Švýcarské vzdušné síly (francouzskyForces aériennes suisses, italskyForze aeree svizzere, německySchweizer Luftwaffe, rétorománskyAviatica militara svizra) jsou součást švýcarských ozbrojených sil. Ač bylo švýcarské letectvo zřízeno již 31. července1914, z celku ozbrojených sil se vydělilo až v roce 1936.
Během druhé světové války Švýcarské letectvo bránilo vzdušný prostor země proti vniknutí letadel jak ze zemí Osy, tak Spojenců. Provozovalo k tomu účelu letouny zakoupené v zahraničí i domácích konstrukcí. Ve Francii se podařilo získat stíhací letouny Morane-Saulnier MS.406 a z Německa stíhací letouny Messerschmitt Bf 109. Jelikož však bylo obtížné získat dostatek kvalitních letounů pro vlastní obranu, byly vyvinuty domácí stíhací letouny FFA D-3801, FFA D-3802 a FFA D-3803, jež byly odvozeny od francouzských MS.406. Pro ně dokonce vznikla zcela přepracovaná verze motoru Hispano HS12Y z původních MS.406, jejíž výkon byl zvýšen z 850 na 1 500 HP.[2] Vznikl také bombardovací letoun FFA C-3604. Ještě po válce vývoj vlastních konstrukcí pokračoval a vznikly proudové typy FFA N-20 a FFA P-16, které ale nebyly vyráběny sériově.
Současnost
Podle článku švýcarského časopisu FACTS se švýcarské letectvo udržuje v pohotovosti jen během pracovních hodin mimo víkendy. Jeho činitelé totiž prohlásili, že kvůli finančním limitacím bude doba pohotovosti omezena.[3] Potíže s obranou leteckého prostoru Švýcarska naznačuje už malá rozloha státu. Maximální vzdálenost mezi jejími nejvzdálenějšími body totiž nepřesahuje 348 km, přičemž tuto vzdálenost lze překonat civilním letadlem za pouhých 20 minut. Dále je to také švýcarská neutralita, která minimalizuje možnost nasazení švýcarských leteckých sil mimo hranice Švýcarska.
Hlavní obranu švýcarského vzdušného prostoru zajišťují perutě číslo 11, 17 a 18 vyzbrojené 33 letouny McDonnell Douglas F/A-18 Hornet (původně bylo zakoupeno 34 letadel, ale jedno havarovalo) a také 54 zbývajících Northrop F-5 Freedom Fighter (přičemž jich bylo původně zakoupeno 110). V roce 2010 měla začít modernizace vzdušně obrany, počínaje vyřazením tří perutí letounů F-5 (Patrouille Suisse, 8., 19.) a jejich nahrazením novými letouny (NFK, „Neues Kampfflugzeug“).[4] Současně od roku 2008 započala obměna 60 vrtulníků Aérospatiale Alouette III, které jsou nahrazeny typem Eurocopter EC 635.
Obnova stíhacích letadel měla být zahájena nákupem 22 stíhaček JAS-39E Gripen za 2,6 miliardy euro od roku 2018. V meziobdobí roků 2016–2020 švýcarské letectvo plánovalo pronájem jedenácti letadel Gripen verze C/D. Stejně jako při nákupu letadel F/A-18 koncem 90. let 20. století, i nyní se očekával nesouhlas ze strany švýcarských socialistů, protivojenských skupin a skupin zelených. V referendu konaném v roce 2014 byl skutečně nákup a pronájem švédských stíhaček odmítnut.[5]
Švýcarsko v roce 2017 spustilo nové výběrové řízení na nákup stíhacích letadel. Vláda v listopadu 2017 pověřila Ministerstvo obrany, civilní ochrany a sportu výběrem 30 až 40 nových stíhacích letounů. Pro výběr byly osloveny společnosti Airbus, Boeing, Lockheed Martin, francouzský Dassault a švédský Saab.
Koncem září roku 2020 (27. 9. 2020) se uskutečnilo referendum o nákupu nových stíhacích letadel. Těsnou většinou 50,1 % hlasujících tak byl schválen záměr na modernizaci švýcarského letectva. Vláda tak mohla zahájit jednání s výrobci o nákupu nových letadel v celkové hodnotě 6 miliard švýcarských franků. Švýcarské ministerstvo obrany nyní pokračuje v hodnocení čtyř typů letadel, a to od amerických společností Lockheed Martin (víceúčelového bojového letounu F-35 Lightning II) a Boeing (stíhacího bombardéru F/A-18E/F Super Hornet), dále od francouzské společnosti Dassault (víceúčelového stíhacího letounu Rafale) a od evropského holdinguEurofighter GmbH (víceúčelového bojového letounu Typhoon).[6] 30. června 2021 švýcarská vláda doporučila Spolkovému shromáždění aby schválilo nákup 36 strojů F-35A, jako z předložených nabídek cenově nejvýhodnější a nejlépe vyhovující zajištění budoucích potřeb obrany země.[7]
Střežení vzdušného prostoru
Střežení vzdušného prostoru je jednou z hlavních aktivit švýcarského letectva v době míru. Vzdušné síly rozlišují dva druhy misí: „live“ (pozorování, identifikace) a „hot“ (intervence).
Švýcarské letectvo má k dispozici celkem devět základen, z nichž nejdůležitější je Payerne v kantonu Vaud. Dalšími pak jsou základna pro vrtulníky v Alpnachu, záložní základna v Buochsu, zbývající základny se nacházejí v Bernu (VIP only), Dübendorfu, Emmenu, Meiringenu, Sionu a Locarnu, Lodrino. Základna v Mollis byla zavřena v lednu 2007, také v Alpnachu se plánuje početní redukce.
Radarová řídicí jednotka FLORAKO na vrcholu hory Pilatus
FLORAKO
TAFLIR
Skyguard
Stinger Alert Radar
Letecký park
Tato část článku potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte, aby odrážela aktuální stav a nedávné události. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
Švýcarský střední transportní vrtulník Eurocopter Cougar
Švýcarský F-5E používaný leteckou akrobatickou skupinou Patrouille Suisse
Švýcarský stíhací letoun F/A-18C (J-3011)
Švýcarský PC-7 Team během letu ve formaci se stíhacím letounem F/A-18C
↑ Auch über den Wolken darf die Freiheit nicht grenzenlos sein. www.vtg.admin.ch [online]. [cit. 2019-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-09-25.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_and_case.png)
