Tyčinka (stamen) je samčí pohlavní orgánsemenných rostlin, slouží k produkci pylu. Má dvě části – nitku (filamentum) a prašník (anthera). Někdy je za další část tyčinky považováno i spojidlo (konektiv), tj. tkáň, která je vlastně pokračování nitky a propojuje dva pylové váčky (theca) prašníku.[1]
Evoluce
Tyčinka vznikla původně z plochého listu, mikrosporofylu, který nesl na své spodní nebo svrchní straně dva páry výtrusnic. Listová část se přeměnila na nitku a na spojidlo mezi dvěma prašnými váčky, což jsou přeměněny čtyři samčí výtrusnice (mikrosporangium). Vývojem vždy dvě a dvě mikrosporangia tyčinek srostly a vytvořily prašný váček (mikrosynangium), prašník je složen ze dvou prašných váčků.
Tyčinky nejprimitivnějších rostlin, např. u rodůDegeneria a Drimys, jsou lupenité a ploché, teprve dalším vývojem se diferencovaly na nitku, spojidlo a prašník. Tyčinky jsou u většiny rostlin jednožilové (nilakunární), jen u nejprimitivnějších čeledíšácholanovitých (Magnoliaceae) a Degeneriaceae jsou trojžilové (trilakunární). Původním znakem je větší množství volných, nesrostlých tyčinek, dalším vývojem se jejich počet snížil a ustálil.[2][3]
Stavba
V zakládajícím se květu vznikají tyčinky na květním lůžku jako malé hrbolky, které se později rozdělí brázdou na dvě části, základy dvou prašných váčků prašníku. Spodní část hrbolku se průběžně prodlužuje a tak vzniká pod prašnými váčky nitka.
Nitka je zpravidla delší, než je délka prašníků, může být však i kratší a někdy dokonce může chybět. Pak se jedná o tzv. přisedlé prašníky. V tyčinkách (konkrétně v prašnících složených ze dvou prašných váčků) meiózou vzniká haploidnívýtrus, zvaný pyl. Ten se následně může šířit různými způsoby (viz opylování). Po zachycení výtrusu na blizně klíčí pylová láčka (samčí gametofyt). Z proklu se uvolňují dvě spermatické buňky (samčí gamety).
Soubor tyčinek v květu se nazývá andreceum (androeceum), počet se v květním vzorci označuje "Ax". Původně byly tyčinky uspořádány do šroubovice, vývojem se prosadilo uspořádání do přeslenů, do kruhů, jednoho dvou a více. Jeden kruh-haplostemonie, tyčinky umístěny před korunními lístky jsou epipetální, před kališními lístky episepální. V cyklických květech bývají nejčastěji dva kruhy-diplostemonie, kdy tyčinky alternují s korunními nebo kališními lístky. Při třech kruzích se jedná o tristemonii, při více o polystemonii.
Tyčinky mohou svými nitkami nebo prašníky navzájem srůstat. Srůstem nitek vzniká tzv. bratrost, pokud srostou všechny dohromady a vytvoří trubku, je to jednobratrost např. čeleď slézovité. Dále bývají dvoubratré např. čeleď bobovité nebo mnohobratré, rod třezalka.
Podle počtu tyčinek s nestejnou délkou nitek mohou být tyčinky dvojmocné, dvě tyčinky jsou delší než dvě zbývající např. u hluchavkovitých, nebo čtyřmocné, čtyři tyčinky vyrůstající ve vnitřním kruhu jsou delší než dvě zbývající např. u brukvovitých. Někdy může dojít ke srůstu prašníků, tj. k souprašnosti, např. u hvězdnicovitých. U některých rostlin, např. u čeledi tykvovitých vzniká tzv. synandrium, útvar vzniklý srůstem nitek i prašníků.
V řídkých případech mohou být tyčinky rozštěpené nebo větvené, např. u břízovitých. Někdy dochází k petalizaci tyčinek, kdy se přemění na ploché, korunním lístkům podobné útvary, např. u plnokvětých forem rodů růže a pivoňka. Občas je tyčinka nefunkční, nevytváří pyl, vzniká tzv. patyčinka (staminodium). U oboupohlavných květů mnohdy patyčinky produkují nektar pro přilákání opylovačů.[2][4][5]
Ve vnějším tvaru, v poměru a velikosti částí dosahují tyčinky nekonečnou rozmanitost. Představují vysoce proměnlivý stavební prvek květu a složku podstatně přispívající k charakteristickému tvaru a jeho estetickému vzezření.[3]
Odkazy
Reference
↑Kubát Karel, Hrouda Lubomír, Chrtek Jindřich jun., Kaplan Zdeněk, Kirschner Jan a Štěpánek Jan [eds.]. Klíč ke květeně České republiky. Academia. Praha 2002
↑ ab Archivovaná kopie. biomikro.vscht.cz [online]. [cit. 2009-11-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-05-26.
