Maďarština je také oficiálně uznaný jazyk většiny obyvatel nebo jako regionální jazyk v Rakousku, Chorvatsku a na Slovensku.
V Rumunsku maďarština není úředním jazykem. V případě obcí, měst a samosprávných jednotek s podílem maďarského etnika vyšším než 20 % je povinné, aby byly vyhlášky v takovémto případě psány i maďarsky (dle zákona 215/2001).
Maďarština se dělí na tyto dialekty: Alföld, Západní Dunaj, Dunaj-Tisza, Oblast maďarského průsmyku, Severovýchodní Maďarsko, Severozápadní Maďarsko, sikulština či seklerština a Západní Maďarsko. Všechny tyto dialekty jsou vzájemně srozumitelné. Maďarským dialektem csángó, který není označován za etnolekt, se dorozumívají v kraji Bacău (Rumunsko) a v Moldávii. Většina obyvatel mluvících csángó byla izolována od ostatních Maďarů, a proto si uchovala dialekt velmi podobný střední maďarštině.
Vývoj maďarštiny se dělí do následujících období, přičemž o maďarštině můžeme hovořit od chvíle, kdy Maďaři přišli na území dnešního Maďarska:
pramaďarské období (1000 př. n. l. – 896 / 1000 n. l.):
období pobytu za Uralem (asi do r. 500 př. n. l.) – Pramaďaři žili ještě ve svých uralských sídlech
období migrace (500 př. n. l. – 896 n. l.) – Pramaďaři se postupně přesouvali, až roku 896 dosáhli horního Potisí (Maďarsko) a roku 1000 vytvořili království
staromaďarské období (896 / 1000 – 1541): období do začátku nadvlády Turků nad Maďary
středomaďarské období (1541 – konec 18. století): období do osvícenství a začátku maďarského národního obrození
novomaďarské období (od konce 18. století dodnes)
Jazykovědci předpokládají, že ugrofinská skupina se z uralských jazyků oddělila již okolo roku 3000 př. n. l. Z tohoto období pochází (i když v různých obměnách) asi tisíc základních ugrofinských slov. Vzhledem k další migraci jednotlivých kmenů se i ugrofinská skupina okolo roku 2000 př. n. l. rozpadla. Ugrijci (Ugorové), předci dnešních Maďarů, směřovali na jih od Uralu. Způsob života i jazyk pak ovlivňoval kontakt s příslušníky íránských národů. Mezi lety 1250 a 1000 př. n. l. Ugrijci přešli na kočovný způsob života a rozdělili se do několika skupin. Předchůdci Maďarů zůstali v jižních stepích, zatímco Vogulové a Osťakové odešli na severovýchod. V průběhu 1. tisíciletí př. n. l. byli i nadále pod vlivem íránských národů (Sarmatů, Alanů a Skythů), což se projevilo i na četných lexikálních přejímkách spjatých především se zemědělstvím a obchodem. Někdy okolo roku 550 n. l. došlo k migraci obyvatel v této oblasti, zřejmě jako reakce na příval altajských kmenů, které značně ovlivnily vývoj v následujících staletích. Mnoho maďarských slov altajského původu pochází z tohoto období.
Předci dnešních Maďarů sami sebe označovali jako ty, kteří mluví. Slovo magyar v sobě obsahuje ugrofinské mon (mluvit, maď. mond) a er (muž). Toto označení pak v různých podobách přešlo i do některých jiných jazyků, včetně češtiny. Většina evropských jazyků však převzala jméno z označení ungri (latinskyHungari). Předci Maďarů, žijící na dolním Donu, se v 6. století přidali ke kmenovému svazu Onogurů či Oněgurů (znamená deset národů) a stali se součástí mnohonárodnostní turkické říše Levédie. V nejstarších západních písemných záznamech jsou obyvatelé této říše zmiňováni jako turci nebo ungri (podle Onogurů). První písemná zpráva, v níž se označení ungri prokazatelně vztahuje k Maďarům, pochází z roku 834 z Byzance.[7] V 7. století se Levédie stává součástí říše Chazarů. Počátkem 9. století maďarské kmeny odcházejí do oblasti Etelköz ('Meziříčí') mezi Dněprem a Dněstrem a odtamtud ve druhé polovině 9. století putují dál přes Karpaty do Karpatské kotliny.
V 10. století se Maďaři usadili v Podunají a v roce 1000 založil Štěpán I.Uherské království, které bylo od samotného počátku mnohonárodnostní. Spolu s Maďary zemi obývali příslušníci slovanských národů, Němci a Rumuni. Vzájemné kontakty vedly i ke vzájemnému ovlivňování jazyků, především ve slovní zásobě. Kromě jazyků sousedních národů maďarštinu ovlivňovala také latina. Ta byla používána jako úřední jazyk, ale i jako lingua franca pro běžnou komunikaci mezi příslušníky různých národů, které obývaly území království. Latinu na dobré úrovni díky tomu ovládala značná část uherské šlechty i měšťanstva. Jazyk si toto postavení udržel až do pozdního 18. století.
V maďarském jazyce rezonují výpůjčky z jazyka původního slovanského obyvatelstva podunajského prostoru po zániku Velké Moravy. Příkladem jsou slova ze zemědělství, které příchozí převzali (potok – patak). V maďarských slovech dokonce zůstala zachována staroslověnská nosová výslovnost (houba – gomba) a tvary mnohých slov, jež později v jazycích slovanských prošla metatezí (kolbás > klobás).
Maďarská runová abeceda na poslední stránce tisku z roku 1483, nalezeného na zámku v Mikulově
Nejstarší maďarské písemné památky pocházejí z konce 10. století. Nejedná se však o žádné významné texty, spíše jen zlomky obsahující převážně osobní a místní jména. Z druhé poloviny 11. století pocházejí první maďarské zlomky psané latinkou. Jedná se především o vpisky do latinských náboženských textů. První souvislý maďarský text pochází z konce 12. století. Maďarsky psaná literatura se rozvíjela po roce 1300. První překlad Bible do maďarštiny byl pořízen po roce 1430 (tzv. Husitská Bible).
Stará maďarština se od současné značně lišila pravopisem, gramatikou i hláskoslovím. Postupně ztratila dřívější dvojhlásky a počet slovesných časů se snížil ze šesti na tři. Ustálila se samohlásková harmonie.
V průběhu 16. a 17. století byla centrální část Uher pod nadvládou Osmanské říše. Jazyk proto byl pod silným vlivem turečtiny. Objevuje se však mnoho nových výpůjček z němčiny a francouzštiny.
V druhé polovině 18. století se objevují první myšlenky národního obrození a potřeba většího praktického využití maďarštiny. V roce 1784 vyhlásil císař Josef II. patent, kterým zaváděl němčinu jako jediný úřední a vyučovací jazyk v Uhrách. Úředníci se měli do tří let naučit německy. Vedly ho k tomu čistě praktické důvody. Latinu, která si do té doby uchovávala své postavení úřední řeči a vysokou prestiž, pokládal za mrtvý jazyk. Maďarština zase byla považována za nedokonalou a nevhodnou pro úřední potřeby. Navíc velká část jazykově různorodého obyvatelstva maďarsky vůbec nemluvila. Jazykové nařízení se však setkalo s velkým odporem. Ve svém důsledku vedlo ke vzniku hnutí za kultivaci a zdokonalení maďarštiny.
Hnutí neologů vytvořilo více než deset tisíc nových slov, především odvozováním od maďarských slovních základů. Mnohá z nich se používají dodnes. Tím bylo maďarštině umožněno plnit mnoho nových funkcí. V první polovině 19. století byla rovněž vytvořena první pravidla maďarského pravopisu. V 1844 byla maďarština prohlášena úředním jazykem a nahradila latinu. Maďarští představitelé nebrali ohled na jazykové požadavky příslušníků ostatních národů, což až do roku 1918 vyvolávalo jejich odpor. V Uherském království netvořili Maďaři většinu. Teprve po jeho rozpadu a vzniku Maďarska v dnešních hranicích se stal maďarský stát národnostně a jazykově více jednotným. Početné maďarsky mluvící obyvatelstvo se ocitlo za hranicemi země na území nově vzniklých států.
Slovní zásoba
Základ slovní zásoby maďarštiny je společný s dalšími uralskými, resp. ugrofinskými jazyky. Bylo identifikováno přibližně 21 % slovních kořenů, které jsou uralského či ugrofinského původu. Zhruba polovina kořenů byla v minulosti přijata z jiných jazyků, především pak slovanských (21 %), z němčiny (11 %) a turkických jazyků (9,5 %). S dalšími evropskými jazyky maďarština sdílí mnoho slov řeckého a latinského původu (6 % kořenů). Z jiných románských jazyků pocházejí asi 2,5 % kmenů, z ostatních jazyků přibližně 1 %. U 30 % není původ jasný.[8]
Při přejímání z jiných jazyků se slova běžně přizpůsobují maďarské fonetice (např. slova asztal – stůl, a udvar – dvůr, pocházejí (někdy tranzitně) ze slovanských jazyků, slovo polgár – občan z němčiny (Bürger)). Výjimkou jsou slova řeckého a latinského původu, která jsou většinou snadno rozeznatelná i pro mluvčí jiných jazyků, zejména byla-li převzata až v moderní době.
Slovotvorba
Slovní zásoba se rozšiřuje vytvářením slov z existujících slovních základů. Odvozování slov se uskutečňuje pomocí slovotvorných předpon a přípon. Velmi hojné je též skládání.
předpony i přípony: kiadó = vydavatel, vydavatelství
skládání: munkaadó = zaměstnavatel (ten, kdo dává práci)
kéz = ruka, kézi = ruční
munka = práce
kézimunka = ruční práce
Abeceda a pravopis
Maďarština používá latinku, rozšířenou o znaky s diakritikou a spřežky. Maďarská abeceda (ábécé) má 44 písmen:
Písmeno
A a
Á á
B b
C c
Cs cs
D d
Dz dz
Dzs dzs
E e
É é
F f
G g
Gy gy
H h
I i
Í í
J j
K k
L l
Ly ly
M m
N n
Ny ny
O o
Ó ó
Ö ö
Ő ő
P p
Q q
R r
S s
Sz sz
T t
Ty ty
U u
Ú ú
Ü ü
Ű ű
V v
W w
X x
Y y
Z z
Zs zs
Výslovnost (IPA)
ɒ
aː
b
t͡s
t͡ʃ
d
d͡z
d͡ʒ
ɛ
eː
f
g
ɟ
h
i
iː
j
k
l
j
m
n
ɲ
o
oː
ø
øː
p
kv
r
ʃ
s
t
c
u
uː
y
yː
v
v
ks
*
z
ʒ
Maďarský pravopis je v principu fonologický. Velmi dobře koresponduje s výslovností. Výjimkou jsou pouze některé asimilace (splývání) souhlásek, které se v písmu neprojevují, např. adj [ɒɟɟ] (dej). V cizích slovech se obvykle přizpůsobuje maďarskému pravopisu: gimnázium (česky gymnázium).
Písmena q, w a x se píší pouze v cizích slovech. Písmeno y v maďarských slovech neoznačuje samohlásku. Je součástí spřežek, digrafů, v nichž měkčí, palatalizuje předchozí souhlásku.
V příjmeních se lze dosud setkat s archaickými pravopisnými jevy, jako je spřežka cz (= c), ch (= cs) eö, ew, w (= ö, ő), aá, eé, oó (= á, é, ó), ss (= s, zs), gh, th (= g, t) a koncové -y (= i). Zejména poslední jev může působit nejasnost ve výslovnosti, pokud y následuje za souhláskou, s níž může tvořit spřežku (g, l, n, t). Např. Batthyány [baťťáni], aktuálním pravopisem Battyányi. V zápisu 18. a 19. století grafém y namísto i (odvozovací přípona některých desubstantivních přídavných jmen), mnohdy značil šlechtický přídomek.
Psané s se vyslovuje [ʃ] (tedy jako české š: sajt [ʃɒjt] = sýr), zatímco vyslovované [s] se zapisuje spřežkou sz (Székesfehérvár [seːkɛʃfɛɦeːrvaːr]). Je to tedy naopak než v polštině.
Spřežka ly původně označovala hlásku [ʎ] (jako měkké slovenské ľ). V současnosti se však standardně vyslovuje [j], původní výslovnost zůstala jen v některých dialektech. Slova, v nichž se ly píše, se učí žáci nazpaměť.
Příjmení – ortografie přípony „yi“
Příjmení, která odkazují na místo původu a končí příponou „i“, mají dvě možné koncovky: mohou být psány s příponou „i“ používanou v každém jiném kontextu nebo s koncovkou „y“, obě znamenají „od“ nebo „z“ místa a vyslovují se stejným způsobem. Zdvojená přípona -yi znamená pro -i předponu „z“ a pro -y pokud nenásleduje po n (poté n změkčuje na ň) znamená „starý“ původ. Rodina pocházející ze Szegedu a pojmenovaná podle této skutečnosti tak může hláskovat své příjmení „Petr Szegedi“ nebo „Petr Szegedy“ nebo „Petr Szegedyi“ což znamená „Petr ze Szegedu“ nebo „Petr ze Szegedu/Petr de Szeged“ nebo „Petr ze Szegedu/Petr de Szegedy“.[9] Bylo populární věrit, že přípona „y“ nebo „yi“ označuje ušlechtilý původ, ale to nemusí být pravda. Pravdou je, že -y a yi je starší pravopis a starší záznamy s větší pravděpodobností zaznamenávaly lidi s vyšším postavením a bohatstvím.[10][11]
V zápisu zdvojené souhlásky se vyslovují dlouze (hozzám [hozzaːm] / [hozːaːm] = ke mně). U spřežek se zdvojuje pouze první písmeno (jössz [jøss] / [jøsː] = přicházíš).
Délka souhlásky je distinktivním rysem, rozlišuje význam, např.: megy [mɛɟ] = jde vs. meggy [mɛɟɟ] / [mɛɟː] = višeň.
Výslovnost
Přízvuk
Přízvuk je v maďarštině pevný, vždy na první slabice. Není na členech. Nerozlišuje význam slov. Nezávisí na něm kvalita ani délka hlásek. Nedochází k redukci nepřízvučných slabik.
Samohlásky
Maďarské samohlásky
Maďarština má sedm krátkých a sedm dlouhých samohlásek. Délka samohlásek je důležitá pro rozlišení významu. Krátké a dlouhé samohlásky tvoří páry. Většina členů těchto párů se vyslovuje stejně, liší se jen délkou trvání. Rozdílná výslovnost je ve dvou případech:
<a> / <á>: krátké a se vyslovuje jako zadní [ɒ], zní přibližně mezi českými /a/ a /o/, například ve slově Budapest [budɒpɛʃt]. Dlouhé á se vyslovuje stejně jako v češtině
<e> / <é>: krátké e je otevřené [ɛ], vyslovuje se přibližně jako v češtině. Dlouhé é je zavřené [eː], blíží se í
Souhlásky se v maďarštině vyslovují obdobně jako v češtině. Maďarština nemá souhláskové fonémy odpovídající českému /ř/ a /ch/. Rozdílná výslovnost je u těchto souhlásek:
Základní výslovnost /h/ je neznělá [h]. Mezi samohláskami se však vyslovuje zněle [ɦ], jako v češtině.
Palatální souhlásky /c/ a /ɟ/ (psané <ty> a <gy>) odpovídají českým /ť/ a /ď/. U některých autorů jsou popisovány s frikativním šumem [c͡ç, ɟ͡ʝ].[10] O přesné výslovnosti se stále diskutuje.[9]
Délka souhlásek je stejně jako délka samohlásek důležitá pro rozlišování významu. Dlouhé souhlásky se též označují jako zdvojené (viz výše).
Gramatika
Samohlásková harmonie
Samohlásková (vokalická) harmonie ovlivňuje celou gramatickou stavbu maďarštiny. Pro účely samohláskové harmonie dělíme maďarské samohlásky na přední a zadní podle místa vzniku zvuku na patře:
Přední samohlásky (vysoké)
i í e é ö ő ü ű
Zadní samohlásky (nízké)
a á o ó u ú
Podle tohoto pravidla v jednom slově mohou být buď jen přední, nebo jen zadní samohlásky. Výjimkou jsou slova cizího původu (telefon) a složeniny (Budapest). Pro většinu sufixů existují dvě až tři varianty, které se volí v závislosti na samohláskách v kořeni slova. Příklad (-tok / -tek – osobní koncovka sloves, 2. osoba množného čísla):
dolgoztok = pracujete (zadní samohlásky)
ültek = sedíte (přední samohlásky)
Samohláska i / í je sice foneticky přední, pravidlo samohláskové harmonie se však u některých slov tuto hlásku obsahujících neuplatňuje: např. iszik (pít) – minulý čas ivott. Pokud se i / í ve slově chová jako zadopatrová samohláska, je to dáno tím, že se dříve na jejím místě vyslovovala laryngální čili zadopatrová samohláska a teprve v posledních staletích se spodobnila s předopatrovým i / í. Výjimečně může být harmonie jediným rozdílem mezi dnešními homonymy: ír (psát) je zadní (írok – píšu), zatímco ír (Ir) je přední (írek – Irové).
Rovněž přední e, zejména pak é, se v určitých případech kombinuje se zadními samohláskami, například přivlastňovací přípona -é, pádová koncovka -ért, u nichž se na rozdíl od většiny ostatních závislých morfémů nevyvinuly zadopatrové alomorfy, takže se pojí i s kmenem se zadopatrovými vokály.
V maďarštině existuje též labiální vokalická harmonie, kdy alomorfy několika málo závislých morfémů alternují podle (i)labiální, retné kvality posledního vokálu kmene: kő-höz ('ke kameni'), fej-hez ('k hlavě'). Toto se však týká pouze předopatrových samohlásek. Zadopatrová labiální vokalická harmonie v maďarštině není, srov. ház-hoz ('k domu'), hó-hoz ('ke sněhu'), hús-hoz ('k masu').
Maďarština se vyznačuje rozvinutým systémem skloňování a časování. Na rozdíl od převážně flektivních jazyků (jako je čeština), kde obvykle platí pravidlo jediné koncovky, jež vyjadřuje více mluvnických kategorií najednou, k maďarským slovům lze připojit více různých přípon a koncovek (sufixů). Takovéto „přilepovaní“ sufixů (aglutinace) s jediným významem řadí maďarštinu k aglutinačnímu typu jazyků. Každá koncovka vyjadřuje zpravidla jen jednu mluvnickou kategorii: pádová koncovka, znak množného čísla, přivlastňovací koncovka, osobní koncovka u sloves, koncovka minulého času a další. Sufixy se často připojují přes různé propojovací samohlásky, které usnadňují výslovnost.
Flektivní typ se v maďarštině výrazně projevuje například v časování, neboť osobní koncovka vyjadřuje zároveň dvě mluvnické kategorie—číslo a osobu: volt-a-m ('byl jsem'), volt-unk ('byli jsme').
Výrazná přítomnost kompozice v maďarské slovotvorbě zase přiřazuje maďarštinu k jazykovému typu polysyntetickému.
Příklad:
ház-a-i-m-ban = v mých domech
ház = dům
-a- = propojovací samohláska
-i- = znak množného čísla (ve spojení s přivlastňovacím sufixem)
-m- = přivlastňovací sufix (můj)
-ban = pádová koncovka vyjadřující polohu uvnitř
Zvláštnosti
Kořen slova zůstává při přibírání koncovek a přípon obvykle zachován beze změny. Výjimečně dochází ke stahování jeho poslední samohlásky (zkrácení nebo vypuštění), např. agár (ohař) – agarak (ohaři). Systematicky se stahují podstatná jména zakončená -alom, -elem (plurál -almok, -elmek) a slova končící -0X0g (kde 0 značí samohlásku a X souhlásku l, r). Slova zakončená krátkou samohláskou při ohýbání tuto samohlásku většinou prodlužují, např. alma (jablko), almából (z jablka), almáink (naše jablka). Slova zakončená dlouhou samohláskou někdy naopak tuto zkrátí a rozšíří se o původní konsonant kmene -v-, např. ló (kůň) – lovak (koně), kő (kámen) – kövek (kameny). Tato slova mají kontrahované kmeny (jejich původní, nestažená podoba lova-, köve- se uchovala pouze v některých sufigovanýchtvarech, např. v akuzativu či tvarech v plurálu). Pouze několik málo kořenů prochází výraznější proměnou, např. metatezíteher (náklad), plurál terhek. Tyto jevy (kromě prodlužování finální kmenové samohlásky, které je univerzální) se však případně týkají jen přivlastňovacích tvarů, plurálu, akuzativu a superessivu („na tom“ – koncovka -n).
Nikoliv ke změně kořene, ale přípony, dochází systematicky, pokud přípona začínající na v (-val / -vel, -vá / -vé) přistupuje ke slovu zakončenému na souhlásku. Tehdy iniciální souhláska přípony asimiluje s finální souhláskou kmene či předchozího závislého morfému, např. szándék + -val > szándékkal (s úmyslem), plurál szándékok > szándékokkal (s úmysly).
Jmenný rod
Maďarština je bezrodý jazyk. Nerozlišuje rod mužský, ženský a střední, dokonce ani u zájmen: ő znamená on, ona i ono. Pokud je potřeba rozlišit pohlaví, existují možnosti přechylování na úrovní slovní zásoby, například složeniny se slovem nő (žena): tanár = učitel, tanárnő = učitelka.
Číslo
Maďarština rozlišuje jednotné a množné číslo. Množné číslo se vyjadřuje pomocí charakteristického sufixu -k nebo -i- (při použití přivlastňovacích sufixů). Znak množného čísla se zpravidla připojuje jen k podstatnému jménu, případně ukazovacímu zájmenu. K jiným slovním druhům se připojuje jen za určitých podmínek (viz dále).
Znak množného čísla se používá pouze v případě, že není blíže určen počet. Je-li počet vyjádřen číslovkou, zůstává podstatné jméno v jednotném čísle. Například:
egy fa = (jeden) strom
fák = stromy (není určen počet, mnohost vyjadřuje koncovka -k)
sok fa = mnoho stromů, öt fa = pět stromů (číslovka vyjadřuje počet větší než jeden)
Přivlastňování
Systém přivlastňování je v maďarštině odlišný od indoevropských jazyků. Podstatná jména se nepojí s přivlastňovacími zájmeny, ale přibírají zvláštní přivlastňovací sufix: A(z én) könyvem. = Toto je moje kniha.
Přivlastňovací zájmena se používají pouze samostatně, nejčastěji v přísudku:
Ez a könyv az enyém. = Tato kniha je moje.
Obdobným způsobem se používá přivlastňovací koncovka -é, která se připojuje ke jménu vlastníka:
Ez a könyv Pálé. = Tato kniha je Pavlova. (srovnej dále)
Přivlastňuje-li se konkrétní osobě nebo věci, přibírá přivlastňovaná věc přivlastňovací koncovku, zatímco vlastník zůstává buď bez koncovky, nebo přibírá koncovku dativu:
kutya lába = noha psa (doslova pes jeho-noha)
kutyának a lába = noha psa (doslova psovi ta jeho-noha)
Pál könyve / Pálnak a könyve = Pavlova kniha
Maďarština stejně jako žádný uralský jazyk a většina jazyků světa nemá transitivní sloveso s významem mít. Místo toho se používá zvláštní vazba se slovesem van (být). Vlastník je v habitativní větě vyjádřen 1. buď jen posesivním sufixem na výrazu označujícím vlastněnou entitu, nebo 2., je-li vyjádřen samostatným výrazem, tento navíc přibírá dativní koncovku:
Van kutyám. = Mám psa. (doslova je můj-pes)
Péternek kutyája van. = Petr má psa. (doslova Petrovi jeho-pes je)
neurčitý:egy má také význam jeden a používá se pouze v jednotném čísle
určitý:a (před jmény začínajícími souhláskou) nebo az (před jmény začínajícími samohláskou) se používá v jednotném i množném čísle
Podstatná jména
Podstatná jména se skloňují. Při skloňování přibírají přivlastňovací sufixy, znak množného čísla a pádové koncovky.
Maďarština má 18 pádů. Sada pádových koncovek je jednotná pro všechna jména. Koncovky mají obvykle dvě, někdy tři varianty podle samohláskové harmonie (viz výše) a jsou totožné pro obě čísla. Pády se dělí na pády gramatické (nominativ, akuzativ, dativ) a adverbiální (významu lokálního (essiv, superessiv, terminativ...), temporálního a dalších).
Řada dalších prostorových vztahů (pod, nad, zpod, za, zpoza, skrze atd.) je vyjadřována systémem záložek.
Koncovka -ról / -ről také vyjadřuje českou vazbu „o něčem“. Pro některou časovou lokalizaci se používá koncovka temporálu -kor: éjfélkor (o půlnoci).
Komitativ je tvořen koncovkou -val / -vel, která případně asimiluje s finální souhláskou kmene či předchozí přípony: almával (s jablkem), köszönettel (s vděkem).
Významem podobný, ale s mnohem menší produktivitou, je sociativ s koncovkou -stul / -stül: családostul (s rodinou) (vokál -o- je zde vokálem epentetickým).
Podobně jako v komitativu asimiluje souhláska v koncovce translativu -vá / -vé vyjadřujícího změnu stavu: jég (led) – jéggé válik (stát se ledem, změnit se v led), případně proměnu: szép (krásný) – széppé válik (zkrásnět). Koncovkami translativu taky tvoříme tvar přídavného jména ve valenci s transitivním slovesem s významem faktitivní proměny stavu: nevetséges (směšný) – nevetségessé tesz (zesměšnit), nebo uděláme někoho / něco nějakým / čím: boldogtalan (nešťastný) – boldogtalanná tesz (udělat nešťastným).
Maďarština má také dva způsoby vyjádření essivu („jako něco, na způsob“), formální -ként a modální -ul / -ül: orvosként (jako lékař), például (například). Modální essiv (s koncovkami -ul / -ül i -lag / -leg) však lze řadit i mezi prostředky odvozování slov, a to pro tvorbu adverbiálníchdenominativ: např. cseh (český) > csehül (česky), eset (případ) > esetleg (případně).
Relativně produktivním pádem je též kauzálfinál s koncovkou -ért a funkcí odpovídající české předložkové vazbě „pro něco/někoho“ nebo „za něco“: a hazáért (za vlast), érted (pro tebe).
Stupňování: 2. stupeň (komparativ) se tvoří příponou -abb / -ebb (-ší, -ejší). Přidáním předpony leg- (nej-) k tomuto tvaru se tvoří 3. stupeň (superlativ): gyors gyorsabbleggyorsabb = rychlý rychlejší nejrychlejší
Výjimkou je stupňování slova jó (dobrý) – jobb, legjobb. K adjektivu nagy (velký) přistupuje přípona -obb (nagyobb).
Slovesa
Transitivní slovesa mají dvojí časování – určité (předmětné) a neurčité (podmětné). Ve všech časech a způsobech přibírají dvě sady osobních koncovek podle toho, zda se pojí s určitým, neurčitým, respektive žádným předmětem:
Építettél egy házat. = Stavěl jsi (nějaký) dům. (neurčité časování)
Építettél. = Stavěl jsi. (neurčité časování)
Építetted a házat. = Stavěl jsi ten dům. (určité časování)
Nepřechodná (intranzitivní) slovesa nemají předmět, proto mají pouze neurčité časování.
Při časování se (obdobně jako v češtině) přidávají osobní koncovky, které vyjadřují 1., 2. a 3. osobu v jednotném a množném čísle. Není proto nutné označovat podmět osobním zájmenem. Je-li podmět zřejmý, může se vynechat.
V neurčitém časování navíc existuje osobní koncovka, která vyjadřuje vztah já – tebe / vás:
utállak = nenávidím tě
szeretlek = miluji tě
Infinitiv se vyznačuje koncovkou -ni: olvasni = číst
Maďarské sloveso má tři časy jako v češtině: minulý, přítomný a budoucí.
Minulý čas se tvoří vložením sufixu -t- (s variantami -ott-, -ött-, -ett-) mezi kmen a osobní koncovku:
szaladtunk = běželi jsme
Budoucí čas se tvoří pomocným slovesem fog + infinitiv:
fogunk menni = půjdeme
Odborně zaměřené mluvnice však nepočítají tuto konstrukci mezi časy. Jednak proto, že se tvoří skládáním, a také proto, že budoucnost se dá vyjádřit i přítomným časem ve spojení s příslovečným určením času, případně stejně jako v češtině použitím prefigační změny aspektu:
Ma este moziba megyek. = Dnes večerjdu do kina.
csinálom ('dělám to') – megcsinálom ('udělám to')
Jediné maďarské sloveso, které má vlastní tvary budoucího času, je existenciální sloveso lenni (= být), kde se jedná o tvary se základem lesz (= bude), zatímco přítomný čas se tvoří od jiného základu van (= je).
Kondicionál přítomný se tvoří vložením sufixu -ná- / -né- mezi kmen a osobní koncovku:
olvasnánk = četli bychom
Kondicionál minulý se tvoří spojením minulého času a pomocného slovesa volna (byl by):
olvastunk volna = byli bychom četli
Subjunktiv vyjadřuje nejčastěji rozkaz (imperativ) nebo přání. Má širší využití než rozkazovací způsob v češtině. Tvoří tvary ve všech osobách. Jeho znakem je sufix -j-, který se vkládá mezi kmen a osobní koncovku:
Toto vkladné -j- se někdy transformuje do asimilace: olvas (= číst) → olvass! = čti!, metsz (= řezat) → mess! = řež!
Potenciál se tvoří příponou -hat / -het a vyjadřuje možnost: olvashat = může číst
Z potenciálu se transgresivní příponou -ó/-ő tvoří potenciální adjektiva: olvasható = čitelný
Do flekční kategorie slovesného způsobu (nikoli tedy slovotvorby) se někdy řadí i kauzativ, jenž v maďarštině není omezen jen na některá slovesa, ale lze jej tvořit pravidelně od všech sloves připojením přípony -tat / -tet: olvas-tat 'nechat / přinutit číst'.
Nepravidelná slovesa
Několik maďarských sloves (vesměs velmi frekventovaných) se časuje více či méně nepravidelně. Mnohá se však časují vzájemně stejným způsobem. Jsou to (uveden infinitiv, nominativ 3. os. sg neurč. přítomný (tj. základní/slovníkový tvar) a minulý, imperativ 2. os. sg (neurč. a urč.)):
tenni (= dát) – tesz, tett, tégy / tegyél, tedd / tegyed; analogicky venni (vesz, = vzít) a vinni (visz, = nést)[12][13]
Zcela nepravidelný je imperativ gyere (= pojď).
Iková slovesa
Zvláštním typem jsou tzv. iková slovesa, nazvaná takto podle jejich základního tvaru (3. os. sg oznam. neurč. přít.) zakončeného na -ik (zatímco u ostatních maďarských sloves je tento tvar současně kořenem, tj. bez koncovky). Iková slovesa zpravidla tvoří odlišně rozkazovací tvar ve 3. os. sg (zakončen jednotně na -(j)ék), případně dochází ke spodobě, např. tetszik (= líbit se), imperativ tessék (= „ať se líbí“, používá se ve smyslu č. fráze prosím).
Mívají význam podobný českým zvratným slovesům, kdy podmět koná sám na sobě. Proto jsou iková slovesa obvykle nepřechodná, ale s významnými výjimkami jako eszik nebo iszik (viz výše).
Postpozice
Postpozice (záložky) plní v maďarštině stejnou funkci jako předložky v češtině a jiných jazycích. Rozdíl je především v tom, že stojí až za řídícím jménem. Většinou se pojí se základním tvarem (v nominativu). Fungují podobně jako pádové koncovky. Píší se však odděleně a nemají varianty podle samohláskové harmonie.
Postpozice vyjadřující místní vztahy tvoří trojice jako místní pády:
ágy alá – ágy alatt – ágy alól = pod postel – pod postelí – zpod postele
ágy mellé – ágy mellett – ágy mellől = vedle postel – vedle postele – od (vedle) postele
ágy elé – ágy előtt – ágy elől = před postel – před postelí – zpřed postele
ágy fölé – ágy felett / fölött – ágy fölül = nad postel – nad postelí – zponad postele
ágy mögé – ágy mögött – ágy mögül = za postel – za postelí – zpoza postele
ágyak közé – ágyak között – ágyak közül = mezi postele (kam) – mezi postelemi (kde) – z místa mezi postelemi
Další záložky jsou: körül = kolem (kde), köré = kolem (kam), felől = směrem od, felé = směrem k, na, helyett = místo (čeho), szerint = podle (čeho), miatt = kvůli, szerint = podle (čeho), után = po, za, ellen = proti, által = prostřednictvím, iránt = směrem k, nélkül = bez
Pokud se postpozice pojí s osobními zájmeny, přijímají přivlastňovací přípony:
alattam = pode mnou (nikoliv én alatt !)
fölötted = nad tebou
Zápor
Univerzální záporkou je nem (ne), případně sem (ani). Stojí před negovaným výrazem: nem értem = nerozumím.
V subjunktivu se místo nem používá ne, případně se: ne gyere ide! = nechoď sem!
Stejně jako v češtině je v maďarštině možný vícenásobný zápor: Nem értek semmit. = Nerozumím ničemu.
Adjektiva se často negují pomocí opozitní přípony -(a)tlan/-(e)tlen, -talan/-telen:
kellemes = příjemný, kellemetlen = nepříjemný
olvasható = čitelný, olvashatatlan = nečitelný
Slovosled
Slovosled maďarské věty je volný, není však nahodilý. Základní slovosled oznamovací věty je SOV (podmět – předmět – přísudek). Větný člen, na který je kladen důraz, obvykle stojí bezprostředně před přísudkem.
V tázacích větách bývá obecně jádro dotazu na začátku. Ve větách s tázacím zájmenem (doplňovacích) se tento slovosled shoduje s češtinou: Hol van a kép? = Kde je (ten) obraz? V tázacích větách zjišťovacích je proti češtině obrácený: Kép ez? = Je to obraz? (doslova Obraz to (je)?) Itt van az a fiú? = Je ten chlapec tady? (doslova Tady je ten chlapec?)
Slovosled záporné věty je zpravidla stejný jako v češtině: Ez nem kép. = To není obraz.
Typické pro maďarštinu je (oproti většině evropských jazyků) obrácené pořadí složek jména, včetně hodností a titulů, např. král Karel I. je maďarsky I. Károly király (doslova I. Karel král). Příjmení stojí zásadně před křestním jménem (jmény): László Kovács je v maďarštině vždy Kovács László. Obráceně se uvádějí i data: 5. 7. 2016 je maďarsky 2016. 7. 5. Měsíc je vždy před dnem. Obecně jsou časové jednotky řazeny od největší po nejmenší.
Příklady
Číslovky
nominální
řadová
zlomková
1
egy
első
–
2
két, kettő
második
fél
3
három
harmadik
harmad
4
négy
negyedik
negyed
5
öt
ötödik
ötöd
6
hat
hatodik
hatod
7
hét
hetedik
heted
8
nyolc
nyolcadik
nyolcad
9
kilenc
kilencedik
kilenced
10
tíz
tizedik
tized
11
tizenegy
tizenegyedik
tizenegyed
12
tizenkét, tizenkettő
tizenkettedik
tizenketted
13
tizenhárom
tizenharmadik
tizenharmad
20
húsz
huszadik
huszad
21
huszonegy
huszonegyedik
30
harminc
harmincadik
31
harmincegy
harmincegyedik
40
negyven
negyvenedik
50
ötven
ötvenedik
60
hatvan
hatvanadik
70
hetven
hetvenedik
80
nyolcvan
nyolcvanadik
90
kilencven
kilencvenedik
100
száz
századik
század
174
százhetvennégy
százhetvennegyedik
200
kétszáz
kétszázadik
1000
ezer
ezredik
ezred
2345
kétezerháromszáznegyvenöt
1 000 000
millió
1 000 000 000
milliárd
Užitečné fráze
Maďarsky
Česky
Szia!
Ahoj!
Viszlát!
Na shledanou!
Jó reggelt!
Dobré ráno!
Jó napot!
Dobré odpoledne!
Jó estet!
Dobrý večer!
Igen / Nem
Ano / Ne
Kérem
Prosím
Köszönöm!
Děkuji!
Köszönöm szépen!
Děkuji mnohokrát!
Bocsánat
Promiň
Bal / Jobb
Levý / Pravý
Další fráze
Tento článek obsahuje výslovnost zapsanou znaky mezinárodní fonetické abecedyIPA. Zobrazení některých znaků nemusí být v některých prohlížečích korektní.
maďarský: magyar/mɑɟʝɑr/ [moďor]
dobrý den: jó napot (kívánok)/joːnɑpot kivaːnok/ [jó nopot kívánok]
kolik?: mennyi?/mɛɲɲi/ [meňňi]
kolik to stojí?: mennyibe kerül?/mɛɲɲibe kɛryl/ [meňňibe kerül]
toto / tohle: az/ɑz/, ez/ɛz/ [ez]
nerozumím: nem értem/nɛm eːrtɛm/ [nem írtem]
nevím: nem tudom/nɛm tudom/ [nem tudom]
kde je WC?: Hol van a vécé?/hol vɑn ɑ veːtseː/ [hol von o vící]
Minden emberi lény szabadon születik és egyenlő méltósága és joga van. Az emberek, ésszel és lelkiismerettel bírván, egymással szemben testvéri szellemben kell hogy viseltessenek.
česky
Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.
Ukázky ze psané maďarštiny
Tzv. Husitská bible, kolem roku 1466
Jeden z nejstarších dochovaných písemných záznamů, datovaný do let 1192–1195
Stránka z knihy sepsané v roce 1533
Odkazy
Reference
↑ sčítání 2001. www.nepszamlalas.hu [online]. [cit. 2006-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-27.
↑A nyelv és a nyelvek, edited by István Kenesei. Akadémiai Kiadó, Budapest, 2004, ISBN963-05-7959-6, p. 134
↑ abGósy, Mária (2004), Fonetika, a beszéd tudománya (Phonetics, the Study of Speech), Budapest: Osiris.
↑ abSzende, Tamás (1994). Illustrations of the IPA:Hungarian. Journal of the International Phonetic Alphabet 24 (2): 91–94.
↑Farkas, Tamás. 2009a. „Surnames of Foreign Origin in a Language Contact Situation. The Reasons and Ways of Their Changes and Their Influence on the Surname Stock in Hungary.“ In Wolfgang Ahrens, Sheila Embleton & André Lapierre, eds., Names in Multi-Lingual, Multi-Cultural and Multi-Ethnic Contact, Proceedings of the 23rd International Congress of Onomastic Sciences, 2008, Toronto: York University, p. 365–374.
Den här artikeln har skapats av Lsjbot, ett program (en robot) för automatisk redigering. (2016-05)Artikeln kan innehålla fakta- eller språkfel, eller ett märkligt urval av fakta, källor eller bilder. Mallen kan avlägsnas efter en kontroll av innehållet (vidare information) För andra betydelser, se Ryssjeören. Ryssjeören Ö Land Finland Landskap Nyland Ekonomisk region Borgå ekonomiska region Kommun Borgå Havsområde Finska viken Koordinater 60°14′31″N 26°02′20″Ö...
Pesanggrahan Warungbotoꦥꦱꦁꦒꦿꦲꦤ꧀ꦮꦫꦸꦁꦧꦠNama sebagaimana tercantum dalamSistem Registrasi Nasional Cagar Budaya Cagar budaya IndonesiaKategoriBangunanNo. RegnasBelum ada (Pengajuan 18 Desember 2013)LokasikeberadaanJalan Veteran No. 77, Kalurahan Warungboto, Kemantrén Umbulharjo, Kota Yogyakarta, Provinsi Daerah Istimewa YogyakartaPemilikKesultanan Ngayogyakarta HadiningratPengelolaBalai Pelestarian Cagar Budaya Kota Yogyakarta Situs Warungboto, Umbul Warungboto, atau...
Untuk Honduras Britania, lihat Belize. Artikel ini bukan mengenai Banana Republic. Republik HondurasRepública de Honduras (Spanyol) Bendera Lambang Semboyan: Libre, Soberana e Independiente (Spanyol: Bebas, Berdaulat dan Merdeka)Lagu kebangsaan: Himno Nacional de Honduras(Indonesia: Himne Nasional Honduras)Perlihatkan BumiPerlihatkan peta BenderaIbu kota(dan kota terbesar)Tegucigalpa14°6′N 87°13′W / 14.100°N 87.217°W / 14.100; -87.217Bahasa resmiSpan...
У Вікіпедії є статті про інші географічні об’єкти з назвою Креншо. Місто Креншоангл. Crenshaw Координати 34°30′10″ пн. ш. 90°11′44″ зх. д. / 34.50280000002777570° пн. ш. 90.1958000000277877° зх. д. / 34.50280000002777570; -90.1958000000277877Координати: 34°30′10″ пн. ш. 90°11′44″ зх.
Artikel ini tidak memiliki referensi atau sumber tepercaya sehingga isinya tidak bisa dipastikan. Tolong bantu perbaiki artikel ini dengan menambahkan referensi yang layak. Tulisan tanpa sumber dapat dipertanyakan dan dihapus sewaktu-waktu.Cari sumber: Rin Sakuragi – berita · surat kabar · buku · cendekiawan · JSTOR Rin SakuragiNama lainRinPekerjaanAktris, penyanyi, modelTahun aktif2004–sekarangTinggi158 m (518 ft 4+1⁄2 ...
Princess of Kiev Princess Olga redirects here. For other uses, see Princess Olga (disambiguation). SaintOlga of KievSaint Olga by Mikhail NesterovEqual to the Apostles, Blessed PrincessBornc. 890–925Pleskov or Vybuty [ru], Kievan Rus'ResidenceKiev, Kievan Rus'Died11 July 969Kiev, Kievan Rus'Venerated inEastern OrthodoxyRoman CatholicismCanonizedUnknown, possibly 1284.[1]Major shrineChurch of the TithesFeast11 JulyAttributescross and churchPatronageWidows, convertsP...
This article is about the New York City weekly newspaper. For the former Cincinnati daily, see The Cincinnati Times-Star. Spirit of the Times, January 17, 1877 The Spirit of the Times: A Chronicle of the Turf, Agriculture, Field Sports, Literature and the Stage was an American weekly newspaper published in New York City. The paper aimed for an upper-class readership made up largely of sportsmen. The Spirit also included humorous material, much of it based on experience of settlers near the so...
South African actress Rosemary ZimuZimu in 2021Born (1993-04-15) 15 April 1993 (age 30)Nationality South AfricanEducationSt. Andrew's School for GirlsAlma materTechnikon NatalOccupationActressKnown forPlaying Lucy Juice on Scandal!TelevisionScandal! Rosemary Zimu (born 15 April 1993) is a South African actress, singer, and songwriter. She is best known for her roles in motion pictures like Isidingo, Savage Beauty,[1] Shadow (2017), Champagne (2015), and Scandal!.&#...
Medical doctor and activist This article has multiple issues. Please help improve it or discuss these issues on the talk page. (Learn how and when to remove these template messages) This article may have too many section headers. Please help consolidate the article. (January 2023) (Learn how and when to remove this template message) This article's tone or style may not reflect the encyclopedic tone used on Wikipedia. See Wikipedia's guide to writing better articles for suggestions. (January 2...
Detail of the Rampin Rider, c. 550 BC, Athens Archaic Greek Sculpture represents the first stages of the formation of a sculptural tradition that became one of the most significant in the entire history of Western Art. The Archaic period of Ancient Greece is poorly delimited, and there is great controversy among scholars on the subject. It is generally considered to begin between 700 and 650 BC and end between 500 and 480 BC, but some indicate a much earlier date for its beginning, 776 BC, th...
This Route in Norway is missing information about Cities and towns for the Norwegian route (if you have pins of the 1994 Olympic Torch Relay, please add them). Please expand the Route in Norway to include this information. Further details may exist on the talk page. (January 2019) Host cityLillehammer, NorwayCountries visitedGreece, Germany, Finland, Sweden, NorwayDistance18,000 kilometres (11,000 mi)Torch bearers6,916Start dateNovember 27, 1993End dateFebruary 12, 1994Torch designerAndr...
Israeli chess player Masha KlinovaKlinova in 2013CountryIsraelBorn (1968-11-18) 18 November 1968 (age 55)TitleInternational Master (2002)Woman Grandmaster (1996)FIDE rating2255 (December 2021)Peak rating2436 (April 2004) Masha Klinova (née Jarmolinskaya, born 18 November 1968) is an Israeli chess player who holds the FIDE title of Woman Grandmaster (WGM, 1996). She is a two-timeswinner of Israeli Women's Chess Championship (1992, 2010). Biography Klinova was born in Soviet Uni...
Beber tribal confederation in Morocco Barghawata Confederacy744–1058Barghawata Confederacy (blue)Common languagesBerber (Lisan al-Gharbi)Religion Official : Islam-influenced Traditional Berber religion (adopted by 12 tribes)Other : Islam (Khariji)(adopted by 17 tribes)GovernmentMonarchyTribal confederacy(29 tribes)King • 744 Tarif al-Matghari• 961 Abu Mansur Isa Historical eraMiddle Ages• Established 744• Disestablished 1058 Preceded by Succee...
طلاب كلية شيمر يخضعون لاختبارهم الشامل ، 1966. يعد الاختبار الشامل (أو الإختبارات الشاملة) المعروف في كثير من الأحيان اختصاراً بـ”Comps” اختبارا خاصا من بين جميع أنواع الإختبارات الأخرى، بحيث انه يُلزم على جميع طلاب الدراسات العليا بإجراءه في بعض التخصصات والأقسام ...
