Změna pravidel udělala ze sezóny 2003 zajímavou podívanou a o mistru světa se rozhodlo až v posledním závodě. FIA se přesto rozhodla k dalším změnám v technických pravidel, která měla za úkol přibrzdit Ferrari a Michaela Schumachera. Pro rok 2004 bylo stanoveno pravidlo jednoho motoru na závodní víkend, dále byla zakázána elektronická kontrola prokluzu, omezena plocha přítlaku a rychlost v boxech se zvedla z dosavadních 80 km/h na 100 km/h.
Začátek sezóny připadl, tak jak se již stalo tradicí, australskému Melbourne. Přestože nové technické předpisy měli ztížit suverenitu Ferrari, situace v Austrálii tomu vůbec nenasvědčovala. Schumacher i Barrichello zcela dominovali tréninku i samotnému závodu. Situace se opakovala i za 14 dni na trati v Sepangu i na novém okruhu v Bahrajnu; Formule 1 se tak vůbec poprvé v historii představila v zemích Blízkého Východu. Schumacher zvítězil i v San Marinu a ve Španělsku a vyrovnal tak rekord Nigela Mansella z roku 1992 ( 5 vítězství v prvních 5 závodech). Nadvládu Ferrari přerušil až Jarno Trulli, který zvítězil v Grand Prix Monaka. Výpadek v Monaku Schumachera motivoval natolik, že v následujících 7 Velkých cenách zvítězil a zajistil tak Ferrari titul v poháru konstruktérů již po Velké ceně Maďarska.
Velká cena Belgie byla zpestřením sezóny, zvítězil Kimi Raikkonen na voze McLaren, přesto druhé místo Schumacherovi zajistilo titul mistra světa. Proto závod na domácí půdě byl pro Ferrari pouze exhibiční jízda spojená s oslavou titulu. Stejně jako v Monze tak i na nové trati v Číně zvítězil Rubens Barrichello. Závod v japonské Suzuce byl ve znamení souboje bratrů Schumacherů. Poslední závod v roce se konal na okruhu Interlagos v brazilském San Paulo a zvítězil v něm Kolumbijec Montoya. Pár dní po skončení šampionátu se sešli zástupci všech týmů, aby diskutovali o scénáři pro sezónu 2005. Na programu jednání bylo především snížení nákladů na provoz týmů a také delikátní polemika automobilek Ferrari, Mercedes, Renault a BMW s bosem Bernie Eccclestonem a jejich výhrůžky s otevřením alternativního šampionátu počínaje rokem 2008.
Boduje prvních 8 jezdců podle klíče:
Motory mohou mít maximálně 10 válců a objem 3000 cc bez přeplňování. Minimální hmotnost vozu je 600 kg. Je povolen jeden motor na závodní víkend. Pokud je jezdec nucen motor měnit, je posunut o deset míst dozadu na startovním roštu.
7. březen
Albert Park
(Výsledky)
21. března
Sepang
4. duben
Sakhir
25. duben
Imola
9. květen
Circuit de Catalunya
23. květen
Circuit de Monaco
30. květen
Nürburgring
13. červen
Circuit Gilles Villeneuve
20. červen
Indianapolis
4. červenec
Magny-Cours
11. červenec
Silverstone
25. červenec
Hockenheimring
15. srpen
Hungaroring
29. srpen
Spa-Francorchamps
12. září
Monza
26. září
Shanghai
10. říjen
Suzuka
24. října
Interlagos
{{Cite book}}
1950 • 1951 • 1952 • 1953 • 1954 • 1955 • 1956 • 1957 • 1958 • 1959 • 1960 • 1961 • 1962 • 1963 • 1964 • 1965 • 1966 • 1967 • 1968 • 1969 • 1970 • 1971 • 1972 • 1973 • 1974 • 1975 • 1976 • 1977 • 1978 • 1979 • 1980 • 1981 • 1982 • 1983 • 1984 • 1985 • 1986 • 1987 • 1988 • 1989 • 1990 • 1991 • 1992 • 1993 • 1994 • 1995 • 1996 • 1997 • 1998 • 1999 • 2000 • 2001 • 2002 • 2003 • 2004 • 2005 • 2006 • 2007 • 2008 • 2009 • 2010 • 2011 • 2012 • 2013 • 2014 • 2015 • 2016 • 2017 • 2018 • 2019 • 2020 • 2021 • 2022 • 2023 • 2024 • 2025 • 2026
F2004
1 M.Schumacher2 Barichello
FW26
3 Montoya4 R.Schumacher4 Gené4 Pizzonia
MP4/19
5 Coulthard6 Räikkönen
R24
7 Trulli7 Villeneuve8 Alonso
006
9 Button10 Sató
C23
11 Fisichella12 Massa
R5
14 Webber15 Klien
TF104
16 da Matta16 Trulli17 Panis17 Zonta
EJ14
18 Heidfeld19 Pantano19 Glock
PS04B
20 Bruni21 Baumgartner
Austrálie • Malajsie • Bahrajn • San Marino • Španělsko • Monako • Evropa • Kanada • USA • Francie • Velká Británie • Německo • Maďarsko • Belgie • Itálie • Čína • Japonsko • Brazílie