Opadavé nebo stále zelené rostliny tohoto řádu mají tvar bylin, keřů i stromů. Jejich listy jsou nejčastěji střídavé, jednoduché, málokdy složené, většinou jsou sice bez palistů ale někdy mají i palisty trnité. Velká rozmanitost a odlišnost zařazených čeledí se projevuje hlavně stavbou květů a typem plodů.
Rostliny jsou to jsou nejčastěji dvoudomé, někdy však jednodomé nebo mnohomanželné. Květy jsou často uspořádány do hroznovitýchkvětenství a jsou zpravidla pravidelné s rozlišenými květními obaly. Čtyři (výjimečně pět) opadavých kališních lístků je uspořádáno ve dvou kruzích. Čtyři (výjimečně pět) oválných korunních lístků vyrůstá v jednom kruhu proti sobě do kříže. Ve květu je 6 nebo mnoho tyčinek nacházejících se pod svrchním semeníkem. Při nejčastější variantě, při 6 tyčinkách, jsou ve vnitřním kruhu 4 delší a ve vnějším 2 kratší. Gyneceum je parakarpické. Převážně dvoupouzdrý semeník, s jediným nebo více vajíčky, se skládá zpravidla ze dvou plodolistů (někdy až z pěti) a bývá rozdělen nepravou, blanitou přepážkou; placentace je nástěnná. Čnělka je nejčastěji jedna (někdy až pět). Nektar produkují žlázky v květním lůžku.
Často dochází k samoopylení, kdy prašníky delších tyčinek se otevřou a pyl se vysypává na bliznu. U některých rodů jsou květy protogynické, u nich dozrává blizna v květu dříve než prašníky a tím se zvyšuje pravděpodobnost opylení cizím pylem nebo se tyčinky se zralým pylem stáčejí stranou a pyl nevypadává na bliznu. Plodem bývá často šešule, šešulka nebo struk, mají dvě od spodu se otvírající chlopně. Někdy je plodem jednosemenná nažka nebo bobule s mnoha semeny. Typickými znaky pro potřebu určení druhu je typ plodu, tvar nektarových žlázek a poloha kořínku v semeni.[2][4][3][5]
Ekonomický význam jednotlivých čeledi řádu je rozdílný. Jednoznačně nejrozšířenější a nejvíce využívané jsou rostliny z čeledě brukvovitých. Na pomyslnou druhou příčku patří, co se přínosu týká, rostliny z čeledí papájovitých, kaparovitých, moringovitých a lichořeřišnicovitých. U zbytku čeledí je ekonomický přínos z rostlin malý až nicotný.[5]
↑ abc STEVENS, P. F. Angiosperm Phylogeny Website: Brassicales [online]. University of Missouri, St Louis and Missouri Botanical Garden, USA, rev. 28.05.2011 [cit. 2012-04-15]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ab POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Brukvotvaré [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2012-04-15]. S. 79. Dostupné online.
↑ KUCHYŇKOVÁ, Šárka. DP: Změny obsahových látek v brukvovité zelenině ... [online]. Masaryková universita, Lékařská fakulta, Brno, rev. 18.05.2007 [cit. 2012-04-15]. Dostupné online.
↑ abcBERRY, Paul. E. Brassicales [online]. Britannica - The Online Encyclopedia [cit. 2012-04-15]. Dostupné online.
↑BYNG, James W. et al. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG IV. Botanical Journal of the Linnean Society. 2016, čís. 181. Dostupné online.