Mihule mořská

Mihule mořská
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Nadtřída	kruhoústí (Cyclostomata)
Třída	mihule (Cephalaspidomorphi)
Řád	mihulotvární (Petromyzontiformes)
Čeleď	mihulovití (Petromyzontidae)
Rod	mihule (Petromyzon) Linnaeus, 1758
Binomické jméno
Petromyzon marinus (Linnaeus, 1758)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mihule mořská (Petromyzon marinus) je největší zástupce mihulí a spadá do nadtřídy kruhoústých.

Rozšíření

Anadromní populace žijí v Atlantském oceánu, ve Středozemním moři a v řekách, které do nich ústí. Vnitrozemské populace v jezerech a řekách.^{[pozn. 1][2][3]}

Ústní otvor mihule mořské se zřetelnými zuby

Dýchání mihule mořské; Akvárium v Gijónu

Areál v severovýchodním Atlantiku sahá od Norska, Islandu a Barentsova moře na jih do severní Afriky včetně západní části Středozemního moře. V severozápadním Atlantiku se areál rozprostírá od kanadského Labradoru po Mexický záliv na Floridě v USA. Vnitrozemské populace se vyskytují ve Velkých jezerech, ve Finger Lakes, v jezeře Oneida a Champlainově jezeře. Výstavba kanálů umožnila přístup k Hořejšímu jezeru (nad jezerem Ontario).^[4]

Albánie, Alžírsko, Belgie, Bosna a Hercegovina, Dánsko, Egypt, Faerské ostrovy, Finsko, Francie, Gibraltar, Grónsko, Chorvatsko, Irsko, Island, Itálie, Kanada, Libye, Litva, Lotyšsko, Malta, Maroko, Mexiko, Monako, Německo, Nizozemsko, Norsko, Ostrov Man, Polsko, Portugalsko, Ruská federace, Slovinsko, Spojené království, Spojené státy americké, Srbsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Tunisko, Turecko; v Estonsku je výskyt nejistý; v ČR vyhynula.^[4] Ještě začátkem 20. století táhla do ČR mihule mořská Labem a Vltavou až do Prahy; dokladové exempláře jsou uloženy v Národním muzeu v Praze.

Popis a ekologie

Štíhlé tělo je dlouhé do 120 cm. Ústa dospělých mihulí jsou velká, kruhovitá a tvoří je nálevka posetá drobnými rohovitými zoubky a mohutný svalnatý jazyk, který pracuje jako píst. Základní barva těla mihule mořské je šedozelená, výrazně černě mramorovaná. Břicho je bílé.^[5]

Dospělci migrují z oceánu nebo jezera do toků, ve kterých se třou. Anadromní populace s přístupem k oceánu migrují až několik set kilometrů. Vnitrozemské populace v jezerech migrují až 80 km. Samice klade malá vajíčka do hnízda, které vytvořil samec v písku, štěrku a suti toků se středně silným proudem. Dospělým mihulím degeneruje během tahu proti proudu řek trávicí ústrojí, proto nepřijímají potravu a po rozmnožení mihule mořská hyne. Vylíhlá larva (minoha) se v klidné vodě zavrtá do písku a bahna na dně toku. Žije zde 2–5 let a živí se planktonem a detritem. Larvy mihulí mají oči překryté koží a bezzubá ústa se dvěma pysky. Dospělá mihule odplouvá do moře, vnitrozemská populace do jezera, kde žije další 3 až 4 roky. Živí se paraziticky, parazituje na rybách, kterým ostrouhává maso a saje krev.

Poznámky

1. Migrace ryb za účelem tření z moře do řek nebo z hlubin k pobřeží je anadromní tah. (Migrace ryb za účelem tření z řeky do moře je katadromní tah.)

Odkazy

Reference

1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
2. ZÍCHA, Ondřej. Anadromní tah. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2022 [cit. 16. 2. 2022]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/glossaryterm/id2736/
3. ZÍCHA, Ondřej. Katadromní tah. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2022 [cit. 16. 2. 2022]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/glossaryterm/id2735/
4. Sea Lamprey. Petromyzon marinus. In: The IUCN Red List of Threatened Species 2013 [online]. Date assessed 01 March 2012, year published 2013 [cit. 16. 2. 2022]. ISSN 2307-8235. e.T16781A18229984. Dostupné z: https://www.iucnredlist.org/species/16781/18229984#geographic-range
5. ČIHAŘ, Jiří; MALÝ, Jiří. Sladkovodní ryby. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství v Praze, 1978. 

Související články

• Ontogeneze

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu mihule mořská na Wikimedia Commons
• Taxon Petromyzon marinus ve Wikidruzích

Portály: Živočichové