýcarské franky potom od neutrálních zemí nakupovali suroviny důležité pro vedení války.[60] Podle jednoho odhadu z 90. let zkorumpovaní politici, diktátoři a zločinci z celého světa ukryli ve švýcarských bankách okolo 6 biliónů franků.[61]
Doprava
Doprava je spojujícím odvětvím pro celé hospodářství, propojuje infrastrukturu Švýcarska.
hustá síť silnic a dálnic, silnice přes průsmyky (pass), tunely, poštovní autobusy (Postauto)
městská a aglomerační doprava, autobusy, příměstské rychlodráhy (S-Bahn), systémy dopravních sítí
Turistika přispěla v 19. a 20. století k rozvoji těch nejchudších částí Švýcarska, Alp. Zpočátku záležitost patřící bohaté aristokracii se v druhé polovině 20. století stala záležitostí dostupnou pro širokou oblast obyvatel planety.
Turistika v Alpách je po rozvoji dopravy, a tím i dostupnosti do hor, k jezerům atd., významnou oblastí hospodářství Švýcarska, neboť na sebe váže množství činností, které s ní souvisejí: hotely, penziony, privátní ubytování, restaurace, sport, kultura.
Švýcarsko má 8 606 033 obyvatel (2019) a mluví se zde převážně čtyřmi úředními jazyky: němčinou (67,3 %), francouzštinou (20,4 %), italštinou (8,3 %) a rétorománštinou (0,8 %). V roce 2015 bylo Švýcarsko vyhodnoceno jako nejšťastnější země na světě.
Uvědomění národa
Důležité bylo pro Švýcary poznání, že války nevedou k prosperitě a spokojenosti lidu. Poznání na svou dobu revoluční, které se v ostatních státech Evropy prosadilo teprve až o století později, po ukončení 2. světové války. Ve Švýcarsku (kde „občan je nejvyšším suverénem“) a některých státech USA byl běžný vliv lidu na politiku státu již od posledních desetiletí 18. století. Ostatní evropské státy dospěly k tomuto taktéž, ale až o století později, kdy se v ostatní Evropě začíná diskutovat o participaci občanů na politice.
Jazyk
Úřední jazyky ve Švýcarsku (celkem/ švýc. populace):[62]
Švýcarsko již ve své ústavě přijaté v 19. století deklarovalo rovnoprávnost jazyků původně žijících obyvatel. Zákonem zaručené je právo na komunikaci se spolkovými úřady ve všech úředních jazycích. Švýcarsko má tedy čtyři úřední jazyky. Dobrovolně, podle svých možností, se přidávají i některé další úřady na úrovni kantonů a obcí. S pokračující integracícizinců a imigrantů úřady umožňují komunikaci i v jiných jazycích. Hojně rozšířeným jazykem je také angličtina.
Všichni Švýcaři nehovoří všemi čtyřmi úředními jazyky své země. Např. Švýcaři, jejichž mateřštinou je němčina, se ve škole sice většinou učí jako první cizí jazyk francouzštinu a jako další angličtinu (v některých kantonech je tomu naopak), ale italsky již mluví jen málokterý z nich.
Němčina
Němčinou hovoří 62,1 % obyvatel. Němčina je hlavním úředním jazykem na severu, ve středu a na východě Švýcarska (celkem ve 13 kantonech a 6 polokantonech včetně kantonu Graubünden) a dále druhým úředním jazykem v kantonech Fribourg a Wallis. V německy mluvících částech se v běžném styku používá švýcarská němčina, jeden z alemánských dialektů.
Rétorománštinou hovoří 0,5 % obyvatel. Rétorománština je třetím úředním jazykem kantonu Graubünden. O rétorománštině se někdy hovoří jako o poloúředním (polooficiálním) jazyce. Právo na komunikaci se spolkovými úřady v tomto jazyce mají pouze lidé, pro něž je rétorománština jazykem mateřským. Toto právo získali navíc rétorománsky hovořící Švýcaři až po referendu v roce 1996, teprve tehdy dostala rétorománština status úředního jazyka (do té doby byla od roku 1938 pouze národním jazykem Švýcarska, do této doby mohli Švýcaři komunikovat s úřady rétorománsky jen na kantonální úrovni v kantonu Graubünden).
Imigrace
Po počáteční segregační a pozdější integrační kontrole pod rostoucím tlakem protestů proti cizincům se Švýcarsko pokusilo přibrzdit imigrační trendy a přesunout toto stěhování více do kolejí dočasné nebo sezónní pracovní migrace. Tímto přístupem byla pracovní migrace do roku 1960 pokrývána ze čtyř hlavních zdrojů. Především to byla Itálie, s níž byla v roce 1948 uzavřena smlouva o najímání pracovních sil, v menším rozsahu pak Německo, Rakousko a Francie. Po druhé světové válce zažilo Švýcarsko nejmohutnější hospodářský růst ve svých dějinách, který trval téměř třicet let a způsobil i silný početní vzestup zaměstnaných cizinců. Po odchodech velké části nejpočetnější skupiny Italů se změnily i národnostní proporce. Zvýšil se podíl Jugoslávců, Turků a Portugalců. Smlouvou o náboru pracovních sil uzavřenou v roce 1948 s Itálií začal fungovat švýcarský rotační model časově omezených, avšak obnovitelných pracovních smluv pro „saisoniers“ a „osoby s ročním pobytem“. Po osmnácti měsících pracovního pobytu byla nabídnuta možnost pozvat další rodinné příslušníky, po pěti letech pak volný výběr pracovního místa při pravidelném obnovování pracovního a pobytového povolení a konečně po dalších pěti letech právo usadit se v zemi na základě plné rovnoprávnosti s výjimkou politických práv, která byla tradičně vázána na těžko dostupné státní občanství. Proti pracovnímu a sociálnímu zrovnoprávnění zahraničních pracovníků ve druhé „italské smlouvě“ z roku 1963 se zvedly mohutné protestní vlny, které vyústily v proticizinecká hnutí a vznik politických stran zaměřených proti „zahlcení země cizinci“. Pod vlivem řídících mechanismů migrační politiky, vytvořených ještě před propuknutím krize v polovině sedmdesátých let 20. století, počty cizinců klesaly. Protestní hnutí umlkla a objevila se až koncem osmdesátých let 20. století, kdy se k trvalému příchodu dalších rodinných příslušníků již usazených osob přidal rostoucí počet žadatelů o azyl.[63]
Svoboda vyznání je garantována švýcarskou ústavou (článek 15 Ústavy). Referendem v roce 1973 byly z Ústavy vypuštěny články bránící jezuitskému řádu usadit se v zemi, které byly součástí ústavy od roku 1848.
V zemi neexistuje oficiální státní církev, většina kantonů (kromě Ženevy a Neuchâtelu) však finančně podporuje buď římskokatolickou, starokatolickou nebo švýcarskou reformovanou církev.
V roce 2009 si lidová iniciativa vynutila referendum o zákazu stavby minaretů na muslimských mešitách. Zákaz výstavby nových minaretů schválilo 57,5 % zúčastněných voličů. Proti se postavily pouze tři z dvaceti švýcarských kantonů, většinou ve francouzsky mluvící části Švýcarska. Švýcarská vláda doporučila navrhovanou změnu zamítnout jako neslučitelnou se základními principy ústavy, ale po oznámení výsledků referenda okamžitě oznámila, že zákaz je v platnosti. K datu hlasování byly ve Švýcarsku čtyři minarety připojené k mešitám v Curychu, Ženevě, Winterthuru a Wangen bei Olten. Těchto stávajících minaretů se zákaz netýkal, protože již byly postaveny.[65] Zákaz minaretů kritizovali představitelé islámských států, libyjský vůdce Muammar Kaddáfí dokonce vyhlásil proti Švýcarsku džihád.[66] Kritika přišla i ze západních zemí a od Rady pro lidská práva OSN, avšak ve švýcarském pojetí demokracie nelze rozhodnutí lidu nadřadit žádný jiný princip. K dalšímu střetu s islámem došlo, když švýcarský parlament roku 2011 schválil zákaz zakrývat si na veřejnosti tvář, který byl podle muslimů namířen proti islámským ženám.[67]
Švýcarská kultura vznikla na rozhraní okolních kulturních oblastí, kterými byla ovlivněna. Časem se však vyvinula jako samostatná kultura. Někdy je těžké mluvit o švýcarské kultuře jako o homogenní, protože se sama dělí podle jazykových oblastí. Pro zemi je typické zejména vzájemné ovlivňování s Francií, Německem a Itálií. Mnoho švýcarských umělců[kdo?] je pokládáno v těchto zemích za jejich vlastní. Vznik kulturních památek v zemi měla zpočátku na svědomí církev, později měšťané a patriciát neboť země nebyla na rozdíl od zbytku Evropy ovládaná feudály. Podporováno bylo hlavně stavitelství (románské katedrály v Curychu, Sionu, Churu, gotickákatedrála v Lausanne, Bernu, Fribourgu a Basileji, renesanční kostely v kantonu Ticino či radnice v Lucernu, Solothurnu a Brigu, barokníkláštery v Einsiedelu, Muri a St. Gallenu). Cizí stavitelé,[zdroj?] přitahováni i větší svobodou země, vybudovali krásná centra měst jako Bern, Freiburg, Lucern či St. Gallen. Klášter svatého Jana v Müstairu, který byl založen již roku 775, byl zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO, stejně jako výše zmíněný klášter v Sankt Gallenu, tři hrady ve městě Bellinzona (Castelgrande, Montebello a Sasso Corbaro) a historická centra Bernu a La Chaux-de-Fonds.
Ve Švýcarsku se nacházejí rovněž dvě ze sedmnácti staveb Le Corbusiera na seznam zapsaných, Dům pro Corbusierovy rodiče u Ženevského jezera a bytové domy Clarte v Ženevě. Na seznamu je i jedna technická památka, Rhétská dráha. Územní opatství Saint Maurice d'Agaune, založené roku 515 burgundským králem sv. Zikmundem, je pravděpodobně nejstarším existujícím klášterem křesťanského Západu. Hrad Chillon patří k nejzachovalejším středověkým hradům v Evropě. Hrad Habsburg je svědectvím švýcarských kořenů habsburského rodu, který měl později sehrát význačnou úlohu v dějinách celé Evropy. Kapellbrücke v Lucernu je nejstarší dřevěný most v Evropě.
Co se týče literatury, je Švýcarsko rozděleno podle jazykových oblastí na čtyři části: německou, francouzskou, italskou a rétorománskou. Její vznik se datuje do období 15.–16. století. Jedním z nejvýznamnějších moderních dramatiků je Friedrich Dürrenmatt, představitel epického divadla. Jeho hry Návštěva staré dámy, Fyzikové nebo Play Strindberg se staly světovou divadelní klasikou.
Od roku 1967 se v Montreux každoročně koná jeden z nejvýznamnějších jazzových festivalů Montreux Jazz Festival, kde vystupují i rockoví a popoví hudebníci a často zde také nahrávají své živé desky obvykle nazývané Live at Montreux.[78]
Režisér Xavier Koller se stal v roce 1990 prvním Švýcarem, který získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Stejné ocenění obdržel již roku 1984 švýcarský snímek La Diagonale du fou, který ovšem režíroval francouzský režisér Richard Dembo. Nominaci na Oscara si připsali Claude Goretta a Markus Imhoof. Vůbec první nominaci na Oscara zajistil Švýcarsku v roce 1970 Maximilian Schell, rakousko-švýcarský herec, který uspěl se svou režijní prvotinou Erste Liebe.
Herečka Ursula Andressová se zapsala do dějin populárního filmu jako bond girl v první filmové bondovceDr. No.[79]Mezinárodní filmový festival v Locarnu patří k nejprestižnějším filmovým přehlídkám. Hlavní cenou je Zlatý leopard (Leopardo d'oro). Projekce filmů se mimo jiné konají také pod širým nebem na velkém plátně na náměstí Piazza Grande.
V zemi vycházejí regionální periodika (také podle jazykových oblastí), ale i několik celostátních, například Neue Zürcher Zeitung. Švýcarská veřejnoprávní vysílací společnost SRG SSR vysílá televizní program v jazykových mutacích pro každou jazykovou skupinu (kromě rétorománské) a rozhlasové programy (včetně rétorománských).
Švýcarská kuchyně používá obvykle suroviny, které byly dostupné švýcarským farmářům, tedy hlavně různé sýry a brambory. Používá se také maso nebo ryby (pstruzi, siveni). Maso se často suší. Příkladem může být sušené hovězí maso bünder fleisch, které se nejprve marinuje ve slaném nálevu a bylinkách, pak se suší. Uzeniny jsou národním jídlem Švýcarska a vzniklo zde mnoho specialit. Oblíbený je klobásový salát cervelatsalat nebo vepřový párek schublig. Uzeniny jsou často podávané na mísách, známá je bernská nebo waliská mísa. Dalšími typickými surovinami jsou kravské mléko a sýry. Nejproslulejšími sýry jsou ementál[80], polotuhý appenzeller nebo gruyère, jenž je slanější a s ořechovou příchutí.
Ve Švýcarsku vznikl fenomén zvaný sýrové fondue. Další sýrové jídlo raclette je sýrový bochník, který se přiloží k ohni a jak sýr postupně odtává, shrnuje se na talíř. Švýcarským vynálezem je také müsli, lékař Maximilian Bircher-Benner ho původně vyrobil jako čistě zdravotní stravu.[81] Oblíbenou pochoutkou jsou rösti, smažené bramborové placky podobné bramborákům.[82] Na povrchu mají rozpuštěný sýr. Curyšskou specialitou je Zürcher Geschnetzeltes (telecí po curyšsku), pokrm z telecího masa podávaný s omáčkou z vína a smetany. Oblíbenou přílohou jsou spätzli, kuličky vařeného těsta pokapané máslem. Z pečiva je místní zvláštností hruškový chléb birnbrot. Ve světě je známá především švýcarská čokoláda. Mléčná čokoláda vznikla ve Švýcarsku roku 1875, inovátorem byl Daniel Peter.[83] Nejznámějšími moučníky jsou Bündner Nusstorte, Zuger Kirschtorte, Baarer Räbentorte, Engadiner Torte či Solothurner Torte. Originálními nápoji jsou šumivá limonáda z mléčné syrovátky Rivella, nebo mléčný nápoj s kakaovou příchutí Ovomaltina.
Ve Švýcarsku má sídlo mnoho renomovaných vědeckých a výzkumných společností, např. Evropská organizace pro jaderný výzkum (CERN). Ta v podzemí na švýcarsko-francouzských hranicích vybudovala největší urychlovač částic na světě, známý jako Velký hadronový urychlovač nebo LHC. Spuštěn byl 30. března 2010. Vědci díky němu napodobili podmínky, které panovaly ve vesmíru těsně po Velkém třesku a potvrdili existenci Higgsova bosonu („božské částice“), což je důležitý objev pro udržení konzistence standardního modelu částicové fyziky.[84] Další významnou institucí je HFSJG (High Altitude Research Stations Jungfraujoch and Gornergrat) na observatoři Sphinx, která se věnuje výzkumu kosmického záření.
Vědecké úspěchy Švýcarska především stojí na jeho špičkových univerzitách. Spolková vysoká technická škola v Curychu (ETH Zürich) je jedinou kontinentální univerzitou, která v mezinárodních žebříčcích dlouhodobě konkuruje slavným americkým a anglickým univerzitám. Například v Šanghajském žebříčku (který tradičně měří kvalitu vysokých škol po celém světě), v edici z roku 2021, je ETH označena za 21. nejlepší univerzitu na světě, přičemž všechny instituce před ní jsou buď britské nebo americké a jedna nedávno založená je francouzská.[85] Švýcaři mají v první stovce žebříčku ještě další čtyři školy: Curyšská univerzita (54.), Ženevská univerzita (60.), Univerzita v Basileji (87.) a Švýcarský federální technologický institut v Lausanne (91.). Pro srovnání: sousední Rakousko a Itálie nemají v první stovce žádnou školu. Francie tam má čtyři, z toho jsou však tři nedávno založená centra excelence, jejichž cílem bylo právě dobýt podobné žebříčky. Rusko má v první stovce jednu univerzitu, zbylá střední a východní Evropa (včetně Česka) žádnou.
Někdejší hvězdou formule 1 je Clay Regazzoni, který se v roce 1974 stal vicemistrem světa.[102] Zakladatelem stáje formule 1 Sauber je Peter Sauber. Stefan Dörflinger je čtyřnásobným mistrem světa v závodech silničních motocyklů[103], Luigi Taveri trojnásobným.[104] Zajímavostí je, že v samotném Švýcarsku je pořádání jakýchkoli automobilových a motocyklových závodů zakázané, a to od neštěstí v Le Mans roku 1955, při němž zemřelo 83 diváků. Roku 2007 dolní komora švýcarského parlamentu zákaz zrušila, ale horní komora její rozhodnutí neposvětila, čili zůstává nadále v platnosti.[105]
Ve Švýcarsku se dvakrát konaly zimní olympijské hry, ty historicky druhé roku 1928 ve Svatém Mořici a tamtéž se konaly hry v roce 1948.
Specifickým místním druhem zápasu je tzv. schwingen.[106] Nejde jen o lidovou zábavu, každoroční mistrovství ve Frauenfeldu je masově navštěvované a sledované médii.
Odkazy
Poznámky
↑ abBern je označován jako „spolkové/federální město“ (německy Bundesstadt; francouzsky ville fédérale; italsky città federale; rétorománsky citad federala). Švýcarské právo sice neurčuje hlavní město jako takové, ale federální parlament a vláda sídlí v Bernu, zatímco ostatní federální instituce, jako např. federální soudy, jsou v jiných městech (Bellinzona, Lausanne, Lucern, Neuchâtel, St. Gallen aj.).
↑Němčina je jedním ze čtyř úředních jazyků. Zejména v hovoru je běžně nahrazována některým ze švýcarských dialektů (Schwizerdütsch, Schwizertütsch, Schwyzerdütsch, Schwyzertü(ü)tsch).
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Switzerland na anglické Wikipedii.
↑HOLENSTEIN, André. Die Hauptstadt existiert nicht [online]. UniPress - Forschung und Wissenschaft an der Universität Bern, 2014-02-17, rev. 2015-09-11 [cit. 2021-01-25]. DOI10.7892/boris.41280.
↑Bevölkerungsstand am Ende des 2. Quartals 2023 [online]. Bundesamt für Statistik BFS, 2023-09-20 [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. (německy)
↑Mezinárodní měnový fond. Download World Economic Outlook database: October 2023 [online]. [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. (anglicky)
↑BFS: 9 Millionen Menschen in der Schweiz - 20 Minuten [online]. 20 September 2023 [cit. 2023-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 September 2023.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SCHNEEBERGER, Paul. Die Schweiz als vielfältige Metapher. Neue Zürcher Zeitung. 2013-08-03. Dostupné online [cit. 2024-08-23]. ISSN0376-6829. (německy)
↑FREI, Philippe. Transferprozesse der Moderne: die Nachbenennungen "Alpen" und "Schweiz" im 18. bis 20. Jahrhundert. Bern: Peter Lang 306 s. ISBN978-3-0343-2370-3.
↑DEISS, Richard. Von der Blauen Banane zum Rhabarberdreieck: 222 Regionsbeinamen und was dahinter steckt. 4. Aufl. vyd. Norderstedt: Books on Demand 148 s. ISBN978-3-8334-5513-1.
↑THOMAS FLEINER; ALEXANDER MISIC; NICOLE TÖPPERWIEN. Swiss Constitutional Law. [s.l.]: Kluwer Law International, 5 August 2005. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 April 2023. ISBN978-90-411-2404-3. S. 28.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HOLENSTEIN, André. Die Hauptstadt existiert nicht. UniPress – Forschung und Wissenschaft an der Universität Bern. Berne: Department Communication, University of Berne, 2012, s. 16–19. DOI10.7892/boris.41280. S2CID178237847. (německy)Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Global wealth databook 2019 [online]. Credit Suisse [cit. 2020-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 October 2019.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.Archived . The country data comes from Table 3.1 on page 117. The region data comes from the end of that table on page 120.
↑GHOSH, Subir. US is still by far the richest country, China fastest growing [online]. 9 October 2010 [cit. 2015-12-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 January 2016.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BOWERS, Simon. Franc's rise puts Swiss top of rich list. The Guardian. London: 19 October 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 January 2016.Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BACHMANN, Helena. Looking for a better quality of life? Try these three Swiss cities. USA Today. 23 March 2018. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 November 2020.Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑TAYLOR, Chloe. These cities offer the best quality of life in the world, according to Deutsche Bank. www.cnbc.com. CNBC, 20 May 2019. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 June 2019.Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Coronavirus: Paris and Zurich become world's most expensive cities to live in because of COVID-19. www.euronews.com. Euronews, 18 November 2020. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 December 2020.Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑VATTER, Adrian. Das politische System der Schweiz. Baden-Baden: UTB Verlag, 2014. (Studienkurs Politikwissenschaft). Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 December 2015. ISBN978-3-8252-4011-0. (německy)Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ZIMMER, Oliver. In Search of Natural Identity: Alpine Landscape and the Reconstruction of the Swiss Nation. Comparative Studies in Society and History. London: 12 January 2004, s. 637–665. DOI10.1017/S0010417598001686. S2CID146259022.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑LANG, Josef. Die Alpen als Ideologie. Tages-Anzeiger. Zürich, Switzerland: 14 December 2015. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 December 2015. (německy)Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SCHMOCK, Nico. Die Schweiz als "Willensnation"? Die Kernelemente des Schweizer Selbstverständnisses. [s.l.]: GRIN Verlag, 30 January 2019. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 January 2023. ISBN978-3-668-87199-1. (německy)Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ La Tène | archaeological site, Switzerland. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-05-16]. Dostupné online. (anglicky)
↑THORNE, James. The Chronology of the Campaign against the Helvetii: A Clue to Caesar's Intentions?. Historia: Zeitschrift für Alte Geschichte. 2007, roč. 56, čís. 1, s. 27–36. Dostupné online [cit. 2021-05-15]. ISSN0018-2311.
↑ Vallis Poenina. Historische Lexikon der Schweiz [online]. [cit. 2023-07-10]. Dostupné online. (německy)
↑MILES, E. J. Aventicum, The Roman Metropolis of Helvetia. The Archaeological Review. 1888, roč. 1, čís. 6, s. 413–425. Dostupné online [cit. 2021-05-15]. ISSN0950-9909.
↑O'SULLIVAN, Domhnall. Gallus and the Irish monks: grandfathers of European culture?. Swissinfo.ch [online]. [cit. 2021-05-19]. Dostupné online. (anglicky)
↑ The Federal Charter of 1291. www.admin.ch [online]. [cit. 2021-05-16]. Dostupné online. (anglicky)
↑WINKLER, Albert. The Swabian War of 1499: 500 Years Since Switzerland's Last War of Independence. Faculty Publications. 1999-01-01. Dostupné online [cit. 2021-05-16].
↑BIRNBAUM, Norman. The Zwinglian Reformation in Zurich. Archives de sociologie des religions. 1959, roč. 4, čís. 8, s. 15–30. Dostupné online [cit. 2021-05-16]. ISSN0003-9659.
↑ Kappel Wars | Swiss history. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-05-16]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Helvetic Republic | Swiss history. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-05-16]. Dostupné online. (anglicky)
↑SHERMAN, Gordon E. The Neutrality of Switzerland. The American Journal of International Law. 1918, roč. 12, čís. 2, s. 241–250. Dostupné online [cit. 2021-05-16]. ISSN0002-9300. DOI10.2307/2188141.
↑REMAK, Joachim. A Very Civil War: The Swiss Sonderbund War Of 1847. [s.l.]: Avalon Publishing 250 s. Dostupné online. ISBN978-0-8133-1529-4. (anglicky) Google-Books-ID: Uh9pAAAAMAAJ.
↑DUFFIELD, W. B. The War of the Sonderbund. The English Historical Review. 1895, roč. 10, čís. 40, s. 675–698. Dostupné online [cit. 2021-05-16]. ISSN0013-8266.
↑ Tuesday, 12 September 1848: Federal Constitution. www.parlament.ch [online]. [cit. 2021-05-16]. Dostupné online.
↑ Friday, 29 May 1874: Total Revision of the Federal Constitution. Parlament.ch [online]. [cit. 2021-05-16]. Dostupné online.
↑WEINBERG, Gerhard L. German Plans and Policies regarding Neutral Nations in World War II with Special Reference to Switzerland. German Studies Review. 1999, roč. 22, čís. 1, s. 99–103. Dostupné online [cit. 2021-05-16]. ISSN0149-7952. DOI10.2307/1431584.
↑BORER, Thomas G. There Was Nothing Sinister in Swiss Refugee Camps. Los Angeles Times [online]. 1998-01-19 [cit. 2021-05-16]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Neuvěřitelné! V kolébce demokracie neměly ženy volební právo ještě na konci 20. století. Radiožurnál [online]. 2014-12-26 [cit. 2021-05-16]. Dostupné online.
↑CVRČEK, Miroslav. Historie Světového ekonomického fóra. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2011-01-25 [cit. 2023-04-24]. Dostupné online.
↑ Švýcarsko vstoupilo do Schengenu. Pokud neletíte, pasy nechte doma. Hospodářské noviny (iHNed.cz) [online]. 2008-12-12 [cit. 2021-05-16]. Dostupné online.
↑FREY, Bruno S. Direct Democracy: Politico-Economic Lessons from Swiss Experience. The American Economic Review. 1994, roč. 84, čís. 2, s. 338–342. Dostupné online [cit. 2021-05-16]. ISSN0002-8282.
↑ Potvrzeno. Švýcaři v referendu odmítli větší kontrolu migrace z Evropské unie. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2021-05-16]. Dostupné online.
↑SCHUSTER, Robert. Švýcaři spustili svůj ‚brexit‘. Vláda reagovala na tlak veřejnosti a ukončila po sedmi letech jednání s EU | Svět. Lidovky.cz [online]. 2021-05-31 [cit. 2021-05-31]. Dostupné online.
↑KURZY.CZ. Švýcarsko poruší neutralitu a uvalí sankce na Rusko | Kurzy.cz. www.kurzy.cz [online]. [cit. 2022-03-04]. Dostupné online.
↑ Finsko či Švédsko. Pomoc Ukrajině nabízejí i jindy neutrální státy. iDNES.cz [online]. 2022-02-28 [cit. 2022-03-04]. Dostupné online.
↑Russia-Ukraine war: Why Switzerland is veering from its traditional neutrality policy [online]. 2022-03-04 [cit. 2022-03-04]. Dostupné online. (anglicky)
↑ČTK. Rusko aktualizovalo seznam "nepřátel". USA a Česko doplnila celá EU či Ukrajina. Deník.cz. 2022-03-07. Dostupné online [cit. 2022-03-07].
↑ECHO24. Rusko aktualizovalo seznam nepřátel. Vedle Česka je na něm nově EU i Ukrajina - Echo24.cz. echo24.cz [online]. 2022-03-07 [cit. 2022-03-07]. Dostupné online.
↑ZBOŘIL, Josef. 168 prezidentů Švýcarska za 168 let jeho existence (1848-2016). Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2016-08-22 [cit. 2023-11-10]. Dostupné online.
↑WIRTZ, Bill. Víte, kdo je prezidentem Švýcarska?. Finmag.cz [online]. [cit. 2023-11-10]. Dostupné online.
↑ Archivovaná kopie. www.admin.ch [online]. [cit. 2017-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-09-25.
↑Watches [online]. Swissworld.org [cit. 2012-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-05.
↑ Legendární švýcarské bankovní tajemství končí. Státy (i Česko) si budou vyměňovat informace. Reflex. 5. 1. 2017. Dostupné online.
↑ How Swiss oiled Hitler's killing machine. The Independent [online]. 23. března 1997. Dostupné online.
↑ Zlato nacistů a židovské milióny. Hospodářské noviny [online]. 8. listopadu 1996. Dostupné online.
↑Bevölkerung, Strukturerhebung der eidgenössischen Volkszählung 2011: Bevölkerung nach Sprache und Religion, Ständige Wohnbevölkerung ab 15 Jahren nach Hauptsprachen, 2011 [XLS]. Swiss Federal Statistical Office, 2013, 30 May 2013 [cit. 2013-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-23. (German, French, or Italian)
↑BADE, Klaus L. Evropa v pohybu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 497 s. ISBN80-7106-559-5. S. 334–336.
↑ Ständige Wohnbevölkerung ab 15 Jahren nach Religions- / Konfessionszugehörigkeit. www.bfs.admin.ch [online]. [cit. 15-05-2016]. Dostupné v archivu pořízeném dne 29-05-2015.
↑ Švýcaři v referendu zakázali stavbu minaretů v zemi. iDNES.cz [online]. 2009-11-29 [cit. 2023-04-24]. Dostupné online.
↑ Kaddáfí vyzval muslimy k zahájení svaté války proti Švýcarsku. iDNES.cz [online]. 2010-02-25 [cit. 2023-04-24]. Dostupné online.
↑ Národní rada schválila zákaz zakrývat si tvář, namířený proti muslimkám. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2011-09-29 [cit. 2023-04-24]. Dostupné online.
↑COLLIER, Graham. Herman Hesse and The Hermetic Circle. Psychology Today [online]. [cit. 2021-01-24]. Dostupné online. (anglicky)
↑ The Nobel Prize in Literature 1919. NobelPrize.org [online]. [cit. 2021-01-24]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Síla a energie štíhlých soch. Giacomettiho výstava v Národní galerii je výsledkem systematické práce | Kultura. Lidovky.cz [online]. 2019-08-10 [cit. 2021-01-24]. Dostupné online.
↑ Paul Klee | ARTMUSEUM.CZ. www.artmuseum.cz [online]. [cit. 2021-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-29.
↑ Zemřel autor Vetřelce, výtvarník Giger. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-01-24]. Dostupné online.
↑ Věděli jste, že müslli bylo původně vyrobeno pro lékařské účely?. Český rozhlas Karlovy Vary [online]. 2014-12-28 [cit. 2022-03-01]. Dostupné online.
↑ Switzerland food and drink guide. World Travel Guide [online]. [cit. 2022-03-01]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Les pionniers du chocolat suisse. Swissinfo.ch [online]. [cit. 2022-03-01]. Dostupné online. (francouzsky)
↑ Před deseti lety vědci v CERNu napodobili podmínky panující při Velkém třesku. ČT24 [online]. Česká televize, 2020-03-30 [cit. 2022-01-05]. Dostupné online.
↑ ShanghaiRanking's Academic Ranking of World Universities. www.shanghairanking.com [online]. [cit. 2022-01-05]. Dostupné online.
↑ První let do stratosféry: Za okny je mínus 50 a z gondoly uniká vzduch. iDNES.cz [online]. 2013-09-02 [cit. 2021-01-24]. Dostupné online.
↑TESAŘÍK, Bohumil. Od vzniku myšlenky „medicíny založené na důkazech“ uplynula již čtyři století. Vitalia.cz [online]. [cit. 2021-01-24]. Dostupné online.
↑ Alexandre Yersin, the man who discovered the bacterium responsible for the plague. Institut Pasteur [online]. 2017-10-24 [cit. 2021-01-24]. Dostupné online. (anglicky)
↑TŘEŠŇÁK, Petr. Výročí LSD: Když chemik Hofmann nasedl na kolo a nestačil se divit. Týdeník Respekt [online]. [cit. 2021-01-24]. Dostupné online.
↑POKORNÝ, Petr. O čtvrtém řádu a o tom, jak se nakonec, neřád, zkomplikoval. vesmir.cz [online]. [cit. 2021-01-24]. Dostupné online.
↑HUDEC, Martin. Osobnost v inkoustové kaňce aneb Rorschachův test [online]. Psychologie pro každého, 2016-12-22 [cit. 2021-01-24]. Dostupné online.
↑ZÁMEČNÍK, Miroslav. Matriarchát: Ztracený ráj, nebo hudba budoucnosti? [online]. Euro.cz [cit. 2021-01-24]. Dostupné online.
↑ Male Grand Slam winners with most titles 2020. Statista [online]. [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Švýcar Wawrinka porazil Djokoviče a vyhrál US Open | Ostatní sporty. Lidovky.cz [online]. 2016-09-12 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
↑ August 8, 1992 : The day Marc Rosset clinched the gold medal in Barcelona. Tennis Majors [online]. 2020-08-08 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
↑ Švédové slaví titul, Švýcaři mají pohádkové stříbro. ČT sport [online]. [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
↑ Švýcarští hokejisté napodobili německý stříbrný úspěch z olympiády. ‚Můžeme být hrdí,‘ říká kapitán Diaz. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
Bureau of European and Eurasian Affairs. Background Note: Switzerland [online]. U.S. Department of State, 2011-07-01 [cit. 2011-08-21]. Dostupné online. (anglicky)
CIA. The World Factbook - Switzerland [online]. Rev. 2011-08-16 [cit. 2011-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-12. (anglicky)
Zastupitelský úřad ČR v Bernu. Souhrnná teritoriální informace: Švýcarsko [online]. Businessinfo.cz, 2010-05-03 [cit. 2011-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11.
DIEM, Aubrey, a kol. Switzerland [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-21]. Dostupné online. (anglicky)
Questa voce sull'argomento correnti marine è solo un abbozzo. Contribuisci a migliorarla secondo le convenzioni di Wikipedia. La corrente del Labrador. La corrente del Labrador è una corrente oceanica fredda del nord Atlantico, che scorre dal sud del mare Glaciale Artico, lungo la costa del Labrador, passando nei pressi di Terranova, proseguendo verso sud lungo la costa orientale della Nuova Scozia. Geografia È la continuazione di altre due correnti artiche: la corrente della Groenlan...
DobroselicaДоброселица Localização País Sérvia Província Sérvia central Região Stari Vlah Distrito Zlatibor Município Čajetina Características geográficas População total (2011) 368 hab. Altitude 949 m Código postal Dobroselica (em cirílico: Доброселица) é uma vila da Sérvia localizada no município de Čajetina, pertencente ao distrito de Zlatibor, na região de Stari Vlah. A sua população era de 368 habitantes segundo o censo de 2011.[1][2...
Текст з хазовими нотаціями, рукопис «Маштоца» X століття Маштоц (вірм. Մաշտոց) — богослужбова книга Вірменської апостольської церкви, яка містить канони церковних обрядів, чинослідування таїнств та інших священнодійств, а також спеціальні молитви і благословення[1&...
Instituto Yunus Emre Tipo organización y organización sin fines de lucroFundación 2007Fundador Consejo de Ministros de TurquíaSede central Ankara (Turquía)Sitio web www.yee.org.tr[editar datos en Wikidata] El Instituto Yunus Emre (en turco: Yunus Emre Enstitüsü) es una fundación turca fundada en 2007. Su misión es la difusión y enseñanza en el extranjero de la lengua, la cultura y las artes turcas. Fundación y organización El Instituto Yunus Emre fue fundado el 5 de may...
Tomasz Adam OstrowskiFonctionsMaréchal de la Diète de PologneCastellan de CzerskTrésorier de la CouronneDéputé à la Diète de la République polono-lituanienneSejm de 1776 (d)Sejm de 1766 (d)Chambellan de Nur (d)BiographieNaissance 21 décembre 1735Voïvodie de LublinDécès 5 février 1817 (à 81 ans)VarsovieNationalités russerépublique des Deux NationsActivité Homme politiqueFamille Ostrovsky (d)Enfants Antoni Jan Ostrowski (en)Władysław Ostrowski (en)Ludwika Mechtylda Ostro...
Schwalbennestorgel der Orgelmanufaktur Klais (1974) im Dom zu Trier Wolfgang Oehms (* 24. Oktober 1932 in Saffig, Landkreis Mayen;[1] † 3. Oktober 1993 in Trier[2]) war ein deutscher Organist. Oehms studierte Kirchenmusik an der Musikhochschule Köln. 1957 legte er dort sein Konzertexamen ab. Bereits von 1953 bis 1959 amtierte er an der Stiftskirche in Bonn. 1959 wurde er zum Domorganisten nach Trier berufen, wo er bis 1993 wirkte. Er lehrte als Dozent an der Bischöflichen ...
Blytheville Plaats in de Verenigde Staten Vlag van Verenigde Staten Locatie van Blytheville in Arkansas Locatie van Arkansas in de VS Situering County Mississippi County Type plaats City Staat Arkansas Coördinaten 35° 56′ NB, 89° 55′ WL Algemeen Oppervlakte 53,3 km² - land 53,1 km² - water 0,2 km² Inwoners (2006) 16.403 Hoogte 72 m Overig FIPS-code 07330 Portaal Verenigde Staten That Bookstore in Blytheville, een van John Grishams favoriete boekwinkels Blythevil...
1949 mid-air collision Eastern Air Lines Flight 537AccidentDateNovember 1, 1949SummaryMid-air collisionSiteAlexandria, Virginia, United States 38°50.1′N 77°02.7′W / 38.8350°N 77.0450°W / 38.8350; -77.0450Total fatalities55Total injuries1Total survivors1First aircraft An Eastern Air Lines Douglas DC-4, similar to the one involved in the crashTypeDouglas DC-4OperatorEastern Air LinesRegistrationN88727[1]Flight originLaGuardia Airport, Queens, New YorkDest...
French writer Claude Pujade-Renaud (right) with Daniel Zimmermann. Claude Pujade-Renaud (born 1932) is a French writer, whose first novel Le Ventriloque appeared in 1978. Since that time she has published over twenty novels, short-story and poetry collections, as well as combined creative works with long-time partner Daniel Zimmermann. She won the prix Goncourt des lycéens in 1994 for Belle mère, her novel on stepmothering, and is a recipient of the French Writer's Guild Prize for her life'...
Escena de la firma de la Constitución de los Estados Unidos, pintura de Howard Chandler Christy. La Escena de la firma de la Constitución de los Estados Unidos es una famosa pintura en óleo dibujada por Howard Chandler Christy, describiendo la firma de la Constitución en la Convención Constitucional que se llevó a cabo en Filadelfia. Junto con la pintura de Washington Crossing the Delaware (Washington cruzando el Delaware) de Emanuel Leutze, esta pintura es una de las descripciones más...
American professional wrestler Johnny RodzJohnny Rodz in 2008Birth nameJohn RodriguezBorn (1941-05-16) May 16, 1941 (age 82)New York City, U.S.[1]Professional wrestling careerRing name(s)Java RuukJohnny Rodz[2]Super Medico IIEl ShaftoArmy MedicBilled height5 ft 8 in (1.73 m)[1]Billed weight239 lb (108 kg)[1]Billed fromThe Bronx, New York City, U.S.Debut1965Retired1997 John Rodriguez[3] (born May 16, 1941) is an American for...
American painter (1876–1953) This article has multiple issues. Please help improve it or discuss these issues on the talk page. (Learn how and when to remove these template messages) This article has an unclear citation style. The references used may be made clearer with a different or consistent style of citation and footnoting. (December 2019) (Learn how and when to remove this template message) This article includes a list of general references, but it lacks sufficient corresponding inli...
Area of the sky divided into twelve signs For the East Asian zodiac based on the Jovian orbital cycle, see Chinese zodiac. For other uses, see Zodiac (disambiguation). The Earth's orbit around the Sun causes the apparent motion of the latter along the ecliptic (red). Earth is axially tilted 23.4° relative to this plane; its equator, extended to the stars, is shown in light blue.Astrophotos of the twelve zodiac constellations The zodiac is a belt-shaped region of the sky that extends app...
1956 children's novel by Ian Serraillier This article's plot summary may be too long or excessively detailed. Please help improve it by removing unnecessary details and making it more concise. (October 2021) (Learn how and when to remove this template message) The Silver Sword (also known as Escape from Warsaw) First editionAuthorIan SerraillierIllustratorC. Walter HodgesCountryUnited KingdomGenreChildren's novelPublisherJonathan CapePublication date1956Pages192 (1956)OCLC154290268 The Silver...
Indonesian rock band Dewa 19Also known asDewaOriginSurabaya, IndonesiaGenresRock, pop rock, alternative rockYears active1986-2011, 2019-presentLabelsTeam Records, Aquarius Musikindo, EMI Indonesia, GP Records, Universal Music Indonesia, Republik Cinta ManagementMembersAhmad Dhani Andra Ramadhan Yuke Sampurna Agung Yudha Marcello TahitoePast membersAri LassoErwin PrasetyaWawan JuniarsoWong AksanSetyo Nugroho (Tyo Nugros)Elfonda Mekel (Once) Dewa 19 (pronounced in Indonesian as Dewa Sembilan Be...
9th episode of the 5th season of American Horror Story She Wants RevengeAmerican Horror Story episodeEpisode no.Season 5Episode 9Directed byMichael UppendahlWritten byBrad FalchukFeatured musicBlue Monday by New OrderFade to Grey by VisageProduction code5ATS09Original air dateDecember 9, 2015 (2015-12-09)Running time46 minutesGuest appearances Finn Wittrock as Rudolph Valentino Mare Winningham as Hazel Evers Alexandra Daddario as Natacha Rambova Lyric Lennon as Lachlan Dra...
This article is an orphan, as no other articles link to it. Please introduce links to this page from related articles; try the Find link tool for suggestions. (January 2022) After the end of the disastrous Russo-Japanese War of 1904–05, the Imperial Russian Navy needed several years to absorb the lessons of that war, particularly from the Battle of Tsushima. Design work continued during this period, but designs for dreadnought battleships evolved constantly as new requirements were made. By...
American television sitcom (1976–1983) Laverne & ShirleyGenreSitcomCreated by Garry Marshall Lowell Ganz Mark Rothman Starring Penny Marshall Cindy Williams Michael McKean David Lander Eddie Mekka Phil Foster Betty Garrett Theme music composer Norman Gimbel (lyrics) Charles Fox Opening themeMaking Our Dreams Come True, performed by Cyndi GreccoComposers John Beal Frank Comstock Charles Fox Jack Hayes Country of originUnited StatesOriginal languageEnglishNo. of seasons8No. of episodes178...
Cycling world championships 2019 UCI Road World ChampionshipsHarrogateShow map of North YorkshireHarrogateShow map of the United KingdomVenueHarrogate, United KingdomDate(s) (2019-09-22 - 2019-09-29)22–29 September 2019Coordinates53°59′30″N 1°32′15″W / 53.99167°N 1.53750°W / 53.99167; -1.53750Events11← 20182020 → The 2019 UCI Road World Championships was the 92nd edition of the UCI Road World Championships, the annual world cham...
Digital Agencyデジタル庁Dejitaru-chōThe Tokyo Garden Terrace Kioicho, where the office of the Digital Agency is located.Agency overviewFormedSeptember 1, 2021 (2021-09-01)[1]Jurisdiction JapanHeadquartersTokyo Garden Terrace Kioicho 19th floor, 1-3 Kioicho, Chiyoda-ku, Tokyo 102-0094, JapanAnnual budget¥ 36.8 billion (2021)Minister responsibleTaro Kono[2], Minister for DigitalDeputy Ministers responsibleMasaki Ōgushi[2], State Minister for D...
.svg)
.svg)
.jpg)
_im_Sitzungszimmer.jpg)
.jpg)
_Stedelijk_Museum_Sikkensprijzen_916-9288.jpg)
.jpg)
.svg)
