PROFILBARU.COM

historický přístav Willemstad
	Světové dědictví UNESCO
Smluvní stát	Curaçao
Typ	kulturní dědictví
Kritérium	ii, iv, v
Odkaz	819 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení	1997 (21. zasedání)

Willemstad ;
	Shora, zleva doprava: synagoga Curaçao, Fort Amsterdam, most královny Juliany, Fort Nassau, pohled na Willemstad, muzeum Curaçao, bazilika sv. Anny
Poloha
Souřadnice	12°6′29″ s. š., 68°56′6″ z. d.
Nadmořská výška	37 m n. m.
Stát	Curaçao
Země	Curaçao
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	444 km²
Počet obyvatel	150 000 (2015)
Hustota zalidnění	337,8 obyv./km²
Správa
Vznik	1634
Oficiální web	www.curacao.com
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Willemstad (William Town) je hlavní město Curaçaa, ostrova v jižním Karibském moři, který je součástí Nizozemského království. Bylo též hlavním městem Nizozemských Antil před jeho rozpuštěním v roce 2010. Historické centrum města se skládá ze čtyř čtvrtí: Punda a Otrobanda, které jsou odděleny zátokou Svatá Anna, která vede do velkého přírodního přístavu zvaného Schottegat, stejně jako čtvrtí Scharloo a Pietermaai Smal, které jsou naproti sobě na menším přístavu Waaigat. Willemstad je domovem synagogy Curaçao, nejstarší dochované synagogy v Americe. Centrum města s jedinečnou architekturou a vstupem do přístavu bylo zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.

Historie

Punda byla založena v roce 1634, kdy nizozemská Západoindická společnost získala ostrov od Španělska. Původní název Punda byl v nizozemštině de punt. Město bylo postaveno jako opevněné město.^[1] Brzy se vyvinulo v jedno z hlavních center atlantického obchodu s otroky, což vyvolalo rychlý růst populace.^[2] V roce 1674 byla synagoga Curaçao postavena sefardskými portugalskými Židy z Amsterdamu a Recife v Brazílii, kteří se usadili ve městě jako obchodníci.^[3] Na konci 17. století bylo uvnitř městských hradeb více než 200 domů.^[1]

V roce 1675 bylo rozhodnuto postavit město Pietermaai mimo uzavřené město. Od města měla být oddělena oblastí asi 500 metrů, ve které se nesmělo stavět, aby nepřekážela dělům v pevnosti Amsterdam.^[4] V roce 1707 bylo založeno předměstí Otrobanda. Otrobanda se stala kulturním centrem Willemstadu. Jeho název pochází z Papiamentu otro banda, což znamená opačná strana. Následovalo předměstí Scharloo, nicméně Willemstad pokračoval v růstu.^[2] Do roku 1818 se populace Willemstadu rozrostla na 9 536 obyvatel.^[2] Dne 13. května 1861 bylo rozhodnuto o zbourání městských hradeb a výstavbě obytných domů v propasti oddělující Willemstad od Pietermaai.^[2]

Kolem roku 1925 vzkvétající ropný a fosfátový průmysl dále stimuloval růst a vyústil ve vytvoření nových čtvrtí. Mezi lety 1945 a 1955 byly Julianadorp a Emmastad vytvořeny společností Royal Dutch Shell, aby ubytovaly nové pracovníky.^[5] V roce 1985 byla ropná rafinerie, která zaměstnávala 12 000 lidí, uzavřena společností Shell. Vláda Curaçaa se rozhodla koupit rafinerii za 1,00 a převzít odpovědnost za všechny budoucí žádosti o znečištění. V roce 1986 byla pronajata venezuelské PDVSA a znovu otevřena v omezeném měřítku.^[6] V roce 2017 byla PDVSA zasažena represivními sankcemi vlády Spojených států a byly učiněny pokusy o obsazení rafinerie.^[6]

Dne 30. května 1969 se povstání v Curaçau, stávka na subdodavatele ropné rafinerie, změnilo v nepokoje. Nepokoje si vyžádaly dva mrtvé, 300 zatčených a vypálení části historického centra. Nizozemská námořní pěchota byla poslána do Willemstadu a celé centrum města bylo uzavřeno.^[7] V roce 1997 bylo centrum Willemstadu a jeho bývalá předměstí zapsána na seznam světového dědictví UNESCO.^[8] V 21. století byl zahájen rozsáhlý program renovace.

Pozoruhodnosti

Koningin Emmabrug
Handelskade
Koningin Julianabrug
Historické centrum

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b 1861 | Pietermaai suburb - Curaçao History. www.curacaohistory.com [online]. [cit. 2023-05-16]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d Wullschlägel (Heinrich Rudolf),, Encyclopaedie van Nederlandsch West-Indië, Herman Daniël Benjamins, Joh. F. Snelleman. DBNL [online]. [cit. 2023-05-16]. Dostupné online. (nizozemsky)
↑ Curacao Virtual Jewish History Tour. www.jewishvirtuallibrary.org [online]. [cit. 2023-05-16]. Dostupné online.
↑ Michael A. Newton Architectuur en monumentenzorg, De Gids. Jaargang 153. DBNL [online]. [cit. 2023-05-16]. Dostupné online. (nizozemsky)
↑ Oliedorpen. www.nationaalarchief.cw [online]. [cit. 2023-05-16]. Dostupné online. (nizozemsky)
↑ ^a ^b KRELING, Tom. Het rottend hart dat Curaçao splijt: wat moet het eiland met zijn vuile raffinaderij?. de Volkskrant [online]. 2018-06-02 [cit. 2023-05-16]. Dostupné online. (nizozemsky)
↑ Curaçao Trinta di Mèi. Nationaal Archief [online]. [cit. 2023-05-16]. Dostupné online. (nizozemsky)
↑ Curaçao: The Caribbean Getaway That Sets You Free. www.curacao.com [online]. [cit. 2023-05-16]. Dostupné online.