Závod míru

Logo obnoveného Závodu míru
Účastníci závodu přejíždějí státní hranici s ČSSR - poblíž Karlových Varů (1961)
Účastníci Závodu míru na Podolském mostě během 215 km dlouhé etapy z Tábora do Karlových Varů (1955)
Start 6. etapy 58. ročníku 18. května 2006 v Dippoldiswalde

Závod míru (slovensky Preteky mieru, rusky Велогонка Мира, polsky Wyścig Pokoju, německy Friedensfahrt, francouzsky Course de la Paix) je cyklistický závod, který se původně konal jako největší amatérský podnik ve východní Evropě po druhé světové válce. Od sezony 2013 se jezdí jako jeden z nejprestižnějších etapových závodů pro národní týmy jezdců do 23 let.

Historie

První ročník Závodu míru se uskutečnil v roce 1948. Tehdy s ohledem na politickou situaci jako amatérský, tudíž byl vyloučen start „kapitalistických“ cyklistických hvězd té doby. Pořadatelé nicméně dokázali vtisknout podniku mezinárodní charakter díky startu závodníků ze socialistického tábora a své reprezentanty vyslaly i dělnické organizace z Itálie, Francie či Finska. V Praze tak mohlo pětačtyřicet let po pionýrském ročníku Tour de France vyrazit směrem do Polska sedm družstev, z Varšavy dokonce deset.

Závod se oficiálně jmenoval Slavjantour a jelo se mezi Prahou a Varšavou. Ve skutečnosti šlo o závody dva. Sedmietapový se startem v Praze a pětidílný z Varšavy. Z Prahy tehdy vyrazilo vstříc 1106 kilometrům 53 závodníků, do Varšavy jich po sedmi etapách dojelo 39. V opačném směru měřila trať 880 km a zdolat se ji v pěti dílech snažilo 65 jezdců, do Prahy však dorazilo 52. Žlutý trikot pro vítěze po vzoru Tour de France v obou cílových městech navlékli Jugoslávci: v Praze Alexander Zorič (35:53,16 hodin a průměrná rychlost 30,7 km/h), ve Varšavě Augustin Prosenik (26:52,25 h, 32,4 km/h).

Až v roce 1950 se oficiálně soutěžilo pod názvem Závod Míru.

Postupně závod získal na popularitě a významu, přestože zůstal vypsán jen pro amatéry. Od roku 1952 se mezi pořadatelské země přidalo tehdejší Východní Německo a závodilo se mezi Prahou, Berlínem a Varšavou. Místa startu úvodní etapy a cíle závěrečného dějství se střídala. V osmdesátých letech dvacátého století se pak do výčtu pořadatelských zemí zařadil i tehdejší Sovětský svaz.

Po rozpadu Československé federace se na jaře 1993 jelo poprvé téměř výhradně na území České republiky. O třináct let později se pak uskutečnil poslední ročník Závodu míru. Ekonomické problémy zapříčinily krach organizace.

Historicky nejvíce vítězství získal Němec Steffen Wesemann. Jeho pět triumfů se však datuje až do doby po roce 1989, kdy v Československu proběhla sametová revoluce. Čtyři vítězství ze Závodu míru má Polák Ryszard Szurkowski a Němec Uwe Ampler.

Mezi spurtery byl absolutním králem Němec Olaf Ludwig, který bodovací soutěž ovládl osmkrát. Tři celková prvenství získal Ryszard Szurkowski. V soutěži vrchařů jsou s třemi prvenstvími nejlepší Sergej Suchoručenkov z tehdejšího Sovětského svazu, Uwe Ampler a český závodník Jaroslav Bílek.

Do historie se nesmazatelně zapsali i čeští, respektive českoslovenští cyklisté. Vítězství slavil Jan Veselý (1949), Jan Smolík (1964), Vlastimil Moravec (1972), Ján Svorada (1990), Jaroslav Bílek (1993), Pavel Padrnos (1995) a Ondřej Sosenka (2002).

Individuální výsledky

Rok Trasa Délka Etapy Vítěz
1948 Varšava – Praha 1104 km 7 Jugoslávie Augustin Prosenik (Jugoslávie)
1948 Praha – Varšava 842 km 5 Jugoslávie Aleksandar Zorić (Jugoslávie)
1949 Praha – Varšava 1259 km 8 Československo Jan Veselý (Československo)
1950 Varšava – Praha 1539 km 9 Dánsko Willi Emborg (Dánsko)
1951 Praha – Varšava 1544 km 9 Dánsko Kaj Allan Olsen (Dánsko)
1952 Varšava – Berlín – Praha 2135 km 12 Spojené království Ian Steel (Velká Británie)
1953 Bratislava – Berlín – Varšava 2231 km 12 Dánsko Christian Pedersen (Dánsko)
1954 Varšava – Berlín – Praha 2051 km 13 Dánsko Eluf Dalgaard (Dánsko)
1955 Praha – Berlín – Varšava 2214 km 13 Východní Německo Gustav-Adolf Schur (NDR)
1956 Varšava – Berlín – Praha 2212 km 12 Polsko Stanisław Królak (Polsko)
1957 Praha – Berlín – Varšava 2220 km 12 Bulharská lidová republika Nenčo Christov (Bulharsko)
1958 Varšava – Berlín – Praha 2210 km 12 Nizozemsko Piet Damen (Nizozemsko)
1959 Berlín – Praha – Varšava 2057 km 13 Východní Německo Gustav-Adolf Schur (NDR)
1960 Praha – Varšava – Berlín 2290 km 13 Východní Německo Erich Hagen (NDR)
1961 Varšava – Berlín – Praha 2435 km 13 Sovětský svaz Jurij Melichov (SSSR)
1962 Berlín – Praha – Varšava 2407 km 14 Sovětský svaz Gajnan Sajdchužin (SSSR)
1963 Praha – Varšava – Berlín 2568 km 15 Východní Německo Klaus Ampler (NDR)
1964 Varšava – Berlín – Praha 2246 km 14 Československo Jan Smolík (Československo)
1965 Berlín – Praha – Varšava 2318 km 15 Sovětský svaz Gennadij Lebeděv (SSSR)
1966 Praha – Varšava – Berlín 2340 km 15 Francie Bernard Guyot (Francie)
1967 Varšava – Berlín – Praha 2307 km 16 Belgie Marcel Maes (Belgie)
1968 Berlín – Praha – Varšava 2352 km 14 Východní Německo Axel Peschel (NDR)
1969 Varšava – Berlín 2036 km 15 Francie Jean-Pierre Danguillaume (Francie)
1970 Praha – Varšava – Berlín 1976 km 15 Polsko Ryszard Szurkowski (Polsko)
1971 Varšava – Berlín – Praha 1895 km 14 Polsko Ryszard Szurkowski (Polsko)
1972 Berlín – Praha – Varšava 2025 km 14 Československo Vlastimil Moravec (Československo)
1973 Praha – Varšava – Berlín 2076 km P, 16, E Polsko Ryszard Szurkowski (Polsko)
1974 Varšava – Berlín – Praha 1806 km 14 Polsko Stanisław Szozda (Polsko)
1975 Berlín – Praha – Varšava 1915 km P, 13 Polsko Ryszard Szurkowski (Polsko)
1976 Praha – Varšava – Berlín 1974 km P, 14 Východní Německo Hans-Joachim Hartnick (NDR)
1977 Varšava – Berlín – Praha 1648 km 13 Sovětský svaz Aavo Pikkuus (SSSR)
1978 Berlín – Praha – Varšava 1796 km P, 12 Sovětský svaz Alexandr Averin (SSSR)
1979 Praha – Varšava – Berlín 1942 km P, 14 Sovětský svaz Sergej Suchoručenkov (SSSR)
1980 Varšava – Berlín – Praha 2095 km P, 14 Sovětský svaz Jurij Barinov (SSSR)
1981 Berlín – Praha – Varšava 1887 km P, 14 Sovětský svaz Šachid Zagretdinov (SSSR)
1982 Praha – Varšava – Berlín 1941 km P, 12 Východní Německo Olaf Ludwig (NDR)
1983 Varšava – Berlín – Praha 1899 km P, 12 Východní Německo Falk Boden (NDR)
1984 Berlín – Praha – Varšava 1689 km P, 11 Sovětský svaz Sergej Suchoručenkov (SSSR)
1985 Praha – Moskva – Varšava – Berlín 1712 km P, 12 Polsko Lech Piasecki (Polsko)
1986 Kyjev – Varšava – Berlín – Praha 2138 km P, 15 Východní Německo Olaf Ludwig (NDR)
1987 Berlín – Praha – Varšava 1987 km P, 14 Východní Německo Uwe Ampler (NDR)
1988 Bratislava – Katowice – Berlín 2008 km P, 13 Východní Německo Uwe Ampler (NDR)
1989 Varšava – Berlín – Praha 1927 km 12 Východní Německo Uwe Ampler (NDR)
1990 Berlín – SlušoviceBílsko-Bělá 1595 km P, 11 Československo Ján Svorada (Československo)
1991 Praha – Varšava 1261 km P, 9 SNS Viktor Rjaksinskij (SNS)
1992 Berlín – KarpaczMladá Boleslav 1348 km P, 9 Německo Steffen Wesemann (Německo)
1993 TáborNový Bor 1342 km P, 9 Česko Jaroslav Bílek (Česko)
1994 Tábor – Trutnov 1354 km P, 9 Německo Jens Voigt (Německo)
1995 České BudějoviceOberwiesenthalBrno 1379 km P, 10 Česko Pavel Padrnos (Česko)
1996 Brno – ŻywiecLipsko 1703 km P, 10 Německo Steffen Wesemann (Německo)
1997 Postupim – Żywiec – Brno 1629 km P, 10 Německo Steffen Wesemann (Německo)
1998 PoznaňKarlovy VaryErfurt 1591 km 10 Německo Uwe Ampler (Německo)
1999 ZnojmoPolkowiceMagdeburg 1613 km 10 Německo Steffen Wesemann (Německo)
2000 HannoverKudowa-Zdrój – Praha 1608 km 10 Polsko Piotr Wadecki (Polsko)
2001 LodžPilzno – Postupim 1611 km 10 Dánsko Jakob Piil (Dánsko)
2002 České Budějovice – Saská Kamenice – Varšava 1470 km 10 Česko Ondřej Sosenka (Česko)
2003 OlomoucValbřich – Erfurt 1552 km 9 Německo Steffen Wesemann (Německo)
2004 BruselVratislav – Praha 1580 km 9 Itálie Michele Scarponi (Itálie)
2005 nekonal se
2006 LinecHannover 1297 km 8 Itálie Giampaolo Cheula (Itálie)

Legenda:

  • P = Prolog
  • E = Epilog

Soutěž družstev

  • 1948 – Polsko
  • 1948 – Polsko
  • 1949 – Francie
  • 1950–51 – Československo
  • 1952 – Velká Británie
  • 1953 – NDR
  • 1954–55 – Československo
  • 1956 – SSSR
  • 1957 – NDR
  • 1958–59 – SSSR
  • 1960 – NDR
  • 1961–62 – SSSR
  • 1963–64 – NDR
  • 1965–66 – SSSR
  • 1967–68 – Polsko
  • 1969 – NDR
  • 1970 – Polsko
  • 1971–72 – SSSR
  • 1973–74 – Polsko
  • 1975–81 – SSSR
  • 1982–83 – NDR
  • 1984–86 – SSSR
  • 1987 – NDR
  • 1988 – SSSR
  • 1989 – NDR
  • 1990 – Československo
  • 1991 – Polsko
  • 1992 – Německo
  • 1993 – Česko I
  • 1994 – Česko
  • 1995 – Polsko
  • 1996–97 – Team Telekom
  • 1998–99 – Mróz
  • 2000 – Nuerberber
  • 2001 – Team Telekom
  • 2002 – Mróz
  • 2003 – CCC-Polsat
  • 2004 – T-Mobile Team
  • 2006 – Unibet.com

Statistiky

Nejvíce vítězství

Vítězové podle zemí

  • 12 NDR
  • 10 SSSR
  • 7 Polsko, Německo
  • 5 Dánsko
  • 4 Československo
  • 3 Česko
  • 2 Jugoslávie, Francie, Itálie
  • 1 Velká Británie, Bulharsko, Nizozemí

Závod míru v kultuře

Povídka „Když ti to nejede“ z knihy Oty Pavla Plná bedna šampaňského popisuje závodníka Jana Veselého v 10. ročníku Závodu míru. Podle námětu Oty Pavla vznikl roku 1962 film Poslední etapa

V roce 2013 došlo k obnovení závodu, avšak se zcela jiným záměrem. Jde o závod národních týmů cyklistů do 23 let, přičemž od sezony 2015 jde o jeden ze tří dílů prestižního seriálu Nations Cup.

Zpočátku byly v programu závodu jen tři etapy, už během čtvrtého ročníku došlo k rozšíření na čtyři etapy. Na start závodu se v minulosti postavily hvězdy současného světového pelotonu jako Tadej Pogačar, Tao Geoghegan Hart, Julian Alaphilippe nebo Marc Hirschi.

Závod míru U23 se jezdí na mimořádně náročných tratích v Jeseníkách, tudíž je perfektní prověrkou kvality pro adepty World Tour.

„Každý rok vidíme, že na Závod míru jezdí silní kluci, které záhy najdete na soupiskách týmů z elitní divize. Jednotlivé reprezentace na Závod míru posílají nejlepší cyklisty. A všichni si pravidelně pochvalují, že naše etapy ukazují sílu všech kluků. Bez nadsázky můžeme říct, že jde o závod srovnatelný s těmi, které jsou někde v Pyrenejích či Alpách,“ říká Leopold König, ředitel Závodu míru do 23 let.

Juniorská soutěž

Několikadenní etapový závod určený pro juniory se každoročně konal v severočeském městě Terezíně a jeho okolí pod názvem Závod míru mládeže. Tento závod se koná dodnes pod mírně pozměněným názvem Závod míru juniorů.

Odkazy

Reference


Literatura

  • K. Małcużyński, Zygmund Weiss : Kronika wielkiego wyścigu, Ksiażka i wiedza, Warszawa, 1952.02. Adolf Klimanschewsky: Warschau-Berlin-Prag. Ein Erlebnisbericht von der Friedensfahrt 1952. Sportverlag, Berlin, 1953. (polsky)
  • Brigitte Roszak/Klaus Kickbusch (Redaktion): Friedensfahrt. Sportverlag, Berlin, 1954. (německy)
  • VII. Internationale Friedensfahrt. Volkskunstverlag Reichenbach, 1955. (německy)
  • VIII. Wyscig Pokoju, Zavod Miru, Friedensfahrt. Verlag: Sport i Turystika, Warszawa 1955.
  • Horst Schubert: Etappengefüster. Sportverlag, Berlin, 1956. (německy)
  • Horst Schubert u.a.:Jedes Jahr im Mai. Sportverlag, Berlin, 1957. (německy)
  • Herbert Kronfeld: Zwischen Start und Ziel. Sportverlag, Berlin, 1957. (německy)
  • Egon Lemke: Giganten der Pedale. Verlag Junge Welt, Berlin, 1958. (německy)
  • Autorenkollektiv: Friedensfahrt. Sportverlag, Berlin, 1962. (německy)
  • Klaus Ullrich: Kluge Köpfe - schnelle Beine. Sportverlag, Berlin, 1963. (německy)
  • Alles über alle Friedensfahrer. Verlag Neues Deutschland, Berlin, 1964. (německy)
  • Täves Friedensfahrtlexikon. Verlag Neues Deutschland, Berlin, 1965. (německy)
  • Klaus Ullrich (Hrsg.): Fahrt der Millionen. Sportverlag, Berlin, 1967. (německy)
  • Trzdziesci lat Wyscigu Pokoju. Krajowa Agencja Wydawnicza, Warszawa, 1977. (polsky)
  • Klaus Ullrich: Die große Fahrt. Sportverlag, Berlin, 1977. (německy)
  • Günter Teske: Das gelbe Trikot. Verlag Neues Leben, Berlin, 1981. (německy)
  • Klaus Ullrich: Jedes Mal im Mai, Sportverlag, Berlin, 1986, ISBN 3-328-00177-8. (německy)
  • Ulf Harms: Der verschwundene Friedensfahrer. Militärverlag der DDR, Berlin, 1987, ISBN 3-327-00433-1. (německy)
  • Gustav-Adolf Schur (Hrsg.): Friedensfahrt, Spotless-Verlag, Berlin, 1995, ISBN 3-928999-47-8. (německy)
  • Tilo Köhler: Der Favorit fuhr Kowalit: Täve Schur und die Friedensfahrt. Gustav Kiepenheuer Verlag, 1997, ISBN 3-378-01015-0. (německy)
  • Manfred Hönel/Olaf Ludwig: 100 Highlights Friedensfahrt. Sportverlag, Berlin, 1997, ISBN 3-328-00717-2. (německy)
  • Maik Märtin: 50 Jahre Course de la Paix, Agentur Construct, Leipzig, 1998. (německy)
  • Klaus Ullrich Huhn: Die Geschichte der Friedensfahrt. Spotless-Verlag, Berlin, 2001, ISBN 3-933544-52-1. (německy)
  • Bogdan Tuszynski/ Daniel Marszalek: Wyscik Pokoju 1948-2001, Verlag FDK Warszawa, Warszawa, 2002, ISBN 83-86244-33-X (polsky)
  • Andreas Ciesielski: Das Wunder von Warschau, Scheunen-Verlag, Kückenshagen, 2005, ISBN 3-934301-83-5 (německy)
  • Alan Buttler/Klaus Huhn: Wie die Friedensfahrt "ausgegraben" wurde, NORA Verlagsgemeinschaft Dyck & Westerheide, Berlin, o.J., ISBN 978-3-86557-301-8 (německy)
  • Rainer Sprehe: Alles Rower? Ein Wessi auf Friedensfahrt. Covadonga-Verlag, Bielefeld 2012, ISBN 978-3-936973-70-9 (německy)
  • KAŠPAROVÁ, Karolína. Historie cyklistického Závodu míru od roku 1948 do roku 1967. 2017 [cit. 2019-07-28]. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce doc. PaedDr. Jan Štumbauer, CSc.. Dostupné online.
  • ČAPKOVÁ, Markéta. Historie cyklistického Závodu míru od roku 1968. 2017 [cit. 2019-07-28]. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce doc. PaedDr. Jan Štumbauer, CSc.. Dostupné online.

Audio/Video:

  • Kopfsteinpflaster und Asphalt. Radio-Feature des MDR. 1 CD. Pool Music und Media, 1998, 4260031180232.
  • Hagen Boßdorf: Geschichte der Friedensfahrt. VHS-Video. 1997, ISBN 3-328-00770-9.
  • Friedensfahrt Course de la Paix 1978, Dokumentation des WDR, Köln, 1978
  • Damals in der DDR. 3 CDs, 2001, BMG 743218855023 (u. a. Friedensfahrt-Fanfare).

Související články

Externí odkazy

Strategi Solo vs Squad di Free Fire: Cara Menang Mudah!