Komi-jazvanština (Коми-Ёдз кыв, Komi-Jodz kyv; neboli také jazvanština či východní permjačtina) je mluvená podoba komijského jazyka z persmké větve ugrofinských jazyků, která se v závislosti na úhlu pohledu zařazuje buď jako nářečí komi-permjačtiny,[1] nebo jako jeden ze tří komijských jazyků.[2] Vyskytuje se v severovýchodní části Permského kraje v Rusku, převážně ve Krasnovišerském rajónu v povodí řeky Jazvy.
V roce 1950 byl počet mluvčích odhadován na 4000, na počátku 90. let však tento odhad klesl na 2000.[3] Jazyk se od jiných dialektů liší hlavně svými jedinečnými samohláskami a slovním přízvukem.
V roce 2003 byl s podporou Permského kraje vydán první jazvanský slabikář, jehož autorkou byla učitelka Paršakovské střední školy, Anna Paršakova. Tento slabikář je zároveň první tištěnou knihou v komi-jazvanštině.[4]
Abeceda
| А а
|
Б б
|
В в
|
Г г
|
Д д
|
Е е
|
Ё ё
|
Ж ж
|
| З з
|
И и
|
Й й
|
К к
|
Л л
|
М м
|
Н н
|
О о
|
| Ө ө
|
Ӧ ӧ
|
П п
|
Р р
|
С с
|
Т т
|
У у
|
Ӱ ӱ
|
| Ф ф
|
Х х
|
Ц ц
|
Ч ч
|
Ш ш
|
Щ щ
|
Ъ ъ
|
Ы ы
|
| Ь ь
|
Э э
|
Ю ю
|
Я я
|
|
|
|
|
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jazvan komi na finské Wikipedii.
- ↑ Jazyki Rossijskoi Federatsii i sosednih gosudarstv. Tom II. Moskva: Nauka, 2001. ISBN 5-02-011268-2. S. 427.
- ↑ Bartens, Raija. Permiläisten kielten rakenne ja kehitys. Helsinki: Suomalais-Ugrilainen Seura, 2000. ISBN 952-5150-55-0. S. 32, 349.
- ↑ Šabajev, Ju.P. Komi-permjatskaja diaspora. Syktyvkar: Komi nautšnyi tsentr UrO Rossijskoi akademii nauk, 1994. S. 7.
- ↑ BATALINA, Julija. Vsjak suštši v njom jazyk [online]. Novyi kompanjon, 9.9.2003 [cit. 2009-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-27. (rusky)
Související články
