Formule 1 v roce 1974

25. sezóna mistrovství světa vozů Formule 1 (1974)
Mistr světa Emerson Fittipaldi
Obecné informace
Počet závodů	15
Počet pilotů	62
Počet týmů	29
Pohár jezdců
První	Emerson Fittipaldi (McLaren–Ford)
Druhý	Clay Regazzoni (Ferrari)
Třetí	Jody Scheckter (Tyrrell–Ford)
Pohár konstruktérů
První	McLaren–Ford
Druhý	Ferrari
Třetí	Tyrrell–Ford
Formule 1
◄ 1973 1975 ►

Sezóna Formule 1 1974 byla 25. sezónou Mistrovství světa Formule 1, závodní série pořádané pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace (FIA). Sezóna zahrnovala 15. mistrovských a 3 nemistrovské závody. Mistrovství světa se konalo mezi 13. lednem a 6. říjnem.

Obhájce titulu Jackie Stewart v sezóně 1974 nezávodil, protože na konci předchozí sezóny oznámil svůj odchod. Emerson Fittipaldi (McLaren) a Clay Regazzoni (Ferrari) šli do posledního závodu šampionátu se stejným počtem bodů, ale Regazzoni v závodě propadl kvůli problémům s ovladatelností vozu a Fittipaldiho čtvrté místo mu zajistilo druhé vítězství v šampionátu jezdců. Byl to také první titul pro McLaren a první z mnoha titulů pro tým sponzorovaný cigaretovou značkou Marlboro.

V průběhu sezóny zemřeli dva jezdci Formule 1: Peter Revson zemřel během tréninku na Grand Prix Jihoafrické republiky a Helmut Koinigg během Grand Prix USA.

Týmy a jezdci

Účastník	Konstruktér	Šasi	Motor	Pneumatiky	Číslo	Jezdci	Závody
John Player Team Lotus	Lotus-Ford	72E 76	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	1	Ronnie Peterson	Vše
					2	Jacky Ickx	Vše
					31	Tim Schenken	15
Elf Team Tyrrell	Tyrrell-Ford	005 006 007	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	3	Jody Scheckter	Vše
					4	Patrick Depailler	Vše
Marlboro Team Texaco Yardley Team McLaren	McLaren-Ford	M23	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	5	Emerson Fittipaldi	Vše
					6	Denny Hulme	1–3, 5–15
					33	Mike Hailwood	1–11
						David Hobbs	12–13
						Jochen Mass	14–15
					56	Denny Hulme	4
Motor Racing Developments	Brabham-Ford	BT42 BT44	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	7	Carlos Reutemann	Vše
					8	Richard Robarts	1–3
						Rikky von Opel	4–9
						Carlos Pace	10–15
					34	Teddy Pilette	5
March Engineering Beta Utensili	March-Ford	741	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	9	Hans-Joachim Stuck	1–6, 8–15
						Reine Wisell	7
					10	Howden Ganley	1–2
						Vittorio Brambilla	3–15
Scuderia Ferrari SpA SEFAC	Ferrari	312B3-74	Ferrari 001/11 3,0 F12	G	11	Clay Regazzoni	Vše
					12	Niki Lauda	Vše
Team BRM	BRM	P160E P201	BRM P142 3,0 V12 BRM P200 3,0 V12	F	14	Jean-Pierre Beltoise	Vše
					15	Henri Pescarolo	1–11, 13
						Chris Amon	14–15
					37	François Migault	1–6, 8–11, 13
UOP Shadow Racing	Shadow-Ford	DN1 DN3	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	16	Peter Revson	1–2
						Brian Redman	4–6
						Bertil Roos	7
						Tom Pryce	8–15
					17	Jean-Pierre Jarier	1–2, 4–15
Team Surtees Bang & Olufsen Team Surtees Memphis International Team Surtees	Surtees-Ford	TS16	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	18	Carlos Pace	1–7
						José Dolhem	9, 15
						Derek Bell	10–14
					19	Jochen Mass	1–11
						Jean-Pierre Jabouille	12
						José Dolhem	13
						Helmut Koinigg	14–15
					30	Dieter Quester	12
Frank Williams Racing Cars	Iso-Marlboro-Ford	FW	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	20	Arturo Merzario	Vše
						Richard Robarts	7
					21	Tom Belsø	3–4, 7, 10
						Gijs van Lennep	5, 8
						Jean-Pierre Jabouille	9
						Jacques Laffite	11–15
Team Ensign Team Ensign with Theodore Racing Dempster International Team Ensign	Ensign-Ford	N174	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	22	Rikky von Opel	1
						Vern Schuppan	5–11
						Mike Wilds	12, 14-15
					25		13
Scribante Lucky Strike Racing	McLaren-Ford	M23	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	23	Dave Charlton	3
Trojan-Tauranac Racing	Trojan-Ford	T103	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	23	Tim Schenken	4, 6, 8, 10–12
					29		13
					41		5
AAW Racing Team	Surtees-Ford	TS16	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	23	Leo Kinnunen	7, 9, 13
					43		10, 12
					44		5
Hesketh Racing	March-Ford Hesketh-Ford	731 308	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F G	24	James Hunt	Vše
					31	Ian Scheckter	12
Maki Engineering	Maki-Ford	F101	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	25	Howden Ganley	10–11
Embassy Racing with Graham Hill	Lola-Ford	T370	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	26	Graham Hill	Vše
					27	Guy Edwards	1–2, 4–11
						Peter Gethin	10
						Rolf Stommelen	12–15
John Goldie Racing with Hexagon John Goldie Racing with Radio Luxembourg Allied Polymer Group	Brabham-Ford	BT42 BT44	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	28	John Watson	Vše
					34	Carlos Pace	9
				G	208	Lella Lombardi	10
Pinch Plant Ltd	Lyncar-Ford	006	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	29	John Nicholson	10
Team Gunston	Lotus-Ford	72E	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	29	Ian Scheckter	3
					30	Paddy Driver	3
Dalton-Amon International	Amon-Ford	AF101	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	30	Chris Amon	4, 6, 11
					22		13
					30	Larry Perkins	11
Dempster International Racing Team	March-Ford	731	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	35	Mike Wilds	10
Scuderia Finotto	Brabham-Ford	BT42	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	31	Carlo Facetti	13
					32	Helmut Koinigg	12
					43	Gérard Larrousse	5, 9
Blignaut Embassy Racing	Tyrrell-Ford	004	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	32	Eddie Keizan	3
Token Racing	Token-Ford	RJ02	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	32	Ian Ashley	11
					35		12
					42	Tom Pryce	5
						David Purley	10
The Chequered Flag Racing with Richard Oaten	Brabham-Ford	BT42	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	42	Ian Ashley	14–15
Team Canada F1 Racing	Brabham-Ford	BT42	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	50	Eppie Wietzes	14
Vel's Parnelli Jones Racing	Parnelli-Ford	VPJ4	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	55	Mario Andretti	14–15
Penske Cars	Penske-Ford	PC1	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	66	Mark Donohue	14–15

Změny před sezónou

Během zimní přestávky došlo k poměrně velkému počtu změn mezi jezdci:

• Po vítězství v šampionátu v roce 1972, ale poté, co se ve druhé polovině sezóny 1973 trápil, Emerson Fittipaldi odešel z Lotusu do McLarenu. Mike Hailwood se přestěhoval ze Surtees, aby zaujal místo jeho týmového kolegy. Fittipaldiho místo v Lotusu zaujal Jacky Ickx z Ferrari.
• Nový šéf Ferrari Luca di Montezemolo podepsal oba jezdce BRM z roku 1973, Claye Regazzoniho a Nikiho Laudu. Bývalý jezdec Ferrari Arturo Merzario našel místo ve Williamsu (zapsán jako Iso-Marlboro), zatímco BRM najal Henriho Pescarola a Françoise Migaulta vedle Jeana-Pierra Beltoise, který u týmu zůstal.
• Poté, co Francois Cevert zemřel a Jackie Stewart odešel, tak Tyrrell podepsal Jodyho Schecktera z McLarenu a pilota Formule 2 Patricka Depaillera.
• Bývalý jezdec McLarenu Peter Revson našel místo v Shadow vedle Jeana-Pierra Jariera, který přišel z March. Poté, co v roce 1973 jezdil na částečný úvazek, odjel Jochen Mass celou sezónu za Surtees.
• Wilson Fittipaldi opustil Brabham, aby založil svůj vlastní tým F1 pro rok 1974. Richard Robarts zaplatil, aby zaujal místo v britském týmu.
• March povýšil jejich pilota Formule 2 Hanse-Joachima Stucka do jejich týmu Formule 1 vedle Howdena Ganleyho z Williamsu.
• Tým Grahama Hilla Embassy Racing vstoupil do sezóny se šasi od Lola poté, co přestal odebírat šasi od Shadow, které využíval v roce 1973. Tým Hesketh vstoupil do sezóny s vlastnoručně vyrobeným šasi poté, co v předchozí sezóně využíval šasi od March.

Změny během sezóny

Během sezóny debutovalo pět týmů s vlastním šasi:

• Při Grand Prix Španělska debutoval Chris Amon se svým prvním vlastním šasi, ale později snahu vzdal a odešel do BRM.
• Ve stejném závodě Trojan-Tauranac Racing najal Tima Schenkena, aby řídil jejich vůz, který byl vyvinut z jejich šasi Formule 5000.
• Token Racing (název inspirovaný křestními jmény majitelů Tonyho a Kena) debutoval při Grand Prix Belgie s Tomem Prycem za volantem.
• Slavný americký závodní tým Penske vstoupil do Grand Prix Kanady a Grand Prix USA s vlastním šasi. K řízení byl najat Mark Donohue.
• Ve stejných dvou závodech nastoupil tým Parnelli Jones s vozem inspirovaným Lotusem 72, finančně podporovaným firmou Firestone a budoucím šampionem Mario Andrettim za volantem.

Toto jsou některé ze změn mezi jezdci v průběhu sezóny:

• March po dvou závodech nahradil Howdena Ganleyho pilotem Formule 2 Vittoriem Brambillou.
• Peter Revson zemřel během tréninku při Grand Prix Jihoafrické republiky, když jeho vůz Shadow utrpěl poruchu zavěšení a narazil do svodidel. Shadow následně najal jezdce Formule 5000 Briana Redmana, jezdce Formule 2 Bertila Roose a Toma Pryce, který debutoval na začátku sezóny s Tokenem.
• Richard Robarts byl propuštěn Brabhamem, když přišel lépe finančně zabezpečený Rikky von Opel. Carlos Pace přestoupil ze Surtees, aby dokončil sezónu v Brabhamu.
• Mike Hailwood opustil Formuli 1 poté, co těžce havaroval se svým McLarenem při Grand Prix Německa. David Hobbs se vrátil do Formule 1 po třech letech, aby převzal jeho místo, než Jochen Mass přestoupil z týmu Surtees.
• Helmut Koinigg zahynul během Grand Prix USA při nehodě připomínající Cevertovu nehodu na stejné trati o rok dříve. Když jeho auto narazilo do bariéry, při nárazu se rozlomilo a Koinigg byl sťat. Surtees snížil svůj provoz na jeden vůz pro příští sezónu.

Kalendář

Pořadí	Grand Prix	Okruh	Datum
1	Grand Prix Argentiny	Autódromo Oscar Alfredo Gálvez, Buenos Aires	13. leden
2	Grand Prix Brazílie	Autodromo de Interlagos, São Paulo	27. leden
3	Grand Prix Jihoafrické republiky	Kyalami Grand Prix Circuit, Midrand	30. březen
4	Grand Prix Španělska	Circuito Permanente Del Jarama, Madrid	28. duben
5	Grand Prix Belgie	Nivelles-Baulers, Nivelles	12. květen
6	Grand Prix Monaka	Circuit de Monaco, Monte Carlo	26. květen
7	Grand Prix Švédska	Scandinavian Raceway, Anderstorp	9. červen
8	Grand Prix Nizozemska	Circuit Zandvoort, Zandvoort	23. červen
9	Grand Prix Francie	Dijon-Prenois, Prenois	7. červenec
10	Grand Prix Velké Británie	Brands Hatch, Kent	20. červenec
11	Grand Prix Německa	Nürburgring, Nürburg	4. srpen
12	Grand Prix Rakouska	Österreichring, Spielberg	18. srpen
13	Grand Prix Itálie	Autodromo Nazionale di Monza, Monza	8. září
14	Grand Prix Kanady	Mosport Park, Bowmanville	22. září
15	Grand Prix USA	Watkins Glen International, New York	6. říjen

Změny v kalendáři

• Grand Prix Španělska byla přesunuta z Montjuïc do Jaramy v rámci střídání události mezi dvěma okruhy. Stejně tak byla Grand Prix Velké Británie byla přesunuta ze Silverstone do Brands Hatch.
• Grand Prix Nizozemska byla přesunuta z konce července na polovinu června.
• Grand Prix Francie byla přesunuta z Charade na nově vybudovaný okruh Dijon-Prenois.^[1]

Změny předpisů

Technické předpisy

Byly nařízeny samotěsnící odlamovací palivové spojky, aby se snížilo riziko požáru při nehodách.^[2][3]

Sportovní předpisy

• Sezóna 1974 byla první, ve které měly týmy stálá závodní čísla od závodu k závodu poté, co byl tento systém zaveden od Grand Prix Belgie 1973.^[4] Čísla byla přidělována na základě umístění týmů v šampionátu konstruktérů v roce 1973. Od tohoto okamžiku si každý tým měnil čísla pouze v případě, že měl jezdce, který vyhrál mistrovství světa jezdců – vítězný jezdec získal číslo 1 a jeho týmový kolega číslo 2 a tým, který měl tato čísla dříve, přešel na nově uvolněná čísla. (Tím se stal rok 1974 anomálií, protože neexistoval žádný mistr světa, jelikož Jackie Stewart odešel. Ronnie Peterson získal číslo 1 jako lépe umístěný jezdec v týmu Lotus, který získal pohár mezi konstruktéry. Když se tato situace znovu objevila v letech 1993 a 1994, tak bylo použito číslo 0). Tento systém znamenal, že například Tyrrell, který už nikdy nezískal žádný titul, si udržoval čísla 3 a 4 až do změny systému číslování v roce 1996.
• Poprvé bylo přesně nařízeno, jak se mají jezdci seřadit na startovním roštu před startem závodu.^[2][3]

Výsledky a pořadí

Grands Prix

Pořadí	Grand Prix	Pole position	Nejrychlejší kolo	Vítěz závodu	Vítězný tým	Pneumatiky	Výsledky
1	Grand Prix Argentiny	Ronnie Peterson	Clay Regazzoni	Denny Hulme	McLaren-Ford	G	Výsledky
2	Grand Prix Brazílie	Emerson Fittipaldi	Clay Regazzoni	Emerson Fittipaldi	McLaren-Ford	G	Výsledky
3	Grand Prix Jihoafrické republiky	Niki Lauda	Carlos Reutemann	Carlos Reutemann	Brabham-Ford	G	Výsledky
4	Grand Prix Španělska	Niki Lauda	Niki Lauda	Niki Lauda	Ferrari	G	Výsledky
5	Grand Prix Belgie	Clay Regazzoni	Denny Hulme	Emerson Fittipaldi	McLaren-Ford	G	Výsledky
6	Grand Prix Monaka	Niki Lauda	Ronnie Peterson	Ronnie Peterson	Lotus-Ford	G	Výsledky
7	Grand Prix Švédska	Patrick Depailler	Patrick Depailler	Jody Scheckter	Tyrrell-Ford	G	Výsledky
8	Grand Prix Nizozemska	Niki Lauda	Ronnie Peterson	Niki Lauda	Ferrari	G	Výsledky
9	Grand Prix Francie	Niki Lauda	Jody Scheckter	Ronnie Peterson	Lotus-Ford	G	Výsledky
10	Grand Prix Velké Británie	Niki Lauda	Niki Lauda	Jody Scheckter	Tyrrell-Ford	G	Výsledky
11	Grand Prix Německa	Niki Lauda	Jody Scheckter	Clay Regazzoni	Ferrari	G	Výsledky
12	Grand Prix Rakouska	Niki Lauda	Clay Regazzoni	Carlos Reutemann	Brabham-Ford	G	Výsledky
13	Grand Prix Itálie	Niki Lauda	Carlos Pace	Ronnie Peterson	Lotus-Ford	G	Výsledky
14	Grand Prix Kanady	Emerson Fittipaldi	Niki Lauda	Emerson Fittipaldi	McLaren-Ford	G	Výsledky
15	Grand Prix USA	Carlos Reutemann	Carlos Pace	Carlos Reutemann	Brabham-Ford	G	Výsledky

Bodový systém

Body získalo šest nejlepších klasifikovaných jezdců. Mezinárodní pohár konstruktérů započítával pouze body jezdce s nejvyšším umístěním v každém závodě. Pro Mistrovství i Pohár se počítalo sedm nejlepších výsledků z kol 1-8 a šest nejlepších výsledků z kol 8-15.

Čísla bez závorek jsou mistrovské body a čísla v závorkách představují celkový počet získaných bodů. Body byly udělovány v následujícím systému:

Umístění	1.	2.	3.	4.	5.	6.
Body	9	6	4	3	2	1
Zdroj:[5]

Pořadí jedzců

Poř. Jezdec ARG BRA RSA ESP BEL MON SWE NED FRA GBR GER AUT ITA CAN USA Body 1 Emerson Fittipaldi 10 1 7 3 1 5 4 3 Ret 2 Ret Ret 2 1 4 55 2 Clay Regazzoni 3 2 Ret 2 4 4 Ret 2 3 4 1 5 Ret 2 11 52 3 Jody Scheckter Ret 13 8 5 3 2 1 5 4 1 2 Ret 3 Ret Ret 45 4 Niki Lauda 2 Ret 16 1 2 Ret Ret 1 2 5 Ret Ret Ret Ret Ret 38 5 Ronnie Peterson 13 6 Ret Ret Ret 1 Ret 8 1 10 4 Ret 1 3 Ret 35 6 Carlos Reutemann 7 7 1 Ret Ret Ret Ret 12 Ret 6 3 1 Ret 9 1 32 7 Denny Hulme 1 12 9 6 6 Ret Ret Ret 6 7 DSQ 2 6 6 Ret 20 8 James Hunt Ret 9 Ret 10 Ret Ret 3 Ret Ret Ret Ret 3 Ret 4 3 15 9 Patrick Depailler 6 8 4 8 Ret 9 2 6 8 Ret Ret Ret 11 5 6 14 10 Mike Hailwood 4 5 3 9 7 Ret Ret 4 7 Ret 15 12 = Jacky Ickx Ret 3 Ret Ret Ret Ret Ret 11 5 3 5 Ret Ret 13 Ret 12 12 Carlos Pace Ret 4 11 13 Ret Ret Ret DNQ 9 12 Ret 5 8 2 11 13 Jean-Pierre Beltoise 5 10 2 Ret 5 Ret Ret Ret 10 12 Ret Ret Ret NC DNQ 10 14 Jean-Pierre Jarier Ret Ret Ret 13 3 5 Ret 12 Ret 8 8 Ret Ret 10 6 = John Watson 12 Ret Ret 11 11 6 11 7 16 11 Ret 4 7 Ret 5 6 16 Hans-Joachim Stuck Ret Ret 5 4 Ret Ret Ret DNQ Ret 7 11 Ret Ret DNQ 5 17 Arturo Merzario Ret Ret 6 Ret Ret Ret DNS Ret 9 Ret Ret Ret 4 Ret Ret 4 18 Vittorio Brambilla 10 DNS 9 Ret 10 10 11 Ret 13 6 Ret DNQ Ret 1 = Graham Hill Ret 11 12 Ret 8 7 6 Ret 13 13 9 12 8 14 8 1 = Tom Pryce Ret Ret Ret 8 6 Ret 10 Ret NC 1 — Guy Edwards 11 Ret DNQ 12 8 7 Ret 15 DNQ DNQ 0 — David Hobbs 7 9 0 — Jochen Mass Ret 17 Ret Ret Ret Ret Ret Ret 14 Ret 16 7 0 — Brian Redman 7 18 Ret 0 — Mario Andretti 7 DSQ 0 — Howden Ganley 8 Ret DNQ DNQ 0 — Tom Belsø Ret DNQ 8 DNQ 0 — Rikky von Opel DNS Ret Ret DNQ 9 9 DNQ 0 — Henri Pescarolo 9 14 18 12 Ret Ret Ret Ret Ret Ret 10 Ret 0 — Chris Amon Ret DNS DNQ DNQ NC 9 0 — Dieter Quester 9 0 — Tim Schenken 14 10 Ret DNQ Ret DNQ 10 Ret DSQ 0 — Helmut Koinigg DNQ 10 Ret 0 — Rolf Stommelen Ret Ret 11 12 0 — Derek Bell DNQ 11 DNQ DNQ DNQ 0 — Mark Donohue 12 Ret 0 — Ian Scheckter 13 DNQ 0 — François Migault Ret 16 15 Ret 16 Ret Ret 14 NC DNQ Ret 0 — Ian Ashley 14 NC DNQ DNQ 0 — Gijs van Lennep 14 DNQ 0 — Eddie Keizan 14 0 — Richard Robarts Ret 15 17 DNS 0 — Vern Schuppan 15 Ret DSQ DSQ DNQ DNQ Ret 0 — Jacques Laffite Ret NC Ret 15 Ret 0 — Teddy Pilette 17 0 — Dave Charlton 19 0 — Peter Revson Ret Ret 0 — Leo Kinnunen DNQ Ret DNQ DNQ DNQ DNQ 0 — Mike Wilds DNQ DNQ DNQ DNQ NC 0 — Gérard Larrousse Ret DNQ 0 — Paddy Driver Ret 0 — Reine Wisell Ret 0 — Bertil Roos Ret 0 — Peter Gethin Ret 0 — Eppie Wietzes Ret 0 — José Dolhem DNQ DNQ Ret 0 — Jean-Pierre Jabouille DNQ DNQ 0 — David Purley DNQ 0 — Lella Lombardi DNQ 0 — John Nicholson DNQ 0 — Larry Perkins DNQ 0 — Carlo Facetti DNQ 0 Poř. Jezdec ARG BRA RSA ESP BEL MON SWE NED FRA GBR GER AUT ITA CAN USA Body

Legenda k tabulce Barva Výsledek Zlatá Vítěz Stříbrná 2. místo Bronzová 3. místo Zelená Bodované umístění Modrá Nebodované umístění Dokončil neklasifikován (NC) Fialová Odstoupil (Ret) Červená Nekvalifikoval se (DNQ) Nepředkvalifikoval se (DNPQ) Černá Diskvalifikován (DSQ) Bílá Nestartoval (DNS) Závod zrušen (C) Světle modrá Pouze trénoval (PO) Páteční testovací jezdec (TD) Bez barvy Netrénoval (DNP) Vyřazen (EX) Nepřijel (DNA) Odvolal účast (WD) Nezúčastnil se (prázdné) Označení Význam Tučnost Pole position Kurzíva Nejrychlejší kolo † Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu. ‡ Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu. ^Horní index Umístění bodujících jezdců ve sprintu

FIA neudělila klasifikaci v šampionátu jezdcům, kteří nezískali žádné mistrovské body^[6], a neuplatnila klasifikační systém na jezdce, kteří získali stejný počet mistrovských bodů.^[6]

Pořadí konstruktérů

Poř. Konstruktér ARG BRA RSA ESP BEL MON SWE NED FRA GBR GER AUT ITA CAN USA Body 1 McLaren-Ford 1 1 3 3 1 (5) 4 3 6 2 15 2 2 1 4 73 (75) 2 Ferrari 2 2 16 1 2 4 Ret 1 2 4 1 5 Ret 2 11 65 3 Tyrrell-Ford 6 8 4 5 3 2 1 5 4 1 2 Ret 3 5 6 52 4 Lotus-Ford 13 3 13 Ret Ret 1 Ret 8 1 3 4 Ret 1 3 Ret 42 5 Brabham-Ford 7 7 1 11 11 6 9 7 16 6 3 1 5 8 1 35 6 Hesketh-Ford Ret 10 Ret Ret 3 Ret Ret Ret Ret 3 Ret 4 3 15 7 BRM 5 10 2 12 5 Ret Ret Ret 10 12 10 Ret Ret NC 9 10 8 Shadow-Ford Ret Ret WD 7 13 3 5 Ret 12 8 6 8 10 Ret 10 7 9 March-Ford 8 9 5 4 9 Ret 10 10 11 Ret 7 6 Ret Ret Ret 6 10 Iso-Marlboro-Ford Ret Ret 6 Ret 14 Ret 8 Ret 9 Ret Ret NC 4 15 Ret 4 11 Surtees-Ford Ret 4 11 13 Ret Ret Ret Ret Ret 14 11 9 DNQ 10 Ret 3 12 Lola-Ford 11 11 12 Ret 8 7 6 Ret 13 13 9 12 8 11 8 1 — Parnelli-Ford 7 DSQ 0 — Trojan-Ford 14 10 Ret DNQ Ret DNQ 10 Ret 0 — Penske-Ford 12 Ret 0 — Token-Ford Ret WD DNQ 14 NC 0 — Ensign-Ford DNS WD WD 15 Ret DSQ DSQ DNQ DNQ Ret DNQ DNQ DNQ NC 0 — Amon-Ford Ret WD DNS WD DNQ DNQ 0 — Maki-Ford WD DNQ DNQ 0 — Lyncar-Ford WD DNQ 0 Poř. Konstruktér ARG BRA RSA ESP BEL MON SWE NED FRA GBR GER AUT ITA CAN USA Body

Legenda k tabulce Barva Výsledek Zlatá Vítěz Stříbrná 2. místo Bronzová 3. místo Zelená Bodované umístění Modrá Nebodované umístění Dokončil neklasifikován (NC) Fialová Odstoupil (Ret) Červená Nekvalifikoval se (DNQ) Nepředkvalifikoval se (DNPQ) Černá Diskvalifikován (DSQ) Bílá Nestartoval (DNS) Závod zrušen (C) Světle modrá Pouze trénoval (PO) Páteční testovací jezdec (TD) Bez barvy Netrénoval (DNP) Vyřazen (EX) Nepřijel (DNA) Odvolal účast (WD) Nezúčastnil se (prázdné) Označení Význam Tučnost Pole position Kurzíva Nejrychlejší kolo † Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu. ‡ Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu. ^Horní index Umístění bodujících jezdců ve sprintu

Výsledky závodů zobrazené tučně ve výše uvedené tabulce ukazují, že body byly uděleny a zachovány. Výsledky závodu uvedené v závorkách znamenají, že body byly uděleny, ale nebyly zachovány.

FIA neudělila klasifikaci v šampionátu konstruktérům, kteří nezískali žádné mistrovské body.^[6]

Nemistrovské závody

Následující závody byly otevřené pro vozy Formule 1, ale nezapočítávaly se do mistrovství světa jezdců ve Formuli 1 ani do mistrovství světa konstruktérů ve Formuli 1.

Závod	Okruh	Datum	Vítěz závodu	Vítězný konstruktér
I Presidente Medici Grand Prix	Brasília	3. únor	Emerson Fittipaldi	McLaren-Cosworth
IX Race of Champions	Brands Hatch	17. březen	Jacky Ickx	Lotus-Cosworth
XXVI BRDC International Trophy	Silverstone	7. duben	James Hunt	Hesketh-Cosworth

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1974 Formula One season na anglické Wikipedii.

1. David Hayhoe, Formula 1: The Knowledge – 2nd Edition, 2021, page 36
2. Steven de Grootte. F1 rules and stats 1970-1979 [online]. 1 January 2009 [cit. 2024-02-07]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
3. Safety Improvements in F1 since 1963 [online]. [cit. 2024-02-07]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
4. 1973 Grand Prix Belgie Entry list [online]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
5. World Championship points systems [online]. Forix, 18 January 2019 [cit. 2020-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2019. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
6. Results of 1974 FIA International Championships, 1975 FIA Yearbook, Grey section, pages 88–89

Portály: Formule 1