V České republice funguje zhruba deset mešit a islámských modliteben. Náboženský život se odehrává především ve dvou mešitách v Praze a Brně, které spravují dvě islámské nadace, dále v Teplicích, Hradci Králové, Liberci, Plzni, Karlových Varech a v obci Kolová (okres Karlovy Vary).[5] Disponují knihovnami, pořádají přednášky s islámskou tematikou, společná čtení Koránu, výuku arabštiny i programy pro děti. Pomáhají také v uprchlických táborech a podle možností se účastní duchovní péče o vazebně stíhané a odsouzené muslimy.[6]
Náboženský život se odehrává především ve dvou mešitách v Praze a v Brně, spravovaných kulturními nadacemi s názvem Islámská nadace v Praze[7] a Islámská nadace v Brně[8]. Tato centra jsou otevřena i pro veřejnost. Disponují knihovnami, pořádají přednášky s islámskou tematikou, společná čtení Koránu, výuku arabštiny i programy pro děti. Provizorní pražská mešita fungovala od roku 1992 v nevyhovujících prostorách, skutečná mešita byla dokončena roku 1999. Další modlitebna spojená s kulturním a informačním centrem byla v centru Prahy zprovozněna Islámskou nadací roku 2003. V Praze se k modlitbám schází též skupina muslimů, organizovaná v rámci Všeobecného svazu muslimských studentů v České republice. Turečtí muslimové zřídili v Praze Islámské kulturní středisko pro ČR. V Brně byla otevřena mešita roku 1998 díky pomoci Agentury pro záchranu třetího světa (TWRA) s ústředím ve Vídni. V roce 2004 byly místními úřady odmítnuty plány na stavbu mešity v Orlové.[6]
První historicky známá osoba, která navštívila dnešní Česko a měla vědomosti o islámu, byl v 10. stoletíIbráhím ibn Jákúb, židovský arabsky mluvící kupec z Al-Andalus (dnes Španělsko), který procestoval střední Evropu a navštívil také Prahu. Podle českého historika Dušana Třeštíka nebyl Ibráhím ibn Jákúb pouhým kupcem, neboť na to měl prý příliš rozsáhlé vzdělání a rozhodně se nepohyboval po hlavních obchodních trasách. Třeštík jej považuje za diplomata, neoficiálního vyslance cordóbského chalífyal-Hakama II., který jel navštívit císaře Otu I. do Magdeburku.[9]
„Česká společnost se s islámem seznamovala již ve středověku prostřednictvím muslimských vzdělanců, kteří uchovávali a rozvíjeli antické dědictví. Na počátku novověku referovalo o islámském blízkém Východě několik vzdělaných českých poutníků do Palestiny. Ve více spisech ovšem převládal tón, varující před islámem jako před bludným a nebezpečným náboženstvím. Tento negativní pohled na islám byl posilován strachem z expanze osmanské říše, který byl v Evropě pociťován od pádu Cařihradu (1453) až do první světové války.“[10] V 16. století to obyvatelé Moravy pocítili na vlastní kůži, když OsmanštíTurci ohrožovali její dolní část a část jí i obsadili. Na moravské území vpadli Turci poprvé v roce 1599 v průběhu tzv. dlouhé turecké války.[11] Roku 1663 podnikli Tataři z Krymského chanátu, od 15. století vazalové osmanského sultána, společně s Turky během osmansko-habsburské války několik vpádů na Moravu poté, co padla strategická pevnost Nové Zámky na jižním Slovensku.[12][13] Tehdy bylo odvlečeno do otroctví na 12 000 obyvatel Moravy.[14][15] „Čoskoro sa začalo ohavné neslýchané prznenie a znásilňovanie žien a panien“, napsal očitý svědek evangelický farář Štefan Pilárik o ženách, které odvlekli Tataři.[16]
První významnější střet mezi českými vojáky a místní muslimskou populací se odehrál během Rakousko-uherské okupace Bosny a Hercegoviny v roce 1878, když přepadení rakousko-uherské kavalérie místními muslimy ve městě Maglaj, které se změnilo v krveprolití dalo hovorové češtině slovo „maglajz“[17] a vedlo k vyhlášení výjimečného stavu v nové rakousko-uherské državě. Místní povstalci nebrali zajatce a vojákům uřezávali hlavy, nosy, uši a další části těla.[18] Demografický pohyb Rakousko-Uherska přispěl také k tomu, že se na českém území začali usazovat občané muslimského vyznání.[19] V dobách romantismu v 19. století se objevuje zájem o orientální kulturu a i o islám, vzniká minaretv Lednici. Na přelomu století také působili již čeští arabisté, Alois Musil a Bedřich Hrozný.
„K vojenským, obchodním a cestovatelským stykům přibyl kontakt s muslimy jako občany stejného státu po roce 1908, kdy Rakousko-Uhersko anektovalo muslimskou Bosnu a Hercegovinu. Roku 1912 vstoupil v platnost rakouský zákon, jímž byl islám hanafijské právní školy uznán za jedno ze státních náboženství. Ovšem česká muslimská obec se sešla až v novém státním útvaru, Československu, roku 1934. Toho roku se konala ustavující schůze Moslimské náboženské obce pro Československo s ústředím v Praze. K jejímu oficiálnímu uznání ze strany státu však nedošlo z několika příčin. Jednou z nich byl patrně zápas o orientaci obce který proběhl v letech 1935 a 1936 a v němž zvítězilo radikálnější křídlo. Negativní roli sehrálo i právní dědictví, které bylo rozdílné v českých zemích (po Rakousku) a na Slovensku a Podkarpatské Rusi (po Uhersku). K tomu je patrně třeba přičíst i obavy úřadů z organizovaných muslimů. Moslimskou náboženskou obec pro Čechy a Moravu v Praze tak uznala až protektorátní vláda roku 1941. Obec tehdy měla asi sedm set členů a jejím duchovním vůdcem byl bosenský muslim. Aktivními členy byli především čeští konvertité k islámu. Významnou osobností obce byl Hadži Mohamed Abdalláh Brikcius (1903–1959, pravým jménem Alois Bohdan) – antisemita a redaktor časopisu hnutí Vlajka, který udržoval kontakty s pronacistickými arabskými představiteli, v roce 1943 mj. muslimská obec na území protektorátu obdržela 10 000 korun od bývalého Jeruzalémského velkého muftího al-Husajního.[20][zdroj?!] Zrušením rozhodnutí protektorátní vlády skončila po druhé světové válce i registrace Moslimské náboženské obce.“[10]
„V poválečné době se duchovní život muslimů rozvíjel převážně v soukromí, protože úřady nepovolovaly působení jiných než státem registrovaných náboženských organizací. Během komunistického režimu emigrovali někteří muslimští předáci do zahraničí. Částečné obnovení náboženských svobod v letech 1968–1969 využili čeští muslimové k úsilí o registraci společnosti Yeni Çeri - Sociální organizace Moslimů v Praze, ale tato snaha nepřinesla výsledky.“[10]
„V roce 1991 obnovilo činnost Al-Ittihad Al-Islami - Ústředí muslimských náboženských obcí v Československu, resp. v ČSFR. Náboženské obce se ovšem nepodařilo obnovit a Ústředí (bez právní subjektivity) se soustředilo na informační a koordinační činnost. Předsedou Ústředí byl zvolen Přemysl (Mohamed Ali) Šilhavý, roku 2000 převzal jeho kompetence jako zastupující předseda Vladimír Sáňka. Ústředí obnovilo časopis Hlas, který vycházel nejprve v letech 1937–1945. Roku 1991 byl obnoven pod názvem Hlas Ústředí muslimských náboženských obcí v Československu a vyšel jeho 10. ročník. Úspěchem českých muslimů bylo vydání reprezentativního tisku koránu s komentářem (Svatý Korán) roku 2000 v nakladatelství AMS za pomoci Agentury pro záchranu třetího světa (TWRA).“[10]
V letech 2009- 2010, se vzhledem k silné medializaci terorismu v ČR rychle vytváří protiislámské diskurz, který představuje islám, jako neliberální náboženství, které nemá v demokratické společnosti své místo. Situace se nemění ani v následujících letech, kdy se protiislámská politika stává předmětem několika politických kampaní, a islám je vnímán jako nebezpečný pro společnost.[21]
Ústředí muslimských obcí České republiky bylo znovu ustaveno začátkem 90. let 20. století. Má sídlo v pražské mešitě na Černém Mostě. Jedná se o zastřešující organizací, pod kterou do konce roku 2015 vznikly samostatné místní muslimské obce v Praze, Brně a Teplicích.
Všeobecný svaz muslimských studentů v České republice
Byl založen r. 1992 jako nejstarší organizace, které koordinovaly aktivity muslimů v ČR. Působí na celém území, především ve velkých univerzitních městech /Praha, Brno, Olomouc, Ostrava, Hradec Králové a Olomouc/. Sídlí v objektu Muslimské nadace v Praze. Byl založen tehdejším súdánským studentem architektury Muhammadem Abbasem al-Mutasimem, který žije v Česku od r.1988 a v současnosti předsedá Muslimské unii. Svaz sdružuje především zahraniční studenty z muslimských zemí. Studenty kontaktuje především ve školících střediscích pro výuku českého jazyka a snaží se jim poskytnout základní informace o životě v ČR, muslimské komunitě a o aktivitách, na kterých se mohou podílet. Svaz se zaměřuje na osvětovou a vzdělávací činnost.[22]
Muslimská unie
Byla zaregistrovaná v r. 2000 jako občanské sdružení. Sdružuje převážně české muslimy. Podle jejích stanov je jejím cílem především šíření víry, plánování, zajišťování objektivních informací o islámu a podpora vzdělávací činnosti v oblasti kultury, podpora sociálně slabých, nemocných, živelnými pohromami či jinak postižených muslimů. Také pomoc v rámci zajišťování provozního zázemí v ČR. Jedním ze zakladatelů byl Muhammad Abbas ze Súdánu, který je nyní jeden z mála cizinců v organizaci. Významnou postavou zde byl Miroslav Krakovič, který se zaměřoval na překlady knih a tvorbu internetového portálu unie /www.muslim-inform.cz/. Nyní se k Unii nehlásí a stránky nefungují. Platné fungující stránky jsou nyní www.muslimskaunie.cz/. Počátky unie objevíme již v r. 1999. Většina českých muslimů většinou nehovořících arabsky, cítili nedostatek informací, neporozumění páteční modlitbě, četbě Koránu a hadíthu. Proto se muslimská unie ze začátku zaměřovala především na pomoc českým muslimům na řešení náboženských problémů uvnitř muslimské obce, např. vysvětlování jednotlivých článků víry. V současnosti se specializuje na překlady odborných publikací.
Muslimská unie je jedinou organizací v ČR, která se věnuje médiím aktivně. Ostatní organizace jsou spíše pasivní a reagují pouze na podněty z médií.[22]
Liga českých muslimů
Vznikla ve snaze postavit islám na legální základ, dokud nedojde ke státnímu uznání islámu. Založil ji Dr. Petr Pelikán s profesorem Šilhavým. V lize se měli sdružovat čeští konvertité. Tato myšlenka se však neujala.[22]
Islámský svaz
Byl založen roku 1990 a u ministerstva vnitra je oficiálně registrován jako kulturní a společenská organizace. U jeho vzniku stál český konvertita Ing. Sálim Vladimír Voldán. Udržoval četné styky s misijními centry v zahraničí a jeho zaujetí pro súfismus ho vzdálilo od zde většinového sunnitského islámu.[22]
Internetové muslimské komunity
Jedná se o muslimské komunity, které své názory prezentují prostřednictvím internetu. Nejedná se o muslimskou organizaci typu občanského sdružení či kulturních organizací. Je to skupina lidí, které sdílejí společné názory a chtějí se podělit o své zkušenosti. Většina z těchto členů jsou členy některé z muslimských organizací v ČR. Konvertité jsou často s těmito komunitami ve spojení.[22]
Liberální muslimové
Jedná se o skupinu převážně českého a slovenského původu. Distancuje se od radikálních projevů skupin v muslimském světě. Snaží se ukázat jinou tvář islámu, než jak ji prezentují média ve spojitosti s násilnými a teroristickými akcemi. Snaží se objektivně informovat širokou veřejnost o náboženském systému islámu, jeho historii, věrouce a životě muslimské komunity v různých koutech světa.[22]
Muslimská komunita
Věková struktura Ústředí muslimských obcí v České republice roku 2011
Statistika
V roce 1998 bylo v Česku přibližně 600 angažovaných muslimů, přičemž desetinu z nich měli tvořit etničtí Češi a zbytek „cizinci“.[23]
Při sčítání lidu v roce 2001 se k islámu přihlásilo 3699 v ČR trvale žijících obyvatel,[24] při sčítání lidu v roce 2011 to bylo 3358 osob.[25] Tato čísla ale mohou být nepřesná, neboť uvádění náboženské příslušnosti je dobrovolné.
Představitelé muslimů odhadli, že při svátcích se v roce 2004 v mešitách vystřídalo celkem asi 1 500 muslimů, z toho je údajně asi 400 českých konvertitů k islámu.[6]
Podle sociologického výzkumu o životě muslimů v Česku zveřejněného ministerstvem vnitra v ČR v roce 2007 žilo tehdy v Česku 11 235 muslimů, přes dvě třetiny z nich pocházely z turecké a arabské sunnitské větve. Největší část imigrantů pocházela z Iráku, Jemenu, Sýrie, Egypta, Libye, ale i z Afghánistánu nebo Bosny a Hercegoviny.[26]
K roku 2017 žilo v Česku podle odhadů odborníků asi 22 tisíc muslimů (asi 0,2 % obyvatel).[1][2]
Různorodost muslimské komunity v Česku
V Česku proběhly dvě migrační vlny muslimů. První vlna proběhla v 70.–80. letech 20. století, kdy do socialistického Československa přijížděly stovky studentů ze spřátelených islámských zemí, aby studovali především medicínu a technické obory. Mnozí se po ukončení studia rozhodli v Československu zůstat, založili rodiny a získali české státní občanství. Druhá migrační vlna je co do kompozice pestřejší, tvoří ji především osoby s trvalým pobytem, s dlouhodobým pobytem, s azylem a občanstvím, které přišly na teritorium státu po roce 1989.[4]
Heterogenita muslimské komunity v Česku je dána zejména různorodým složením muslimů podle země původu. Podle dat z roku 2009[4] jsou v ČR zastoupeny následující subcivilizace muslimů:
Svou roli v komunitě sehrávají jazykové bariéry. Páteční bohuslužba v modlitebnách v Česku probíhá obvykle ve dvou jazycích - arabština/čeština. Výjimku tvoří pražská modlitebna na Palmovce, kde bohoslužba probíhá v turečtině/češtině a vychází tak vstříc velké části muslimů v Česku, kteří mluví turecky a neovládají češtinu či arabštinu.
Podle pana Topinky lze v muslimské komunitě identifikovat tyto skupiny muslimů:[28]
muslimové jádra a muslimové periferie nebo
Arabové, ostatní a konvertité
Vnímání islámu v rámci české muslimské komunity
Výzkumy[4] ukazují, že muslimská komunita na území České republiky se dá rozdělit na muslimy praktikující a nepraktikující.
Praktikující muslim – striktně dbá na dodržování norem týkajících se islámu, považuje se za "dobrého" muslima, zasazuje se o uplatňování práva šarí'a, hlásí se k obnově islámu podle předků, je "angažovaným věřícím" (aktivně se zapojuje do činnosti komunity, je ochotný islám reprezentovat na veřejnosti), někteří vyjadřují touhu po islamizaci společnosti.
Nepraktikující muslim – byl v islámu socializován, ale po mnoha desítkách let pobytu mimo svou zemi ho již nepraktikuje, případně se vzdal dodržování některých norem a pravidel, která považuje v českém prostředí za přísná či zbytečná.
Islám je českou muslimskou komunitou pokládán za dobrý následováníhodný vzor. Je dokonalý, nedokonalost zůstává lidem. Má globální transnacionální rozměr – spojuje všechny muslimy na celém světě do jedné komunity, je jednotícím prvkem, základem „hezkého chování k ostatním lidem, k muslimům“. Hodnoty islámu jsou podle muslimů správné, nejvyšší a nezpochybnitelné. Popírat islám znamená popírat základní principy života, život jako takový. Islám je neoddělitelný od společnosti a sjednocuje jednotlivé systémy, které moderní společnost oddělila, do jednoho. „To je systém, …, sociální systém, politický systém, jako islám je dokonalý v tomhletom směru...“. Podle muslimů eliminuje patologické jednání a jevy tím, že podporuje vzájemnou mezilidskou solidaritu. Pro některé představuje alternativu dvou nenaplněných vizí – socialismu a kapitalismu. Islám je schopen uzdravit společnost, která není schopna řešit své vlastní problémy. Všude tam, kde není islám, je podle muslimů prostor pro patologické společenské jevy.[4]
Obrana islámu před stigmatizací zvenčí komunitu mobilizuje a uchylují se k ní i ti, kteří jsou spíše nepraktikujícími muslimy.
Být muslimem v Česku znamená podle muslimů samotných respektovat islám, oddat se mu a současně se umět vyrovnat s připsanou cizostí. Muslimové při provádění těchto praktik v novém prostředí čelí mnohým překážkám. V rozhovorech uváděli nespočet příkladů, kdy museli hledat kompromis či vynalézat nový způsob, jak pravidla dodržovat tam, kde jejich praktikám nerozumí či pro ně nemají pochopení.[4]
dodržování předpisů týkajících se stravy (halál) – nákup potravin ve speciálních halál obchodech či v mešitách, vyjednávání se vzdělávacími zařízeními, aby děti nekonzumovaly vepřové maso, dovoz halál potravin ze zahraničí, vlastní potravinová soběstačnost, nedůvěra k tomu, co kupují, resp. k tomu, co je psáno na etiketách (obavy z neuváděného přidávání vepřového masa a produktů do potravinových výrobků)
zahalování žen na veřejnosti – čeští muslimové vnímají, že ve srovnání se Západem zahalená žena ještě pořád budí velkou pozornost a navíc je velmi často vystavena slovním i fyzickým útokům, proti některým zahaleným ženám jsou vedeny téměř "hony na čarodějnice", kdy islamofobové sepisují petice pro vyloučení zahalených studentek z gymnázia apod.
sňatková politika – podle zásad islámu není možné uzavřít sňatek muslimky s nemuslimem, opačně to není problém. V české muslimské komunitě existují tři varianty přípustnosti mezietnického sňatku: zásadní odmítnutí, akceptaci za jistých podmínek a ponechání svobodné volby. Muslim se může oženit s nemuslimkou, je-li to nemuslimka věřící, a to z toho důvodu, aby v jejich rodině panovala důležitá jednota v otázce společné výchovy dětí.
zakát (almužna pro chudé) – čeští muslimové většinou dávají peněžní dary chudým lidem ze svého nejbližšího okolí.
Kritika a kontroverze
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Tyto antiislámské postoje se projevují i v kultuře. Například v albu Mešita od skupiny Ortel. Nebo v knihách jako je Sex, drogy a islám od Martina Konvičky, kde autor varuje před islamizací Evropy, v knize Řád od Davida Ratha, které pojednává o budoucnosti Evropy ovládnuté islámem nebo v knize Kláry Samkové s názvem "Proč islám nesmí do Česka".
V roce 2005Česká televize odvysílala dokument "Já, muslim", který mapuje muslimskou komunitu nejen z mešity v Praze na Černém Mostě.[30] Mj. v něm muslimský duchovní obhajuje sebevražedné útoky a přirovnává je k činu Jana Palacha.
Střídání imámů
Pražská mešita vystřídala od roku 2002 několik Imámů. Prvním byl Kamar al-Badawí, který je absolventem univerzity al-Azhar, která je velice liberální. Dalším Imámem byl Emir Omić, kterého v roce 2019 nahradil Lenoid Kušnarenko. Ten byl ovšem měsíc po svém zvolení islámskou obcí odvolán, kvůli jeho nabádání k vyzbrojení muslimů a podezření na kontakty s představiteli radikálního islámu, islamismu. Jeho funkci přebral místopředseda Vladimír Sáňka, který byl ovšem před několika lety trestně stíhaný za šíření radikální islamistické knihy. Byl však zproštěn obžaloby.[31]
Kázání proti židům
V roce 2008 způsobil kontroverzní projev muslimského kazatele Lukáše Větrovce rozpory mezi brněnskými muslimy a zástupci židovských a křesťanských organizací. Projev, který se konal v brněnské mešitě ve Vídeňské ulici obsahoval výroky o válce proti Židům a také o jejich zabíjení. V rekci na tuto situaci vznikla petice proti náboženské nesnášenlivosti.[32]
Kauza Základy Tauhídu
Na jaře roku 2014 byla příslušníky Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu provedena razie u Václavského náměstí a na Černém Mostě v místech, kde se schází muslimové, a to kvůli podezření z vydání a distribuce salafistické knihy[31][33]Základy Tauhídu – Islámský koncept Boha, která podle trestního oznámení propagovala náboženskou nenávist.[34][35] Obvinění z šíření nenávistné literatury bylo vzneseno proti tehdejšímu řediteli Islámského centra v Praze Vladimíru Sáňkovi,[36] ten se bránil tím že jde o čistě teologickou knihu, která je v západních zemích běžně v distribuci.[37] V roce 2018 rozhodl Městský soud v Praze, že se Sáňka trestného činu nedopustil.[38] V roce 2020 mu za nezákonné trestní stíhání bylo soudem přiznáno odškodné.[39]
K desetiletému výročí policejního zásahu (viz výše) uveřejnil v dubnu 2024 Náboženský infoservis článek reflektující zmíněné události i vývoj postavení muslimské komunity v českém prostředí.[40]
Kauza pražského imáma
Bývalý pražský imám Samer Shehadeh byl obviněn z podpory terorismu a napomáhání k terorismu. Toho se měl dopustit tím že svému bratrovi Omarovi a jeho ženě Fátimě (dříve Kristýně) Hudkové pomohl vycestovat do Sýrie a připojit se k teroristické skupině Frontě an-Nusrá. V roce 2020 byl odsouzen k 10 letům odnětí svobody za účast na teroristické skupině a financování terorismu.[41] V dubnu 2021 uzavřel dohodu o vině a trestu dalších 4,5 let vězení za shánění finančních prostředků pro teroristickou organizaci.[42]
Odkazy
Reference
↑ ab Manipulace v předvolební debatě: V ČR žije třicet tisíc muslimů, dalších desítky tisíc jsou neregistrovaní - Manipulátoři. Manipulátoři. 2017-09-17. Dostupné online [cit. 2018-01-10].
↑ ab Europe’s Growing Muslim Population. Pew Research Center's Religion & Public Life Project. 2017-11-29. Dostupné online [cit. 2017-12-31]. (anglicky)
↑ abcdefJanků, Tomáš, Linhartová, Lenka, Topinka, Daniel, Zadina, Jan: MUSLIMOVÉ IMIGRANTI V ČESKÉ REPUBLICE: ETABLOVÁNÍ NA VEŘEJNOSTI. Text vzniklý s podporou projektu Islám v ČR: etablování muslimů ve veřejném prostoru, který probíhá v rámci Programu bezpečnostního výzkumu České republiky v letech 2010–2015. Dostupné online na: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/janku2.pdf
↑ Mešity a modlitebny v ČR. www.praha-muslim.cz [online]. [cit. 2017-12-30]. Dostupné online.
↑ abc Archivovaná kopie. www.mkcr.cz [online]. [cit. 2016-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-09-24.
↑ Islámská nadace v Praze. www.praha.muslim.cz [online]. [cit. 2017-12-31]. Dostupné online.
↑ Islámská nadace v Brně. brno.muslim.cz [online]. [cit. 2017-12-31]. Dostupné online.
↑ŠKVRŇÁK, Jan. Relace Ibrahima Ibn Jakuba [online]. e-stredovek.cz, 2010-07-25 [cit. 2016-04-25].
↑MENDEL, Miloš. Muslimové v českých zemích. DINGIRonline. duben 2006, roč. 9., čís. 1., s. 16–18.Dostupné online. ISSN 1212-1371
↑ Archivovaná kopie. www.extrastory.cz [online]. [cit. 2016-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-13.
↑TOPINKA, Daniel. Muslimové v Česku. Brno: [s.n.], 2016.
↑ abcdefPANÝRKOVÁ, Petra. Konvertité k islámu v České republice. dspace.upce.cz [online]. [cit. 2009]. Dostupné online.
↑Mendel, Miloš, Bečka, Jiří: ISLÁM A ČESKÉ ZEMĚ, Votobia Olomouc 1998, ISBN80-7220-034-8
↑ Archivovaná kopie. www.czso.cz [online]. [cit. 2007-08-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-07-19.
↑ Manipulace v předvolební debatě: V ČR žije třicet tisíc muslimů, dalších desítky tisíc jsou neregistrovaní - Manipulátoři. Manipulátoři. 2017-09-17. Dostupné online [cit. 2018-01-28].
↑TOPINKA, D. Integrační proces muslimů v České republice - Pilotní projekt. Výzkumná zpráva. vyd. Praha: [s.n.], 2006/2007.
↑ Každý terorista je muslim a budou nám sekat ruce. Co řekl Zeman o běžencích a islámu?. Aktuálně.cz [online]. 2015-10-22 [cit. 2023-09-28]. Dostupné online.
↑ abHOLUBJAKOVÁ, Marcela. Kauza knihy Základy tauhídu. Plzeň, 2019 [cit. 2022-08-04]. 120 s. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni Fakulta filozofická. Vedoucí práce Daniel Křížek. Dostupné online.
↑HORÁK, Michal. Petici proti nesnášenlivosti podepsal i Duka, rozpory s muslimy trvají. iDNES.cz [online]. 2012-01-23 [cit. 2023-09-28]. Dostupné online.
↑ Kniha o islámu sice šíří „zločinný salafismus“, ale není nezákonná, řekl soud. ČT24 [online]. 2016-09-21 [cit. 2022-08-04]. Dostupné online.
↑ Policie zatýkala v Islámské nadaci kvůli rasistické knize. ČT24 [online]. 2014-04-25 [cit. 2022-08-04]. Dostupné online.
↑ Zátah v mešitě. Policisté chtěli, abychom měli hlavu dole, říká svědek | Domov. Lidovky.cz [online]. 2014-04-25 [cit. 2022-08-04]. Dostupné online.
↑ Arabista Sáňka půjde kvůli vydání radikální knihy znovu před soud. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2022-08-03]. Dostupné online.
↑ Kniha, kvůli které je žalovaný muslim Sáňka, vyzývá podle islamologa k nenávisti. Novinky.cz [online]. Borgis, 2016-03-30 [cit. 2022-08-04]. Dostupné online.
↑ Šíření islámské knihy zůstane bez trestu. Soud Sáňku zprostil obžaloby. iDNES.cz [online]. 2018-05-11 [cit. 2022-08-03]. Dostupné online.
↑ Expředseda muslimů ze státu miliony nevysoudil. Soud mu přiřkl 202 tisíc. iDNES.cz [online]. 2020-08-17 [cit. 2022-08-03]. Dostupné online.
↑ Bývalý pražský imám dostal desetiletý trest vězení za financování terorismu. Rozsudek není pravomocný. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-02-28 [cit. 2022-08-04]. Dostupné online.
↑ Bývalý pražský imám Samer Shehadeh si za terorismus odpyká 14,5 roku vězení. ČT24 [online]. Česká televize, 2021-04-20 [cit. 2022-08-04]. Dostupné online.
Literatura
MENDEL, Miloš; OSTŘANSKÝ, Bronislav; RATAJ, Tomáš. Islám v srdci Evropy. Praha: Academia, 2007. ISBN978-80-200-1554-9.
MENDEL, Miloš; BEČKA, Jiří. Islám a české země. Olomouc: Votobia, 1998. ISBN80-7220-034-8.
TOPINKA, Daniel (ed.). Muslimové v Česku: etablování muslimů a islámu na veřejnosti. Brno: Barrister & Principal, 2016. 472 s. ISBN978-80-7485-115-5.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
