Literární noviny byly český kulturně-politický měsíčník.[1] Časopis s tímto názvem vycházel od roku 1927[2] s několika přestávkami a změnou názvu do května 1969 a od roku 1990 až do roku 2020. Poslední číslo vyšlo 28. května 2020.[3]
Historie
První číslo vyšlo v roce 1927. V šedesátých letech měly Literární noviny velký vliv na postupnou liberalizaci československé společnosti. Na podzim roku 1967 se vedení KSČ pokusilo zpomalit (nebo zastavit) liberalizaci a vydávání Literárních novin zastavilo. Tím v podstatě vyprovokovalo střet s liberálním křídlem ÚV KSČ (k němuž se připojila část stalinistů nespokojených s vedením Antonína Novotného). Vydávání Literárních novin bylo během šedesátých let celkem třikrát přerušeno. Administrativním zásahem v roce 1967, rozhodnutím redakce v souvislosti s invazí ze srpna 1968 a definitivně pak v květnu 1969. Podle původního plánu měly Literární noviny vycházet od října 1968 jako deník tvůrčích svazů a Literární listy jako jejich příloha s týdenní periodou.
Ač název ukazuje na literární časopis, podstata tradice Literárních novin spočívala spíše v účasti spisovatelů a intelektuálů na společenské diskusi a v pojetí literatury jako živého společenského organismu, který úzce souvisí s ostatními uměními, vědami a politikou. Literární noviny byly obnoveny po sametové revoluci v listopadu 1989. První dva ročníky vycházely jako příloha Lidových novin. Od roku 1992 vycházejí samostatně.
Během devadesátých let převládlo zaměření spíše na literaturu v akademičtějším slova smyslu. Po nástupu spoluzakladatele Hnutí DUHA a šéfredaktora společensko-ekologického časopisu Sedmá generaceJakuba Patočky do čela redakce se noviny rozšířily o akcent ekologicko-politický a často i radikální tón komentářů na tomto poli vyvolával četné kontroverze. V roce 2004 na protest proti malému zájmu Jakuba Patočky o řízení časopisu opustilo jeho redakci jedenáct redaktorů.[6]Jakub Patočka nicméně ve funkci šéfredaktora setrval až do konce roku 2009.
Po Společnosti pro Literární noviny převzalo v polovině roku 2007 vydávání listu brněnské Centrum pro média a demokracii. Od února 2009 bylo vydavatelem o. s. Právo, solidarita a informace vedené Janem Mládkem, které předalo téhož roku vydávaní firmě Litmedia. Majoritním vlastníkem byl Miroslav Pavel, ředitel Československé televize v období 27. 11. 1989 – 10. 1. 1990 a někdejší mluvčí dvou komunistických premiérů Lubomíra Štrougala a Ladislava Adamce. Šéfredaktorem byl Zbyněk Fiala. Po převzetí opustilo list mnoho redaktorů a dalších zaměstnanců, převládajícím důvodem byla neochota spolupracovat s bývalými agenty komunistických tajných služeb, kteří v LN působili.
V červnu 2010 se šéfredaktorem stal Petr Bílek, který předtím vedl časopis Reflex.[8] Dnes se Literární noviny věnují převážně politickým, ekonomickým a obecně společenským tématům. Zrušena byla zvláštní příloha Nové knihy. Mezi přispěvatele týdeníku patří či patřili například Tereza Spencerová, Aleš Bluma, Zbyněk Fiala, Josef Brož nebo Petr Bílek. V roce 2017 vznikla Akademie Literárních novin, která si vzala za cíl formou seminářů a přednášek dále vzdělávat zájemce o současnou českou a světovou literaturu, svět médií či tvůrčí psaní.[9]
Počátkem roku 2020 byly LN obviněny novináři z Aktualně.cz ze „šíření komunistické propagandy“, protože spolupracovaly s jedním z největších čínských státních deníků Kuang-ming ž'-pao.[10]
Ekonomické problémy
Od ledna 2014 vycházely jako měsíčník. V roce 2016 nebyla Literárním novinám poskytnuta dotace, majitel reagoval zvýšením ceny na 59 Kč. Majitel zároveň uvedl, že je titul od okamžiku převzetí neustále vysoce ztrátový (i přes dotace v minulých letech). Za rok 2014 uvedl ztrátu 5,5 milionu Kč, 2013 skoro 8 milionů, v roce 2012 8 milionů, v letech 2011 a 2010 rekordních 11 milionů a za rok 2009 to bylo 5 milionů. Kumulovaná ztráta z vydávání Literárních novin v letech 2009 až 2014 tak činila cca 50 milionů Kč.[11]
Neudělení dotace Ministerstva kultury odborná komise odboru umění, literatury a knihoven zdůvodnila tím, že „Literární noviny nejsou již dávno časopisem literárním, jejich název je zavádějící a obsahově jej nelze zařadit mezi zde podporovaná periodika. Tradice, ke které se časopis svým názvem hlásí, zde není již dlouho naplňována.“
I v listopadu 2018 byly Literární noviny stále nevýdělečné, provoz hradil z vlastních prostředků Miroslav Pavel.[12] V květnu 2020 se kvůli tomu, i kvůli omezením plynoucím z pandemie covidu-19, rozhodl vydávání měsíčníku ukončit.[3]