Dne 27. září 2024 byl při izraelském náletu v Bejrútu zabit generální tajemník Hizballáhu Hasan Nasralláh.[1][2] K útoku došlo v době, kdy se vysocí představitelé Hizballáhu scházeli v sídle pod obytnými budovami ve čtvrti Harát Hurajk na předměstí Dahíja.[2] Operaci provedla 69. peruť Izraelského vojenského letectva za použití stíhacích letounů F-15I,[3] které byly vybaveny bombami americké výroby schopnými ničit podzemní bunkry, jelikož ústředí se nacházelo v podzemí.[4][5] Izraelské obranné síly přiřadily útoku kódové označení Nový řád (hebrejsky סדר חדש, Seder chadaš).[6]
Zpočátku byl Nasralláhův stav nejistý,[7] avšak 28. září potvrdily jeho smrt jak Izraelské obranné síly, tak Hizballáh.[8] Jeho tělo bylo nalezeno dva dny po náletu.[9] Zahynulo nejméně 33 lidí a více než 195 osob bylo zraněno.[10] Při náletu bylo zabito několik vysokých představitelů Hizballáhu, včetně Alího Karakího, velitele jižní fronty.[2] Íránské zdroje uvádějí, že byl rovněž zabit Abbás Nílforúšán, zástupce velitele Islámských revolučních gard a velitel jednotek Quds v Libanonu.[11]
K útoku došlo několik minut po projevu izraelského premiéra Benjamina Netanjahua v OSN, ve kterém znovu potvrdil odhodlání Izraele bojovat proti Hizballáhu.[12] Před tímto útokem došlo k dalším dvěma incidentům; výbuchům komunikačních zařízení a atentátu na Ibráhíma Aqíla, velitele jednotek Radwán;[13] jež jsou považovány za jedny z největších neúspěchů Hizballáhu.[14][15][16]
Dne 8. října 2023, den po vypuknutí války Izraele s Hamásem, se do války zapojil Hizballáh,[17] který tak učinil ze „solidarity s Palestinci“.[18][19] Hizballáh zpočátku ostřeloval izraelské vojenské základny na farmách Šibáa a na Golanských výšinách (obě území jsou pod izraelskou okupací).[20] Od té doby se obě strany navzájem ostřelují, což vedlo k vysídlení tisíci obyvatel v Izraeli a Libanonu a ke značným škodám na budovách a pozemcích. V období mezi 8. říjnem 2023 a 20. zářím 2024 došlo k 10 200 přeshraničním raketovým útokům, přičemž Izrael podnikl 8 300.[21] V důsledku ostřelování bylo vysídleno více než 96 000 osob v Izraeli[22] a více než milion osob v Libanonu.[23] K 24. srpnu 2024 zemřelo v Libanonu 564 lidí, z toho 133 civilistů.[24]
Hizballáh prohlásil, že bude pokračovat v útocích na Izrael, dokud Izrael nezastaví své operace v Pásmu Gazy.[21] Izrael požadoval, aby Hizballáh stáhl své síly severně od řeky Lítání.[25][26]
Ve dnech 17. a 18. září 2024 došlo k výbuchům tisíce komunikačních zařízení Hizballáhu.[27] Výbuchy zabily 42 lidí a zranily nejméně 3 500 osob, včetně mnoha civilistů.[28][29] Nejmenovaný představitel Hizballáhu sdělil agentuře Reuters, že 1 500 bojovníků organizace je z důvodů zranění neschopno boje.[30] Podle Hizballáhu, Íránu a libanonské vlády za útokem stojí Izrael.[31] Vysoce postavený zdroj libanonských bezpečnostních složek agentuře Reuters řekl, že za explozemi stála izraelská tajná služba Mosad a armáda.[32] Prezident Izraele Jicchak Herzog popřel jakoukoli izraelskou účast na výbuších,[33] zatímco předseda vlády Benjamin Netanjahu řekl: „Pokud Hizballáh nepochopil zprávu, slibuji vám, že ji pochopí“.[34] O několik dní později zahájil Hizballáh v reakci na výbuchy raketový útok na severní Izrael.[35]
Dne 20. září 2024 eskalovalo napětí poté, co Izrael zabil Ibráhíma Aqíla a další vysoce postavené představitele Hizballáhu.[36][37]
Spojené státy americké a Evropská unie vydaly 25. září prohlášení, v němž vyzvaly k 21dennímu příměří.[38] Prohlášení podepsaly také Austrálie, Kanada, Francie, Německo, Itálie, Japonsko, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Spojené království a Katar.[39] Zpočátku Netanjahu s plánem souhlasil, avšak následující den jakýkoli souhlas popřel.[40] Později však opět změnil názor a uvedl, že sdílí cíle uvedené v plánu.[40]
Hasan Nasralláh zahájil svou politickou kariéru v roce 1978 vstupem do hnutí Amal. Z hnutí vystoupil v roce 1982 poté, co začala první libanonská válka. Ještě téhož roku vstoupil do Hizballáhu a v roce 1992 byl zvolen jeho generálním tajemníkem.[41][42] Ihned po svém zvolení se začal věnovat boji proti Izraeli. Po masakru v Qáně v roce 1996 jeho popularita v Libanonu vysoce vzrostla.[43] Za jeho vedení se z Hizballáhu stala největší nestátní armáda na světě, která svou silou předčila Libanonské ozbrojené síly.[44][45] Jeho projevy byly často protiizraelské a protizápadní.[46] Nasralláh také úzce spolupracoval s Íránem.[47]
V 90. letech byl Nasralláh nejvíce podporován libanonskými ší'ity a do jisté míry i arabským a muslimským světem.[48] V téže době byly jeho největšími oponenty Izrael a Spojené státy americké.[49] Hizballáh se zúčastnil druhé libanonské války, během níž jeho vojáci přepadli izraelskou pohraniční jednotku, za což byl mnohými kritizován.[50] Během syrské občanské války bojoval Hizballáh na straně Bašára al-Asada. Z důvodu podpory Bašára al-Asada klesla Hizballáhu popularita, jelikož byl mezinárodním společenstvím ostrakizován.[51]
Popularita Hizballáhu opět vzrostla v říjnu 2023 po vypuknutí války Izraele s Hamásem.[51] Pod jeho vedením čelil Hizballáh kritice za svou údajnou účast na atentátu na libanonského premiéra Rafíka Harírího v roce 2005 a na výbuchu v bejrútském přístavu v roce 2020.[52][53] Důsledně propaguje Osu odporu, vojenskou koalici podporovanou Íránem, která bojuje proti Izraeli a USA.[46]
V říjnu 1992 se Izrael pokusil Nasralláha zavraždit.[49] V květnu 2004 libanonští představitelé uvedli, že se jim podařilo zmařit izraelský útok na Nasralláha.[49][54] V roce 2006 shodil Izrael několik bomb na budovy, ve kterých se měl nacházet Nasralláh.[49]
Podle The New York Times jej izraelští vůdci sledovali několik měsíců před vraždou. O útoku byl rozhodnuto tak rychle kvůli obávám z možného Nasralláhova přesunutí na jiné místo.[55]
Podle informací nejmenovaných izraelských představitelů věděl Izrael o poloze Nasralláha měsíce předem. Plánování operace probíhalo i v době, kdy Izrael jednal s USA o možné přestávce v bojích. Spojené státy přitom o plánované akci nebyly informovány, neboť existovala obava, že čekáním na souhlas by mohlo dojít k promarnění příležitosti. O útoku byly USA informovány až v okamžiku, kdy se bombardéry nacházely ve vzduchu. Samotný plán útoku byl sestaven 23. září, první diskuse na vládní úrovni proběhly 25. září. Diskusí se kromě členů izraelské vlády účastnili i náčelník generálního štábu IOS Herci Halevi, šéf Mosadu David Barnea a šéf Šin bet Ronen Bar. Definitivní rozhodnutí o zahájení operace padlo 26. září na jednání izraelské vlády.[56]
Podle později zveřejněného prohlášení velitele letky, která útok provedla, piloti nevěděli, co či kdo je cílem útoku, na který se připravovali. Podrobnosti o cíli se dozvěděli krátce před startem.[57]
Dne 27. září 2024 v 18:20[58] provedlo Izraelské vojenské letectvo nálet na hlavní ústředí Hizballáhu ve čtvrti Harát Hurajk na předměstí Dahíja.[5] Podle deníku Le Parisien, jenž se odvolává na libanonský zdroj, informoval Izrael o Nasralláhově poloze íránský špión.[59][60] V době útoku se Nasralláh a další vysocí představitelé Hizballáhu nacházeli v bunkru více než 18 metrů pod zemí.[61]
Útok provedla 69. peruť[62] Izraelského vojenského letectva za použití minimálně 8 stíhacích letounů F-15I Ra'am,[63] jež vzlétly ze základny Chacerim[64] a společně svrhly 83 bomb.[65] Podle The New York Times se jednalo o bomby BLU-109 vybavené naváděcí soupravou JDAM.[66] Informace o použití těžkých bomb americké výroby Mark 84 odmítly IOS komentovat.[57]
Mluvčí Izraelských obranných sil Daniel Hagari uvedl, že cílem útoku bylo hlavní ústředí Hizballáhu, které se nacházelo v podzemí pod obytnými budovami.[67] Kromě samotného bunkru bylo zničeno několik okolních budov.
Při útoku zahynulo nejméně 33 lidí a více než 195 osob bylo zraněno. Zabito bylo podle IOS více jak 20 vysokých představitelů Hizballáhu , včetně jeho generálního tajemníka Hasana Nasralláha a velitele jižní fronty Alího Karakího.[68] Při útoku zahynul také Abbás Nílforúšán, zástupce velitele Islámských revolučních gard a velitel jednotek Quds v Libanonu.[11] K dalším významným obětem z řad Hizballáhu patřili Ibrahím Hussejn Džazíni, šéf Nasralláhovy osobní stráže, Samír Tawfiq Deeb, Nasralláhův poradce, Abd al-Amír Muhammad Sablíni či Alí Najíf Ajúb.[69]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků 2024 Hezbollah headquarters strike na anglické Wikipedii a תקיפת מפקדת חזבאללה בביירות na hebrejské Wikipedii.