Dron X-47 byl navržen s ohledem na nízkou radarovou odrazovou stopu (RCS). Vstup vzduchu k motoru se nachází na horní straně trupu letounu. Z čelního pohledu je navíc zakrytý přední částí trupu, která kryje lopatky motoru, které patří k výrazným zdrojům odrazu radarových signálů.[9] Výstupní tryska dvouproudového motoruP&W Canada JT15D-5C postrádá prvky, které by vedly ke snížení radarové a infračervené stopy. Letoun X-47A byl navržen jako samokřídlo, které tvarem připomíná deltoidníhodraka.[2]Náběžná hrana křídla je pod úhlem 55 °k trupu, odtoková hrana křídla je pod úhlem 35 °.[10] Pro manévrování byl letoun vybaven šesticí řídících ploch. Jsou jimi dvojice elevonů, kromě nich má letoun také řídící plochy na horní a spodní straně křídel pro směrové řízení.[3] Letadlo je vyrobeno z hliníku, kompozitních materiálu z uhlíkových vláken.[2][11]
X-47A byl disponoval vnitřní pumovnicí, která ale během testování nebyla využita.[10]
Letoun byl vybaven zatažitelným tříkolovým podvozkem příďového typu a zachycovacím hákem.
Společnost Northrop Grumman se dle prohlášení tehdejšího programového manažera v červenci roku 2000 rozhodla investovat do vývoje bezpilotního demonstrátoru. Firma Nortrop Grumman tím sledovala zájem US Navy a agentury DARPA, které spolu vyhlásily program Naval Unmanned Combat Aerial Vehicle (UCAS-N).[15]
Výroba letounu z kompozitních materiálů byla svěřena společnosti Scaled Composites,[16] které trvala výroba rok a 12 dní od začátku práce do jeho dodání.[17]
Maketa chystaného letounu byla odhalena v únoru 2001.[16]
V červnu 2001 přidělila DARPA projektu Pegasus označení X-47A. Dále bylo vyhrazeno označení X-47B, který se měl stát součástí programu UCAV-N.[18]
Roll out prvního letounu X-47A proběhl 30. červenci2001 z výrobny v kalifornskémMojave.[11][3] Ze Scaled Composite byl letoun přesunut k dokončení do pobočky Northrop Grumman Advanced Systems Development Center v El Segundo.[3]
První pojížděcí zkouška tzv. taxi test se odehrála 19. července2002 na letecké základně China Lake v Kalifornii. Nízkorychlostní test byl zaměřen na prověření řízení X-47A, brzdění a navigaci. Průběh testu byl rozdělen do pěti částí, které byly prováděny samostatně po vyslání povelu od pozemního stanoviště. První test verifikoval pohyb letadla a jeho schopnost rozjezdu a zastavení. Zbývající části testu prověřily schopnost letounu pohybovat se po letištní ploše na vzdálenosti od 20 do 300 stop (od 6 do 91 m).[5]
Northrop získal v květnu kontrakt na 10 milionů USD na vývoj UCAV od agentury DARPA. Stejný kontrakt také získala firma Boeing pracující na konkurenčním letounu X-45.[19]
Druhé kolo pojížděcích testů dokončil X-47A v září 2002.[19]
První let byl úspěšně podniknut 23. února 2003 z letecké základny v China Lake.[17] První let trval 12 minut.[15]
Roku 2003 byly letouny X-45A a X-47A začleněny do nového programu J-UCAV, což byl společný projekt USAF a US Navy na bezpilotní bojový letoun, který měl mimo jiné demonstrovat schopnost potlačit nepřátelskou protivzdušnou obranu. Nulté kolo tohoto projektu měly absolvovat letouny X-45A a X-47A, v dalších kolech pak demonstrátory X-45C a X-47B jejichž letové testy byly plánovány na rok 2006.[20]
Roku 2005 žádal Northrop Grumman po agentuře DARPA obnovení letových zkoušek letounu X-47A. Svou žádost opodstatňoval snížením rizik u chystaného letounu X-47B. Letoun měl být modernizován a místo dvojitého redundantího systému řízení letu měl být vybaven trojnásobným systémem pro řízení letu. DARPA chtěla počkat na dokončení analýzy nákladů a přínosů pro program J-UCAS.
[21]
Program J-UCAS na kterém se podílelo jak letectvo tak námořnictvo spojených států byl zrušen. Roku 2006 ustaly práce na letounech X-45C a X-47B. Program byl zrušen protože požadavky letectva a námořnictva se rozcházely. USAF požadovalo letoun „velikosti B-2“, US Navy pak upřednostňovalo letoun odpovídající více návrhu X-47A.[22]
Později US Navy pokračovalo s vývojem letounu X-47B.
↑JENKINS, Dennis R.; LANDIS, Tony; MILLER, Jay. AMERICAN X-VEHICLES Centennial of Flight Edition SP-2003-4531 An Inventory—X-1 to X-50 [online]. Washington, DC: NASA, 2003-06 [cit. 2022-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. ISBN978-1493699971. (anglicky)
↑ abcdPACE, Steve. UAVS in ACTION. Model Airplane News. 2002-03, roč. 130, čís. 3, s. 30. Dostupné online [cit. 2022-03-12]. (anglicky)
↑ abcdBURGESS, Richard R. Northrop Grumman rolls out Pegasus UCAV demonstrator. Sea Power. Roč. 44, čís. 9, s. 31. Dostupné online [cit. 2022-03-12]. ISSN0199-1337. (anglicky)[nedostupný zdroj]
↑ abHART, Jim. Northrop Grumman Capitol Source: Press Releases [online]. Northrop Grumman Press Release, 2003-06-22 [cit. 2022-03-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2003-06-22. (anglicky)
↑MAZUR, David. The X-47A Pegasus: From Design to Flight [online]. American Institute of Aeronautics and Astronautics, 2012-06-26 [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. DOI10.2514/6.2002-3426. (anglicky)
↑Northrop Grumman's X-47A Pegasus Unmanned Aircraft One of Several Programs on Display at Demonstration Day [online]. Northrop Grumman Corporation, 2001-07-30 [cit. 2022-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
↑ abX-47 Pegasus UCAV [online]. airforce-technology.com [cit. 2022-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
↑TŮMA, Martin. Letadlo vs. radar: jak fungují neviditelné letouny stealth [online]. E15, 2016-12-27 [cit. 2022-03-12]. Dostupné online.
↑ abNorthrop Grumman X-47A Pegasus [online]. militaryfactory, 2020-11-17 [cit. 2022-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
↑ abcLOWE, Christian. Northrop To Roll Out Navy Combat Drone Today. Defense Week. 2001-07-30, čís. 22. Dostupné online [cit. 2022-03-12]. (anglicky)
↑CLAFFY, Kevin M.. Joint Unmanned Combat Air System Matching Mission Requirements, Performance Capabilities, and Critical Aviation Systems. Knoxville, 2005 [cit. 2022-03-11]. 101 s. Diplomová práce. University of Tennessee, Knoxville. s. 22. Dostupné online.
