Walter Sagitta (detail válce)Walter Sagitta při pařížském Aerosalonu (1938)Walter Sagitta I-SR (1939)Walter Sagitta, pohled na zadní víko (1937)Walter Sagitta I-SR (1939)Walter Sagitta I-SR (1939)Walter Sagitta I-SR charakteristikyWalter Sagitta I-SR v leteckém muzeu M. VlachaWalter Sagitta I-SR v leteckém muzeu M. VlachaWalter Sagitta I-SR v leteckém muzeu M. Vlacha
Jednalo se o největší a nejsilnější invertní pístové motory původní konstrukce ing. Františka Adolfa Barvitia, vyráběné mezi světovými válkami v jinonické továrně. Primát si získaly mezi leteckými motory Walter i z hlediska počtu válců do V (pod úhlem 60°). Z tohoto pohledu je možno vzdáleně je přirovnat k dvanáctiválcovému motoru do V, který byl použit v automobilech Walter Royal (5879 cm³), v autobusu Walter D-Bus (7354 cm³) a v rychlém a se stejným motorem i v hasičském autě Walter V-12 (1931–2). U Walter Sagitta se jednalo o motor zcela nové koncepce, s vysokou výkonností a minimální čelní plochou. V tomto parametru (poměr čelní plochy k výkonu) patřil k nejlepším na světě. Byl určen pro nejrychlejší vojenská, sportovní a dopravní letadla. Byl opatřen vysokootáčkovým kompresorem se samočinným omezovačem přetlaku v sání. Byl uzpůsoben pro použití dřevěných nebo kovových vrtulí se stoupáním přestavitelným na zemi i za letu (hydraulicky).[2]
Světovou premiéru si odbyl motor Sagitta od 13. listopadu 1936 na 15. mezinárodní letecké výstavě v Paříži a byl představen ve dvou provedeních – s vysazeným reduktorem, aby bylo možné použít dutý hřídel vrtule ke střelbě, a také se sériovým reduktorem pro instalaci ve vícemotorových letadlech.[3] Motory byly v letech 1937–1938 hlavními poutači v expozicích A.S. Walter na dalších leteckých výstavách – v Praze, v Miláně (II. mez. aerosalon) a v Paříži (16.–17. mez. aerosalon).[4] Pražskou expozici si v červnu 1937 se zájmem prohlédl i prezident republikyE. Beneš s doprovodným výkladem prezidenta společnosti Walter Vítězslava Kumpery.[5]
Jako první se rozběhly Walter Sagitta I-M a I-MR. Jednalo se o invertní řadový dvanáctiválec do V, vzduchem chlazený, s možností instalace reduktoru. Pohon vrtule byl buď přímý (I-M) nebo s reduktorem (I-MR).[6] Dosahoval výkonu 404 až 441 kW (550-600 k) při 2500 ot/min. Vyznačoval se kompaktní konstrukcí, dokonalým dílenským zpracováním a poměrně nízkou hmotností. Jako druhé v pořadí se rozběhly motory Sagitta I-S a I-SR o nominálním výkonu 393,4 kW (535 k) při 2500 ot./min. Motor byl homologován podle mezinárodních předpisů CINA v červnu 1937. Druhá homologace silnější verze s reduktorem proběhla v červnu 1938.[7]
Celkem bylo vyrobeno 61 motorů všech verzí.[8] V roce 1941 byla licence na motor Sagitta I-SR prodána do Itálie, společnosti Alfa Romeo z Milána. Ta potom vyráběla tento motor pod označením Alfa Romeo 122 R.C.38.
Využití motorů Sagitta v letech 1937–1939 a jejich zkoušení na prototypech letounů ukončila II. světová válka. Tyto motory tedy skončily podobně jako dvanáctiválce Walter v automobilech Royal, D-Bus a V-12, jejichž „vzlet“ ukončila světová hospodářská krize. Motor Walter Sagitta skončil ještě předtím, než mohl ukázat, co v něm dříme.
Walter Sagitta I-MR (550-600 HP)
Popis
Walter Sagitta byl vzduchem chlazenýinvertnířadový dvanáctiválec se dvěma řadami válců do V pod úhlem 60°. Hlavní předností použitého uspořádání válců bylo dosažení minimální čelní plochy a tím zmenšení čelního odporu na minimum. Tomu pomohlo i umístění sacího potrubí mezi rozevřené válce. Konstruktér byl veden snahou „více válců o menším objemu“, což mu umožnilo docílit vysokých otáček, vysoké specifické výkonnosti, stejnoměrného chodu, neobyčejné spolehlivosti a trvanlivosti při poměrně jednoduché konstrukci.[9]
Ocelové válce se skládaly z hustě žebrované hlavy, odlité ze slitiny hliníku a z vlastního válce z legované oceli, která zabezpečovala vysokou odolnost a životnost třecích ploch i při značném mechanickém a tepelném namáhání. Válce se opíraly o skříň přírubou a zasahovaly ústím hluboko do klikové skříně. Sací hrdla hlav směřovala do středního prostoru mezi obě řady válců, výfuková hrdla na vnější stranu motoru. Do hlav byla zalisována a zaválcována ventilová sedla ze speciálního bronzu. Kované písty byly z hliníkové slitiny Hiduminium R.R.59 a každý měl 4 pístní kroužky, dva těsnicí a dva stírací. Pístní čep byl volný, pojištěný byl pérovými kroužky. Kované ojnice profilu H měly dělenou hlavu staženou čtyřmi šrouby a „objímaly“ bronzové pánve, vylité ložiskovým kovem. Hlavní ojnice (v pravé řadě válců) měla po straně nosná oka s bronzovými pouzdry pro čepy, na nichž byla uložena vedlejší ojnice pro válce levé řady. I ta měla bronzová pouzdra.[10]
Dvoudílná kliková skříň tvořila hlavní nosnou část motoru a obě poloviny byly odlity z hořčíkové slitiny (elektron). K spodní části byly připojeny hlavy válců. Klikový hřídel byl uložen v sedmi hlavních ložiskách, která byla sevřena mezi horní a spodní polovinu skříně. Obě poloviny skříně byly sešroubovány dlouhými šrouby s vysokou pevností, které procházely nálitky v příčných stěnách skříně. Na přední přírubu skříně bylo přišroubováno buď přední víko s tlakovým ložiskem vrtulového hřídele anebo skříň reduktoru. Šestkrát zalomený klikový hřídel byl vyroben z chromniklové oceli Poldi Vitrix. Dutinami hřídele a klikových čepů, spojených navzájem kanálky v ramenech, byl rozváděn mazací olej od hlavních ložisek do ložisek ojnic.
Zapalování Scintilla LV12D bylo dvojité se samočinně řízeným předstihem. Magneta byla umístěna napříč na zadní stěně skříně.
Mazání bylo tlakové, oběžné. Oběh oleje zabezpečovaly 3 čerpadla, jedno bylo tlakové a dvě byla přečerpávací, vratné. Všechna byla umístěna v suché klikové skříni. Tlakové čerpadlo dodávalo olej přes vstupní čistič a vytlačovalo jej přes lamelový filtr Auto-Klean do rozváděcího potrubí a pak kanálky ve stěnách skříně k hlavním ložiskům klikového hřídele, k zadnímu ložisku vačkového hřídele a z dutin v koncích zmíněných hřídelů k pomocným pohonům a k pohonu kompresoru. Dvě čisticí pumpy, z nichž každá měla výměnný, jemný síťový filtr, čerpaly olej z obou konců klikové skříně do olejové nádrže. Tlak oleje byl regulován samočinně ventilem za tlakovou pumpou.
Motor Sagitta měl odstředivý, vysokootáčkový kompresor, jehož osa lopatkového kola ležela v prodloužení osy klikového hřídele a byl namontován na zadním konci klikové skříně. Byl poháněn od klikového hřídele převodovým soukolím. Lopatkové kolo kompresoru mělo na hřídeli letmé uložení. Kompresor nasával směs z karburátoru a dopravoval ji do společného, sacího potrubí s odbočkami k jednotlivým válcům.
Příruba pro mechanický spouštěč byla umístěna mimo osu klikového hřídele, a to do osy vačkového hřídele při zachování převodu 1:1 mezi spouštěčem a klikovým hřídelem. Všechny přístroje jako jsou magneta, karburátor, pohon dynama, palivová a olejová čerpadla, filtry, kompresor, vakuové čerpadlo atp. byly soustředěny na zadním víku a tedy dobře přístupné obsluze.
Motor měl 3 reduktorové varianty. První bylo provedení bez reduktoru s vrtulí nasazenou přímo na klikovém hřídeli. Tato varianta byla využívána pro malé letouny o vysoké rychlosti např. závodní. Druhou variantou byl satelitový reduktor typu Farman s převodem 3:2 (3 kuželové satelity) a s vrtulí v ose klikového hřídele, když vrtulový hřídel byl uložen vzadu v kluzném ložisku v dutině klikového hřídele a vpředu v kuličkovém, tlakovém ložisku. Tato varianta byla předurčena pro více motorová letadla. Posléze třetí variantou byl reduktor s párem čelních kol a dutým vrtulovým hřídelem uzpůsobeným pro osazením leteckým kanónem.[11] Tento reduktor měl převod 43:29. Vrtulový hřídel byl uložen ve dvou válečkových a jednom tlakovém kuličkovém ložisku.
Pro případ montování vrtule se stoupáním přestavitelným hydraulickým tlakem za letu byla k čelu předního víka přišroubována vložka pro přívod tlakového oleje do dutiny vrtulového hřídele.[12]
Použití
Z československých letadel se motor Walter Sagitta I-MR uplatnil u prototypu dvoumotorového dvoutrupého průzkumného letounuPraga E-51.[13]Prototyp letounu vzlétl poprvé 26. května 1938. Přestože letadlo mělo pevný kapotovaný podvozek dosahovalo rychlosti až 380 km/h. Zkoušky pokračovaly až do roku 1939, kdy byl letoun zabaven při německé okupaci. Němci se o stroj živě zajímali, intenzivně jej zkoušeli a v červnu 1940 byl přelétnut na zkušební letiště Luftwaffe v Rechlinu a později na tovární letiště firmy Klemm do Böblingenu. Zde jeho stopa končí.[14]
Nerealizovaný projekt stíhacího letounuAero A-107 (A-7) počítal s využitím motoru Walter Sagitta I-MR. Konstrukce stroje měla být celokovová včetně křídla a trupu v dolnoplošném uspořádání. Nadějný projekt nakonec nepřesáhl rámec testování dřevěné makety v aerodynamickém tunelu.[15] Obdobně skončily projekty Be-74 a Be-75 ing. Pavla Beneše z choceňské továrny Beneš-Mráz. Be-74 byl projekt lehkého bombardovacího letounu se dvěma motory Sagitta pro tříčlennou posádku, který měl projektovánu rychlost 370 km/h a nosnost 400 kg pum. Be-75 byl projekt expresního poštovního letounu se dvěma motory Sagitta s projektovanou rychlostí 500 km/h a nosností 300 kg pošty. Oba projekty byly rozpracovány v roce 1936, ale nerealizovány.[1]
Ze zahraničních firem si vyžádala dva motory Walter Sagitta I-SR k vyzkoušení holandská firma Fokker (NV Nederlandsche Vliegtuigenfabriek Fokker), aby je otestovala na prototypu stíhacího letounu Fokker D-XXIII. Letoun byl vystaven počátkem roku na aerosalonu v Paříži, ale poprvé vzlétl až 30. května 1939. Měl dva motory v tandemovém uspořádání s trojlistými kovovými vrtulemi. Zadní motor byl neobvykle v tlačném uspořádání.[16] Letoun dosahoval rychlosti max. 525 km/h. Při zkouškách se však zadní motor přehříval a do přepadení Nizozemska nacisty nebyly zkoušky dokončeny. Po 15. březnu 1939, kdy vznikl Protektorát Böhmen und Mähren, ani komunikace s továrnou Walter nebyla možná.[17] Z objednávky na sériové motory tedy sešlo, navíc továrna Walter s obtížemi vymáhala náhradu za dva zapůjčené motory Sagitta.
Již v roce 1937 postavila italská továrna Savoia-Marchetti zdokonalený bombardér (oproti typu SM.85), prototyp Savoia Marchetti SM.86, který poprvé vzlétl 22. září 1937. SM.86 měl větší křídlo a nový kokpit a byl poháněn dvěma motory Walter Sagitta I-SR, které daly letadlu vyšší maximální rychlost, zvýšenou rychlost stoupání a schopnost přenášet bomby do 500 kg s plným zatížením paliva. SM-86 byl podroben řadě přísných testů a Regia Aeronautica měla o tento projekt zájem a objednala si další prototypy.[19] Další prototyp vzlétl 8. dubna 1939, který byl vybaven dvěma motory Walter Sagitta I-MR s třílistými, stavitelnými vrtulemi o výkonu 441 kW (600 k). Prototyp létal rychlost 412 km/h ve výšce 4000 m, při rychlostí 336 km/h v 5000 m a měl rychlost stoupání na 4 000 m za 14 min 17 s. Přestože letoun SM.86 ukázal oproti předchozímu modelu SM.85 celkové zlepšení výkonu, nakonec byl postaven pouze jeden prototyp. Zkušební pilot Elio Scarpini tohoto letounu později zahynul v sestřeleném Junkersu Ju 87 a SM.86W tak zůstal bez pilota. Projekt letadla pokračoval i přes nedostatek oficiálního zájmu až do roku 1941, kdy byl ukončen.
Letoun VEF I-16 byl prototyp jednomotorového lotyšskéhostíhacího letadla, který navrhl Kārlis Irbītis v roce 1939. Vývoj byl zastaven okupací Lotyšska v roce 1940. Prototyp I-16 byl konvenční jednoplošník s motorem Walter Sagitta I-SR s dvouplášťovou vrtulí.[20] Po německém vpádu do Sovětského svazu byl tento letoun zabaven německými jednotkami a pak jej testovala Luftwaffe. VEF I-16 byl používán jako výcvikové letadlo na letecké škole v Toruni až do roku 1942.
Mazací soustava: suchá kliková skříň, tlakové, oběžné (jedno tlakové čerpadlo a dvě čerpadla pro čištění oleje)
Čerpadlo oleje: SAMM AB P43M (proti směru hodinových ručiček)
Spotřeba oleje: 5–12 g·h−1·k−1 / 7–16 g·h−1·kW−1
Chladicí soustava: chlazení vzduchem
Výkony
I-M, I-MR
Nominální, jmenovitý výkon: 500 k (367,6 kW) při 2500 ot/min
Vzletový, startovací výkon: 560 k (411,8 kW) při 2500 ot/min
Maximální výkon ve výšce 1750 m: 600 k (441,2 kW) při 2500 ot/min
Nominální výkon ve výšce 2300 m: 550 k (404,4 kW) při 2500 ot/min
Maximální výkon ve výšce 2500 m: 560 k (411,8 kW) při 2600 ot/min
Nejvyšší trvalá, cestovní rychlost ve výšce 2600 m: 470 km/h při 2300 ot/min
Poměr nominální výkon/objem ve výšce 2300 m: 29,9 k/l (22 kW/l)
Poměr maximální výkon/objem při stoupání: 32,7 k/l (24 kW/l)
Poměr max. výkonu k hmotnosti (specifická hmotnost): 1,56 k/kg (1,15 kW/kg)
Specifická hmotnost (při nom. a max. výkonu): 0,62–0,70 kg/k (0,46–0,51 kg/kW)
I-S, I-SR
Nominální, jmenovitý výkon: 460 k (338,2 kW) při 2500 ot/min
Maximální výkon při stoupání: 550 k (404,4 kW) při 2500 ot/min
Nominální výkon ve výšce 3800 m: 535 k (393,4 kW) při 2400 ot/min
Maximální výkon ve výšce 4400 m: 540 k (397,1 kW) při 2600 ot/min
Poměr nominální výkon/objem ve výšce 3800 m: 27,2 k/l (20 kW/l)
Poměr maximální výkon/objem ve výšce 4400 m: 28,3 k/l (20,8 kW/l)
Galerie
Walter Sagitta I-MR a Praga E-51 (1938)
Walter Sagitta I-MR a Praga E-51 (1938)
Walter Sagitta I-MR a Praga E-51 (1938)
Walter Sagitta a VEF I-16 (1939)
Walter Sagitta II-R a Rogožarski R-313 (1940)
Walter Sagitta I-MR a Savoia-Marchetti SM.86 (1939)
Walter Sagitta I-SR a Fokker D-XXIII (1939)
Walter Sagitta I-SR a Fokker D-XXIII na aerosalonu v Paříži (1938)
Odkazy
Reference
↑ abNĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1917-1945. III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 203–204, 222, 272–273.
↑Letecké motory Walter Sagitta I-M, I-MR, I-S a I-SR: poznámky k obsluze a řízení motoru. I. vyd. Praha XVII - Jinonice: Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory, 1936.
↑BENEŠ, Pavel. Československý průmysl na XV. mezinárodní letecké výstavě v Paříži. Letectví. Listopad 1936, roč. XVI. (1936), čís. 11, s. 433–4. Dostupné online.
↑SCHMID, J. ing. Letecké motory Walter na Aerosalonu v Paříži (1938). Letec. 1939-02-14, roč. 15, čís. 1, s. 5. Dostupné online.
↑ Walter Sagitta. Bulletin Walter. 1937-07, roč. 1937, čís. 4. (July), s. 40.
↑SCHMID, J. ing. Invertní dvanáctiválcový motor Walter Sagitta 500/520 KS.. Letectví. 1937-07, roč. 17, čís. 7, s. 304–307. Dostupné online.
↑SCHMID, J. ing. Nová 100 hodinová homologace motoru Walter Sagitta I-MR. Letectví. 1938-06, roč. 18, čís. 6, s. 249. Dostupné online.
↑FLIEGER, Jan. Walter Sagitta I-SR [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 26.11.2005 [cit. 2019-02-13]. Dostupné online.
↑ Nový řadový dvanáctiválcový motor Sagitta I. Letec. 1937-09-25, roč. 13. (1937), čís. 9, s. 134. Dostupné online.
↑ Walter Sagitta. Bulletin Walter. 1936-12, roč. 1936, čís. No. 11-12 (December), s. 24.
↑ abPopis motoru Walter Sagitta I-SR, Letecké muzeum Metoděje Vlacha, Mladá Boleslav (2015)
↑ ab Walter Sagitta. Bulletin Walter. 1939-06, roč. 1939, čís. No. 2 (June), s. 100.
↑FOLPRECHT, Radek. Letadla z ČKD ohromovala odbornou i laickou veřejnost. Tedy některá [online]. Praha: MAFRA, a. s., Technet.cz, 2.1. 2018 [cit. 2019-02-15]. Dostupné online.
↑NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945), Praga E-51. III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 176–177, 260–261.
↑MOGYORÓSI, Norbert. Fokker D.XXIII [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 8.4.2009 [cit. 2019-02-13]. Dostupné online.
↑NOPPEN, Ryan. Blue Skies, Orange Wings. [s.l.]: Wm. B. Eerdmans Publishing, 2016. 340 s. Dostupné online. S. 202–204.
↑AUBRECHT, Richard. Rogožarski R-313 [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 30.9.2014 [cit. 2019-02-13]. Dostupné online.
↑NOPPEN, Ryan K. Malta 1940–42: The Axis' air battle for Mediterranean supremacy. Oxford: Osprey Publishing Ltd., 2018. 96 s. Dostupné online. S. 16–17.
↑GUSTIN, Emmanuel. The Light Fighters of World War II, Light Fighters [online]. Sint-Katelijne-Waver, Belgie: Emmanuel Gustin [cit. 2019-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-29.
Fun guoSebuah baki kukus dengan tiga fun guoNama lainChaozhou fun guo, fun quor, fun gor, fen guo, dumpling Chiu Chow, dumpling Teochew, hung gue, fun korSajianYum chaTempat asalChaoshan, Guangdong, Tiongkok SelatanDibuat olehSuku Teochew Media: Fun guo Fun guo Hanzi tradisional: 潮州粉粿 Alih aksara Mandarin - Hanyu Pinyin: Cháozhōu fěnguǒ Min Nan - Romanisasi POJ: Tiô-chiu-hún-kué, Tiô-chiu-hún-ké Yue (Kantonis) - Jyutping: Ciu4 jau1 fan2 gwo2 Fun guo, atau Chaozhou ...
Town and civil parish in West Yorkshire, England Not to be confused with Denholm. Human settlement in EnglandDenholmeChristmas Day in Denholme 2004DenholmeLocation within West YorkshirePopulation3,489 (2011 census)[1]OS grid referenceSE070340Civil parishDenholmeMetropolitan boroughCity of BradfordMetropolitan countyWest YorkshireRegionYorkshire and the HumberCountryEnglandSovereign stateUnited KingdomPost townBRADFORDPostcode districtBD13Dialling...
Bildkreis eines Objektives (gerechnet für Sensoren im APS-C Format), der sichtbar wird, wenn das Objektiv an eine Kamera mit Sensor im Kleinbildformat angesetzt wird. Der Bildkreis beschreibt in der Fotografie jenen Bereich, den ein Objektiv bildseitig ausleuchten kann. Damit der Film oder der Sensor vollständig beleuchtet wird, muss der Durchmesser des Bildkreises mindestens so groß sein wie die Diagonale des Film- bzw. Sensorformats. Es ist möglich, Objektive mit einem großen Bildkreis...
Georgian historian and linguist (1876-1940) Ivane Javakhishviliივანე ჯავახიშვილიBorn(1876-04-23)23 April 1876Tbilisi, Russian EmpireDied18 November 1940(1940-11-18) (aged 64)Tbilisi, Georgian SSR, Soviet UnionResting placePark of Tbilisi State UniversityNationalityGeorgianCitizenship Russian Empire→ Democratic Republic of Georgia→ Soviet UnionOccupation(s)Writer, historian, publisher, linguistKnown forFounder of Tbilisi State Univer...
Walkersville redirects here. For other uses, see Walkersville (disambiguation). Town in MarylandWalkersville, MarylandTownTown of Walkersville FlagSealLocation of Walkersville, MarylandCoordinates: 39°29′5″N 77°20′56″W / 39.48472°N 77.34889°W / 39.48472; -77.34889Country United States of AmericaState MarylandCounty FrederickIncorporated1892[1]Government • BurgessChad Weddle[1]Area[2] • Total4.77 ...
Byzantine historian For the 9th-century Byzantine saint, see Peter the Patrician (9th century). PeterMagister officiorumof the Byzantine EmpireIn office539–565MonarchJustinian IPreceded byBasilides[1]Succeeded byAnastasius[1] Personal detailsBornc. 500Died565 Peter the Patrician (Latin: Petrus Patricius, Greek: Πέτρος ὁ Πατρίκιος, Petros ho Patrikios; c. 500–565) was a senior Byzantine official, diplomat, and historian. A well-educated and succ...
Nevada's congressional districts since 2023 Nevada is divided into four congressional districts, each represented by a member of the United States House of Representatives. After the 2010 census, Nevada gained a fourth House seat. Current districts and representatives List of members of the United States House delegation from Nevada, district boundaries, and the district political ratings according to the CPVI. In the 118th United States Congress, the delegation has four members, with three D...
1951 film by John English Valley of FireTheatrical release posterDirected byJohn EnglishWritten byGerald GeraghtyStory byEarle SnellProduced byArmand SchaeferStarringGene AutryGail DavisRussell HaydenChristine LarsonHarry LauterTerry FrostCinematographyWilliam BradfordEdited byJames SweeneyProductioncompanyGene Autry ProductionsDistributed byColumbia PicturesRelease date November 20, 1951 (1951-11-20) Running time70 minutesCountryUnited StatesLanguageEnglish Valley of Fire is a...
Welcome! Welcome! Hello, MrYellowWatermelon, and welcome to Wikipedia! I hope you like the place and decide to stay. Here are some pages you might find helpful: Introduction The five pillars of Wikipedia How to edit a page How to write a great article Simplified Manual of Style Your first article Discover what's going on in the Wikimedia community Feel free to make test edits in the sandbox and check out the Task Center, for ideas about what to work on. I hope you enjoy editing here and being...
Ehemaliges Gasthaus in Ramsberg am Brombachsee (2012) Das Gasthaus in Ramsberg am Brombachsee, einem Gemeindeteil des Marktes Pleinfeld im mittelfränkischen Landkreis Weißenburg-Gunzenhausen, wurde in der ersten Hälfte des 18. Jahrhunderts errichtet. Das ehemalige Gasthaus mit der Adresse Obere Dorfstraße 24a steht auf der Liste der geschützten Baudenkmäler in Bayern.[1] Der zweigeschossige giebelständige Satteldachbau war ursprünglich Teil eines Doppelhauses, dessen anderer T...
British motorcycle speedway team Exeter FalconsClub informationTrack addressPlymouth ColiseumCoypool RoadPlymouthDevonCountryEnglandFounded1929, 2015Closed2005Club factsColoursGreen and whiteMajor team honours League champions1974 Div 2 champions2000 Div 3 champions1948 Knockout Cup (Div 2)1962, 1983 National Trophy (Div 3)1951 Spring Gold Cup1978 Young Shield1997 Premier Trophy2004 The Exeter Falcons were a speedway team based in the city of Exeter. The Falcons operated from 1947 to 2005 at ...
American actor and singer This biography of a living person needs additional citations for verification. Please help by adding reliable sources. Contentious material about living persons that is unsourced or poorly sourced must be removed immediately from the article and its talk page, especially if potentially libelous.Find sources: Luke Benward – news · newspapers · books · scholar · JSTOR (June 2016) (Learn how and when to remove this template messa...
Ilham Purnama NugrahaLahir(1984-02-08)8 Februari 1984Jakarta, IndonesiaMeninggal6 Juli 2013(2013-07-06) (umur 29)Jakarta, IndonesiaPekerjaanmusisiTahun aktif2005 - 2013 Ilham Purnama Nugraha (8 Februari 1984 – 6 Juli 2013) merupakan seorang musisi Indonesia dan juga seorang bassist dari grup musik Funky Kopral. Ilham adalah adik dari personil band J-Rocks, Iman Taufik Rachman. Ilham meninggal dunia pada 6 Juli 2013 akibat terkena penyakit tifus yang dideritanya. Disk...
جومو سونو معلومات شخصية الميلاد 17 يوليو 1955 (العمر 68 سنة)جوهانسبرغ مركز اللعب لاعب وسط الجنسية جنوب إفريقيا المسيرة الاحترافية1 سنوات فريق م. (هـ.) أورلاندو بيراتس 1977 نيويورك كوسموس 12 (1) 1978 Caribous of Colorado [الإنجليزية] 30 (8) 1979 أتلانتا تشيفز 29 (5) 1980 أورلاندو بيراتس 1980...
Anglo–German textile merchant Sir Jacob BehrensBornJacob Behrens(1806-11-13)13 November 1806Bad Pyrmont, GermanyDied22 April 1889(1889-04-22) (aged 82)Torquay, EnglandNationalityBritish / GermanKnown forTextile merchantEducatorPhilanthropist Sir Jacob Behrens (13 November 1806 – 22 April 1889) was an Anglo–German textile merchant.[1] His company, Sir Jacob Behrens & Son Ltd., was established in 1834 and still operates today.[2] Behrens was Jewish and was a ...
Campagne de Galice La bataille d'Aljubarrota par Jean de Wavrin. Informations générales Date 2 avril 1383 - 14 août 1385 Lieu Portugal et Royaume de Castille Issue Victoire portugaise Belligérants Royaume de Portugal Soutenu par : Royaume d'Angleterre Royaume de Castille Soutenu par : Royaume de France Royaume d'Aragon Commandants Jean Ier de Portugal Nuno Álvares Pereira Jean Ier de CastilleFernando Sánchez de Tovar † Pedro Álvares Pereira † Crise portugaise de 1...
1994 film by Richard Donner For the 1954 film starring Wild Bill Elliott, see The Maverick. For the 2022 Top Gun sequel, see Top Gun: Maverick. MaverickTheatrical release posterDirected byRichard Donner[1]Screenplay byWilliam GoldmanBased onMaverickby Roy HugginsProduced by Bruce Davey Richard Donner Starring Mel Gibson Jodie Foster James Garner Graham Greene James Coburn Alfred Molina CinematographyVilmos ZsigmondEdited by Stuart Baird Mike Kelly Music byRandy NewmanProductioncompani...
Kosovo football club Not to be confused with KF Trepça or KF Trepça '89. Football clubTrepčaFull nameFudbalski Klub TrepčaNickname(s)Rudari (The Miners)Trepčani (Members of Trepča)Founded1932; 91 years ago (1932)GroundZvečan StadiumCapacity3,500ChairmanBratislav RadibratovićManagerZoran DrobacLeagueSerbian League West2019–20Serbian League West, 9th Home colours Away colours Fudbalski klub Trepča (Serbian Cyrillic: Фудбалски клуб Трепча), commonl...