Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Podívejte se též na diskusní stránku, zda tam nejsou náměty k doplnění. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
Původní znak používaný od založení letectva ve 30. letech až do invaze v roce 2003USS Stark po zásahu dvěma iráckými raketami ExocetDassaulty Super Étendard iráckého letectva nenesly v roce 1983 žádné výsostné označení a byly nasazeny proti lodní dopravě v Perském zálivu[1]Irácké letouny Iljušin Il-28 Beagle
Irácké letectvo (IQAF) (arabskyالقوة الجوية العراقية, Al Qauwa al Džauwíja al Iráqíja) je letecká složka iráckých ozbrojených sil odpovědná za dohled nad národními hranicemi a nad územím Iráku. Také působí jako podpůrná síla iráckého námořnictva a irácké armády, kterou není problém rychle nasadit.
Historie
Irácké letectvo bylo založeno v roce 1931 během britské správy Iráku. Z počátku neslo oficiální název Royal Iraqi Air Force (RIAF), tedy Královské irácké vzdušné síly. Až na krátké období během druhé světové války irácké letectvo provozovalo převážně britská letadla, a to až do revoluce v roce 1958, kdy se nová irácká vláda začala orientovat na Sovětský svaz. Se založením RIAF se zároveň začalo s výstavbou dalších vybavených letišť, které bylo do té doby pouze v Bagdádu, např. v lokalitách Hinaidi, Shaiba a Habbaniya. Noví letci se školili na britské letecké akademii v Cranwellu.
V polovině 30. let začali britští vojenští poradci na čas opouštět zemi a společně se zvyšující se nezávislostí země zde začala působit Itálie. RIAF tak do své výzbroje v roce 1938 zařadilo 25 bitevních strojů Breda Ba.65 a čtyři dvoumotorové bombardovací letouny Savoia-Marchetti SM.79B, které však byly všechny zničeny během bojů s Brity v roce 1941.
V květnu 1941 došlo v Iráku k povstání, do čela vlády se dostal Rašíd Alí al-Kajlání a země se přeorientovala na německé spojence. Během leteckých bojů s RAF utrpělo RIAF značné ztráty, proto Němci do Iráku poslali 14 letounů Heinkel He 111H-6 od 4./KG 4 a 14 strojů Messerschmitt Bf 110D-3 z Řecka od jednotky 4./ZG 76. Italové pak do Iráku dodali 11 strojů Fiat CR.42. RAF si nadále udrželo převahu a až do konce druhé světové války irácké letectvo donutilo k nečinnosti.
Po vítězství Spojenců nastala změna politické orientace také v Iráku, byla obnovena probritská monarchie společně s obnovou RIAF. V roce 1946 irácké letectvo převzalo stíhací a stíhací-bombardovací stroje Hawker Fury F.Mk.I (55 kusů), dopravní de Havilland Dove a později rovněž cvičné de Havilland Chipmunk a transportní Bristol Freighter. Zároveň byla otevřena letecká akademie v Rashidu.
První proudové letouny převzalo RIAF v roce 1953. Nejdříve šest cvičných dvoumístných letounů de Havilland Vampire T.55 a následně 12 jednomístných stíhacích Vampirů F.B.52. O rok později přišlo 12 výkonnějších strojů de Havilland Venom F.B.50. Výzbroj se postupně rozšířila na nové Venomy, pozorovací letouny Auster A.O.P.6, de Havilland Devon, Avro Anson a další Freightery. U akademie byly používány cvičné vrtulové stroje Hunting Provost T.53 a vrtulníkyWestland Dragonfly. V roce 1956 RIAF disponovalo více než stovkou letadel a patřilo v oblasti k silným letectvům. V roce 1957 RIAF získalo pět moderních stíhacích exemplářů Hawker Hunter F.6 z Británie, později doplněných o další belgické a nizozemské generálkované Huntery F.G.A.59. S touto výzbrojí RIAF vstoupilo do krátké federace s Jordánskem a státního převratu v létě 1958, kdy byla svržena monarchie s následným vyhlášením republiky El-Džamhúríja el-Irákija.
Nový režim přerušil britské spojenectví a v letech 1959–1960 se v zemi začali objevovat sovětští poradci. Jen od roku 1958 do roku 1959 bylo iráckému vojenskému letectvu dodáno 15 cvičných letadel Jak-11, 20 strojů MiG-15bis, 30 MiGů-15UTI, přes 100 exemplářů MiG-17, 12 Il-28, 20 An-2 a 13 Il-14M.
Dodávky obrovského množství sovětské letecké techniky pokračovaly také během 60. let 20. století, kdy irácké letectvo posílilo 20 letounů MiG-19S, 21 MiG-21F-13, 90 MiGů-21PF, přes 100 MiGů-21PFM, 12 MiGů-21UM, 50 Su-7BMK, 8 bombardérů Tu-16K, 12 transportních An-12B, 8 vrtulníků Mi-1 a 35 Mi-4.
Tyto dodávky značně snížily závislost Iráku na Velké Británii, která v tomto období dodala iráckému letectvu pouze 20 cvičných strojů BAC Jet Provost a 12 vrtulníků Westland Wessex. Z Francie bylo dodáno také 60 lehkých víceúčelových vrtulníků SA.316 Alouette III.
Po Šestidenní válce, během které přišlo irácké letectvo o 20 letadel, inicioval Baasistický Irák program dovybavení svých leteckých sil novými stroji sovětské výroby. Dodávky sovětské letecké techniky zintenzivnily po roce 1972, kdy byla podepsána sovětsko-irácká dohoda o dvacetiletém přátelství a spolupráci. Tato dohoda Iráku umožnila vybavení svého letectva 40 novými MiGy-21MF, 12 bombardéry Tu-22, jedenácti An-24, 10 An-26, 16 vrtulníky Mi-6 a 150 Mi-8. Mezitím začaly ke zlepšení pilotního výcviku přicházet československé letouny Aero L-29 Delfín.
Dne 7. října 1973 se irácké letectvo zapojilo do probíhající Jomkipurské války, během níž přišlo o 21 strojů Hunter a MiG-21.
Když v roce 1979 přišel k moci Saddám Husajn, letectvo narůstalo velmi rychle. Irák začal objednávat více sovětských a francouzských letadel. Vrchol přišel několik let po dlouhé a krvavé irácko-íránské válce v letech 1980 až 1988, kdy se letectvo skládalo z více než 950 letadel včetně Dassault Mirage F1EQ, MiG-25 a MiG-29 a stalo se jednou z největších vzdušných sil v regionu.
Jeho pád přišel během války v Zálivu a pokračoval, když koaliční síly vymáhaly bezletové zóny na severu a jihu Iráku vyhlášené OSN. Zbytky iráckého letectva byly zničeny během invaze do Iráku v roce 2003. V současné době letectvo prodělává přestavbu a většinu výcviku a letadel dostává z USA.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.JPG)
