Jméno města bylo odvozeno od (mužského) osobního jména Zla, které pochází od přídavného jména zlý (od téhož základu jsou doložena i jiná osobní jména jako Zlech, Zlen, Zleš, Zlík). Původní význam jména tedy byl "Zlův majetek".[5]
Zlín byl sídlem panství (rozsah na mapkách, Sedm století zlínských dějin), ke kterému náležela řada míst, vedle samotného Zlína také Březnice, Želechovice, Bonětina, Čepkov, Prštné, Mladcová, Zbožná, Příluky, Lužkovice, Kudlov a Jaroslavice. Další panské sídlo se nacházelo v tehdy samostatném městečku Malenovice, které je dnes městskou částí Zlína. Zlínské panství vystřídalo řadu majitelů – k těm známějším patří Šternberkové v době předhusitské, Tetourové v 15.–16. století, Rottalové po třicetileté válce, později Serényiové a Brettonové. Posledním soukromým vlastníkem zlínského zámku se stal brněnský továrník Leopold Haupt, od kterého jej odkoupilo město Zlín v roce 1929.
Když začátkem 90. let 19. století nedostali sourozenci Tomáš, Antonín a Anna Baťovi povolení (živnost) na výrobu obuvi v městě Uherské Hradiště, zkusili to v nedalekém Zlíně. Tam povolení ke zpracovávání kůží a výrobě obuvi dostali – v roce 1894 založili ve Zlíně firmu pod názvem „Antonín Baťa“ (od 1. srpna 1900 změna – vznik veřejné společnosti „T & A Baťa“) a s několika zaměstnanci začali budovat společnost, která velmi brzy přerostla slávu tehdejšího Rakouska-Uherska a později i samostatného Československa. Ekonomiku firmy, po několika letech společného budování, převzala Anna Baťová a držela zpočátku své bratry velmi zkrátka, poněvadž si zvykli spíše vysedávat v blízké hospůdce, než se věnovat obchodu a firmě jako takové.
Náměstí Práce, 30. léta
První velkou zakázku na vojenské boty, obdržela firma Baťa od Rakouska-Uherska. Šlo o dodávku obuvi pro 5200 vojáků. V roce 1910 vyráběli již na 10 000 párů. Po úmrtí nejstaršího sourozence Antonína (zemřel v roce 1908) se vedení firmy ujal Tomáš Baťa. Během následujících 25 let (během nichž mu několikrát hrozil krach) vybudoval prosperující a rychle rostoucí podnik. Díky této skutečnosti se do města přistěhovalo mnoho obyvatel, především z chudého Valašska, ale i ze Slovácka, Hané a vzdálenějších oblastí Československa. S rozvojem Zlína zároveň docházelo k pozvolnému ukončení masivního valašského vystěhovalectví do Texasu.
Baťově továrně pomohla první světová válka, kdy byl důležitým dodavatelem obuvi pro rakouskou armádu. Vítězně se popral s hospodářskými krizemi v letech 1922–1923 a 1929–1933 a vypracoval se v největšího světového výrobce obuvi se závody a prodejnami v mnoha desítkách zemí světa. V letech 1921–1930 se počet obyvatel dnešního území města zvýšil z 14 470 na 34 348. Po roce 1926 se Zlín stal moderním městským centrem. Tomáš Baťa pozval do Zlína mnoho renomovaných architektů (například Le Corbusiera), a tak se město změnilo v aglomeraci plnou funkcionalistické architektury. Rostly kolonie typických „baťovských“ staveb – rodinných domků, ale také výškových domů. Jako příklad lze uvést stavbu Společenského domu, v současnosti Hotelu Zlín, v letech 1931–1933.
V době vrcholícího rozmachu Baťova koncernu došlo k jeho formálnímu přejmenování. Firma „T & A. Baťa“ přestala v roce 1931 právně existovat a byla přeměněna v akciovou společnost Baťa, a.s., Zlín. Tomáš Baťa (tragicky zemřel 12. července 1932 při leteckém neštěstí při letu do Švýcarska za svým tehdy nezletilým synem Tomášem), přenechal svůj velký podnik v závěti polorodému bratrovi Janu Antonínovi právě z důvodu, že v něm cítil obdivuhodnou, cílevědomou silnou vůli. Takovou jakou měl jejich otec. Jan Antonín Baťa (zemřel v roce 1965 v zahraničí), se jmenoval původně Jan Karel, říkal si později Antonín právě po otci. Tomáš Baťa o něm napsal: „… Byl cílevědomý a odvážný, protože hlavně v Jižní Americe to pro něj nebylo jednoduché.“
Rozvoj města Zlín a firmy Baťa, a.s., Zlín, pokračoval ještě vyšším tempem, než do té doby. Nejproslulejší stavbou z té doby je 77,5 m vysoký mrakodrap „Jednadvacítka“ – tehdejší sídlo ředitelství firmy Baťa. Tato budova byla vystavěna v letech 1937–1938 podle projektu architekta Vladimíra Karfíka a kromě mnoha pokročilých technických řešení (šestnáctipatrový železobetonový skelet postavený za 160 dní, centrální klimatizace s ovládáním v jednotlivých kancelářích) je známá hlavně „pojízdnou“ ředitelskou kanceláří v jednom z výtahů (s telefonem a tekoucí vodou). V době vzniku to byla druhá nejvyšší necírkevní stavba v Evropě. Město tehdy několikrát navštívil i prezident Československa Tomáš Garrigue Masaryk.
Jeden z baťovských domků
Tomáš Baťa zastával od roku 1923 až do své smrti při letecké havárii v roce 1932 úřad starosty Zlína a cílevědomě budoval moderní město „pro 50 000 obyvatel“. Neorientoval se jen na svou továrnu a bydlení pro dělníky (výstavbou nejen tzv. dělnických čtvrtí, např. Letná, Zálešná, Podvesná i Lesní čtvrti a domků v Otrokovicích, ale i luxusnějších rodinných domů ve Zlíně pro pracovníky vedení firmy), ale i na obchodní a dopravní síť, služby, kulturní a sportovní vyžití obyvatel. Mnohé budovy tehdy postavené se pyšnily přívlastkem „nej“: např. největší obchodní dům, největší hotel, největší kino (pro 2 500 sedících diváků), všechno bráno „na východ od Frankfurtu“. Mezi nejvýznamnější stavby ve městě patří Památník Tomáše Bati od architekta Františka Lydie Gahury, který byl otevřen rok po smrti Tomáše Bati (1933) a je považován za vrcholné dílo zlínské architektury. Je pozoruhodné, že takovéto budovy vznikaly v relativně malém městě, a ne v metropolích jako Vídeň či Berlín. Zlín třicátých let je dodnes považován za „architektonický zázrak“ a živou učebnici funkcionalismu. Řadu dalších plánů však překazila válka (např. dostavbu centrálního zlínského Náměstí Práce, železnici Praha‒Zlín‒Košice nebo dálnici Praha‒Zlín, ke které na Zlínsku existuje několik torz mostů).
Sestra Anna zemřela v roce 1936. Dne 1. října 1935 vznikl podle vládního nařízení č. 104/1935 Sb., „kterým se v zemích České a Moravskoslezské provádějí změny obvodů některých okresních úřadů,“[6] nový politický okres Zlín a město se tak stalo plnohodnotným okresním městem, když zlínský okresní soud zahájil činnost v roce 1923 (soudní okres byl dokonce oficiálně zřízen už v roce 1913[7][8]). Tehdejší politický okres zahrnoval i soudní okres Vizovice. Za druhé světové války, v roce 1944, bylo město bombardováno. Již v roce 1945 byly Baťovy závody znárodněny.
Budování socialismu
Obchodní dům se Stalinovou podobiznou, 1949
1. ledna 1949[9] bylo město v souvislosti s administrativním slučováním zlínské aglomerace přejmenováno na Gottwaldov[10] podle prvního komunistického prezidenta Československa Klementa Gottwalda; centrální městské čtvrti nicméně byl ponechán název Zlín (plným označením Gottwaldov I-Zlín). Formálně se tak nejednalo o přejmenování, ale o oslavné pojmenování nově vzniklého „Velkého Zlína“ (podrobněji níže Části města). Tentýž rok se město stalo krajským coby sídlo Gottwaldovského kraje, který však zanikl při další reformě státní správy v roce 1960. Tehdy vznikl velký okres Gottwaldov začleněný do Jihomoravského kraje se sídlem v Brně.
V úspěšné činnosti pokračovaly instituce s baťovskou historií – například zlínské filmové ateliéry, které proslavili svými animovanými díly především Karel Zeman a Hermína Týrlová. Jiným příkladem je jeden ze zakladatelů českého průmyslového designu Zdeněk Kovář (ergonomické nástroje a stroje, automobily Tatra 603 a Tatra 138). Zlín se stal také domovem cestovatelské dvojice Zikmund a Hanzelka. Po roce 1968 začala výstavba největšího zlínského sídliště Jižní Svahy, které se stále rozvíjí. Dnes zde žije přes 26 tisíc lidí, což je více než třetina všech obyvatel města.
Baťovy závody pokračovaly ve výrobě obuvi pod názvem Svit n. p. V 80. letech byly koncernovým podnikem, pod který spadaly i závody v Třebíči, Zruči nad Sázavou a Botana Skuteč. Jen ve Zlíně tehdy v koncernu pracovalo přes 20 000 zaměstnanců a vyrobili přes 20 milionů párů obuvi. Většina produkce (cca 60 % výroby), mířila na export do zemí RVHP, hlavně do Sovětského svazu. Obuv se exportovala i na západ včetně USA (cca 20 %) a na tuzemský trh. Většina strojní výroby pokračovala v ZPS (Závodech přesného strojírenství), které měly dobré jméno především v obráběcích strojích. Výrobu pneumatik provozoval národní podnik Rudý říjen. V roce 1975 byla v nedalekých Otrokovicích dokončena výstavba největší pneumatikárny v socialistických zemích. V 90. letech se podnik vrátil k původnímu názvu BARUM (původně BAta RUbber Manufacturing) a dnes je důležitou součástí koncernu Continental. V roce 1990 dosáhl počet obyvatel téměř 90 tisíc.
90. léta a přelom století
Proměna továrního areálu
V prosinci 1989 navštívil Gottwaldov Tomáš Baťa mladší. Seznámil se jak s areálem Svitu a ZPS, navštívil i společnost Barum v Otrokovicích. S úrovní výroby v obuvi i pneumatik byl velmi spokojen a překvapen i s úrovní řízení a technickým vybavením podniků.
Již k 1. lednu 1990[4] došlo k přejmenování Gottwaldova zpět na Zlín. Od 24. listopadu 1990 je Zlín statutárním městem.[11] V roce 2001 byla založena Univerzita Tomáše Bati (má necelých 10 tisíc studentů) a vznikl samosprávný Zlínský kraj.
Park Komenského ve Zlíně
V 90. letech 20. století docházelo ve městě k rozvoji soukromého podnikání (zlínský region tehdy měl nejvíce podnikatelů na počet obyvatel), ale zároveň také zanikly některé menší podniky (např. mlékárna Lacrum, jatky a další). Státní podnik Svit a. s. Zlín ukončil výrobu obuvi v roce 2000 z důvodu vyhlášení konkurzu. Důvodem byly neuhrazené státní pohledávky ze zemí svazku postsovětských států, soustředěných ve Společenství nezávislých států, které vzniklo v roce 1991 po rozpadu SSSR. Ve městě, které bylo dříve centrem obuvnického průmyslu, se dnes výrobou obuvi zabývá jen hrstka firem s několika stovkami zaměstnanců. ZPS udržuje strojírenskou výrobu mimo hlavní podnikový areál. Ve zlínském areálu je i firma MITAS, zabývající se výrobou velkých pneumatik a další gumárenské výroby. Významně negativní vliv mělo také rozdělení Československa: Zlínsko se z centrálního regionu stalo příhraniční oblastí, obchod a doprava směrem na východ prudce poklesly, a v celém regionu prudce vzrostla nezaměstnanost. V současné době je však nezaměstnanost ve Zlíně pod celostátním průměrem. V roce 2010 bylo město napojeno na dálniční síť prostřednictvím rychlostní silnice R55 (od roku 2016 jako dálnice D55).
Po roce 1990 se od města osamostatnilo několik odlehlých částí Zlína (Lhota, Lípa, Tečovice, Karlovice, Březnice a Ostrata).[12] K 1. lednu 2009 se pak na základě referenda ze 17. května 2008 osamostatnily Želechovice nad Dřevnicí.[13] Sílily také požadavky na zřízení osadních výborů či přímo samosprávných městských částí v okrajových částech Zlína.[14] V roce 2010 se do zastupitelstva dostalo hnutí M. O. R. (Morální očistu radnice), které mělo vznik samosprávných městských částí v Přílukách, Malenovicích, Vršavě, Klečůvce či v Lužkovicích jako jeden z klíčových bodů ve svém volebním programu, avšak neprosadilo tento záměr u svých koaličních partnerů, takže do programového prohlášení rady se dostalo již jen neurčité posílení pravomocí městských částí. Prakticky nedošlo k žádným změnám, v zastupitelstvu nakonec neprošel ani kompromisní návrh na posílení pravomocí komisí místních částí. Hnutí M. O. R. se pod vlivem tohoto neúspěchu rozpadlo a část jeho politiků odešla z hnutí i z rady města. Vznik městských částí prosazovali například náměstek primátora Bedřich Landsfeld či Eva Štauderová a Pavel Jungmann, odpůrcem byl například primátor Miroslav Adámek (nestraník za TOP09 a STAN) či opoziční zastupitel Martin Mikeska z ČSSD.[15]
Zlín se v roce 2008 prezentoval v New Yorku prostřednictvím výstavy ZLíNY (Zlín in New York). K této výstavě vznikl i propagační film Zlína, který mapoval jeho současnost.
V květnu 2008 bylo dostavěno na zlínském náměstí Míru obchodní a zábavní centrum Zlaté jablko. Nachází se na místě bývalé historické budovy Záložny. Při stavbě tohoto centra byla jedna z podmínek zachování přední části domu z důvodu historické významnosti pro město Zlín.[16]
Počet obyvatel je uváděn za Zlín (v letech 1949–1989 Gottwaldov) podle výsledků sčítání lidu včetně místních částí, které k němu v konkrétní době patřily. Ve svém maximu okolo roku 1990 měl Zlín téměř 85 tisíc obyvatel. Je patrné, že stejně jako v jiných velkých městech Česka počet obyvatel v posledních dekádách klesal, což bylo způsobeno zčásti osamostatňováním připojených obcí a zčásti suburbanizací.[17][18] V celé zlínské aglomeraci nicméně i dnes žije zhruba 130 tisíc obyvatel, tedy asi čtvrtina obyvatelstva Zlínského kraje.[19] Do vlastního města dojíždí přes 10 tisíc lidí za prací i za studiem.[20]
Vývoj počtu obyvatel podle sčítání lidu[17][18][21]
1869
1880
1890
1900
1910
1921
1930
1950
1961
1970
1980
1991
2001
2011
2021
2 823
2 793
2 834
2 975
3 557
4 678
21 582
53 014
58 119
64 969
83 983
84 522
80 854
75 318
74 178
Struktura populace
Věková struktura obyvatel obce Zlín roku 2011
Rodinný stav obyvatel obce Zlín roku 2011
Vzdělání obyvatel obce Zlín roku 2011
Náboženství
Obyvatelstvo Zlína a okolí bylo převážně katolické. V 16. století působila ve městě a okolí jednota bratrská. K roku 1900 se k evangelické církvi (a. v.) hlásil jediný obyvatel. Později přistěhovalí evangelíci chodili na bohoslužby do Zádveřic.
Zlom nastal až s rozvojem firmy Baťa, kdy obyvatelstvo přicházející z celé republiky za prací zde budovalo i své náboženské obce. Tak dnes je ve Zlíně zastoupena Římskokatolická církev (kostel sv. Filipa a Jakuba, kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů, kostel sv. Mikuláše v místní části Malenovice a další), Starokatolická církev (v místní části Štípa kaple v bývalé hrobce rodu Sailern-Aspang), Českobratrská církev evangelická, Církev bratrská, Církev československá husitská (tyto tři se scházejí v kostele ČCE na Štefánikově ulici), Křesťanská společenství, Křesťanské sbory, Apoštolská církev, Bratrská jednota baptistů, Církev adventistů sedmého dne (v místní části Malenovice), Pravoslavná církev (kaple v místní části Malenovice), Církev reformovaná (samostatný nezávislý sbor). Ve městě dále působí Náboženská společnost Svědkové Jehovovi (v místní části Malenovice) a Církev Ježíše Krista Svatých posledních dní.
Každoročně se zde konají festivaly vážné hudby Harmonia Moraviae a Talentinum, festivaly folklorních souborů a dechových orchestrů FEDO (který pořádá Velký dechový orchestr města Zlína) a Zlínské besedování, divadelní festival Setkání-Stretnutie, ale také festival cestování, poznávání a sbližování kultur Neznámá Země. Nejznámější akcí je ovšem Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež, který se zde koná už od roku 1961 a jehož návštěvnost od roku 2010 přesahuje 100 tisíc lidí. Festival je podporován Ministerstvem kultury České republiky a Státním fondem kultury ČR a Evropskou unií.
V části Zlína, ve Štípě, se nachází zoologická zahrada, v posledních letech nejnavštěvovanější turistická atrakce na Moravě. Zlínská zoo, zvaná také Zoo Lešná, je místem, kde mohou návštěvníci vidět zvířata všech kontinentů v přírodním bioparku s volným výběhem. Nachází se v ní také historický zámek Lešná, který je často vyhledáván jako místo pro konání svatebních obřadů. Na okraji města je provozována hvězdárna.
Ve městě se nacházejí fotbalový stadion Letná, Zimní stadion Luďka Čajky, PSG Arena, atletický stadion, městská hala, krytý bazén, koupaliště, turistické a cykloturistické stezky a další menší sportoviště. V zimním období je v provozu lyžařská sjezdovka v centru města. Ve Zlíně a okolí se každoročně jezdí motoristický závod Barum Rally.
Zlín leží relativně stranou od hlavních dopravních tahů. Je to dáno jednak polohou v poměrně stísněném údolí, ale zejména tím, že k rozvoji města došlo teprve ve 20. století, kdy již existovala hlavní silniční a železniční síť. Firma Baťa plánovala dopravní napojení zlepšit, ale její projekty (dálnice, protažení železnice na Slovensko) se vinou druhé světové války neuskutečnily. Za socialismu existoval opět plán vést kolem Zlína (tehdy Gottwaldova) dálnici (D1 byla původně trasována z Brna do Pováží), ten se ale neuskutečnil a po rozpadu Československa v roce 1993 bylo vládou preferováno zlepšení napojení na Ostravsko, zatímco Zlínsko zůstalo po určitou dobu stranou zájmu. Teprve po přivedení úseku dálnice D55 od křižovatky s D1 u Hulína na západní okraj Zlína (dokončeno roku 2010) má toto krajské město napojení na celostátní dálniční síť a výrazně se zrychlilo spojení s Brnem (cca 1 hodina z centra do centra) a potažmo i s Prahou.
Již v roce 1950 nejsou Otrokovice ani Kvítkovice zmiňovány mezi osadami obce Gottwaldov a jsou uváděny jako samostatné obce[29] – v roce 1960 byly Kvítkovice připojeny k Otrokovicím a ty byly roku 1964 „povýšeny“ na město.
V letech 1950–1964 se Gottwaldov členil na 7 osad: Zlín, Zlínské Paseky, Prštné, Louky, Mladcová, Příluky, Malenovice (v seznamu osad nejsou zmíněny dříve připojené Jaroslavice, Kudlov, Tečovice, Kvítkovice ani Otrokovice, nově jsou zmiňované Zlínské Paseky).[30]
Od 14. června 1964 se Gottwaldov členil na 12 částí obce: kromě dosavadních sedmi (Zlín, Zlínské Paseky, Prštné, Louky, Mladcová, Příluky, Malenovice) nově ještě Jaroslavice, Kudlov a Tečovice (obce těchto jmen však byly podle vyhlášky připojeny již 1. ledna 1949) a Lhotka a Chlum. Dne 15. června 1976 k dosavadním 12 přibylo 8 nových částí obce: Březnice, Klečůvka, Kostelec, Lípa, Lužkovice, Salaš, Štípa a Želechovice nad Dřevnicí. K 1. lednu 1980 se počet částí obce zvýšil na 23; přibyly Karlovice, Ostrata a Velíková. K 1. červenci 1980 přibyla Lhota a počet částí obce se tak zvýšil na 24, k 1. lednu 1990 pak bylo město přejmenováno na Zlín.[30]
K 24. listopadu 1990 se počet částí obce snížil na 21: osamostatnily se Lhota, Lípa a Tečovice. K 1. lednu 1992 se osamostatnily Karlovice, k 1. lednu 1993 Březnice, k 1. lednu 2001 Ostrata. K 22. květnu 2003 zanikla část obce Zlínské Paseky a počet částí obce tak poklesl na 17.[30] K 1. lednu 2009 se na základě referenda ze 17. května 2008 osamostatnily Želechovice nad Dřevnicí.
Od roku 2009 se město skládá z 15 katastrálních území, která až na dvě výjimky odpovídají členění města na 16 místních částí:
Zlín (stejnojmenná místní část zahrnuje též část k. ú. Příluky u Zlína)
↑ Před 70 lety se ze Zlína stal Gottwaldov. Cílem bylo vymazat Baťu z paměti lidí. Český rozhlas Zlín [online]. 2018-12-31 [cit. 2019-04-08]. Dostupné online.
↑ abMALÁ, Martina; LIBIGER, Milan. Pětadvacet let od návratu ke Zlínu: Gottwaldov místní nikdy nepřijali. iDNES.cz [online]. 2015-01-11 [cit. 2015-01-11]. Dostupné online.
↑Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, str. 796, 797.
↑BALÍK, Stanislav. Komunální politika: obce, aktéři a cíle místní politiky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. 250 s. ISBN978-80-247-2908-4. Kapitola Obce, městyse, města, statutární města, s. 23.
↑Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. II. díl [online]. Praha: Český statistický úřad, 2006 [cit. 2012-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-08.
↑ abHistorický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-01-10]. Dostupné online.
↑OUŘEDNÍČEK, Martin; NEMEŠKAL, Jiří; POSPÍŠILOVÁ, Lucie. Vymezení území pro Integrované teritoriální investice (ITI) v ČR. Závěrečný dokument. Třetí verze [PDF online]. Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, březen 2020 [cit. 2021-05-12]. S. 41–42. Dostupné online.
↑Malý lexikon obcí České republiky 2013 [online]. Český statistický úřad, 2013-12-16 [cit. 2018-01-22]. Dostupné online.
↑Výsledky sčítání 2021 - otevřená data: Obyvatelstvo podle pohlaví (data a schéma) [online]. Český statistický řad, 2022-11-24 [cit. 2022-12-03]. Je nutné stažený soubor CSV dle návodu správně naimportovat. Dostupné online.
↑ Hlavní stránka • Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně. www.muzeum-zlin.cz [online]. [cit. 2022-03-01]. Dostupné online.
Stopami Baťů: putování baťovským Zlínem = follow the Bata track. Přeložil Lenka VAVRUŠOVÁ, přeložil Karel THOMAS. Zlín: Oddělení cestovního ruchu a informací a Oddělení tiskové Magistrátu města Zlína, 2019. ISBN 978–80–87766–15–6.
KRAJČA, Milan: Městská právní fundace a statutární postavení středověkého Zlína, Slovácko 40, 1998, s. 143-160.
VALŮŠEK, David, ed., BOROVSKÝ, Tomáš, ed. a ŘEPA, Milan, ed. Dějiny města Zlína. 1, Od počátků po úsvit nové éry. Vydání první. Zlín: Statutární město Zlín, 2023. 388 stran. ISBN 978-80-87766-28-6.
VALŮŠEK, David, ed., ŠEVEČEK, Ondřej, ed. a SOMMER, Vítězslav, ed. Dějiny města Zlína. 2, Moderní město. Vydání první. Zlín: Statutární město Zlín, 2023. 507 stran. ISBN 978-80-87766-27-9.
Este artigo apresenta apenas uma fonte. Ajude a melhorar este artigo inserindo fontes adicionais.—Encontre fontes: ABW • CAPES • Google (N • L • A) (Fevereiro de 2023) Ministério das Finanças e do Plano Organização Natureza jurídica Ministério Dependência Governo de Portugal Localização Jurisdição territorial Portugal Histórico Criação 1978 Extinção 1985 O Ministério das Finanças e do Plano foi a designaç
منتخب ساحل العاج لكرة القدم للسيدات معلومات عامة بلد الرياضة ساحل العاج الفئة كرة القدم للسيدات رمز الفيفا CIV الاتحاد اتحاد ساحل العاج لكرة القدم كونفدرالية الاتحاد الأفريقي لكرة القدم كونفدرالية فرعية اتحاد غرب أفريقيا لكرة القدم الطاقم واللاعبون المدرب كليمنت
Norbert Orthen (2021) Norbert Orthen (* 10. Juni 1948 in Wissen (Sieg)) ist ein deutscher Herausgeber und Redakteur. Er befasst sich seit Jahren besonders mit der Geschichte von Altenberg. Inhaltsverzeichnis 1 Leben 2 Altenberger Dom 3 Rheinisch-Bergischer Kalender 4 Auszeichnungen 5 Schriften 6 Einzelnachweise 7 Weblinks Leben Nach seinem Abitur am Hölderlin-Gymnasium in Köln-Mülheim 1969 studierte er an der Universität zu Köln Germanistik, Biologie und Pädagogik. Er promovierte 1976 i...
Heilig Hart van Jezuskerk (Maastricht) kan verwijzen naar: Heilig Hart van Jezuskerk (Maastricht, Heerderweg) (Koepelkerk) Heilig Hartkerk (Maastricht, Tongersestraat) (Tweede Jezuïetenkerk) Heilig-Hart-van-Jezuskerk (Oud-Caberg) Bekijk alle artikelen waarvan de titel begint met Heilig Hart van Jezuskerk (Maastricht) of met Heilig Hart van Jezuskerk (Maastricht) in de titel. Dit is een doorverwijspagina, bedoeld om de verschillen in betekenis of gebruik van Heilig Ha...
Nota: Leão Focas redireciona para este artigo. Para o general bizantino irmão de Nicéforo II Focas, veja Leão Focas, o Jovem. Leão Focas, o Velho Leão Focas, o Velho Nacionalidade Império Bizantino Progenitores Pai: Nicéforo Focas, o Velho Cônjuge Irmã de nome desconhecido do eunuco Constantino, o Paflagônio Ocupação Doméstico das escolas Religião ortodoxia oriental Leão Focas (em grego: Λέων Φωκᾶς, fl. década de 910) foi um general bizantino do início do s
ルドルフ・ヘルマン・ブラント（Rudolf Hermann Brandt、1909年6月2日‐1948年6月2日）は、ナチス・ドイツの親衛隊（SS）隊員。階級は親衛隊大佐（SS-Standartenführer）。ドイツ内務省でのハインリヒ・ヒムラーの相談役。法学博士号を所持。 略歴 フランクフルト・アン・デア・オーダー出身。タイプライターの速記官として訓練を積み、また法学を学ぶ。その後、ドイツ内務省に
Ной Баумбахангл. Noah Baumbach Ной Баумбах (крайній праворуч)Дата народження 3 вересня 1969(1969-09-03) (54 роки)Місце народження Нью-Йорк, СШАГромадянство СШАПрофесія сценарист, кінорежисер, продюсер, акторAlma mater Коледж Вассара і Midwood High SchooldРоки активності 1995—наш часЧлен у Writers...
Amir Abadi JusufLahir01 Januari 1951 (umur 72)Jakarta, DKI JakartaKebangsaanIndonesiaAlmamater- Universitas Indonesia, DKI Jakarta - University of Hawaii, Honolulu, Amerika SerikatPekerjaanAkuntan Publik, DosenDikenal atasPendiri & Chairman RSM Indonesia Amir Abadi Jusuf lahir 1 Januari 1951 adalah seorang akuntan publik dengan pengalaman lebih dari 40 tahun dan pendiri dari Kantor Akuntan Publik KAP Aryanto, Amir Abadi Jusuf, Mawar & Rekan yang berkembang menjadi RSM Indonesia, ...
A list of statues of George Washington, an American Founding Father, commanding general of the Continental Army during the American Revolutionary War, and the first U.S. president. List Image Statue name Location Date Sculptor Source Equestrian statue of George Washington Boston, Massachusetts Boston Public Garden 1869 Thomas Ball Equestrian statue of George Washington New York City, New York Union Square 1856 Henry Kirke Brown George Washington Philadelphia, Pennsylvania Independence Hall 19...
7th CISM Military World Games VII Military World GamesHost cityWuhan, Hubei, ChinaMottoMilitary Glory, World Peace (Chinese: 创军人荣耀 筑世界和平; pinyin: Chuàng jūnrén róngyào zhù shìjiè hépíng)Nations>140Athletes9,308Events316 events in 27 sportsOpeningOctober 18, 2019 (2019-10-18)ClosingOctober 27, 2019 (2019-10-27)Opened byCCP General Secretary and PRC President Xi Jinping[1]Athlete's OathYuan XinyueJudge's OathWen Kemi...
Latin fabulist and probably a Thracian slave Phaedrus, 1745 engraving Gaius Julius Phaedrus (/ˈfiːdrəs/; Greek: Φαῖδρος; Phaîdros), or Phaeder (c. 15 BC–c. 50 AD) was a 1st-century AD Roman fabulist and the first versifier of a collection of Aesop's fables into Latin. Nothing is recorded of his life except for what can be inferred from his poems, and there was little mention of his work during late antiquity. It was not until the discovery of a few imperfect manuscripts during a...
Claude GewercPresident of the Regional Council of PicardyIn office28 March 2004 – 31 December 2015Preceded byCharles BaurSucceeded byOffice abolishedMayor of Clermont, OiseIn officeNovember 2001 – May 2004Preceded byAndré VantommeSucceeded byLionnel Ollivier Personal detailsBornClaude Gewerc (1947-06-21) 21 June 1947 (age 76)Bergen-Belsen, British Zone, Occupied GermanyPolitical partySocialist Party (1977-2015) Claude Gewerc (French pronunciation: [klod ʒəwɛ...
Geographic region surrounding Louisville, KY, USA Metropolitan area in the United StatesLouisville metropolitan areaMetropolitan areaDowntown Louisville skylineThe Louisville-Jefferson County-Elizabethtown-Bardstown, KY-IN CSA (as of March 6, 2020) Jefferson County, KY Surrounding counties in Louisville-Jefferson County, KY-IN MSA Elizabethtown-Fort Knox, KY MSA Bardstown, KY μSA Scottsburg, IN μSACountry United StatesStates Kentuc...
Marcus Aurelius mengenakan toga. Toga, pakaian ala Romawi kuno ini adalah sehelai kain sepanjang kira-kira enam meter (20 kaki) yang dililitkan ke sekeliling tubuh, dan umumnya dikenakan setelah mengenakan tunik. Toga terbuat dari wol,[1] dan tunik kerap terbuat dari linen. Setelah abad ke-2 SM, toga menjadi busana khusus pria, dan hanya warga negara Romawi yang diizinkan mengenakannya. Karena menjadi busana khusus pria, maka kaum wanita mengenakan stola. Sejarah Toga dalam bahasa lat...
NCAA Division III athletic conference Wisconsin Intercollegiate Athletic ConferenceFormerlyInter-Normal Athletic Conference of Wisconsin (1913–1926)Wisconsin State Teachers College Conference (1926–1951)Wisconsin State College Conference (1951–1964)Wisconsin State University Athletic Conference (1964–1997)AssociationNCAAFounded1913CommissionerDanielle Harris (since July 2020)Sports fielded 22 men's: 10 women's: 12 DivisionDivision IIINo. of teams8HeadquartersMadison, WisconsinRegionWi...
1958 film by André de Toth The Two-Headed SpyTheatrical posterDirected byAndre de TothWritten byJ. Alvin KugelmassMichael Wilson (originally credited as James O'Donnell)Alfred Levitt (uncredited)Produced byBill KirbyStarringJack HawkinsGia ScalaErik SchumannAlexander KnoxCinematographyTed ScaifeEdited byRaymond PoultonMusic byGerard SchurmannDistributed byColumbia PicturesRelease dates17 November 1958 (UK)2 March 1959 (US)Running time93 minutesCountryUnited KingdomLanguageEnglish The Two-Hea...
Adolphe MuzitoPerdana Menteri Kongo-KinshasaMasa jabatan10 Oktober 2008 – 6 Maret 2012PresidenJoseph KabilaWakilNzanga MobutuEmile Bongeli Yeikolo YaatoMutombo Bakafwa NsendaLouis Alphonse KoyagialoPendahuluAntoine GizengaPenggantiLouis Alphonse Koyagialo (Penjabat) Informasi pribadiLahir1957Gungu, Kongo Belgia(sekarang Kongo-Kinshasa)Partai politikPartai Lumumba BersatuSunting kotak info • L • B Adolphe Muzito (lahir 1957?[1]) adalah seorang politikus Kongo y...
Daily print newspaper in Cedar Rapids, Iowa The GazetteThe July 27, 2005 front pageof The GazetteTypeDaily newspaperFormatBroadsheetOwner(s)FoliencePublisherGazette Communications, Inc.EditorZack KucharskiFounded1883 (140 years ago) (1883)LanguageEnglishHeadquarters116 3rd St SoutheastCedar Rapids, Iowa 52401United StatesCirculation32,616 Daily 35,975 Saturday37,860 SundayISSN1066-0291Websitethegazette.com The Gazette is a daily print newspaper and online news source published i...
German politician (1894–1968) August DresbachAugust Dresbach's candidate poster for the 1953 federal electionsMember of the BundestagIn office7 September 1949 – 17 October 1965 Personal detailsBorn(1894-11-13)13 November 1894PergenrothDied4 October 1968(1968-10-04) (aged 73)Ründeroth, North Rhine-Westphalia, GermanyNationalityGermanPolitical partyCDU August Dresbach (13 November 1894 – 4 October 1968) was a German politician of the Christian Democratic Union (CDU) and...
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
