Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

Ladislav Stroupežnický

Ladislav Stroupežnický
Narození6. ledna 1850
Cerhonice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí11. srpna 1892 (ve věku 42 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtíbřišní tyfus
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povoláníspisovatel, dramatik, dramaturg a básník
ChoťAnna Stroupežnická
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ladislav Stroupežnický (6. ledna 1850 Cerhonice[1]11. srpna 1892 Praha[2]) byl český spisovatel, dramatik a dramaturg Národního divadla.

Biografie

Mládí

Stroupežnický se narodil v prostředí regionálních vzdělanců, otec byl hospodářským správcem premonstrátských statků a ředitelem patrimoniální kanceláře panství v Cerhonicích. Absolvoval pouze dvě třídy reálky v Písku, než byl pro kázeňské přestupky vyloučen. Poté se stal ve svém rodišti praktikantem na premonstrátském velkostatku a archivářem, nezískal sice žádné literární vzdělání, ale měl dobrou společnost a dobrý přístup do knihoven.

Hrob Ladislava Stroupežnického na Olšanských hřbitovech v Praze

Během dospívání se seznámil s bratry Janem a Mikolášem Alšovými. Vztah s Janem byl více než přátelský, avšak netrval dlouho, protože Jan neunesl tíhu Ladislavovy žárlivosti a na Velký pátek roku 1867 se zastřelil.[3] Tři měsíce nato v noci při číhané omylem vystřelil po hajném, načež se v pominutí mysli pokusil o sebevraždu. Rána mu utrhla spodní čelist a nos. Otec jej dal převézt na pražskou kliniku k později proslulému chirurgovi Vilému Weissovi, kde Ladislav podstoupil několik operací, rok nemohl mluvit a věnoval se kreslení, psaní a vyřezávání ze dřeva či slonoviny, zejména siluetám řezaným lupénkovou pilkou.[4] I po ročním pobytu v nemocnici a plastice mu až do konce života zůstal zohavený obličej.[5]

Působení v Praze

Brzy po nehodě se přestěhoval do Prahy, kde přispíval do několika časopisů. Nejprve se snažil prosadit jako humorista. V té době pracoval jako úředník v pojišťovně, později jako písař na berní správě magistrátu. Roku 1882, když se po požáru začalo znovu budovat pražské Národní divadlo, stal se až do své smrti jeho prvním dramaturgem. V této funkci musel překonávat řadu překážek a odrážet útoky a kritiku, nejen nepřátel, ale také autorů a publika romantického spektra. Jeho příkrou kritiku těžce snášel například Julius Zeyer.[6] Podle jiných kritiků jeho přísnost a vysoké nároky vůči dramatikům získaly divadlu vysoký kredit již od jeho počátků.[5]

Dne 22. května 1890 se oženil s herečkou Annou Turkovou (1855–1909). Žili spolu v Praze, zprvu Na Zderaze.[7]; z prosperující živnosti manželů Anna zakoupila na Vinohradech vlastní dům čp. 271.[8] Roku 1892 Stroupežnický zemřel, když podlehl onemocnění tyfem[nepřesný odkaz].[5] Manželství bylo bezdětné, jméno Ladislav dostal po svém křestním kmotrovi synovec, syn Ladislavova bratra Ignáce (1851-1890), stavitele a důchodního na panství Černínů.[9]

Je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze. Ve stejném hrobě je pohřbena i jeho manželka.[5]

Stroupežnický a film

V roce 1937 režiséři Vladislav Vančura a Václav Kubásek zfilmovali hru Naši furianti.

O jeho mládí natočil režisér Ondřej Hudeček v roce 2015 krátký film Furiant.

Citát

Jeho literární úspěchy byly kupodivu rané; už jedenadvacetiletý vtrhl do čtenářské obce populární kdysi humoreskou "Kantorovy trefuňky", záhy obsadil svými příspěvky Humoristické listy i Palečka a včas odbyl si také divadelní křtiny nejprve neškodným propadnutím a pak dvojím dočasným úspěchem, takže Stroupežnický třicátník byl známou osobností tehdejší pražské literatury. Rád si s několika přáteli poseděl, popil, požertoval, v úřadě byl prý sám šprým a samá taškařina, lidé ho měli rádi pro jeho čestnou a nesmlouvavou povahu.
— Jaroslav Kvapil[10]

Dílo, výběr

Drama

  • Černé duše – z dějin rodu Smiřických
  • Naši furianti – odehrává se ve vesnici Honice (inspirováno autorovým rodištěm), kde se o funkci ponocného ucházejí dva kandidáti: Fiala a Bláha. Hra se zabývá sociálními problémy české vesnice – tj. hloupý sedlák a chytří chudí. [11] [12] [13] [14] [15]
  • Noviny a karty
  • Paní mincmistrová – hlavní hrdina Mikuláš Dačický, odehrává se v Kutné Hoře (podle této hry vznikl film Cech panen kutnohorských)
  • Sirotčí peníze
  • Velký sen
  • Zvíkovský rarášek – příběh záletníka Mikuláše Dačického z Heslova, později zhudebněno Vítězslavem Novákem ve stejnojmennou operu [16] [17]
  • Zkažená krev – divadelní hra [18] [19]
  • Na Valdštejnské šachtě
  • Václav Hrobčický z Hrobčic
  • V panském čeledníku
  • Vojtěch Žák, výtečník
  • Christoforo Colombo (o Kryštofu Kolumbovi) [20]
  • Král Třtina – tragédie

Próza

Stroupežnický psal v raném období poezii, krátké prózy, romány a humoresky. Byl oblíbený jako humorista, autor často jízlivých povídek[21] se ostatními literárními útvary příliš neproslavil.

  • Z mé cesty do Italie
  • Lidé směšní a ubozí
  • Rozmarné historky
  • První pražský velkoobchod s pavouky
  • Z Prahy a z venkova

Poezie

  • Na stepi – epická báseň
  • Rabiho perla – epická báseň
  • Den soudu – epická báseň

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Vojtěcha, sign. VO Z11, s. 58
  3. Český rozhlas, Toulky českou minulostí. 904. schůzka: Furiant
  4. Jaroslav Kvapil, O čem vím. sto kapitol o lidech a dějích z mého života. Praha 1932, s.81
  5. a b c d SZABO, Miloš. Pražské hřbitovy. Olšanské hřbitovy III.. Praha: Libri, 2011. 245 s. ISBN 978-80-7277-487-6. S. 56. 
  6. Anna Lauermannová-Mikschová: Lidé minulých dob, kniha lidských a básnických osudů. ELK Praha 1940, s. 107.
  7. SZABO, Miloš. Pražské hřbitovy. Olšanské hřbitovy III.. Praha: Libri, 2011. 245 s. ISBN 978-80-7277-487-6. S. 57. 
  8. [ http://digi.nacr.cz/prihlasky2/index.php?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=570&folium=1/ Pobytová přihláška z ledna 1893]
  9. [ http://digi.nacr.cz/prihlasky2/index.php?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=570&folium=8/ Pobytová přihláška]
  10. KVAPIL, Jaroslav. O čem vím. Praha: Orbis, 1932, str. 238–9
  11. STROUPEŽNICKÝ, Ladislav. Naši furianti [online]. Praha: Šimáček, 1887 [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. 
  12. STROUPEŽNICKÝ, Ladislav. Naši furianti [online]. Praha: Máj, 1905 [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. 
  13. STROUPEŽNICKÝ, Ladislav. Naši furianti [online]. Praha: Otakar Růžička, 1945 [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. 
  14. STROUPEŽNICKÝ, Ladislav. Naši furianti [online]. Praha: A. Neubert, 1945 [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. 
  15. STROUPEŽNICKÝ, Ladislav. Naši furianti [online]. Praha: SNK, 1948 [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. 
  16. STROUPEŽNICKÝ, Ladislav. Zvíkovský rarášek [online]. Praha: Máj, 1919 [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. 
  17. STROUPEŽNICKÝ, Ladislav. Zvíkovský rarášek [online]. Praha: Fr. Švejda, 1925 [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. 
  18. STROUPEŽNICKÝ, Ladislav. Zkažená krev [online]. Praha: Máj, 1911 [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. 
  19. STROUPEŽNICKÝ, Ladislav. Zkažená krev [online]. Praha: Máj, 1923 [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. 
  20. STROUPEŽNICKÝ, Ladislav. Christophoro Colombo [online]. Praha: Vaněk a Votava, 1929 [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. 
  21. Jaroslav Kvapil, O čem vím. sto kapitol o lidech a dějích z mého života. Praha 1932, s. 79-82

Literatura

  • BUCHNER, Alexander. Opera v Praze. Praha: PANTON, 1985, str. 220
  • GÖTZ, František, TETAUER, Frank. České umění dramatické, Část I. – činohra. Praha : Šolc a Šimáček, 1941, str. 132–141
  • ŠTECH, V. V. V zamlženém zrcadle. Praha : Československý spisovatel, 1969, str. 26

Související články

Externí odkazy

Prefix: a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9

Portal di Ensiklopedia Dunia

Kembali kehalaman sebelumnya