Byl třetím synem posledního toskánského velkovévodyFerdinanda IV. a jeho druhé manželky, parmské princezny Alice. Vyrůstal v početné rodině deseti sourozenců v Salcburku, kam se rodina uchýlila po zrušení velkovévodství. Věnoval se vojenské kariéře. Roku 1908 se stal majitelem 66. pěšího pluku. V roce 1911 byl povýšen do hodnosti generálmajora a roku 1914 dosáhl hodnosti polního podmaršálka. Na začátku 1. světové války velel 25. pěší divizi. V roce 1916 přerušil službu a o rok později byl císařem Karlem I. jmenován generálem pěchoty. V roce 1918 odešel s rodinou do švýcarského exilu, odkud se v roce 1935 do Rakouska vrátil. Žil v St. Gilgenu, nacházejícím se v okrese Salcburk-okolí. Zde byl také pochován.
Manželství a potomci
V roce 1900 se oženil s sicilskou princeznou Marií Kristinou. Manželům se narodily čtyři děti.
Gottfried (14. března 1902 – 21. ledna 1984), titulární toskánský velkovévoda, ⚭ 1938 Dorotea Bavorská (25. května 1920 – 5. července 2015)
Helena (30. října 1903 – 8. září 1924), ⚭ 1923 Filip II. (14. listopadu 1893 – 17. dubna 1975), vévoda württemberský
(přímý link strana 439 a strana 440) R. Egger: Peter Ferdinand, Erzherzog von Österreich. V: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 7, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1978, ISBN3-7001-0187-2, S. 439 f
S: také španělský infant T: také toskánský princ M: také modenský princ P: také portugalský infant B: také belgický princ kurzívou jsou rakouští panovníci
Leopold Amedeo* • Maxmilián* • Leopold* • Konstantin Salvátor* • Pavel Salvátor*
toskánští velkovévodové kurzívou, ** titulární toskánští velkovévodové, * rakouští arcivévodové; Ferdinand IV. Toskánský byl posledním skutečným toskánským arcivévodou, jeho nástupci již jen drží titul zaniklého státu