Josef Bergler pocházel z tyrolské rodiny horalů usazených v Pustertal, odkud jeho rodiče odešli do Pasova. Nejprve se vyučil sochařem u svého stejnojmenného otce, který bývá pro odlišení označován Josef Bergler starší (1718–1788). Dále pokračoval díky finanční podpoře pasovského biskupa, knížete Franze Antona Auersperga ve studiu u tyrolského malíře Martina Knollera v Miláně a u profesora Antona von Marona na Akademii v Římě. Během šestiletého pobytu v Římě namaloval několik oltářních obrazů pro italské kostely. Roku 1786 se vrátil k rodičům do Pasova nastoupil jako kabinetní malíř do služeb tamního biskupa Leopolda Raymund z Thun-Hohensteinu v jeho rezidenci.
Roku 1796 byl osloven Společností vlasteneckých přátel umění, aby zorganizoval vysokoškolskou výuku malířství a kreslení v Praze. Roku 1800 byl na podnět hraběte Františka z Thun-Hohensteinu dosazen jako první ředitel nově založené kreslířské Akademie v Praze. Akademie získala prostory v bývalé jezuitské koleji v Klementinu. Své zakladatelské úlohy se zhostil velmi dobře, napsal učební osnovy, pořídil sbírku sádrových modelů slavných evropských soch, a dvojrozměrných grafických předloh, zejména vlastních kresebných kopií podle Raffaela. Zavedl kresbu podle modelu a od roku 1806, kdy byl založen krajinářský ateliér, také malbu v plenéru.[1]
Zemřel roku 1829 v Praze a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Jeho přímým pokračovatelem na Akademii byl v letech 1830–1835 jeho adoptivní syn, žák a korektor František Waldherr (1784–1835).
Dílo
Josef Bergler, portrét Aloise Martina Davida, 1810Josef Bergler, Hermés a poutník, 1803, sépie, 26,8 x 20,6 cm, sbírka Památníku národního písemnictví v Praze
V Praze patřil k čelným mistrům monumentální malby období klasicismu, k zakladatelům historismu v Čechách, k ideovým iniciátorům malířských cyklů, např. z českých dějin podle Hájkovy Kroniky české (pro Letohrádek královny Anny v Praze), z církevní historie, a k zakladatelům školy nazarénů. Dále skicoval sochařské monumenty a maloval portréty (Podobizna generála Ludvíka von Vogelsang, 1810-11).
Roku 1803 navrhl novou oponu Stavovského divadla v Praze s alegorickou kompozicí apoteózy státního a zemského patriotismu.[2] Roku 1808 navrhl pro Malostranský hřbitov v Praze-Košířích náhrobek pasovského biskupa Leopolda Ramunda z Thun-Hohensteinu. Podle jeho návrhových kreseb vznikla řada obrazů či soch jeho žáků. Vytvořil 314 grafických listů, mědirytin, leptů a litografií (podle soupisu J.G. Dlabacže). Kromě figurálních kompozic, návrhů pomníků či náhrobků to byly četné příležitostné tisky jako novoročenky, titulní listy či obálky knih, viněty a vizitky.
Významná díla
Antická mytologie a biblická témata
Samson zajat Filištíny, olejomalba na plátně, r. 1784 vyznamenaná cenou Akademie v Parmě
Shromáždění olympských bohů oslavuje múzy – opona pro Nostitzovo (Stavovské divadlo) v Praze; návrhová olejomalba dodnes visí ve vestibulu divadla.
Oltářní obrazy
sv. Jan Křtitel, olejomalba na plátně, 1780, z neurčeného kostela, prodán v aukci r. 2015[3]
