Walter NZ-40 a Walter NZ-45 byly československé tříválcové vzduchem chlazené hvězdicové motory. Byly vyvinuty na přelomu 20.-30. let 20. století a byly vyráběny Akciovou továrnou automobilů Josef Walter a spol. v Praze - Jinonicích.[1]
Vznik a užití
Walter NZ-40 byl odvozen od základního motoru řady NZ, od pětiválcového typu Walter NZ-60 (1923-1930). Všechny motory řady NZ měly jednotné vrtání 105 mm a zdvih 120 mm (až na Walter Scolar). Lišily se pouze počtem válců. Konstrukčně jej zpracoval, po odchodu ing. Nováka a ing. Zeithammera, ing. František Barvitius, hlavní konstruktér a technický ředitel jinonické továrny.
Tříválec NZ-40 z roku 1929 přibyl do řady NZ jako poslední, po základním pětiválci NZ-60 (1923) ho předstihly sedmiválcový Walter NZ-85 (1926) i devítiválcový Walter NZ-120 (1927). S tříválcem však byly potíže, které způsobovaly nevyváženost chodu. Kvůli nadměrným vibracím se motor NZ-40 nedostal do výroby a ani k montáži na letoun. Motor byl přepracován na verzi Walter NZ-45. Jeho homologační zkouška byla odjeta až ve dnech 26.1.-13.2.1932. Původní potíže motoru NZ-40 se nepodařilo odstranit, a proto ani NZ-45 nemá žádnou úspěšnou aplikaci v nasazení na nějaký letoun. Koncem roku 1932 byl nahrazen motorem Walter Polaris. Počty vyrobených motorů Walter NZ-40 resp. Walter NZ-45 oficiální statistiky neuvádějí, ale zřejmě se jednalo jen o jednotky kusů.[2]
Popis motoru
Motor Walter NZ-40 byl tříválcový, hvězdicovývzduchem chlazený motor s vrtáním 105 mm a zdvihem 120 mm (3H). Konstrukce motoru dovolovala využít jej na letounu v tažném nebo tlačném uspořádání. Motorová skříň byla ze dvou částí, odlitých z hliníkové slitiny. Válce byly ocelové s nalitými hliníkovými žebry. Hlava válců ze šedé litiny byla k válci přišroubována 4 šrouby. Dvoudílný, zalomený klikový hřídel byl vykován z oceli Poldi Vitrix Special a otáčel se ve dvou válečkových ložiscích a jednom kuličkovém ložisku. Přední konec hřídele měl kónické ukončení pro uložení vrtulového náboje.[3]
Hlavní ojnice kruhového průřezu byla z chromniklové oceli, k níž byly přičleněny dvě vedlejší ojnice. Hlavní ojnice byla uložena na čepu klikového hřídele prostřednictvím bronzového pouzdra, vylitého ložiskovým kovem. Písty byly odlity z hliníkové slitiny a vyztuženy žebry, která současně přichycovala nálitky pro pístní čepy. Pístní čepy byly volné jak v ojnici, tak i v pístu. Byly zajištěny proti vysunutí Segerovými pojistnými kroužky. U rozvodu OHV byly ventily poháněny od vačkového kotouče prostřednictvím zvedáků, zdvihacích tyčinek a vahadélek. Vahadla byla uložena na válečcích. Mazání olejovým čerpadlem se suchou skříní, které bylo umístěno v přední části motorové skříně. Pumpy byly dvě - tlaková, která čerpala oleje do motoru, a vratná (sací), která čerpala olej z motoru zpět do nádrže. Zapalování bylo jednoduché magnety Scintilla. Na požádání bylo možné vybavit motor pouze jedním magnetem. Předstih zážehu byl ručně seříditelný. Počet svíček ve válci 2 nebo 1 (podle počtu magnet).
Byl to klasický benzinový motor s karburátorem Zénith "Triplediffuseur". Směs z karburátoru se přiváděla přes krátký nástavec do rozváděcího, kruhového kanálu, který byl v zadní polovině motorové skříně a odtud sacími trubkami k jednotlivým válcům. Směs v rozváděcí komoře byla ve spodní části předehřívána od výstupního olejového potrubí z motoru. Mimo to mohl být namontován i předehřívač vzduchu pracující s teplem z výfukového systému. Startování motoru bylo ruční, klikou umístěnou vzadu na motoru.[4]
Výše uvedené nedostatky motoru Walter NZ-40 se konstrukční oddělení pokusilo odstranit verzí Walter NZ-45 z roku 1931. Montáž a demontáž motoru do draku letounu bylo možno provést velmi snadno bez odpojování kterékoliv části motoru, sacího potrubí atp., a přichycen byl k draku pouze 6 šrouby. Snadno byly přístupné a kontrolovatelné i olejové a benzínové přípojky a šroubení. Walter NZ-45 měl již mimo startování klikou i elektrické přes startovací magneto.[5]
↑ abNĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945), Walter NZ-40. III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 217–218, 270–271.
↑DITTMAYER, Antonín. Počty prodaných motorů Walter [online]. Praha - Jinonice: Walter a.s., 2009 [cit. 2019-01-14]. Dostupné online.
↑Katalog motorů Walter a jejich použití na letadlech, Publisher: Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory, Vol. 1933, 140 p., p. A1/1-2
↑Popis leteckého motoru Walter NZ 40 (příloha I. k protokolu o homologaci). I. vyd. Praha: Ministerstvo veřejných prací, 1930. 2 s. S. 1–2.
↑ abSCHMID, J. ing. Motory Walter pro sportovní letouny. Letec. 1932-02-20, roč. 8. (1932), čís. 2, s. 49–54. Dostupné online.
↑FLIEGER, Jan. Walter NZ-40 [online]. Občanské sdružení valka.cz, 25.11.2005 [cit. 2019-01-14]. Dostupné online.