Olšanské hřbitovy jsou největší pražsképohřebiště s rozlohou 50,17 hektaru. Odhaduje se, že za dobu jejich existence zde bylo pohřbeno přibližně 2 000 000 zesnulých, což z nich činí největší pohřebiště v celé České republice. Nacházejí se v městské částiPraha 3 na Žižkově a jsou rozděleny ulicí Jana Želivského na dvě části, které jsou tvořeny celkem dvanácti hřbitovy (Olšanské hřbitovy I. – hlavní část, západně od ulice Jana Želivského; Olšanské hřbitovy II. – část s Pravoslavným chrámem a čestnými pohřebišti, východně od ulice Jana Želivského). Olšanské hřbitovy (kromě sousedícího Nového židovského hřbitova) spravuje příspěvková organizace Hřbitovy a pohřební služby hl. m. Prahy, Hřbitovní správa Olšany.
Historie
Pojmenovány jsou podle zaniklé vesnice Olšany na území Žižkova. Nejstarší I. hřbitov byl na rozloze 1131 čtverečních sáhů zřízen při morové epidemii v roce 1680,[1] vysvěcen byl 29. ledna 1680 svatomartinským farářem Janem Václavem Olomouckým. Následně zde byl roku 1682 vybudován i kostel svatého Rocha, zasvěcený patronům na ochranu proti moru svatému Rochu, svatému Šebestiánu a svaté Rosalii. Tento I. hřbitov byl zrušen roku 1860. Hlavním pohřebištěm pro Staré Město a Nové Město se Olšanské hřbitovy staly v roce 1786, kdy bylo za josefínských reforem zakázáno pohřbívání uprostřed měst. II. hřbitov vysvětil 16. září 1786 společně s I. hřbitovem světící biskup Erasmus Krieger. Byl založen pro Staré a Nové Město Pražské na výměře 3 jitra a 480 sáhů, zrušen roku 1860. III. hřbitov byl založen jižně od II. hřbitova roku 1835 a vysvěcen byl 9. června 1839 světícím biskupem pražským Vilémem Tippmannem. Jeho výměra byla 3 jitra a 135 sáhů. IV. hřbitov byl založen 10. února 1841 na ploše 5 jiter a 323 sáhů. V. hřbitov byl vysvěcen 6. července 1862 kanovníkem dr. Františkem Plouzarem, výměru měl 6 jiter a 699 sáhů. Na jeho odděleních 1 až 4 se přestalo pohřbívat roku 1866. VI. a VII. hřbitov byly vysvěceny 28. února 1886, jejich celková výměra byla 8 jiter a 817 sáhů. VIII. a IX. hřbitov byly vysvěceny 27. ledna 1889, jejich celková rozloha byla 6 jiter a 1506 sáhů. I. obecní hřbitov byl založen roku 1896 a měl výměru 7 jiter a 852 sáhů. X. hřbitov byl otevřen roku 1910. II. obecní hřbitov se nacházel na pozemcích Starých Strašnic, pozemky byly zakoupeny roku 1917.[2][3] Na I. obecní hřbitov byly v letech 1900–1906 přeneseny ostatky a náhrobky ze zrušeného evangelického hřbitova v Karlíně.
Celkem se na hřbitovech nachází zhruba 25 000 hrobek, 200 kaplových hrobek, 65 000 hrobů, 20 000 urnových hrobů, šest kolumbárních zdí a dvě rozptylové loučky. Návrhy řady hrobek a náhrobků pocházejí od významných architektů a sochařů. Nejstarší dochovanou hrobkou je Zelenkova hrobka, založená roku 1799 na ploše 87,5 m². Největším pomníkem je hrobka Hrdličkova s rozlohou 98 m², která se nachází u hlavního vchodu.
Pro odlehčení Olšanským hřbitovům rozhodla Státní regulační komise roku 1922 vybudovat tři velké hřbitovy na obvodu Prahy – na pravém břehu Vltavy pro severovýchodní část Prahy byl již v letech 1912–1914 postaven hřbitov v Ďáblicích, pro jihovýchodní část Prahy byl naplánován hřbitov na Chodovci a pro levý břeh Vltavy hřbitov v Ruzyni na Dlouhé míli. Tyto nové centrální hřbitovy měly nahradit dosavadní vnitropražské hřbitovy.
V IX. oddílu je nejmohutnější strom Olšanských hřbitovů, jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), který je zbytkem původního porostu před založením této části a je tedy zhruba 150 let starý (odhad z roku 2021, kdy byl také změřen obvod 366 cm).[4]
Ročně se na Olšanských hřbitovech uskuteční asi 200 pohřbů, 800 rozptylů a 1500 uložení uren (údaj z roku 2024).[5]
Od 23. listopadu 1921 do roku 1932 zde bylo v provozu první pražské krematorium. Původně novorenesanční interkonfesijní svatyně, postavená roku 1898 podle plánů Františka Velicha, byla upravena na krematorium. Kremace zde byly ukončeny roku 1932, od roku 1971 je zde Nová obřadní síň.[6]
Justiční „případ Olšanské hřbitovy“ byl údajně jedním z posledních politických procesů v Československu, který proběhl s tzv. záškodníky z Olšanských hřbitovů v létě roku 1988 u Městského soudu v Praze.
Naděžda Brusilovová-Želichovová (1864–1938) – vdova po generálu Alexeji A. Brusilovovi, organizátorovi slavné ofenzivy z roku 1916, později vrchním veliteli ruské armády (1917) a inspektoru ruského jezdectva
Jiří Mackevič (1887–1941) – ruský legionář a brigádní generál československé armády
Na čestném vojenském pohřebišti je pochováno také množství padlých ruských a sovětských, podobně jako bulharských a dalších pravoslavných vojáků z první i druhé světové války.
V roce 2004 zřídila Islámská nadace v Praze v areálu Olšanských hřbitovů muslimský hřbitov, konkrétně se jedná o oddělení 29 II v rámci obecního hřbitova.[9][10]
Odkazy
Poznámky
↑Vojenský výraz z 18. století. Fyzilír je pěší voják ozbrojený puškou (střelec). Fyzilíři byli vyzbrojeni puškou na křesadlový zámek (fusile), tulejovým bodákem a sumkou se 40 náboji.
Reference
↑ Rok 1930: Proč Praha chystá zrušení Olšanských hřbitovů?. www.bejvavalo.cz [online]. Dostupné online.
↑ Jasan ztepilý na Olšanských hřbitovech. Pražské stromy [online]. [cit. 2022-09-07]. Dostupné online.
↑KALIVODOVÁ, Michaela. Kdo kope na Olšanech?. Radniční noviny městské části Praha 3. 2024-03-01, roč. 2024, čís. 3, s. 10. Dostupné online.
↑SVOBODOVÁ, Markéta. Krematorium v procesu sekularizace českých zemí 20. století: ideové, stavební a typologické proměny. 1. vyd. Praha: Artefactum, 2013. 182 s. Epigraphica & sepulcralia. Monographica; 2. ISBN978-80-86890-51-7. S. 35.
↑WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 23. Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
↑VLČEK, Pavel; NAŇKOVÁ, Věra; Vítovský, et al. Jan Zeyer. In:Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Příprava vydání Pavel Vlček; redakce Jaroslav Havel, Běla Trpišovská. První. vyd. Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, 2004. 768 s. ISBN80-200-0969-8. S. 728–729.
JEŽEK, Jan. Naše hroby : Stručné životopisy spisovatelů a umělců českých, jichž těla na hřbitovech pražských odpočívají.. Praha: Storch, 1881. Dostupné online. - svazek Hřbitov Olšanský.
VLČEK, Pavel; NAŇKOVÁ, Věra; Vítovský, et al. Jan Zeyer. In:Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Příprava vydání Pavel Vlček; redakce Jaroslav Havel, Běla Trpišovská. První. vyd. Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, 2004. 768 s. ISBN80-200-0969-8. S. 728–729.
WIRTH, Zdeněk. Pražské hřbitovy. I, Olšany. Umělecké památky; sv. 16.. Praha: Topič, 1923. 12 s., 39 s. fot. s. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Olšanské hřbitovy na Wikimedia Commons