Košíře byly až do druhé poloviny 19. století vesnicí, obklopenou vinicemi. V 16. a 17. století vlastnili Košíře Myslíkové z Hyršova, odkud někteří z nich rozšiřovali svůj predikát. Do dnešní podoby se začaly rozvíjet současně s rozvojem průmyslu na Smíchově (v Košířích bydleli dělníci smíchovských továren). Roku 1895 byly Košíře povýšeny na město.[3] V roce 1922 se Košíře staly součástí Velké Prahy.
Na území Košíř byl vybudován během 50. až 70. let 20. století systém tajných krytů pro tehdejší politické špičky a vchody označeny kvůli utajení zkratkou fiktivního výzkumného ústavu VÚCHEMZ („Výzkumný ústav chemických zařízení“).[zdroj?] Do druhé poloviny 50. let byla zeď oddělující zařízení od Vrchlického ulice pomalována kamuflážními barvami, patrně aby si krytů nikdo nevšiml. Pak teprve nastoupil VÚCHEMZ.
V ulici Naskové bylo do roku 2006 hlavní sídlo internetového portálu a vyhledávače Seznam.cz.
Charakter čtvrti
Košířská zástavba se rozkládá hlavně v údolí (dnes zatrubněného Motolského potoka) a na severním svahu hory Vidoule. V údolí tvoří zástavbu zejména činžovní domy; na svahu pak stojí hlavně vily. Protože byla košířská zástavba v zásadě dokončena před druhou světovou válkou, nebyla čtvrť zasažena masivní panelovou výstavbou pozdějších let (vyjma několika panelových domů v okolí zastávky MHD Kavalírka). V Košířích se staví dosud; novostavby jsou na úbočí Vidoule (mezi zastávkami MHD Průchova a Karenova), kde je též aktuálně (2014) připravována další výstavba, v roce 2013 pak byla dokončena novostavba bytového komplexu na místě bývalé Meopty Košíře u zastávky MHD Kavalírka.
Západní část Košíř pak tvoří zejména přírodní park Košíře-Motol s bývalou viniční usedlostí Cibulka, podle které lesopark bývá místními někdy též označován.
Nad Košířským náměstím se nachází jedna dominanta Košíř, funkcionalistický kostel sv. Jana Nepomuckého (který byl dokončen roku 1942); druhou dominantou jsou bývalé Závody přístrojů a automatizace (ZPA Košíře) na Vidouli (dnes „Areál Tellus“).[4]
Na severním okraji Košíř vedou dvě tepny silniční dopravy – ulice Plzeňská (která zhruba tvoří rozhraní mezi Smíchovem a Košíři) a ulice Vrchlického. Na jižním okraji Košíř vede železniční trať.
Ve vilové čtvrti se nachází pobočka městské knihovny.
Územím Košíř probíhají dvě významné dopravní tepny: Plzeňská ulice, kterou je zajištěno spojení centra Prahy a Plzně, a ulice Vrchlického, která v části zajišťuje spojení směrem opačným. Obě ulice též spojují západní příměstské oblasti Prahy s vlastní Prahou.
Film, umění a literatura
V místě dnešního parku Pod Kavalírkou po první světové válce založil filmový režisér, scenárista a podnikatel, košířský rodák Karel Lamač filmový ateliér Kavalírka, druhé stálé plně vybavené profesionální filmové studio na území Československa. Točily se zde němé filmy, dodnes uváděné ve filmové historii. Činnost ateliéru a jeho filmy byly velmi úspěšné a vážně konkurovaly filmům tehdejší společnosti AB. Provoz košířského ateliéru ale ukončil roku 1929 požár a již nebyl obnoven.
Ve vile Turbová poblíže křižovatky ulic Vrchlického a Jinonické měl mezi lety 1938 a 1958 pronajatý byt a ateliér Jiří Trnka, zde vytvořil výpravu a natočil většinu záběrů ke svým nejznámějším loutkovým filmům. Zahrada na pozemku v Jinonické ulici (číslo parcely 833/2) sloužila jako inspirace k jeho pohádkové Zahradě.
V dnešní ulici Musílkově (dříve Na Košířské Václavce) byl Schmitzerův hostinec, kde prožil dětství a mládí známý divadelní, ale zejména filmový herec Jiří Sovák (Schmitzer). Svou hereckou kariéru začínal jako divadelní ochotník v divadelním sále tehdejšího společenského centra Košíř Mlynářka, dnes již neexistujícího, které bylo na Plzeňské ulici u vyústění ulice Holečkovy.
V ulici U Tenisu bydlel spisovatel a politik Jiří Hejda. Dětství a mládí zde prožil zpěvák a herec Karel Štědrý. S Košíři je spjat i herec František Peterka, známý zejména jako pohádkový Krakonoš. V mládí Peterka zápasil v těžkoatletickém klubu Hellas Košíře.[6] V Košířích bydlel též ekonom a prognostik Valtr Komárek a houslista Smetanova kvartetaJiří Novák.
Ze známých českých režisérů je residentem Vladimír Michálek (Pohádkář, Babí léto, Je třeba zabít Sekala, Zapomenuté světlo či Anděl Exit) a režisér filmových adaptací hudebních a operních děl (Radúz a Mahulena, Rusalka) a baletu Romeo a Julie, držitel ceny Prix Italia za film Bludiště moci, finalista Emmy Awards v USA za film Pod koly osudu a Noc z olova Petr Weigl. Asi nejznámějším režisérem, který bydlel v Košířích, byl držitel filmového Oscara z roku 1966 za nejlepší zahraniční film Jiří Menzel.
Jako filmová lokace jsou Košíře vidět např. ve filmech: Případ Lupínek (ulice Starokošířská, ulice Vrchlického, Husovy sady); Nemocnice na kraji města (ulice Nad Hliníkem); Sňatky z rozumu (lokalita Kotlářka); Lásky Kačenky Strnadové (ulice Pod Kavalírkou); Pět Mrtvých Psů (tenisové kurty Šmukýřka); roku 1999 se v části Na Cibulkách natáčely Pelíšky.
V květnu 2022 vyšly Košíře mytické a literární; autor knihy, literární historik Martin C. Putna, na jejích stránkách přináší pohled na mytickou a literární tradici čtvrti, ve snaze, aby se Košíře (pro něj i pro ostatní) staly nejen bydlištěm a „přebývadlem“, ale též domovem a údělem; silně tu kritizuje počínání pražských developerů, neboť košířské kopce jsou
„
pořád a pořád zastavovány novými projekty develupičskými, ba i v místech, kde zdálo, že už se žádné další domy prostě vejít nemohou.
“
Proto vadí Putnovi postupující výstavba, a tak líčí čtvrť jako „krajinu plnou smyslu“.[7]
↑KOVÁŘ, Petr Mgr. Závody přístrojů a automatizace. Historie výpočetní techniky v Československu. Dostupné online. [cit. 2022-05-15].
↑ Karel Jaromír Erben - HRBITOVY-ADOPCE. www.hrbitovy-adopce.cz [online]. [cit. 2018-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-22.
↑13. komnata Františka Peterky. I-vysílání. Česká televize, 2007. Dostupné online.
↑LUKAVEC, Jan. V Košířích. Salon, příloha Práva. Praha: Borgis, 12. květen 2022, roč. 32, čís. 1276, s. 16. Putna mýtotvorcem. Dostupné online. [cit. 2022-05-20]. ISSN 1211-2119.
Literatura
HOLUB, Jan Bohumil. Odkryté poklady: Paměti děje- a místnopisné vikariátního obvodu Libockého. Praha: vl.n., 1893. Dostupné online. Kapitola Košíře, s. 215–222.
PETERKA, Roman. Martin Komárek: „Ještě jsem nedospěl“. Fotografie Filip Singer; Rozhovor. Pražská pětka: měsíčník městské části Praha 5. Praha: Obvodní úřad, 2. březen 2010, čís. 3/2010, s. 22. Návrat na Prahu 5.
VLČEK, Pavel a kol. Umělecké památky Prahy. Velká Praha. Svazek A-L. Vydání první. Praha: Academia, 2012. 3 svazky (1077 s.). ISBN978-80-200-2107-6. Kapitola Košíře, s. 735–758.
