Mezi dubnem 1949 a lednem 1953 bylo dodáno celkem 31 střel, z 93 původně objednaných.[1] Cílem programu bylo získání dat k aerodynamice a stabilitě za vysokých rychlostí, a testování řídících a pohonných systémů, nezbytných pro vývoj bojových řízených střel. Program byl považován za mnohem úspěšnější než další tehdy prováděné zkoušky raketových zbraní,[1][2] ale návrh společnosti Bell na vývoj bojové verze X-9 nebyl USAF přijat, vzhledem k nedostatečným výkonům.[2]
