Krkonošský národní park byl vyhlášen 17. května1963 vládním nařízením č. 41/1963[1], čtyři roky po polském Krkonošském národním parku (Karkonoski Park Narodowy), který byl založen 16. ledna 1959. Roku 1986 byl národní park rozšířen o ochranné pásmo nařízením vlády č. 58/1986 Sb. Nařízením vlády č. 165/1991 Sb. byl znovu vyhlášen statut Krkonošského národního parku: „Posláním národního parku je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů, jakož i využití území národního parku k ekologicky únosné turistice a rekreaci nezhoršující životní prostředí.“ Posledním legislativním znovuvyhlášením Krkonošského národního parku byl zákon č. 123/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (KRNAP se vyhlašuje § 15b).
Vývoj loga
Nejstarší podoba loga (do 2008)
Logo používané do roku 2013
Současné logo
Do 30. 6. 2020 bylo území národního parku rozděleno do tří zón ochrany - přísné přírodní (1. zóna), řízené přírodní (2. zóna) a okrajové (3. zóna). V 1. zóně národního parku platil zákaz vstupu mimo značené cesty. Ve 2. a 3. zóně se mohli návštěvníci pohybovat pěšky volně i po loukách a lesích (v lesích však platí obecný zákaz pohybu na lyžích mimo cesty podle lesního zákona.). Od 1. 7. 2020 je území KRNAP rozděleno na čtyři zóny péče, jde o zónu přírodní (A), zónu přírodě blízkou (B), zónu soustředěné péče o přírodu (C) a zónu kulturní krajiny (D). Zonace péče (managementová) nemá vliv na pohyb osob na území národního parku. Pohyb osob nově usměrňují tzv. klidová území. V současné době jich je vyhlášeno osm. Tam, kde jsou klidová území vyznačena, je možné pohybovat se pouze po značených cestách. Klidová území zahrnují 22,2 % území KRNAP a většinou kopírují hranice původní 1. zóny ochrany.
Původní území národního parku bylo v roce 1991 zmenšeno z 385 km² na současných 363,27 km². Hranice KRNAP se posunuly více do hor a z KRNAP byla vyjmuta zastavěná území většiny obcí, která byla přeřazena do ochranného pásma, v němž je ochrana na podobné úrovni jako v chráněné krajinné oblasti. Roku 1992 byly oba národní parky na české i polské straně společně zařazeny do sítě biosférických rezervacíUNESCO. Na území KRNAP se nacházejí rašeliniště, zařazená do seznamu světově významných mokřadů podle Ramsarské úmluvy. KRNAP i jeho polský protějšek, Krkonošský národní park (Karkonoski Park Narodowy), jsou certifikovaným přeshraničním parkem v programu celoevropské asociace Federace EUROPARC. Správa KRNAP je rovněž členem další mezinárodní organizace EuroSite a spoluzakladatelem volného sdružení chráněných území na Labi ElbeParks.
Krkonošský národní park je klasifikován v kategorizaci IUCN jako Protected Landscape, tedy kategorie V.[2] Nesplňuje mezinárodní kritéria pro národní park (IUCN II).[3]
Příroda Krkonoš je velmi rozmanitá – geologické podloží, jeho dynamický vývoj v minulosti, ovlivnění chladným klimatem a následné oteplení mělo za následek vznik rozmanitých biotopů a zachování pro naši přírodu vzácných druhů jak rostlin, tak živočichů. Vyskytuje se zde asi 300 druhů obratlovců a přes 1200 druhů cévnatých rostlin a několikanásobně více výtrusných rostlin (jako mechy, hlenky, kapradiny, lišejníky). V krkonošské přírodě se vyskytuje několik endemitů.[4]
Geomorfologické poměry
Podrobnější informace naleznete v článku Krkonoše.
Krkonošský národní park leží převážně v geomorfologickém celku Krkonoše v Krkonošsko-jesenické soustavě. Nejvyšším bodem parku (a zároveň i České republiky) je Sněžka s 1603 metry nad mořem. Dělí se na Vrchlabskou vrchovinu a Krkonošské rozsochy na jihu, a Krkonošské hřbety při severní hranici. Jsou zde patrny vlivy posledního zalednění – kary, nivační kary, morény, tory, kamenná moře a další relikty. Ve východní části parku v okolí Albeřic se vyskytují také krasové jevy – Albeřické lomy.
Geologické podloží krkonošské oblasti je velmi pestré, většina území spadá do oblasti tzv. krkonošsko-jizerského krystalinika, jehož významná část krkonošsko-jizerský pluton, který je taky tvořený granitoidy, zasahuje na území národního parku. Tvoří hlavní hřbet od Mrtvého vrchu (1060 m) až k západnímu úpatí Sněžky (1603 m). V kontaktním dvoře, který se táhne od Hvězdy (959 m), přes Čertovu horu (1210 m) ke Svorové hoře (1411 m), jsou šedé svory až fylity. Východní část je pak tvořena krkonošskými rulami a fylity, západní část je tvořena fylity ponikelské skupiny. Okrajově do oblasti Krkonošského národního parku zasahuje podkrkonošská pánev, kde jsou uloženy sedimentární horniny stáří karbonu až permu.
Klima
Pro horské oblasti ve střední Evropě je typické výrazné střídání ročních období a vliv Atlantského oceánu, což má za následek velmi proměnlivé počasí. Pro mikroklimatické podmínky je zásadní orientace svahů vůči slunečnímu svitu a proudění větrů – to jsou faktory, které ovlivňují rostliny, které na těchto místech rostou. V horských oblastech Krkonoš je v zimních a podzimních měsících častá teplotní inverze, která může trvat i několik týdnů. Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 0,2 °C na Sněžce, v nižších polohách jsou průměrné roční teploty vyšší (např. Dolní Malá Úpa 3,9 °C, Bedřichov 4,7 °C) a nejteplejším měsícem je červenec a nejstudenějším leden. Sněhová pokrývka na vrcholcích hor se udrží až 180 dní.[5]
V subalpínském stupni jsou nejcennější biotopy Krkonoš – smilkové louky, severská rašeliniště a porosty kleče s výskytem reliktních rostlin. V bylinném patru jsou zastoupeny smilka tuhá, třtina chloupkatá, brusnicovité rostliny, šicha oboupohlavná aj.
Na bohatá rostlinná společenstva jsou vázány i rozmanité druhy živočichů. Živočišná společenstva se zformovala během poslední doby ledové a následujícího příznivějšího období (zvaného holocén). V nižších polohách jsou zastoupeny druhy eurosibiřské fauny a s rostoucí nadmořskou výškou přibývají horské druhy. Je zde několik druhů bezobratlých, kteří zde zastupují glaciální relikty – je to např. slíďák ostnonohý, vrkoč severní, jepice horská, střevlík Nebria gyllenhali, vážky Somatochlora alpestris a Aeschna coerulea. Z obratlovců byly v Krkonoších pozorovány druhy jako kos horský severoevropský, slavík modráček tundrový, kulík hnědý, čečetka zimní a nejrozšířenějším hlodavcem je hraboš mokřadní. Za endemický druh Krkonoš lze považovat pouze jepici krkonošskou (Rhithrogena corcontica) a dva poddruhy i jinde se vyskytujících živočichů – motýla huňatce žlutopásého (Torula quadriaria sudetica) a plže vřetenovku krkonošskou (Cochlodina dubiosa corcontica).[5]
Dle měření mobilních operátorů do národního parku v roce 2017 zavítalo 1 027 628 návštěvníků, kteří tu strávili 4 658 248 „osobodní“. Včetně ochranného pásma navštívilo prostor 3 657 254 lidí a strávili zde 11 324 528 „osobodní“.[6]
V roce 2020 do Krkonošského národního parku zavítal rekordní počet turistů. Podle vedení parku však na místě zanechali mnoho odpadků, jejichž odstraňovaní bylo velice nákladné. Turisté často porušují pravidla parku a vstupují v klidových územích mimo vyznačené cesty.
Reference
↑Zákony pro lidi.cz: [1] – „41. vládní nařízení ze dne 17. května 1963, o zřízení Krkonošského národního parku“
↑Krkonošský národní park [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2024-07-22]. Dostupné online.
↑ abcdKrkonošská flóra [online]. Správa KRNAP [cit. 2011-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-20.
↑KRNAP. TZ: Teď už to víme přesně – české Krkonoše mají přes 11 milionů návštěv ročně. KRNAP.cz [online]. 2018-11-27 [cit. 2018-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-11-28.
↑MIČKALOVÁ, Jana. K zimní Jilemnici patří postava Krakonoše, letos je jiná než obvykle. Český deník [online]. 2019-02-03 [cit. 2020-08-17]. Dostupné online.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
