Saša Rašilov starší

Saša Rašilov starší
Narození	6. září 1891 Praha
Úmrtí	3. května 1955 (ve věku 63 let) Praha
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Děti	Saša Rašilov
Příbuzní	Saša Rašilov mladší (vnuk)[1] Václav Rašilov (vnuk)[1]
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo

syn	Saša Rašilov
vnuk	Saša Rašilov mladší
vnuk	Václav Rašilov

Saša Rašilov, vlastním jménem Václav Jan Rasch (6. září 1891 Praha^[2] – 3. května 1955 Praha^[3]) byl český herec – komik, klaun a kabaretiér, otec kameramana Alexandra Rašilova (1936–2000), dědeček herce Saši Rašilova mladšího a jeho bratra Václava Rašilova, dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze.

Životopis

Sám Saša Rašilov o sobě celý život tvrdil, že pochází ze zchudlé šlechtické rodiny a jeho celé jméno zní Wenzel Rasch rytíř von Hessen^[4], šlo ale o jednu z jeho četných mystifikací. Otec Anton Rasch (1845–1901) byl správcem šlechtického kasina v Celetné ulici,^{[p 1]} zemřel náhle v roce 1901, když bylo Václavovi deset let. V tu dobu již žili jen tři sourozenci ze dvanácti dětí, které rodina měla^[5]. Nejstarší ze synů byl violoncellistou v orchestru německého divadla v Brně, proto se Saša s matkou na krátko odstěhovali do Brna. Brzy se však vrátili do Prahy a žili na Žižkově. Matka v roce 1909 zemřela a v témže roce se Saša vyučil typografem a v letech 1909 až 1914 pracoval v pražských typografických závodech firmy Theodora Venta^[6],^[7].

Agnátní vývod z předků Saši Rašilova:

• Antonín Rasch, malíř karet z Prahy^[8], narozen 7.4.1845 v Liberci^[9], oddán 27.7.1873 v Praze s Annou Hergerovou^[10], zemřel 18.6.1901
• Antonín Rasch, malíř karet z Prahy^[11], narozen 7.8.1819 na Vyšehradě^[12], oddán 8.10.1844 v Praze s Josefou Ježkovou^[13]
• Václav Rasch, malíř karet z Prahy^[14], narozen 1.9.1784 v Letech (panství Zbraslav)^[15], oddán 23.9.1817 v Praze s Teklou Zajíčkovou^[16], zemřel 8.1.1856 v Praze^[17]
• Tomáš Ráž, sedlák v Letech čp. 18, narozen 5.1.1738 v Letech^[18], oddán 10.2.1765 v Dobřichovicích s Annou Kocourkovou^[19], zemřel 11.7.1810 v Letech^[20]
• Jan Ráž, sedlák v Letech, narozen pravděpodobně 5.6.1704 v Řevnicích^[21], zemřel 24.3.1757 v Letech^[22]
• pravděpodobně Jan Ráž, sedlák v Řevnicích

Z první světové války se vrátil v roce 1916 poté, co dokázal nasimulovat závažnou nervovou nemoc a byl superarbitrován (podle svědectví jeho hereckého kolegy Františka Smolíka, který s ním za války sloužil u stejného útvaru)^[23]. Po svém návratu do Prahy doby začal vystupovat v pražských kabaretech (Varieté v Karlíně, Rokoko, Longenův kabaret Bum, Revoluční scéna a Červená sedma). V Rokoku jej v roce 1920 viděl v titulní roli Molièrovy hry, upravené Eduardem Bassem jako revue a režírované Jiřím Drémanem, s názvem Pán z Prasátkova K. H. Hilar^[24], tehdy ještě umělecký šéf Divadla na Vinohradech. Z Rokoka přestoupil Rašilov ještě krátce do kabaretu Bum, kde působili další významní komici (Vlasta Burian, Ferenc Futurista, Eman Fiala, Josef Rovenský a Karel Noll) a kabaret však po půl roce zanikl kvůli sporům v souboru. V roce 1921 z popudu tehdejšího nového šéfa činohry Karla Hugo Hilara přišel Rašilov na zkoušky a od 1. září 1921 se stal řádným členem činohry souboru Národního divadla v Praze, kde působil až do své smrti v roce 1955.

Z vystupování v kabaretu nabyl mnoho praktických hereckých zkušeností, zejména schopnosti improvizovat a navázat kontakt s diváky. Měl pozoruhodnou schopnost osobitě přetvářet klasické divadelní role podle svého naturelu, což ho posléze udělalo velice populárním.

Ještě v době po přijetí do Národního divadla bezplatně vypomáhal ve starožitnictví Emila Bernera v Praze a později se sám stal sběratelem starožitností, především hodin, porcelánu a nábytku, který i sám opravoval^[25]. Po návratu z války bydlel na Starém Městě v Domě U železných dveří v Michalské ulici, později si koupil hausbót, na kterém několik let bydlel a který nechával kotvit v Podolí nebo u Žofína naproti Národnímu divadlu^[26]. Při plavbách po Vltavě si oblíbil Zbraslav a v roce 1931 si zde pořídil dům. Aby získal peníze, začal se aktivněji zabývat filmem. V české kinematografii však začal působit už před první světovou válkou v roce 1913 ještě v průkopnických dobách českého němého filmu. Nicméně film jako takový příliš rád neměl, neboť mu zde především scházeli diváci a divadelní publikum.

Byl nejen v divadle, ale i v životě jedním z nejproslulejších bohémských mystifikátorů^[27], srovnávaných v tomto směru např. s Jaroslavem Haškem^[28].

Citát

„	Na každém představení „Sokyně“ jsem se musel znovu obdivovat Rašilovově komice, jeho tryskající nápaditosti, kterou obměňoval svou postavu. Na scénu s ním jsem se vždycky těšil po celý den. Ten veliký, ne dost doceněný herec byl svou tvůrčí intuicí podoben Marii Hübnerové. Tak jako ona, i on dovedl hereckým citem bezpečně vyhmátnout postavu a nemusel o ní přemýšlet. O takových se říká, že jsou to herci „z boží milosti“.	“
— Ladislav Boháč [29]

Ocenění

• 1941 Národní cena
• 1953 titul zasloužilý umělec

Divadelní role, výběr

• 1921 Jaroslav Kvapil: Princezna Pampeliška, Tulák, (j. h.), Národní divadlo, režie Gustav Schmoranz
• 1921 Alois Jirásek: Lucerna, Žan, (j. h.), Národní divadlo, režie Gustav Schmoranz
• 1922 August Strindberg: Královna Kristýna, Kupec Allerts, Národní divadlo, režie K.H.Hilar
• 1922 František Xaver Svoboda: Čekanky, Adjunkt Ptáček, Stavovské divadlo, režie Karel Želenský
• 1923 Luigi Pirandello: Šest postav hledá autora, Druhý herec, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
• 1924 Alois Jirásek: Jan Žižka, Jakub, Národní divadlo, režie Vojta Novák
• 1925 René Fauchois: Mluvící opice, Zizi, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
• 1926 William Shakespeare: Hamlet, Polonius, Národní divadlo, režie K. H. Hilar
• 1926 William Shakespeare: Blažena a Beneš, Kalina, Národní divadlo, režie K. H. Hilar
• 1926 William Shakespeare: Jak se vám líbí, Sylvius, Stavovské divadlo, režie K. H. Hilar
• 1928 William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Grumio, Národní divadlo, režie Karel Dostal
• 1928 Rudolf Medek: Plukovník Švec, Pan Kódl, Národní divadlo, režie Karel Dostal
• 1929 William Shakespeare: Král Lear, Šašek, Národní divadlo, režie K. H. Hilar
• 1930 Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák, Kalafuna, Národní divadlo, režie Karel Dostal
• 1932 Josef Čapek: Tlustý pradědeček, lupiči a detektivové, Tlustý pradědeček, Národní divadlo, režie Jiří Frejka
• 1932 Nikolaj Vasiljevič Gogol: Ženitba, Podkolesin, Národní divadlo, režie K. H. Hilar
• 1933 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Klubko, Národní divadlo, režie K. H. Hilar
• 1933 Jan Nepomuk Štěpánek: Čech a Němec, Správce, Stavovské divadlo, režie Vojta Novák
• 1935 Branislav Nušić: Truchlící pozůstalí, Agaton Arsič, Stavovské divadlo, režie Zvonimír Rogoz
• 1936 Jaroslav Hilbert: Druhý břeh, Vaněk, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
• 1938 Molière: Zdravý nemocný, Argan, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
• 1938 Viktor Dyk: Zmoudření Dona Quijota, Sancho Panza, Národní divadlo, režie Aleš Podhorský
• 1939 Johann Wolfgang von Goethe:Faust, Brander, Národní divadlo, režie Karel Dostal
• 1943 Ladislav Stroupežnický: Naši furianti, Josef Habršperk, Národní divadlo, režie Aleš Podhorský
• 1946 Josef Čapek, Karel Čapek: Ze života hmyzu, Chrobák, Národní divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1947 A. V. Suchovo–Kobylin: Svatba Krečinského, Raspljujev, Stavovské divadlo, režie Aleš Podhorský
• 1947 Jean Anouilh: Pozvání na zámek, Messerschmann, Stavovské divadlo, režie František Salzer
• 1948 Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revisor, Hejtman, Národní divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1949 George Bernard Shaw: Živnost paní Warrenové, Pastor Samuel Gardner, Tylovo divadlo, režie Vojta Novák
• 1950 Alexandr Nikolajevič Ostrovskij: Výnosné místo, Jusov, Tylovo divadlo, režie Jan Škoda
• 1951 Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad, Piščík, Tylovo divadlo, režie Antonín Dvořák
• 1952 Alois Jirásek: Lucerna, Vrchní, Národní divadlo, režie Ladislav Boháč
• 1953 Ota Šafránek: Vlastenec, továrník Kanders, Tylovo divadlo, režie František Salzer

Filmografie, výběr

• 1913 Život šel kolem
• 1923 Únos bankéře Fuxe
• 1926 Mořská panna
• 1931 Dobrý voják Švejk, role: Švejk, režie Martin Frič
• 1935 Bezdětná, správce, režie M. Krňanský
• 1937 Mravnost nade vše, Dr.Mach, režie Martin Frič
• 1938 Andula vyhrála, Mráček, režie M. Cikán
• 1940 Panna, Piskoř – majitel penzionu, režie F. Čáp
• 1942 Přijdu hned, Václav Barvínek – vycpavač zvěře, režie Otakar Vávra; Saša Rašilov byl spoluautorem námětu i scénáře
• 1945 Rozina sebranec Frater Bartolo, režie Otakar Vávra
• 1946 Pancho se žení, starosta města, režie Rudolf Hrušínský a František Salzer
• 1946 Nezbedný bakalář, konšel, režie Otakar Vávra
• 1947 Uloupená hranice, vrchní respicient, režie J. Weiss
• 1948 Křížová trojka, komorník Lebeda, režie V. Gajer
• 1948 Hostinec „U kamenného stolu“, hostinský Tatrmuž
• 1949 Revoluční rok 1848, F. Houska, režie Václav Krška
• 1949 Rodinné trampoty oficiála Tříšky, Tříška, režie J. Mach
• 1951 Mikoláš Aleš, Rendl, režie V. Krška
• 1952 Mladá léta, Parys, režie V. Krška
• 1953 Divotvorný klobout, kupec Koliáš, režie Alfréd Radok
• 1954 Kavárna na hlavní třídě, kavárník Stýblo, režie M. Hubáček

Divadelní osobnosti o Sašovi Rašilovovi

Vlasta Fabianová

• Saša Rašilov! Na toho nesmím zapomenout. Nepoznala jsem živelnějšího herce, živelnějšího člověka. Podle mne jeden z největších herců naší generace. Nej, nej, nej...Prostě Rašilov byl Rašilov. Měl tak výraznou tvář, že žádná maska, žádná paruka nemohla změnit jeho vizáž. A přece byl v každé roli úplně jiný. Proměňoval se – ne fyzicky, ale někde uvnitř – jako fakír.^[30]
• Komik z boží milosti. Zase celou svou bytostí. Jak ten se dovedl od srdce, od plic a vím já od čeho jiného smát! Patřil mezi ty, kteří se dokonce zasmáli povedenému žertíku jiných na svou adresu. Těch lumpárniček, co se mu navyváděli dobráci kolegové – a nejen oni, i technický personál!^[30]

Jan Pivec

• Sašu Rašilova jsem měl velice rád na jevišti i mimo jeviště. Miloval jsem jeho neodolatelně svérázný humor i osobitý způsob života. O obojím koluje nepřeberné množství pěkných anekdotických historek. Ale já jsem obdivoval především jeho vzácnou schopnost tvořit na scéně postavy, ve kterých rozhraní mezi komikou a tragikou, mezi radostí a smutkem, úsměvem a slzami je tak jemné, že je takřka neznatelné.^[31]

Odkazy

Poznámky

1. Policejní přihláška a matrika narozených uvádějí jako povolání výrobce karet, případně sluha (Diener) [1] [2]

Reference

1. Dostupné online.
2. Matriční záznam o narození a křtu v matrice farnosti sv. Jiljí, Praha-Staré Město
3. Zasloužilý umělec Saša Rašilov zemřel. Rudé právo [online]. 5. 5. 1955 [cit. 2020-05-18]. Dostupné online. 
4. Antonín Dvořák: Saša Rašilov, Orbis, Praha, 1965, str. 12, 21, 45
5. Antonín Dvořák: Saša Rašilov, Orbis, Praha, 1965, str. 15
6. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 406
7. Antonín Dvořák: Saša Rašilov, Orbis, Praha, 1965, str. 21, 22
8. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. 
9. Archivní vademecum SOA v Litoměřicích. vademecum.soalitomerice.cz [online]. [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. 
10. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. 
11. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. 
12. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. 
13. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. 
14. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. 
15. Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. 
16. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. 
17. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. 
18. Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. 
19. Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. 
20. Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. 
21. Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. 
22. Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. 
23. Antonín Dvořák: Saša Rašilov, Orbis, Praha, 1965, str. 21, 22
24. Antonín Dvořák: Saša Rašilov, Orbis, Praha, 1965, str. 29
25. Antonín Dvořák: Saša Rašilov, Orbis, Praha, 1965, str. 43–4, 48–50
26. Antonín Dvořák: Saša Rašilov, Orbis, Praha, 1965, str. 69, 70
27. Antonín Dvořák: Saša Rašilov, Orbis, Praha, 1965, str. 24
28. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 406
29. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 158
30. Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 236, ISBN 80-207-0419-1
31. B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 121

Literatura

• Achille Gregor: Zbraslavský Rabelais, Melantrich, Praha, 1974
• Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 35, 75, 81, 98
• Bohumil Bezouška: Tajnosti zákulisí, Panton, 1977, str. 157–9
• B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 96, 98, 107, 116, 121, 142, 148, 154, 174, 178, 247–8, 319, 322, 327, 331, 336, 359, 362
• Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 65, 75, 104, 111, 113, 118, 158–9, 224–5, 257, 303, 305
• František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 61, 159, 190–1, 230, 251, 333
• František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 210, 252, 260, 273, ISBN 80-200-0782-2
• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 128, 131, 159, 172, 217, 219, 230, 252, 262, 274, 299
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 81, 247–8, 371, 495, ISBN 978-80-200-1502-0
• Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str. 444
• Antonín Dvořák: Saša Rašilov, Orbis, Praha, 1965
• Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 222, 227, 232–3, 235–6, 238, 345, ISBN 80-207-0419-1
• Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 57, 92–4
• Michal Herzán, Marie Formáčková: Josef Hlinomaz – Něžný drsňák, Euromedia Group, Praha, 2009, str. 115–6, ISBN 978-80-249-1252-3
• Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 101–2, 195, 242, 347, ISBN 80-204-0493-7
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 29, 50–1, 67, 117, 133, 136, 246, 357, 469, 496, 499, 597, 603, 609, 649, 666
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 406–7
• Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 125, 265, 316, 321, 323, 387, 397
• Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 117, 166, 206–8, ISBN 80-86182-51-7
• Stanislav Motl: Prokletí Lídy Baarové, Rybka Publishers, Praha, 2002, str. 137, ISBN 80-86182-61-4
• Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 21, 34, 143, 148
• Olga Spalová: Sága rodu Budilova, Odeon, Praha, 1978, str. 307, 312, 324–5
• Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 32
• Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, vyd. Novinář, 1981, str. 289–296
• Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 15–6, 50, 233, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Saša Rašilov starší na Wikimedia Commons
• Saša Rašilov starší ve Filmovém přehledu
• Saša Rašilov starší v Česko-Slovenské filmové databázi
• Saša Rašilov starší ve Filmové databázi
• Saša Rašilov starší na Kinoboxu
• Saša Rašilov starší v Internet Movie Database (anglicky)
• Saša Rašilov – v cyklu České televize Příběhy slavných

Portály: Lidé | Film