Velkovévodou se stal ve svých 27 letech, po předčasné smrti Ferdinanda III. Zajímal se o půdu a o její zlepšování, podporoval stavby silnic a přispěl ke zlepšení hospodářsko-sociální úrovně v zemi. Byl velkým odpůrcem liberalismu, přesto však musel postoupit několika ústupkům v podobě svobodného tisku, povolení občanské gardy nebo zavedení ústavy v parlamentu.
V roce 1848 po vypuknutí první italské války za nezávislost, uprchl Leopold do San Stefana a poté do Gaety. Díky vojenskému zásahu císaře Františka Josefa, který se prodloužil na dlouhých sedm let, se mohl Leopold vrátit zpět do země. Mezi občany však začala vůči panovníkovi narůstat nesympatie, kterou chtěl Leopold potlačit zrušením ústavy a pokusem o autoritativní politiku. Tento stav si vynutil v roce 1859 v další válku za nezávislost, jež Leopolda donutila utéct z Florencie.
Leopold II, velkokníže Toskánský je uváděn roku 1848 jako majitel Panství Zákupy a panství Police na Českolipsku. Krátce poté byla panství v Rakousko-Uhersku zrušena. [1]. V testamentu z roku 1870 rozdělil svůj nemovitý i movitý majetek mezi své děti[2]
6. Ferdinand IV. Toskánský (10. 6. 1835 Florencie – 17. 1. 1908 Salcburk), rakouský arcivévoda, toskánský velkovévoda 1859–1860, po roce 1860 pouze titulární velkovévoda
13. Ludvík Salvátor Toskánský (4. 8. 1847 Florencie – 12. 10. 1915 Brandýs nad Labem), přírodovědec, etnograf, zemřel svobodný, ale prevděpodobně měl nelegitimní potomky
14. Jan Salvátor Toskánský (25. 11. 1852 Florencie – asi 1890,? roku 1911 prohlášen za mrtvého), roku 1889 se vzdal svých titulů a vystoupil z habsburského domu, zmizel při plavbě se svou ženou poblíž mysu Horn
↑SOVADINA, Miloslav. Správní vývoj Českolipska. Česká Lípa: Státní okresní archiv, 1998. ISBN80-238-3843-1. Kapitola Charakter správy před rokem 1848, s. 19.
↑Sborník Ludvík Salvátor Toskánský, vědec a cestrovatel, uspořádali Eva Gregorovičová a Jan Kahuda. Národní archiv Praha 2018, zejména Pavel Koblasa, s. 243-244
↑KOSCH, Wilhelm. Deutsches Literatur-Lexicon. S. „2458“. books.google.sk [online]. K. G. Saur, 1998 [cit. 2022-11-15]. S. „2458“. Dostupné online.
Sborník Ludvík Salvátor Toskánský, vědec a cestovatel, v roce 170. výročí narození, uspořádali Eva Gregorovičová a Jan Kahuda. Národní archiv Praha 2018, stran 400; ISBN978-80-7469-085-3
Toskánští Habsburkové a Ostrovské panství. Sborník z mezinárodního historického sympozia. Redakce Miluše Kobesová a Zuzana Železná. Ostrov 2018, bez ISBN
S: také španělský infant T: také toskánský princ M: také modenský princ P: také portugalský infant B: také belgický princ kurzívou jsou rakouští panovníci
Leopold Amedeo* • Maxmilián* • Leopold* • Konstantin Salvátor* • Pavel Salvátor*
toskánští velkovévodové kurzívou, ** titulární toskánští velkovévodové, * rakouští arcivévodové; Ferdinand IV. Toskánský byl posledním skutečným toskánským arcivévodou, jeho nástupci již jen drží titul zaniklého státu