Jiří Mucha (12. března 1915 Praha – 5. dubna 1991 Praha) byl český prozaik, publicista, scenárista a překladatel.
Jiří Mucha se narodil jako jediný syn malíře a grafika Alfonse Muchy a jeho manželky Marie, rozené Chytilové. Měl starší sestru Jaroslavu (* 1909).
V dětství a mládí žila rodina střídavě v Praze, na zámku ve Zbirohu[2], na Moravě a v zahraničí. V letech 1920–1921 žil s rodiči ve Spojených státech, v letech 1937–1939 v Paříži. V roce 1934 složil maturitu na gymnáziu v Praze. Studoval medicínu na vysoké škole v Praze, poté na Sorboně v Paříži. Dále studoval dějiny umění a orientalistiku, ale žádná studia nedokončil.[3]
Válka ho zastihla ve Francii. Působil jako válečný zpravodaj a letec na africké frontě, v Indii, Barmě, Číně, Itálii a Francii.[4] Po roce 1945 pracoval jako novinář. V roce 1951 byl uvězněn a v inscenovaném procesu v roce 1952 odsouzen za špionáž k výkonu trestu odnětí svobody na šest let. Ve vězení pracoval mj. jako lékař v uhelných a uranových dolech. Prošel mučírnou v tzv. „Domečku“, Jáchymovem, Mikulovem a Valdicemi.
Po svém propuštění v roce 1955 se živil jako scenárista a překladatel z angličtiny. Propuštění z vězení bylo podmíněno závazkem spolupracovat s komunistickou tajnou policií.[5] Ta s ním v roce 1963 ukončila spolupráci, protože nepředával seriózní informace. V roce 1968 byl rehabilitován.
V šedesátých letech se znovu zařadil mezi významné spisovatele; ve svých dílech reflektoval totalitní společnost, řešil problematiku návratu do „běžného života“ (podobně jako např. Erich Maria Remarque – návrat vojáků do mírového života po 1. světové válce).
Po pádu komunismu byl zvolen předsedou československého PEN klubu.
Jiří Mucha byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla dirigentka a hudební skladatelka Vítězslava Kaprálová, se kterou se oženil ve Francii 23. dubna 1940, necelé dva měsíce před jejím úmrtím na závažnou chorobu.
Druhou manželkou byla skotská hudební skladatelka Geraldine Thomsenová (1917–2012, sňatek 1941). Ta měla syna Johna, podle některých zdrojů však jeho biologickým synem není.[6][7][8]
Od 60. let až do smrti Jiří Mucha bydlel v Praze na Hradčanském náměstí 1 v rozlehlém bytě domu čp. 68/IV. V takzvaném Domě hříchu vedl čilý společenský život, na který jeho účastníci - výtvarníci (například Vratislav Hlavatý), spisovatelé (například Arnošt Lustig, Marta Kadlečíková) i fotomodelky později vzpomínali, zaznamenal je například fotograf Taras Kuščynskyj.[9]
S Vlastou Plockovou (1921–2003), která pocházela z rodiny pražského průmyslníka Bárty, měl nemanželskou dceru Jarmilu Mucha Plockovou. Jarmila vystudovala architekturu v Praze, výtvarné vzdělání si doplnila na pražské Akademii výtvarného umění. V roce 1981 odešla za svým španělským manželem do Barcelony, kde studovala na výtvarné akademii Massana. Jarmila zdědila po dědečkovi Alfonsovi jak výtvarné nadání, tak i umělecký rukopis.
Na tento román navazují ústřední postavou dva následující romány: