Walter M-202 byl pístový, letadlový, dvouválcový, dvoudobý vzduchem chlazený plochý motor s reduktorem a elektrickým nebo ručním spouštěčem. Byl vyráběn českou firmou Walter mezi lety 1994 až 2000. Motor byl určen pro pohon závěsných kluzáků a ultralehkých letadel v tažném i tlačném provedení. [1] Dvouválec s maximálním výkonem 48 kW měl být nejmenším typem z připravované nové řady pístových motorů pro všeobecné letectví.[2]
Vznik a vývoj
Předchozími dvouválcovými motory vyráběnými jinonickou továrnou byl invertní Walter A z roku 1946 a plochý, horizontální Walter Atom z roku 1934. Pro pohon ultralehkých a amatérských letadel se v 70. a 80. letech v Československu používaly upravené motory z automobilů Trabant a především rakouské Rotaxy. Po transformaci na akciovou společnost (1991) se v Jinonicích rozhodli obnovit vývoj a výrobu leteckých pístových motorů. V letech 1991-1994 byl kolektivem vedeným konstruktérem ing. Jiřím Vyčítalem vyvinut a odzkoušen motor M-202, který vznikl jako nová konstrukce na základě prototypu motoru M-30, původně navrženého VUT Brno,[3] určeného k sériové výrobě v jinonické továrně rozhodnutím GŘ VHJ Aero. Motor M-202 získal od Státní letecké inspekce typové osvědčení způsobilosti k leteckému provozu č. 94-10 dle předpisů L8/S a JAR 22H v listopadu 1994.[4] Celkem do roku 2000 bylo vyrobeno 12 motorů M-202.[5] Zkušenosti z vývoje a výroby motoru M-202 se měly stát základnou pro projektovaný motor Walter M-204.
Popis motoru
Plochý, horizontální dvoudobý dvouválec M-202 s protilehlými válci byl vybaven reduktorem otáček na principu páru jednoduchých čelních kol se šikmým ozubením. Reduktor byl na motoru umístěn v zadní části skříně mezi klikovým hřídelem a setrvačníkem, čímž bylo dosaženo abnormálně krátké stavební délky motoru a současně to mělo výhodu pro řešení torzního systému. Motor byl vybaven účinným tlumičem torzních kmitů v reduktoru.
Enormní tepelné namáhání pístů (v oblasti dna pístu až 420°C, v oblasti pístních kroužků 250°C) bylo sníženo použitím technologie plazmatického nástřiku vytvořením tepelné, cermetové bariéry s vrchním vrstvou na bázi stabilizovaného oxidu zirkoničitého (ZrO2).[6]
Motor byl vybaven magneto-elektrickým bezkontaktním zapalováním kondenzátorového typu (elektrický spouštěč z automobilu Fiat 126 P) a zdrojem stejnosměrného proudu. Každý válec byl vybaven samostatným karburátorem Bing. Palivové čerpadlo bylo vybaveno regulací tlaku paliva. Otáčky motoru byly kontrolovány elektronickým otáčkoměrem. Výfukový systém měl účinný tlumič hluku.[1] K zážehu směsi docházelo v obou válcích současně, což si vyžádalo i speciální konstrukci reduktoru otáček s tlumičem torzních kmitů, na kterou byl Ing. Jiřímu Vyčítalovi, Ing. Janu Součkovi a Ing. Oldřichu Javoříkovi udělen český patent č. 282940.[7] Řešení patentem se týkalo tlumení torzních kmitů u mechanických soustav s tuhými převody, a přenášejícím nerovnoměrný krouticí moment jako například soustava letecký pístový spalovací motor - reduktor - vrtule.[8]
Motor byl certifikován dle předpisu JAR 22H a dlouhodobou zkouškou ověřena doba do generální opravy na 400 provozních hodin. Program byl ale z rozhodnutí vedení podniku Walter a.s. a vlastníků v roce 2000 ukončen.[9]
Orličan Ornis M-7
Použití
Motor byl použit na podnikovém, lehkém zemědělském letounu ZA-01 (J. Zimák/Agropodnik Zálší, OK-006) a na ultralightu MF-1 Vážka (OK-YUH 02). Provozován byl i na letounech Ornis M-7 (Orličan Choceň, OK-BUU-03), Aero Vodochody Hroch a MAT-20 (ConAir, OK-EUU 41 resp. OK-ZUH-05).[10]
↑JAROŠ, Karel Ing., CSc. Letadlové motory M-10 a M-30. Letectví & kosmonautika. 1987-04-21, roč. 61, čís. 8, s. 292–294 (12–14). Dostupné online.
↑ Akciová společnost Motorlet Jinonice obdržela osvědčení o způsobilosti motoru Walter M202. Letectví & kosmonautika. 1994-12-22, roč. 70, čís. 26, s. 2042 (16). Dostupné online.
↑Počty prodaných motorů Walter [online]. Praha - Jinonice: Walter Jinonice, 2009 [cit. 2023-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-27.
↑TOŠNAR, Libor. Žárové nástřiky. Profily. SIAD Czech, 2011-03, roč. 8, čís. 1, s. 4–7.
↑DITTMAYER, Antonín. Podnikatelská historie společnosti Walter [online]. Praha - Jinonice: Walter Jinonice, 1996 [cit. 2023-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-08-03.
↑DITTMAYER, Antonín. Podnikatelská historie společnosti Walter [online]. Praha: Walter Jinonice, 2008 [cit. 2023-11-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-08-03.
↑BLATNÝ, Jiří ing. Walter - historie a současnost. Letectví & kosmonautika. 1996-10, roč. 72, čís. 20, s. 1288–1291 (24–27). Dostupné online.
_01.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
