Vasilij Ivanovič Němirovič-Dančenko

Vasilij Ivanovič Němirovič-Dančenko
Vasilij Ivanovič Němirovič-Dančenko
	Vasilij Ivanovič Němirovič-Dančenko,; ruský spisovatel
Narození	24. prosince 1844jul. / 5. ledna 1845greg.; Tbilisi, Ruské impérium
Úmrtí	18. září 1936 (ve věku 91 let); Praha, Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	důstojník, spisovatel, válečný dopisovatel
Národnost	po otci ukrajinská,; po matce arménská
Alma mater	Brestský kadetský sbor
Žánr	cestopisy, válečné a společenské romány a povídky, knihy pro děti; a mládež
Témata	literární tvorba, poezie, próza a cestopis
Významná díla	Plevno a Šipka,; Rok války,; Vánoční povídky,; Kupředu,; Kavkazští bohatýři
Rodiče	Ivan Vasiljevič Němirovič-Dančenko
Příbuzní	Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vasilij Ivanovič Němirovič-Dančenko (rusky Василий Иванович Немирович-Данченко, 5. ledna 1845, Tbilisi – 18. září 1936, Praha^[1]) byl ruský spisovatel a žurnalista. Jeho mladším bratrem byl režisér, divadelní ředitel, dramatik a spisovatel Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko.^[2]^[3]

Život

Vasilij Ivanovič Němirovič-Dančenko se narodil v Tbilisi v Gruzii v roce 1845. Jeho otec byl ukrajinský šlechtic, který sloužil jako podplukovník na Kavkaze, matka byla Arménka. Dětství prožil v Gruzii, v Ázerbájdžánu a v Dagestánu. V letech 1854–1863 studoval na Alexandrovské kadetní škole v Moskvě, kde začal psát verše. Začátek sedmdesátých let prožil na pobřeží Bílého moře a Severního ledového oceánu.^[4]

Byl válečným dopisovatelem během rusko-turecké války (1877–1878) (kde se účastnil bojových akcí a byl vyznamenán Řádem sv. Jiří),^[4] rusko-japonské války (1904–1905) a první světové války (1914–1918). Roku 1921 emigroval, protože se nemohl smířit s poměry v Rusku po bolševické revoluci. Nejprve žil v Německu v Berlíně a pak se přestěhoval do Československa. Zemřel roku 1936 v Praze.^[2]^[3]

Proslul jako autor cestopisů, próz s válečnou tematikou a knih pro děti a mládež. Pro svá díla čerpal náměty ze svého mládí na Kavkaze, ze svých četných cest po severním Rusku, Evropě i Africe i z válečných konfliktů, kterými prošel. Byl velmi plodný autor (cca 250 knih) a svá díla často psal se snahou o vnější efekt.^[2]^[3]^[4]

Dílo

Cestopisy

За северным полярным кругом (1874, Za severním polárním kruhem), cestopis.
Воспоминания и рассказы о поездке с богомольцами на Соловки (1874, Vzpomínky a příběhy z cesty s poutníky na Solovky), česky jako Klášter, cestopisná kniha ze Soloveckých ostrovů v Bílém moři věnující se zejména Soloveckému monastýru.
У океана (1875, U oceánu), život u Severního ledového oceánu.
В гостях (1880, Na návštěvě), cestopisné eseje z Kavkazu.
Святыя горы (1886, Svaté hory), črty z cesty do ženského kláštera na Ukrajině
Очерки из Испании (1889, Obrázky ze Španělska), cestopisné eseje.
Кама и Урал (1890, Kama a Ural), cestopisné črty.
По Германии и Голландии (1892, Po Německu a Holandsku).
Люди и природа Южного Кавказа (1894, Lidé a příroda jižního Kavkazu).
Под африканским небом (1896, Pod africkým nebem).
Великая река (1902, Veliká řeka), cestopis ze života na Volze.

Próza pro dospělé

Гроза (1880, Bouře), válečný román.
Плевна и Шипка (1881, Plevno a Šipka), válečný román.
Вперёд (1883, Kupředu), válečný román.
Цари биржи (1886, Knížata burzy), společenský román.
Кулисы (1886, Kulisy), společenský román.
Монах (1889, Mnich), společenský román.
Незаметные герои (1889, Zapomenutí hrdinové), povídky.
Семья богатырей (1890, Rodina hrdinů), společenský román.
Господин пустыни (1890, Pán pustiny), společenský román.
Святочные рассказы (1890, Vánoční povídky).
Золото, золото, золото! (1891, Zlato, zlato, zlato!), novela.
Контрабандисты» (1892, Podloudníci), román.
С дипломом! (1892, S diplomem), román.
Сластеновские миллионы (1893, Slatenovské miliony), román.
На разных дорогах (1894, Po různých cestách), román.
Под звон колоколов (1896, Pod vyzvánění zvonů), román, česky jako Když zvony zvoní.
Волчья сыть (1897, Vlčí kořist), román.
Великий старик (1898, Veliký stařík), román.
Исповедь женщиныˇ (1889, Zpověď ženy), román.
Два дневника (1901, Dva deníky), román.
Болотный мираж (1902, Fata morgána), román.
Кавказские богатыри (1902, Kavkazští bohatýři), trilogie od válce v Dagestánu, česky jako V horách Kavkazu:
- Газават (Svatá válka),
- В огневом кольце (V ohnivém kole),
- Победа (Vítězství).
Горе забытой крепости (1902, Hoře zapomenuté pověsti).
Рассказы о Божьей правде (1902, Povídky o Boží pravdě).
Под горячим солнцем (1903, Pod hořícím sluncem), povídky z Kavkazu.
Gорные орлы (1904, Horští orlové), válečný román.
Боевая Голгофа (1911, Válečná Golgota), válečný román.
Рыцари гор (1911, Rytíři hor), válečný román.
Сторожевые огни (1911, Strážné ohně), válečný román.
Разжалованный (1912, Degradovaný), válečný román.
Наши женщины (1914, Naše ženy), povídky.
На кладбищах (1921, Na hřbitovech), vzpomínky.
Вольная душа (1923, Svobodná duše), román.
Она (1934, Ona), román.

Dětská próza

Собака (1876, Pes).
Забытый рудник (1892, Zapomenutý důl).
На краю гибели (1890, Na pokraji smrti).
Соколиные гнезда (1897, Sokolí hnízda).
Гаврюшкин плен (1900, Gavrjuškinovo zajetí).
Федька-рудокоп (1902, Feďka rudokop).
Сам себѣ помогай (1902, Sám sobě pomáhej).
Мысейкина Хурда-Мурда (1905, Mysejkova Churda-Murda).
Страшные люди (1905, Strašní lidé).
На краю света друг за друга (1908, Na kraji světa přítel za přítele).
Майор Бобков и его сироты (před 1910, Major Bobkov a jeho sirotci), česky jako Působení majora Bobkova.
Царица Тамара (1910, Královna Tamara).
Дети Конунга (1910, Děti Konunga).
Засыпанный колодец (1911, Zasypaná studna).
За родину (1916, Za vlast).

Literatura faktu

Год войны: Дневник военного корреспондента (1878–1879, Rok války), válečná korespondence a deníkové zápisky z rusko-turecké války, tři svazky.
Скобелев (1886, Skobelev), monografie významného ruského generála.
На войну. От Петербурга до Порт-Артура (1904, O válce. Z Petrohradu do Port-Arthuru), kniha o rusko-japonské válce.

Básně

Стихи (1882, Básně).
Стихи (1911, Básně), druhé rozšíření vydání.

Česká vydání

U některých českých vydání autorových knih se nepodařilo zjistit název ruského originálu.

Bubny-trumfy, Edvard Beaufort, Praha 1885, přeložil Jan Alois Unzeitig. ^[5]
Ku předu!, Praha 1888, přeložil Jan Wagner.
Zlato, zlato, zlato!, František Šimáček, Praha 1894, přeložil František Mach,
Ku předu!, Joža Barvič, Brno 1894, přeložil Josef Koněrza.
Ruské povídky, Karel Wolf, Olomouc 1896, přeložil Alois Lang.
Knížata bursy, Šašek a Frgal, Velké Meziříčí 1897, přeložil Bohdan Lípa.
Knížata bursy, Právo lidu, Praha 1898, přeložil Karel Mečíř.
V zapomenuté pevnůstce Edvard Grégr, Praha 1901, přeložil František Halla.
Tři vánoční povídky, Jan Otto, Praha 1901, přeložil Josef F. Khun.
Výjevy z války rusko-turecké, Šašek a Frgal, Velké Meziříčí 1902, přeložil A. G. Stín.
Vlčí kořist, Jan Otto, Praha 1904, přeložil Vítězslav Unzeitig.
Plevno a Šipka, Jan Otto, Praha 1904, přeložil Vítězslav Unzeitig.
Po stopách Maurů: obrázky z jižního Španělska, Edvard Beaufort, Praha 1904, přeložil Jan Wagner.
S diplomem, V. Burkart, Brno 1905, přeložil Vítězslav Unzeitig.
Gavriljuškovo zajetí, Rašín, Praha 1906, přeložil Jindřich Veselovský, znovu 1914.
Ves pos nebesy, Rašín, Praha 1908, přeložil Jindřich Veselovský.
Slastenovské miliony, Národní politika, Praha 1909, přeložil Jan Alois Unzeitig, románová příloha. ^[6]
Sokolí hnízda, František Topič, Praha 1910, přeložil Jindřich Veselovský.
Sám sobě pomáhej, Působení majora Bobkova, Jan Laichter, Praha 1910, přeložil Jindřich Veselovský, znovu 1924 a 1932. ^[7] ^[8]
Na konci světa, Václav Košťálek, Sušice 1910, přeložil Antonín Slunečko.
Mysejkova Churda-Murda, Dědictví Komenského, Praha 1910, přeložil Jindřich Veselovský.
Feďka rudokop, Jan Laichter, Praha 1910, přeložil Jindřich Veselovský, znovu 1935.
Na kraji světa, Josef R. Vilímek, Praha 1911, přeložil Jindřich Veselovský,
Znovuzrození, Čeněk Semerád, Praha 1923, přeložil Čeněk Semerád.
Kupředu, Josef šrámek, Praha 1923, přeložil Otakar Vančura. znovu Družina dobrovolců, Praha 1937.
M.N. Germanova (1924) – vzpomínky Vas. Němiroviče Dančenko a jiných ^[9]
Zpověď ženy, Josef Birnbaum, Brtnice 1924, přeložil Michail Inževatkin.
První legionáři, Kruh Starodružiníků, Praha 1925, přeložila Božena Holečkova-Seidlová.
Klášter, Jan Otto, Praha 1925, přeložila Žofie Pohorecká.
Degradovaný, Obelisk, Praha 1925, přeložil Otakar Vančura.
Válečná Golgota,Obelisk, Praha 1926–1928, přeložil Otakar Vančura, tři díly.
Pestré povídky, Jan Otto, Praha 1926, přeložil Vincenc Červinka. ^[10]
Po různých cestách Melantrich, Praha 1927, přeložil Emerich Čech.
Zbytečně nežili, Družina čsl. legionářů, Praha 1928, přeložil Otakar Vančura, povídky.
Za vlast, Družina čsl. legionářů, Praha 1928, přeložil Otakar Vančura, povídky.
Na slavných cestách, Družina čsl. legionářů, Praha 1928, přeložil Otakar Vančura, povídky.
Mysejkova Churda-Murda, Družina čsl. legionářů, Praha 1910, přeložil Otakar vančura.
Přeludy bahna Přítel knihy, Praha 1929, přeložil Bohumil Mužík, román. ^[11] ^[12]
Fata morgana, Šolc a Šimáček, Praha 1928, přeložil Aleš Nessy.
Rodina hrdinů Melantrich, Praha 1929, přeložil Emerich Čech. ^[13]
Dva deníky, Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské, Praha 1929, přeložil Emerich Čech. ^[14]
Bankovní dům Laube a spol. Přítel knihy, Praha 1928, přeložil Bohumil Mužík, román. ^[15] ^[16]
Když zvony zvoní, Vladimír Orel, Praha 1930, přeložil V. Cháb.
Horští orlové, Družina čsl. legionářů, Praha 1931, přeložil Otakar Vančura, znovu Družina dobrovolců, Praha 1936.
Hoře zapomenuté pevnosti, Družina čsl. legionářů, Praha 1931, přeložil Otakar Vančura, znovu Družina dobrovolců, Praha 1936.
Ona, Edvar Beaufort, Praha 1934, přeložila Žofie Pohorecká.
V horách Kavkazu, Viktor Iv. Popov, Praha 1935, přeložil JIndřich Veselovský.
Strašní lidé, Ruský spolek válečných invalidů v ČSR, Praha 1935, přeložil A. Báša. ^[17]
V horách Kavkazu (1935) – povídka ze života kavkazských horalů ^[18]
Vzduchoplavec, Ruský spolek válečných invalidů v ČSR, Praha 1935, přeložil A. Báša.
Za daleké bratry, Družina dobrovolců, Praha 1936, přeložil Otakar Vančura.
V ohni a bouři, Družina dobrovolců, Praha 1936, přeložil Otakar Vančura.
Královna Tamara, Družina dobrovolců, Praha 1936, přeložil Otakar Vančura.
Svatá hříšnice, Družina dobrovolců, Praha 1937, přeložil Otakar Vančura.
Strážné ohně, Družina dobrovolců, Praha 1937, přeložil Otakar Vančura.
Svobodná duše, Edvar Beaufort, Praha 1937, přeložila Žofie Pohorecká.
Sám sobě pomáhej, Růže, České Budějovice 1970, pod pseudonymem Václav Habr převyprávěl Václav Vejsada.

Odkazy

Reference

↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých magistrátní úřadovny na Vinohradech, sign. MGVIN Z6, s. 88
↑ ^a ^b ^c Slovník spisovatelů – Sovětský svaz, II. díl, L-Ž, Odeon, Praha 1978, str. 140–141.
↑ ^a ^b ^c Slovník autorů literatury pro děti a mládež 1. – Zahraniční spisovatelé, Libri, Praha 2007, str. 583.
↑ ^a ^b ^c Василий Иванович Немирович-Данченко – Хронос
↑ NĚMIROVIČ-DANČENKO, Vasilij Ivanovič. Bubny-trumfy [online]. Praha: E. Beaufort, 1885 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
↑ NĚMIROVIČ-DANČENKO, Vasilij Ivanovič. Slastenovské miliony [online]. Praha: Národní politika, 1909 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
↑ NĚMIROVIČ-DANČENKO, Vasilij Ivanovič. Sám sobě pomáhej! [online]. Praha: Laichter, 1924 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
↑ NĚMIROVIČ-DANČENKO, Vasilij Ivanovič. Sám sobě pomáhej! [online]. Praha: Ústřední nakladatelství a knihkupectví učitelstva českoslovanského, 1932 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
↑ NĚMIROVIČ-DANČENKO, Vasilij Ivanovič. M.N. Germanova [online]. Praha: nakladatel není známý, 1924 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
↑ NĚMIROVIČ-DANČENKO, Vasilij Ivanovič. Pestré povídky [online]. Praha: J. Otto, 1926 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
↑ NĚMIROVIČ-DANČENKO, Vasilij Ivanovič. Přeludy bahna: román, Část I. [online]. Praha: Přítel knihy, 1929 [cit. 2022-02-09].
↑ NĚMIROVIČ-DANČENKO, Vasilij Ivanovič. Přeludy bahna: román, Část II. [online]. Praha: Přítel knihy, 1929 [cit. 2022-02-09].
↑ NĚMIROVIČ-DANČENKO, Vasilij Ivanovič. Rodina hrdinů [online]. Praha: Melantrich, 1929 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
↑ NĚMIROVIČ-DANČENKO, Vasilij Ivanovič. Dva deníky [online]. Praha: Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské, 1929 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
↑ NĚMIROVIČ-DANČENKO, Vasilij Ivanovič. Bankovní dům Laube a spol [online]. Praha: Přítel knihy, 1929 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
↑ NĚMIROVIČ-DANČENKO, Vasilij Ivanovič. Bankovní dům Laube a spol, sv. 2. [online]. Praha: Přítel knihy, 1929 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
↑ NĚMIROVIČ-DANČENKO, Vasilij Ivanovič. Strašní lidé: povídky a vzpomínky [online]. Praha: Ruský spolek válečných invalidů v ČSR, 1935 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
↑ NĚMIROVIČ-DANČENKO, Vasilij Ivanovič. V horách Kavkazu [online]. Praha: V.I. Popov, 1935 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.