Engelův ostrov, též Andělský – podle textilního podnikatele J. F. Engela († 1801)
Historie
Starší historie
Ostrov na Sadelerově prospektu Prahy z roku 1606 ještě není, vznikl postupnými nánosy půdy během 17. století. Na Hollarově panoramatu Prahy už je vidět písčina zarostlá křovím. Růst ostrova zřejmě urychlilo zřízení novoměstských mlýnů pod Zderazem. Usadili se zde barvíři, po kterých byl ostrov nazýván Barvířským; od roku 1760 dokonce ostrov vlastnil jeden z nich, barvíř kůží Josef Ignaz Saenger. Po stoleté povodni z roku 1784 byl ostrov zpevněn zdí a byly zde vysázeny stromy, aby již další povodeň ostrov neodnesla. Měřil tehdy 150 × 100 metrů. Poté zde Jan František Engel († 1801) zřídil kartounku. Po něm se určitý čas vžilo označení Engelův, česky Andělův ostrov. Od roku 1813 zde byly zřízeny lázně.[1]
Palác a české národní obrození
Podrobnější informace naleznete v článku Palác Žofín.
V roce 1918 se zde nacházelo sídlo Vojenského velitelství Národního výboru. V roce 1930 byla na jižním konci ostrova v těsném sousedství Šítkovské vodárenské věže vybudována spolková budova SVU Mánes se známou výstavní síní a uměleckou kavárnou. Poslední parkové úpravy jsou dílem architekta Josefa Šrámka. V roce 1948 byl ostrov v blízkosti pražského Národního divadla spojen s pobřežím novým mostem. Na ostrově stojí pomníkBoženy Němcové.
Ostrov včetně budov byl zasažen povodněmi v roce 2002, objekty byly znovu zprovozněny v září 2003 a následně upraveno zábradlí mostu. Další povodeň zaplavila most roku 2013.
Stavby a objekty
Ostrov má parkovou úpravu a lze na něm nalézt následující objekty (od severu):
půjčovny loděk a šlapadel – v atraktivní lokalitě mezi Šítkovským a Staroměstským jezem, kde je lodní doprava oddělena v plavebním kanále
budova Žofínského paláce – vlastní soukromý majitel, nadále se v ní konají různé společenské akce (plesy, koncerty, sjezdy politických stran, ale i svatby)
socha Souzvuk (1927) – bronzová socha dudáka od L. Šalouna, na ostrově od roku 1946
↑Emanuel Poche, Prahou krok za krokem., 4.vydání, Panorama Praha 1978, s. 155-156
↑ Marek Lašťovka a kol.: Pražský uličník II., Praha 1998, s. 191.
Literatura
Marek Lašťovka, Václav Ledvinka a kol.: Pražský uličník : Encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, díl II. O-Ž. Libri : Praha 1998, s. 190-191.
Jaroslav Láník: Historie a současnost podnikání v Praze, díl pátý. Městské knihy, Žehušice 2006.