Brukev řepka (Brassica napus) je jednoletá nebo dvouletáplodina z čeledi brukvovitých. Geneticky je brukev řepka amfidiploid (počet chromozomů 2n = 38), polovina jejího genomu pochází z brukve zelné (Brassica oleracea, 2n = 18), druhá polovina z brukve řepáku (Brassica rapa, 2n = 20).[1]
Pěstuje se ve dvou poddruzích[2]:
brukev řepka olejka, neboli řepka olejka (Brassica napus subsp. napus), pěstovaná pro olejnatásemena, využívaná zejména k výrobě oleje. Té je věnován tento článek, kdežto
brukev řepka tuřín (Brassica napus subsp. napobrassica), pěstovaná pro své bulvy jako potravina a krmivo, má vlastní článek.
Využití brukve řepky
Potravinářství
Z řepky se vyrábí řepkový olej, který se využívá především v potravinářství jak pro tepelnou úpravu pokrmů smažením, pečením a fritováním, tak i jako přísada do majonéz, salátů apod. Z tohoto pohledu jde patrně o nejrozšířenější typ potravinářského oleje (např. před slunečnicovým, palmovým či olivovým).
Biopalivo
Metylester řepkového oleje (MEŘO, též angl. FAME) lze použít jako palivo do vznětových motorů, kde v závislosti na konstrukci motoru mohou zčásti nebo zcela nahradit naftu. Biopaliva se začala vyrábět v Jižní Americe v 70. letech. Poté následovaly USA, a další země v Asii. V Československu se biopaliva vyráběla už v 80. letech, kdy se o nich začalo vážně mluvit jako o alternativních pohonných hmotách i v západní Evropě. Evropská unie schválila kvóty pro příměsi biopaliv do pohonných hmot v květnu roku 2003 a směrnici dále upravila dalšími normami v roce 2005.
Výrobu biopaliv v ČR začala v roce 1993 podporovat vláda Václava Klause, státní dotace tehdy prosadil ministr zemědělství Josef Lux, který tak chtěl pomoci českým zemědělcům. První krok k povinnému přimíchávání biopaliv v ČR učinila na popud EU česká sněmovna a v roce 2007 schválila povinné přimíchávání bio-složek do pohonných hmot s tím, že v roce 2010 měl být poměr bio-složek v palivech zvýšen, což se také (i díky lobbingu českých zemědělců) stalo.[zdroj?] V roce 2019 bylo v ČR dodáno na trh 5,982 mld litrů motorové nafty.[3] Na výrobu 6% bio-složky je třeba minimálně 753 750 t řepky, což je více než 65 % sklizeného množství v r. 2019.[zdroj?]
Pěstování brukve řepky
Z pohledu zemědělce je řepka výbornou plodinou, protože od raného podzimu do následujícího léta zpevňuje půdu, brání její větrné a vodní erozi, její květy na přelomu jara a léta potom poskytují obrovské množství potravy pro opylující hmyz, zejména pro včely. Řepka je dále výbornou předplodinou například pro obilniny, jejichž výnos je v následující sezóně vyšší. Na stejné pole by se pak řepka neměla vracet dříve než po třech až čtyřech sezónách, protože by to mělo negativní vliv na její vlastní výnos.
Naopak se vyskytují názory, že řepka je jedovatou plodinou pro zvěř.[4][5] Některým lidem také může vadit sirný zápach v době odkvétání řepky, který je způsoben glukosinoláty (jejich obsah závisí na odrůdě).
Brukev řepka v ČR
Podle dat ČSÚ se pěstební plocha řepky zvyšuje prakticky od 70. let 20. století, výrazně pak začala přibývat v polovině 90. let a maxima dosáhla v roce 2013, kdy celková osevní plocha 418 808 ha znamenala téměř 17 % orné půdy ČR. Od té doby postupně klesá a pohybuje se mezi 14 až 16 % ploch.[6]
↑Toxopeus, H. & Mvere, B., 2004. Brassica napus L. [Internet] Record from Protabase. Grubben, G.J.H. & Denton, O.A. (Editors). PROTA (Plant Resources of Tropical Africa / Ressources végétales de l’Afrique tropicale), Wageningen, Netherlands. http://database.prota.org/search.htmArchivováno 26. 1. 2013 na Wayback Machine.. Přístup 25. července 2010.
↑Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J., Kubát K, Štěpánek J. (2002): Klíč ke květeně České republiky.
