Walter W-III byl letecký motor vyráběný československou automobilkou Walter v letech 1923 až 1924. Jednalo se o licenci německého motoru BMW IIIa (1917, konstruktér Max Friz),[1] který byl ve značných počtech vyráběn na samém sklonku 1. světové války firmou Bayerische Motorenwerke GmbH (BMW) sídlící v Mnichově. Tento motor je známý především díky tomu, že poháněl stíhačkuFokker D.VIIF (1918) a také Junkersy J 10 (1918) a F 13 (1919).[2]
Walter W-III, typový list B1, s. 1
Vznik a vývoj
V roce 1923 byla v továrně Walter zahájena výroba leteckých motorů. Byl to licenční motor německé továrny BMW v Mnichově. Šlo patrně o nejlepší konstrukci leteckého motoru, který byl v Německu k dispozici na sklonku První světové války s výbornými výškovými vlastnostmi, ovšem pokulhávající za výkony motorů, které měli k dispozici letečtí konstruktéři na straně Trojdohody, kde nejvýkonnější dostupné letecké motory dosahovaly v letech 1917–1918 výkonů až 300–400 koní. Zajímavé je, že přejímačem těchto motorů BMW IIIa pro rakousko-uherskou armádu v námořním arzenálu v Pule a v továrně Bayerische Motorenwerke v Mnichově byl Ing. František Barvitius, pozdější hlavní konstruktér a technický ředitel Walter.[3]
Motorů Walter W-III bylo vyrobeno pouhých 20 kusů, většina požadovaných a použitých motorů v Československu typu BMW IIIa byla získána koupí v zahraničí (mnohdy z poněkud pochybných zdrojů a poněkud pokoutními cestami). Firma Walter se později ve třídě nejvýkonnějších leteckých motorů (rozuměno na úrovni výkonů poloviny 20. let 20. století) zaměřila na stavbu licenčních motorů BMW IV, které firma vyráběla jako Walter W-IV. Licenci na výrobu těchto motorů (W-III a W-IV) zakoupilo Ministerstvo národní obrany a dalo ji továrně Walter, která po úpravách tyto motory vyráběla.[4]
Popis motoru
Walter W-III byl šestiválcový řadový motor s ocelovými válci, z nichž každý měl navařen plechový vodní, chladicí plášť. W-III byl výškový motor, tzv. překomprimovaný a předimenzovaný (tedy s kompresním poměrem vyšším než jaký při provozu dovolovala odolnost použitého paliva proti detonačnímu spalování a s větším zdvihovým objemem, než by byl třeba při běžně dosahovaných hodnotách středního efektivního tlaku a střední pístové rychlosti k dosažení požadovaného výkonu; motor potom sice nebyl v nižších letových hladinách schopen pracovat na „plný plyn“, ale na druhou stranu si udržoval výkon do větší výšky, než je možné u běžně koncipovaného motoru s atmosférickým plněním). Motor byl vybaven speciálním karburátorem a pilot reguloval výkon motoru dvěma plynovými pákami, normální plynovou pákou (pro „škrcený“ výkon v nižších letových hladinách) a pákou tzv. výškového plynu, kterou mohl používat teprve od nadmořské výšky kolem 2000 metrů — v této výšce již nehrozilo poškození motoru ani při plné, „neškrcené“, dodávce palivové směsi do válců.[5]
Motorová skříň byla dvoudílná, odlita z hliníkové slitiny a byla chlazena vzduchem. Ve spodní části motorové skříně byla uložena vodní pumpa, která byla poháněna svislým hřídelem od zalomeného hřídele. Stejným hřídelem byla poháněna i olejová pumpa. Válce byly ocelové a písty z hliníkové slitiny. Z chromniklové oceli Poldi Victrix byla kliková hřídel, která byla uložena 7 kluzných ložiscích vylitých kompozicí a v jednom axiálním, kuličkovém ložisku. Dutá ojnice kruhového průřezu byla rovněž z oceliPoldi Victrix. Pohon ventilů (2 na válec) zajišťoval vačkový hřídel umístěný nad válci a vahadélka. Vedení ventilů (1 sací, 1 výfukový) z odkovků bylo rovněž na válce přivařeno. Vačkový hřídel byl poháněn svislým hřídelem a dvěma páry kuželových kol od zadního konce klikového hřídele.Elektromagnetické zapalování bylo typu Bosch nebo Scintilla, v každém válci byly umístěny dvě zapalovací svíčky.[6]
Použití
Krátce po odjetí typové, homologační zkoušky byl s tímto motorem (v letounu Aero A-18b) vytvořen československý rychlostní rekord 230 km/h, když jej pilotoval Josef Novák.[7]
Motory BMW IIIa a Walter W-III (od roku 1924) byly montovány do řady letounů vyráběných v Československu, mj. Aero Ae-04, Aero A-18, Aero A-25, Aero A-26, Avia BH-3 a Letov Š-3, ve kterých nahrazovaly původní motory BMW-IIIa.[8] Německá továrna BMW za podmínek poraženého státu z I. světové války podle Versailleské smlouvy a při následném omezení letecké výroby v Německu nesměla po určité období tyto motory vyrábět.
Typ: čtyřdobý zážehový vodou chlazený stojatý řadový šestiválec, s přímým náhonem vrtule
Vrtání válce: 150 mm
Zdvih pístu: 180 mm
Celková plocha pístů: 1060 cm2
Zdvihový objem motoru: 19 085 cm3
Délka motoru: 1573 mm
Výška motoru: 1117 mm
Šířka motoru: 500 mm
Hmotnost suchého motorus nábojem vrtule a příslušenstvím(tj. bez provozních náplní): 286 kg
Součásti
Rozvod: ventilový, OHC
Karburátor: Walter Special
Předepsané palivo: směs benzínu a tech. benzolu v poměru 50÷50
Zapalování: dvěma magnety Bosch ZH6 nebo Scintilla AG 6
Mazání: tlakové, oběžné s jednou tlakovou, pístovou pumpou
Pohon: dvoulistá dřevěná vrtule s převodem 1:1
Chlazení: vodou
Výkony
Výkony:
nominální, jmenovitý: 185 k (136,1 kW) při 1360 ot/min
krátkodobý maximální: 200 k (147,1 kW) při 1420 ot/min
Kompresní poměr: 6,5:1
Spotřeba paliva: 230 g·h−1·k−1 / 313 g·h−1·kW−1
Spotřeba oleje: 16 g·h−1·k−1 / 21,8 g·h−1·kW−1
Specifický výkon: 10 k/l (7,4 kW/l)
Specifická hmotnost: 1,25 kg/k (1,7 kg/kW)
Odkazy
Reference
↑BMW IIIa [online]. München: BMW Group Archivs [cit. 2020-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-30.
↑ abNĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 222, 272–273.
↑ Ing. F. A. Barvitius - 50 let. Národní listy. 1940-03-31, roč. 80. (1940), čís. 88, s. 12. Dostupné online.
↑H, . Československé letecké motory. Jas, rodinný ilustrovaný nepolitický týdeník. 1927-06-23, roč. 1, čís. 25, s. 11. Dostupné online.
↑ Letadlové motory fy. Walter a spol., Jinonice. Letectví. 1924-05, roč. 4. (1924), čís. speciální výstavní číslo, s. 123–124. Dostupné online.
↑ abAKCIOVÁ SPOLEČNOST WALTER, TOVÁRNA NA AUTOMOBILY A LETECKÉ MOTORY. Walter W-IV. Katalog motorů Walter a jejich použití na letadlech. 1933, s. B1, 140 s.
↑ O cenu presidenta republiky. Letectví. Září 1924, roč. 4. (1924), čís. 9, s. 187–193. Dostupné online.
↑ŠOREL, Václav. Encyklopedie českého a slovenského letectví. I. vyd. Brno: CP Books, 2005. 448 s. ISBN80-251-0733-7. S. 33–36.
↑FLIEGER, Jan. Walter W-III [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení válka.cz, 2005-11-26 [cit. 2019-04-07]. Dostupné online.
Literatura
NĚMEČEK, Václav. Československá letadla. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1958.
.jpg)
