Diskuze na téma legalizace stejnopohlavního manželství nebo registrovaného partnerství párů stejného pohlaví se vedou napříč celou Evropou, přičemž momentálně 33 z 50 evropských zemí a 8 závislých evropských teritorií uznává přiznává homosexuálním svazkům nějakou právní formu. Většina z nich (24/27) jsou členskými zeměmi EU.
K březnu 2023 uzákonilo devatenáct evropských zemí manželství párů stejného pohlaví: Andorra, Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Island, Irsko, Lucembursko, Malta, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. Dalších dvanáct evropských států přijalo jinou alternativní formu právního uznání stejnopohlavního soužití vesměs totožnou nebo podobnou manželství. Jedná se o Černou Horu, Česko, Estonsko, Chorvatsko, Itálii, Kypr, Lotyšsko, Lichtenštejnsko, Maďarsko, Monako, Řecko a San Marino.
Polsko a Slovensko přiznávají dvěma osobám bez ohledu na pohlaví a podobu jejich vzájemného vztahu (může se jednat i o soužití dvou přátel) status takzvaného soukromého smluvního svazku ve formě blízkých osob neboli druhů a družek. Jejich právní uznání je však limitované. Přestože Bulharsko, Litva, Lotyšsko a Rumunsko samy o sobě homosexuální svazky nerozeznávají, jsou vázány rozhodnutím Soudního dvora EU ve věci uznávání stejnopohlavních manželství nebo jiných obdobných svazků uzavřených v rámci členských zemí EU, ale pouze pro rezidenční účely.[1] Toto stanovisko nicméně není v praxi vždy dodržováno, jelikož jej například Rumunsko, jehož se soudní rozhodnutí bezprostředně týkalo, dosud neimplementovalo.[2]
Ze zemí, které uzákonily stejnopohlavní manželství, přistoupily některé na takzvaný pluralistický model v ponechání institutu registrovaného partnerství coby alternativě k manželství. Jedná se o země Beneluxu, Francii a Velkou Británii.[pozn. 1] Naopak Německo, Irsko a Skandinávie spolu s uzákoněním manželství párů své vlastní zákony o registrovaném partnerství zrušily. Stávající partnerství zůstávají legální, ale nová již nejde nadále uzavírat.
Několik zemí Evropy stejnopohlavní svazky vůbec nerozeznává. Manželství ve svých ústavách definují jako výhradní svazek muže a ženy tyto země: Arménie, Bělorusko, Bulharsko, Černou Horu Chorvatsko, Gruzii, Maďarsko, Litvu, Lotyšsko, Moldavsko, Rusko, Polsko, Srbsko, Slovensko či Ukrajinu. Černá Hora, Chorvatsko, Maďarsko a Lotyšsko sice stejnopohlavní manželství ústavně zakazují, ale nabízí homosexuálním párům možnost uzavírat registrované partnerství.
V průběhu let řešil Evropský soud pro lidská práva několik případů týkajících se práva homosexuálních párů na uznání ze strany členských států Rady Evropy. Soud se shodl na tom, že Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod zavazuje členské země nějak uznávat stejnopohlavní soužití, ale ne zpřístupnit manželství párům stejného pohlaví.
V kauze Schalk a Kopf vs. Rakousko (24. červen 2010) rozhodl Evropský soud pro lidská práva, že Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod nezavazuje členské státy legalizovat stejnopohlavní sňatky. Nicméně soud v tomto případu poprvé uznal právo stejnopohlavních párů na "rodinný život".
V kauze Vallianatos a ostatní vs. Řecko (7. listopad 2013)[3] rozhodl soud, že vynětí homosexuálních párů ze zákona o registrovaném partnerství a jeho omezení pouze na heterosexuální páry odporuje Úmluvě. Řecko přijalo v r. 2008 zákon o registrovaném partnerství pouze pro různopohlavní páry. Ten pak následně v r. 2005 rozšířilo i na stejnopohlavní páry.
Oliari a ostatní vs. Itálie (21. červenec 2015)[4] šel soud ještě dál a rozhodl, že členské státy jsou povinné právně uznávat stejnopohlavní svazky. Itálie tak měla porušovat Úmluvu, když neumožňovala homosexuálním párům úředně stvrdit své soužití. V r. 2016 pak přijala zákon o registrovaném partnerství. Toto rozhodnutí by se dalo považovat za precedent pro budoucí případy týkajících se 23 členských států, včetně britských, dánských a nizozemských teritorií, a území se sporným mezinárodním postavením (vyjma Kosova), které stále nerespektují právo stejnopohlavních párů na rodinný život.
V kauze Chapin a Charpentier vs. Francie (9. červen 2016) potvrdil soud své rozhodnutí z kauzy obdobného charakteru Schalk a Kopf vs. Rakousko, že znepřístupnění manželství párům stejného pohlaví neodporuje Úmluvě. V té době již Francie legalizovala stejnopohlavní manželství. Případ však pochází z r. 2004, kdy mohly homosexuální páry ve Francii uzavírat pouze Občanský pakt solidarity.
V kauze Fedotova a další proti Rusku (17. ledna 2023) rozhodl štrasburský soud, že smluvní státy Rady Evropy jsou povinné přiznávat homosexuálním svazkům právní status, ať už ve formě manželství nebo registrovaného partnerství. Podobnými kauzy vůči jiným zemím, včetně Polska, jsou nyní v gesci Tribunálu.[5][6] Evropský soud pro lidská práva (ESLP) informoval polskou vládu, že přijal stížnost pro porušování práva homosexuálních párů na rodinný život z roku 2020.[7]
**Ve dvou zemích, které mají stejnopohlavní manželství ústavně zakázané, byla přijata jiná právní forma stejnopohlavního soužití.
Řecko: 4. července 2023 oznámil řecký premiér Kyriakos Mitsotakis, že během svého druhého funkčního období uzákoní stejnopohlavní manželství se slovy, že se Řecko v posledních letech znatelně posunulo v nahlížení na tato témata, a že je nyní otázce homosexuálních sňatků víc nakloněné než dřív.[73][74] Legalizaci sňatků párů stejného pohlaví podporuje i opoziční Syriza.[75]
Lichtenštejnsko: 11. března 2022 předložila lichtenštejnská vláda návrh zákona umožňující homosexuálním párům adopci dítěte partnera dle soudního rozhodnutí z roku 2021 a zmínila, že budoucí návrh zákona o rovnosti manželství, jakož i plných adopcí dětí homosexuálními páry, nechá na zvážení jednotlivých poslanců.[76] 21. září 2022 vyzvalo 15 z 25 poslanců [77] lichtenštejnského parlamentu Landtag tamní vládu k předložení návrhu zákona o stejnopohlavním manželství.[78][79] O výzvě se pak diskutovalo na plenární schůzi konané 2. listopadu 2022. Pro přijetí hlasovalo 23 lidí, proti 2.[80][81][82] 11. července 2023 se lichtenštejnská vláda usnesla ve prospěch výzvy s tím, že do 10. října 2023 budou probíhat příslušné konzultace.[83][84]
Česko: Návrh novely občanského zákoníku byl předložen Poslanecké sněmovně 7. června 2022. Podepsali se pod něj představitelé pěti parlamentních stran: Starostové a nezávislí (STAN), TOP 09, Pirátská strana, Občanská demokratická strana (ODS) a ANO.[85]
Itálie: Od března 2023 leží v Senátu tři návrhy zákonů o homosexuálních sňatcích z dílny senátorek Simony Malpezii (Demokratická strana), Alessandry Maiorino (Hnutí pěti hvězd) a senátora Ivana Scalfarotta (Akce - Italia Viva). V Poslanecké sněmovně se nachází dva návrhy zákonů o stejnopohlavním manželství z dílny poslance Marca Grimaldi (Aliance Zelení a Levice)[86] a poslankyně Chiary Appendino (Hnutí pěti hvězd).[87]
Kosovo: 10. června 2023 se kosovský premiér Albin Kurti nechal slyšet, že je vláda zajedno v podpoře přijetí nového občanského zákoníku, který by na území Kosova uzákonil registrované partnerství párů stejného pohlaví.[88]
Litva: V květnu 2022 předložila skupina poslanců návrh zákona o registrovaném partnerství, který by homosexuálním párům přiznal určitá práva a povinnosti. Jednat by se mělo o kompromis k mnohem expanzivnější verzi, kterou litevský parlament odmítl v roce 2021.[89] 26. května 2022 byl návrh příslušného zákona přijat v prvním čtení. Pro hlasovalo 70 poslanců, 49 proti a 6 se zdrželo.[90] 23. května 2023 prošel návrh druhým čtením. Pro hlasovalo 60 a proti 52 poslanců a nyní čeká na projednání ve finálním třetím čtení.[91]
Rumunsko: V květnu 2023 nařídil Evropský soud pro lidská práva rumunské vládě uzákonit registrované partnerství párů stejného pohlaví v rámci ochrany práva queer lidí na rodinný život chráněný Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.[92]
Ukrajina: 12. července 2022 byla ukrajinskému parlamentu předložená petice požadující legalizaci stejnopohlavního manželství s 28 tisíci odpisy (pro zahájení následného veřejného slyšení je dle ukrajinských zákonů zapotřebí získat minimálně 25 tisíc podpisů).[93] Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj řekl, že ačkoliv není momentálně možná změna ústavy, která zatím definuje manželství jako svazek muže a ženy, vzhledem k probíhající válce s Ruskem, pokusí se alespoň přimět vládu k přijetí zákona o registrovaném partnerství.[94] Od 26. května 2023 se návrhem příslušného zákona o registrovaném partnerství evidovaném pod číslem 9103 zabývá Výbor Parlamentu Ukrajiny pro justici.[95]
Veřejná podpora stejnopohlavního manželství v členských zemích EU změřená v průzkumu z r. 2015 byla největší v Nizozemsku (91 %), ve Švédsku (90 %), Dánsku (87 %), ve Španělsku (84 %), Irsku (80 %), Belgii (77 %), Lucembursku (75 %), Spojeném království (71 %) a ve Francii (71 %).[96] Na Maltě došlo v poslední době k enormnímu nárůstu podpory z 18 % v r. 2006 na 65 % v r. 2015. Stejný trend byl zaznamenán v Irsku, kde podpora rovných sňatků dosáhla v r. 2015 80 % v porovnání s r. 2006, kdy činila pouhých 41 %.[97]
Po legalizaci stejnopohlavního manželství v Portugalsku v lednu 2010 se pro takovou změnu vyslovilo 52 % Portugalců.[98] V r. 2008 podpořilo 58 % Norů novou definici manželství, která byla ten stejný rok navržená. 31 % bylo proti.[99] V lednu 2013 se 54,1 % Italů vyslovilo pro sňatky osob stejného pohlaví.[100] V průzkumu z konce ledna 2013 by 77,2 % Italů podpořilo registrované partnerství.[101]
V Řecku sice podpora stejnopohlavního manželství v letech 2006–2015 vzrostla o dvojnásobek, ale i tak stále zůstává nízká. V r. 2006 se 15 % respondentů vyslovilo pro legalizaci stejnopohlavního manželství v celé Evropě. V r. 2015 s touto možností souhlasilo 33 % Řeků.[97]
V Irsku podle průzkumu z r. 2008 podporovalo 84 % Irů registrované partnerství pro páry stejného pohlaví (a 58 % stejnopohlavní manželství).[102] V r. 2010 by manželství pro všechny podpořilo 67 % respondentů.[103] Do r. 2012 tato podpora vzrostla na 73 %.[104] 22. května 2015 podpořilo v referendu 62,1 % voličů změnu irské ústavy, která definuje manželství jako svazek dvou osob, tedy i párů stejného pohlaví.
Podle průzkumu z března 2013 uskutečněném společností Taloustutkimus podporovalo stejnopohlavní manželství 58 % Finů.[105]
V Chorvatsku se v průzkumu z listopadu 2013 59 % respondentů vyslovilo pro ústavní definici manželství jako svazku muže a ženy, zatímco 31 % bylo proti.[106]
V Polsku se v průzkumu z r. 2013 70 % respondentů neztotožnilo s představou registrovaného partnerství.[107] Podle dalšího z února 2013 bylo 55 % Poláků proti a 33 % pro registrované partnerství párů stejného pohlaví.[108]
V Evropské unii je podpora nejnižší v Bulharsku, Lotyšsku, Polsku, Rumunsku, na Slovensku a v Litvě. Průměrná podpora stejnopohlavního manželství v 25 členských zemích EU (2006) byla 44 %, což je z hlediska předchozích výpočtů pokles z tehdejších 53 %. Příčinou této změny jsou nově příchozí sociálně konzervativní členové.[97] In 2015, with 28 members, average support was at 61%.[96]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Recognition of same-sex unions in Europe na anglické Wikipedii.
{{Cite news}}
{{Cite web}}
Albánie • Andorra • Arménie • Ázerbájdžán • Belgie • Bělorusko • Bosna a Hercegovina • Bulharsko • Černá Hora • Česko • Dánsko • Estonsko • Finsko • Francie • Gruzie • Chorvatsko • Irsko • Island • Itálie • Kazachstán • Lichtenštejnsko • Litva • Lotyšsko • Lucembursko • Maďarsko • Malta • Moldavsko • Monako • Německo • Nizozemsko • Norsko • Polsko • Portugalsko • Rakousko • Rumunsko • Rusko • Řecko • San Marino • Severní Makedonie • Slovensko • Slovinsko • Spojené království • Srbsko • Španělsko • Švédsko • Švýcarsko • Turecko • Ukrajina • Vatikán
Abcházie • Jižní Osetie • Kosovo • Podněstří
Faerské ostrovy (Dán.) • Gibraltar (VB) • Guernsey (VB) • Jersey (VB) • Man (VB)